Příbor? Vidlička, nůž a lžíce/lžička. Nástroje, který člověk potřebuje každý den. Takže je na místě své děti naučit jíst příborem.

Již s prvním příkrmem (cca 6 měsíc života) má dítě zájem o lžičku. Takže mu určitě jednu půjčte, ať ji může zkoumat a druhou ho krmte.

Později, až je dítě schopné pochopit funkci lžičky/lžíce a již má svoje pohyby koordinovanější, tak zkuste nechat dítě jíst lžičkou. Ovšem ne polévku, či jinou tekutou stravu, zkuste něco tužšího – třeba bramborovou kaši 🙂 Opět, jako při všem, co budete dítě učit, se obrňte trpělivostí a tentokráte si navíc připravte něco, čím otřete dítě i jeho okolí.

Ovšem, pokud se mu jíst lžící podaří, tak jej určitě chvalte a nekoukejte na to, že část potravy skončila na oblečení, na stole, pod stolem apod. Ze začátku nechte na dítěti, jak si samo s krmením pomocí lžíce poradí a postupně jej opravujte a ukazujte mu, jak se lžíce drží správně. Není kam spěchat a nejhorší je dítě od učení odradit.

Později přidejte vidličku. Určitě dítko změna potěší a napíchnout si předem připravené-nakrájené kousky masa, brambor pro něj bude zážitek.

Až jako poslední přidejte nůž. Opět kontrolujte a ukazujte dítěti, jak se vidlička drží, jak se drží nůž. Na první „to krájení“ mu poskytněte něco, co mu ukrojit půjde dobře 🙂

A pokud si bude i ve cca 3 letech a výše pomáhat při jídle nejen příborem, ale i rukou, tak to neberte nijak tragicky. Vše totiž doladí s nástupem do školky, kde uvidí své malé vrstevníky, jak rovněž používají příbor a bude se snažit ostatním vyrovnat.

A tip? Určitě jako první lžičku pořiďte lžičku plastovou a odpovídající velikosti. První dětský příbor už může být i z nerezu, ale rozhodně vidlička není nijak zvlášť ostrá a ani nůž není ostrý tak, jako běžný příborový nůž. Rukojeťe bývají různě barevné, s různými motivy, nebo různě dětsky tvarované, takže určitě zvládnete společně se svým dítkem vybrat takový, aby se mu jeho první příbor líbil!

A samozřejmě je vhodné jít dítěti příkladem, tzn. jíst příborem a pokud se pro daný pokrm hodí vidlička a nůž tak ji použít a ne si říci, to už dojím lžící!

Tak hodně štěstí a hlavně „kultury“ při stolování.

Zdroj: Slune-cz.cz

Slovo rozštěp je vlastně tak trochu zavádějící. Nejedná se totiž o rozštěpení, ale nesrostení. Obličej se vyvíjí již v prvních týdnech těhotenství a zpočátku je toto nesrostení zcela normálním vývojovým jevem, kterým každý prochází v přesně určeném období. Tedy každé dítě má po čas svého vývoje v těle matky nesrostlý ret i patro. Ale už po 6. týdnu těhotenství dochází ke spojování jednotlivých tkání obličeje a k jejich srůstání. Rozštěp vznikne v momentě, kdy ke spojení nedojde, srůstu je nějakým způsobem zabráněno nebo není kvalitní.

Embryo má tedy zpočátku na obou stranách nesrostlý ret a dáseň. Mezera pokračuje až do tkaniva, ze kterého se vytvoří nos. Až se tyto tkáně spojí a srostou, vytvoří prostor mezi nosem a přední částí úst. V případě, že nesrostou na jedné nebo obou stranách, narodí se dítě s rozštěpem rtu, který může nebo nemusí pokračovat až na dáseň a čelist.

V ten samý čas má nespojené i patro. Patrové výběžky se začínají spojovat o něco později a to mezi 8. – 12. týdnem těhotenství. Nedošlo-li ke spojení a správnému srůstu patrových výběžků, narodí se dítě s rozštěpem patra. I rozštěp patra může mít různý rozsah. Může být zasaženo patro měkké i tvrdé nebo se může být zasažen jen čípek.

Ojediněle se mohou také objevit rozštěpy dalších částí obličeje, atypické rozštěpy.

Celý proces spojování a srůstání je ukončen po 12. týdnu těhotenství a po té již rozštěp nemůže vzniknout.

Rozdělení rozštěpů obličeje

Kdy začít dítě učit nějaké to říkadlo, básničku, popř. písničku? V nadpise je uvedeno okolo 2 let, nicméně záleží na tom, kdy Vaše dítě začne mluvit! Znám děti, které ve 2 letech mluví dobře a ve 3 letech se s nimi domluvíte na všem, ale také znám děti, které ještě ani ve 3 letech toho moc nenamluví! Prostě s dětmi je to pokaždé jiné, nikdo není stejný!

Nejlépe je začít s něčím jednoduchým, což je asi samozřejmé. Takže nějaké to říkadlo o pár řádcích, nejlépe nějaké, které je doprovázeno určitou činností. Dítě si pak slova lépe zapamatuje na základě toho, co dělá, ze začátku na základě toho, co děláte s ním. Typické je říkadlo, básnička: „Kolo, kolo mlýnský...“ nebo „Paci, paci, pacičky...“.

A jednoznačně! Opakování je matka moudrosti, takže často říkačku opakujte. Klidně „říkačkujte“ celý den 🙂

My např. kdykoliv jsme byli na houpačce a houpali jsme děti, tak jsme říkali: „Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy...“ a to klidně x-krát po sobě. Postupně se dcera začala zapojovat tím stylem, že s námi říkala: „-py, -py, -py …. -py“ 🙂 Později jsem záměrně říkačku nedoříkala a v každé sloce poslední slovo vynechala a čekala, dokud jej dcera nedoplní, abych začala básničku říkat dále. I tento způsob měl úspěch a nyní? Nyní začnu říkat a dcera říká zvesela se mnou. Občas ji slyším i jak třeba houpe panenku a básničku ji říká zcela sama, sice občas pomotaně, ale je tam vše, co má být 🙂 zkrátka i cizí člověk pozná, že se jedná o říkačku „Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy...“.

A co je pro Vás výhoda? Malé děti se strašně dobře a rychle učí a hooodně si toho pamatují. Takže nejdříve umí jednu říkačku, pak druhou a najednou jich je několik, aniž byste je dítě záměrně učili. Ale základem je dítěti říkačky, básničky při různých příležitostech říkat, aby mělo možnost je odchytit. A naopak díky říkačkám se můžete naučit další, jiné činnosti, např. zavazování bot aj.

A nezapomeňte chválit, chválit a chválit. Pokud se tedy dítěti podaří s Vámi říkačku jakýmkoliv způsobem říct, tak jej prostě pochvalte, že je šikovné a že jste to zvládli moc dobře a že to určitě večer musíte ukázat tatínkovi až přijde z práce. Věřte, že dítko se rádo svým umem pochlubí. No a v případě, že Vám dokonce potomek řekne básničku samostatně, tak nešetřete potleskem 🙂

A písnička? Písničky jsou těžší a to z toho důvodu, že jsou delší. Nám se osvědčilo poslouchat písničky v autě. Žádné DVD, jak je tomu v dnešní době zvykem. Ale písničky, mám CD 50 nejlepších hitů od Svěráka a Uhlíře. Nejen že se písničky líbí dětem, ale líbí se i nám rodičům. Jsou dobře zapamatovatelné, takže my rodiče zpíváme a refrémy, ty už zpívá i naše dcera. U některých jejích favoritů zná v podstatě text celý. Občas ji nějaké slovíčko vypadne, občas něco zkomolí, ale zpívá. Dokonce skutečně zpíva – myslím tím, že „notuje“ 🙂 ačkoliv my s manželem moc dobrý zpěváci zrovna nejsme. Opět je důležité nestydět se dítěti zazpívat. Ono nebude posuzovat Vaši kvalitu zpěvu, ono pouze posoudí to, zda zpíváte nebo ne, zda se mu případně daná písnička líbí. Zkrátka nemůžete po dítku chtít, aby Vám zazpívalo písničku, když od Vás uslyší, že nezpíváte, že zpívat neumíte, že zpívání nemáte rádi!

No, a až bude dost říkadel a básniček a hlavně až se dítě zvládne více soustředit (věk cca 3 roky), tak začněte vyprávět a číst pohádky. U nás byla první Karkulka a druhá Budulínek. Čtetě každou pohádku i několikrát, pak ji zkoušejte s dítkem převyprávět a uvidíte, že není problém naučit dítko vyprávět i pohádky.

Pokud od Vašeho potomka neuslyšíte žádnou říkačku, písničku v předškolkovém věku, tak věřte a hlavně se těšte na věk školkový. Dítě se tam v kolektivu básničky, písničky naučí snáze, budou ho motivovat ostatní děti a rádo se Vám doma pochlubí 🙂 Takže nebojte, budete mile překvapeni, jakého šikulína doma máte!

Zdroj: Slune-cz.cz

Ikdyž letošní měsíc únor čítal jen 28 dní - narozdíl od jiných měsíců v roce - stihlo se do naší Wiki knihovničky Modrého koníka, kterou si tady všechny společně tvoříme, nashromáždit hned několik skvělých článků a Vašich cenných zkušeností.

Ve fórech a krátkých zprávách se všechny často ptáme na to, jestli se v těhotenství smí některé ryby, sushi, coca-cola, šalvěj, sushi, alkohol, zázvor, máta apod. Proto ve Wiki přibylo hned několik článků na tato témata, které můžete najít v článcích Strava v těhotenství a Bylinky v těhotenství .

Zajímá nás i to, co se může stát s miminkem v bříšku, když si projdeme Pádem v těhotenství a nebo co dělat, když v těhotenství nemůžeme pohodlně spát, je nám špatně, zvracíme, bolí nás hlava, kyčle, záda atd.- více v článku Problémy v těhotenství .

Stejně tak stále sbíráme různé zkušenosti a informace buď o tom, jakou výbavičku dítěti pořídit a nebo jaké hračky mu koupit. Proto jsme se od února společně zaměřily jednak na jednotlivé značky Golfek pro děti , tak Kočárků pro panenky.

V oblasti zdraví a péči o dítě už budeme moci čerpat z informací článků: Jak kojit - a s tímto tématem spojené kousání při kojení, bojkot kojení, či kojení po císařském řezu... nebo dále o novorozenecké žloutence, bolestech bříška , či obávaných pádech miminek

No a protože každá z nás chodí se svým dítkem na pravidelné kontroly k lékaři, pediatrovi, základní informace o obsahu preventivních prohlídek se můžem dočíst v daném článku přímo na téma Preventivní prohlídka .

Teprve se vracíte z porodnice, a už nadšeně vymýšlíte, kam synek nebo dcera půjdou studovat, jaké budou mít koníčky a co z nich vyroste? Co takhle jim pomoci v jejich budoucích krocích naspořením nějaké finanční částky? Ideální variantou je stavební spoření od Lišky, které můžete uzavřít hned po narození dítěte i den před jeho osmnáctinami – a nemusíte se bát, že potomek vkročí do dospělosti s prázdnýma rukama. 

Stavební spoření je jednou z nejvýnosnějších střednědobých investic. Zároveň patří mezi velmi málo rizikové produkty – výnos není nijak ovlivněn děním na finančních trzích, což oceňují nejen lidé, kteří mají rádi jistotu a bezpečí svých úspor.

Se stavebním spořením od Českomoravské stavební spořitelny získáte:

• státní podporu až 2 000 Kč na osobu ročně,
• prémii za vysoké vklady až 5 000 Kč,·
• zákonné pojištění vkladů.

Navíc, pokud uzavřete u Lišky svému dítěti smlouvu do konce března 2014, může na jeho účtu stavebního spoření přistát prémie ve výši až 1 000 korun. A když smlouvu uzavřete současně s potomkem i Vy, dítě bude mít vedení účtu po dobu sedmi let zdarma.

Více na www.cmss.cz

Zodpovědnost? Co to vlastně je? Zodpovědnost nebo-li také odpovědnost je jakýsi morální-etický pojem, který označuje ručení osoby za nějakou věc, jednání, či jinou osobu. V podstatě člověk vždy nese zodpovědnost, za činy, které se mu staly nebo také jinak řečeno, odpovědnost ukládá osobě nějaký úkol do budoucnosti.

Zodpovědnost je tedy vlastnost, která by neměla lidem chybět, nicméně někteří k ní máme blíže, někteří dále. Hodně je tato vlastnost ovlivněná výchovou, pokud jste zodpovědní, tak děti tuto vlastnost do jisté míry získají po vás!

Čím začít? Kdy? A kde třeba? S jakýmsi vysvětlování zodpovědnosti nemá význam začínat před 3 rokem života. Základem je, aby dítě bylo schopné již smysluplně chápat, co mu říkáte a zároveň bylo schopné se zeptat, tzn. mělo dobrou slovní zásobu, dobře mluvilo. Pak teprve může začít chápat smysl slova zodpovědnost. V každném případě je dobré mu takovéto náročné slovo vysvětlit na příkladu. Takže např. „Už jsi velký(á), tak zodpovídáš tady za všechny svoje bábovky na pískovišti, pokud se ti nějaké ztratí, třeba si je zahrabeš do písku, tak jiné mít nebudeš a nebudeš si mít s čím hrát“. Zároveň je dobré udělat dítěti zpětnou kontrolu. Tedy, pokud se vrátím k příkladu z pískoviště s bábovkami, tak musíte sami vědět, které bábovky jsou Vaše. Před odchodem vyzvat dítě, ať je uloží zpět do tašky a nechat jej, ať pracuje samo, popř. mu nabídnout pomoc. Pokud vidíte, že nějaká chybí, tak se zeptejte, jestli už má vše uklizené. Buď si samo vzpomene, že něco chybí nebo v mladším věku ne, tak mu připomeňte, kde má kupříkladu ten zelený kyblík 🙂    

Později se dítě bude zodpovědnosti učit ve školce, kde dostane jakési další „úkoly“ a bude zodpovědný, za jejich správné dokončení. Což je velmi dobré pro další život, neboť ve škole už je zodpovědnost nezbytná a nadále ji využijete po celý svůj život.

Ve školce se dítě začne učit i jakési kolektivní zodpovědnosti, která je založena na spolupráci malých parťáků!

No, a díky tomu, že dítě začne zvládat být zodpovědné za svoje svěřené věci, tak se později na něj budete moci v mnohém spolehnout, což je pro rodiče velká odměna.

Zodpovědnosti se dá dále naučit i při tom, když dítěti pořídíte nějakého domácího mazlíčka – kočku, psa, myšáka apod. Nicméně zvažte řádně svoje možnosti, svůj prostor k bydlení, věk dítěte apod., neboť zde se již jedná o živou bytost, která s Vámi stráví několik let, tak aby tato léta byla ve výsledku strávená všestranně příjemně, nikoliv aby šlo o nutné zlo.

A rada závěrem? Aby Vaše dítě mohlo být zodpovědné, tak mu musíte „něco“ svěřit, dále mu musíte vysvětlit pravidla a to tak, aby to bylo přiměřené jeho věku. Samozřejmě mějte přiměřené nároky opět k věku a vyvinutosti dítěte a hlavně buďte mu nápomocni! A připoměńte svému dítěti, že mu věříte, že danou věc určitě krásně zvládne, případně jej nějakým způsobem povzbuďte a následně nezapomeňte na pochvalu.

Zdroj: Slune-cz.cz    

Když se človíček narodí, tak je mu zpravidla věnována maximální pozornost, zvlášť pokud se jedná o dítě prvorozené. Nicméně kolem 2 roku, když začíná dítě komunikovat a většinu věcí, co mu srozumitelně vysvětlíme chápe, je čas naučit jej se dělit o věci-hračky s ostatními.

Neboť dítě, které se neumí dělit o věci, ztropí mnohdy až přehnanou scénu, když mu někdo cizí na jeho hračky šáhne!

Jak tedy naučit děti, aby se dělili s ostatními??? Začnu dětmi druhorozenými atd., zkrátka sourozenci. Ti se narodí do prostředí, kde už mají nějakého toho brášku nebo sestričku. Jednoduše je na místě stále někdo „malý“ a je dobré od mala vštěpovat dětem následující: dej půlku bráškovi-sestřičce, hračky máte dohromady, tak se zkuste domluvit, kdo si s čím teď bude hrát apod. Ale samozřejmě i druhorozené děti začnou mít „majetnické“ sklony a nebudou chtít svoje hračky komukoliv půjčovat, dělit se. Postup jak je dělení naučit je stejný, jako u dětí prvorozených, které bývají svými hračkami posedlé podstatně více.

Takže pokud dojde k tomu, že dítě odmítá věci půjčovat, plačtivá „s céna“ jedna střídá další, děti se o věci se sourozenci ale i dalšími dětmi např. na hřišti perou, Vaše domluvy nepomáhají, tak je čas důsledného vysvětlení, že dělení je na místě a správné!

Za prvé v žádném případě dítěti neberte hračky ani další věci násilím. Jelikož rodiče pro děti představují vzor, tak je dobré jim ukázat, kudy vede ta správná cesta, neboť malé děti rádi rodiče kopírují! Ačkoliv jsem výše uvedla, že sourozenci mají situaci trochu „jednodušší“, tak opět v žádném případě nenuťte pod výhružkou či násilím starší dítě, aby se dělilo s mladším, opět je lepší vysvětlení v poklidu. Určitě není správné, aby starší sourozenec musel půjčovat veškeré svoje hračky mladšímu, jen proto, že mladší je chce a věřte, že mladší dítě bude chtít vše stejné jako dítě starší.

Pokud se tedy Vaše děti, ať už sourozenci, kamarádi nebo jen parťáci z hřiště o hračky hádají a vy si nejste stoprocentně jisti tím, na čí straně je pravda, tak je v rámci možností nechte, aby si spor vyřešili sami mezi sebou. Pouze jim ukažte, jak jsem uvedla výše, správnou cestu: např. „Vím, že jste si s touto hračkou chtěli hrát oba dva, ale to není možné, tak co myslíte, jak to vyřešíme, má někdo z vás nějaký nápad?“. Případně jim navrhněte řešení, možné varianty.

Jinak je naprosto normální ve vývoji všech dětí, že se u nich objeví „majetnický“ sklony, ale díky této vlastnosti, v podstatě sobeckosti se naučí tu lepší vlastnost a to ochotu dělit se. Vy v každém případě se snažte zůstav vklidu a situaci vnímejte objektivně, pokud možno s nadhledem.

A na druhou stranu, pokud Vaše dítě nějakou hračku jinému z ruky vytrhne, tak se „poškozenému“ dítku omluvte a vysvětlete svému, jak ošklivě se zachovalo a že je určitě lepší, když se zeptá, zda by se nemohl na danou věc podívat, půjčit si jí.

Každopádně umění dělit se je těžké a proto je to „běh na dlouhou trať“ dítě této dovednosti naučit, někteří pochopí ihned jiným trvá rozdělit se déle. Každopádně Vašemu i jiným dětem prospěje, pokud nedochází k nebezpečnému fyzickému kontaktu, když si spory mezi sebou vyřeší sami, aspoň poznají, že je potřeba jakési domluvy a že ne vždy budou vítězové. A pokud konflikt vrcholí a vypadá to, že dojde k trhání vlasů, kousání, štípání, zkrátka k rvačce, tak teprve v tuto chvíli zasáhněte, pokuste se dítěti situaci vysvětlit, viz. výše a pokud ani vysvětlení nepomáhá, tak dítě rozptylte něčím jiným, odveďte jeho pozornost jinam, např. k jiné hračce, zahrajte s ním jinou hru a pokus o vysvětlení důležitosti dělení se nechte na jindy 🙂

zdroj: Slune-cz.cz