Když jsem samovolně potratila první miminko, hledala jsem na internetu rady, co mám dělat, abych mohla jednou mít miminko, nebo zda vůbec budu moct mít miminko. Všude jsem nacházela jen články, kde maminky o miminko přišly, ale jak to bylo dál...? Nikde nic nebylo. Proto jsem se rozhodla napsat svůj příběh. Třeba psychicky podpoří aspoň jednu ženu, která se právě objevila v podobné situaci.

Bylo právě Velikonoční pondělí 2012 (my jsme měli s přítelem v té době necelé 2 měsíce do naší svatby) a já jsem měla zpoždění s menstruací. Nebylo to u mě sice ni c neobviklého, ale měla jsem zvláštní pocit, tak jsem si zkusila udělat test a ony se tam objevily dvě čárky. Byla jsem překvapená a šťastná. Druhý den ráno jsem hned volala na gyndu, abych se objednala na prohlídku a přemýšlela, jak do příteli oznámím. Za týden jsem šla na kontrolu ke gynekologovi, kterého jsem vůbec neznala, ale protože moje původní doktorka už u nás moc neordinovala a brala jen VIP pacienty, tak jsem musela přejít k někomu jinému. Doktor mě vyšetřil. Pak začal dělat ultrazvuk, ale tykovým způsobem, že kdybych se zvědavostí nenadzvedla, tak by mi tu fazolku ani neukázal. Potvrdil mi přítomnost zárodku a řekl, že  mám přijít zase za 14 dní. Byla jsem překvapená, že to bylo všechno. Byla jsem poprvé těhotná a myslela si, že třeba se mnou něco probere nebo že se zeptát, jakou práci vykonávám, ale nic.

Odpoledne jsem šla koupit dudlík a nachystala jsem příteli dárek do krabičky. Když jí otevřel, nejprve tomu nerozumněl a byl překvapený, ale nakonec byl rád, i když asi nepočítal, že bych byla těhotná už na svatbě. Pamatuju si, že jsem mu ještě ten den říkala, že si to zatím necháme pro sebe, protože v začátku ještě není jisté, jak to dopadne. Ale i tak jsem už mezi přípravami na svatbu začínala brouzdat na stránky s věcičkami pro děti a vymýšlela, jak to na svatbě oznámíme.

O týden později (byla jsem zrovna 7 + 5tt) jsem měla jet se svou sestrou (svědkyní) a maminkou do svatebního salonu doladit poslední věci k šatům. Než jsem odcházela z práce, zašla jsem si na záchod a zjistila, že trochu špiním. Pro jistotu jsem volala na gyndu ( v ordinačních hodinách), ale nikdo mi to tam nebral. Tak jsem vyjely do sv. salonu a já ještě zkoušela volat - bez úspěchu. Při zkoušení šatů má sestra náhodou narazila na mé papíry o těhotenství, které jsem měla v kabelce, tak se se mnou radovala, ale já jsem měla na jednou strach. Zašla jsem si na toaletu a můj strach byl oprávněný. Cítila jsem, že ze mě něco vypadlo a já tušila nejhorší. Ihned po návratu domů jsem příteli se slzami v očích říkala, co se děje a jeli jsme na pohotovost.

Paní doktorka mi udělala ultrazvuk a jenom řekla: "Já tam nic nevidím." V tu chvíli už jsem slzy neudržela. A paní doktorka se zeptala: "Pan doktor tam ten zárode viděl v děloze? No, budu vám slečno věřit, že byl v děloze a tím vyloučíme, že se nejedná o mimoděložní těhotenství." Nevím, jestli jsem byla tak najivní, ale v tu chvíli bych od ní čekala trochu víc péče. Potom se mě zeptala: "Chcete udělat revizi dělohy nebo to necháme tak, ať to odejde samo?" Řekla jsem jí, že tomu nerozumím, co je lepší. Ona mi řekla, že mi doporučuje revizi nedělat, ať piju šalvějový čaj a když budu mít bolesti, že si mám vzít Ibalgin. Vzala si ode mě peníze a poslala domů.

Ten den mi bylo hrozně, hlavně psychicky a jen jsem brečela, přítel se mě snažil podpořit, ale asi mu to těhotenství v té době ještě tolik nedocházelo, protože neviděl tu fazolku na ultrazvuku, jako já. Druhý den jsem šla do práce s hroznými bolestmi, ani Ibalgin nepomáhal. Odpoledne si ke mě přišla sestra pro svou dceru, kterou jsem jí hlídala a tak jsem jí říkala, co se stalo. Když mě viděla, jaké mám bolesti, volala ihned své doktorce (gynekoložce), u které pracuje a ta jí řekla, ať na druhý den přijedu k ní na kontrolu.

V dnešním dílu se nám představí maminka Lucka:

Lucka a Elis

Hned na úvod musím říct, že Eliška už chodí do školky, tak ranní svačinky a oběd má ve školce.

Ráno:

začínáme většinou nějakým jogurtem, pudinkem, popř. rohlíkem s máslem a šunkou a teplým mlékem nebo čajem. Eliška snídá u svého malého stolku v obýváku. Většinou, když nedohlédnu na to, aby jedla, tak jí to trvá nekonečně dlouho. Když jdeme do školky tak máme málo času a musím Elišce s jídlem pomáhat. Když zůstává doma, tak jí nechávám jíst samotnou, ale u toho kouká na kouzelnou školku a trvá jí to někdy i hodinu

Ke svačince: 

26.8.2013 pondělí

Po porodu a po dvou společných hodinách na porodním boxu se Samuelkem a s přítelem jsem byla převezena na pokoj a sestřička mi říká: "Ted se pěkně prospěte maminko ať jste odpočatá." Jenže to nešlo. Byla jsem tak zaplněná těch pocitů z porodu, z prvního okamžiku kdy jsem uviděla a uslyšela maličkého, kdy jsem ho pohladila, obejmula a on ta krásně plakal 🙂 to byl ten nejkrásnější zvuk co jsem slyšela 🙂... Prostě to nešlo zavřít oči a spát. Navíc já měla rychlý a ne moc bolestivý porod takže jsem nebyla ani unavená. Pořád jsem si přehrávala v hlavě jak ten porod probýhal, co mi při porodu dělali a co jsem cítila. Cítitla jsem velikánskou úlevu že už to mám všechno zasebou a že konečně mám naše zlatíčko u sebe 🙂

Pak mi přivezli Samuelka na pokoj a to byla nádhera 🙂 nemohla jsem se na něj vynadívat jak byl krásný.

Bože byl tak malinký, a křehký 🙂 a jak nádherně voněl. Pořád jsem mu čichala k jeho vláskům, chytala ho za ručičky, pusinkovala ho, říkala mu jak moc ho miluju a při tom mi tekly slzy štěstí a tak obrovské lásky, že až mě samou to překvapovalo.

Samuelek byl strašně hodné miminko, po celé 4 dny v porodnici skoro vůbec neplakal. Když spinkal tak jsem ho mohla klidně přebalit a on prostě spokojeně spinkal. Šlo vidět jak je to spokojené miminko. Semtam se usmál 🙂 ale hlavně mi bylo strašně dobře když jsem ho měla u sebe 🙂...

Jediné čeho jsem se bála tak ho v porodnici poprvé sama vykoupat. Bála jsem se že ho nebudu dobře držet, že mi spadne do vody, že se bouchne. Ale pak jsme šli na to a všechno dopadlo na vybornou. Všechno jsme zvládly skvěle a pak ty další dny to už bylo jen a jen dobré 🙂.

Holky:

Abigail, Ada, Adelína, Adléta, Afra, Aglaja, Aida, Albena, Albertýna, Aletea, Alexie, Alida, Alma, Alva, Amáta, Ambra, Amy, Anatolie, Anika, Areta, Ariela, Arleta, Armida, Arna, Belinda, Benedikta, Bernardina, Celestýna, Celie, Celina, Cinda, Čistoslava, Dafné, Dalida, Dalie, Dalma, Datlína, Danaé, Danuta, Delie, Derika, Despina, Donika, Dulcinea, Edeltruda, Edvína, Elektra, Eliana, Elodie, Ena, Erina, Erna, Estela, Eufémie, Eufrozína, Eulálie, Eusebie, Evangelína, Fabricie, Fay, Féba, Fedora, Flóra, Florentýna, Gaja, Gala, Gema, Genciana, Gorana, Graciána, Gražina, Gvendolína, Háta, Honoráta, Hortenzie, Hroznata, Chloe, Iboja, Ildika, Ima, Inesa, Jadranka, Jasna, Jenovéfa, Jolanta, Jorika, Juta, Karmela, Kazi, Kira, Klarisa, Koleta, Konstantýna, Krescencie, Larisa, Laurencie, Léda, Leokádie, Leonela, Lesana, Lolita, Lora, Lorna, Ludiše, Mabel, Manon, Mariola, Marisa, Marita, Maryla, Máša, Maura, Medea, Minerva, Mira, Mirabela. Mirela, Muriela, Myrna, Naneta, Neda, Něhoslava, Nevena, Nika, Nioba, Oktávie, Olympie, Orfea, Oriana, Palmira, Pelagie, Perla, Persida, Priska, Rafaela, Raimunda, Rajsa, Rea, Ria, Roňa, Rosana, Savina, Saxona, Serafína, Scholastika, Sidonie, Skarlet, Sofronie, Solveiga, Sotira, Šťasa, Tabita, Taisa, Tekla, Telma, Teofanie, Tirza, Valburga, Vědunka, Vesna, Voršila, Xavera, Zaida, Zaira, Zenobie, Žakelína, Živa 

Kluci:

Abdon, Abelard, Absolon, Agaton, Aldo, Alvar, Alvin, Amatus, Andělín, Aram, Arkád, Armin, Aurel, Araziáš, Barabáš, Bazil, Beno, Bertram, Bojan, Bystrík, Cézar, Cyprián, Damon, Dante, Darel, Davor, Dejan, Děpold, Dionýz, Dorián, Drahotín, Efraim, Eleazar, Elizej, Enoch, Erazim, Evarist, Ezechiel, Fabius, Fedor, Filibert, Flavián,  Fortunát, Fridolín, Gaius, Garik, Genadij, Gleb, Gorazd, Gracián, Grant, Hagar,Haidrun, Haštal, Hilar, Hjalmar, Hypolit, Chrabroš, Chval, Inocenc, Irvin, Ivar, Izaiáš, Izidor, Jasoň, Jerguš, Jimram, Job, Jošt, Kasián, Kastor, Knut, Kolin, Kornel, Křišťan, Kvirín, Lambert, Laurentýn, Leandr, Lev, Livius, Lotar, Ludivoj, Lutobor, Magnus, Makar, Mervin, Milíč, Mořic, Mstislav,Myrtil, Narcis, Neklan, Odolen, Olaf, Olbram, Oren, Parsival, Pelhřim, Peregrin, Perikles, Polykarp, Prosper, Quentin, Radhost, Ranek, Ruben, Rufus, Ruslan, Sámo, Samson, Saturnin, Saul, Serenus, Severín, Sidon, Simeon, Sinkler, Smil, Sofián, Stojan, Svetozar, Šalamoun, Šanel, Šavel, Tankred, Taras, Teobald, Teofan, Terenc, Tiber, Tichomil, Tichon, Torkvát, Upton, Velen, Vidor, Vilmar, Virgil, Vitold, Vlk, Vojen, Vsevolod, Všebor, Záboj, Zderad, Zdík, Zenon, Žarko, Želibor

Já nevím, jestli je to normální, když dítě rozbalí jeden dárek a za žádnou cenu nechce další, i když ho k rozbalování nutíte pod pohrůžkou násilí, abyste se zbavili co nejdřív tchýně, která tu straší od oběda. Mireček samozřejmě pod stromečkem sáhl na první pokus neomylně po vláčkodráze. Z té byl po rozbalení naprosto unešený, z čehož jsem zprvu měla upřímnou radost, a že se podívá aspoň na ty vláčky, než bude rozbalovat dál. U vláčků to samozřejmě neskončilo, musel rozbalit všechno a tatínek hned začít sestavovat (otec rodu se tomu samozřejmě příliš nebránil, neboť měl na vláčkodráhu spadeno, co ji přivezli, a jeho zlá manželka mu ji ve 22,30 s neklidně spícím dítětem za dveřmi zakázala sestavovat). Po deseti minutách jemných narážek na ostatní dárky jsme to já i tchýně vzdaly a uvařily si kafe. Po vypití kafe jsme se ještě 15 minut dívaly na "brm brm" dělající vláčky (tento zvuk se podle mého syna hodí k vláčkům mnohem víc než profláklé š š). Pak se nám přece jen podařilo upnout synkovu pozornost na další balíčky, ale můj jasnovidný potomek jako další vybral rukou neomylnou nový kyblík Lego Duplo. Takže následovala další, tentokrát 20minutová pauza prokládaná výkřiky "jé autíčko", "tahle kostka má oči" apod. Maminka začíná být nervózní, neboť vybalujeme před večeří a po hodině od příchodu Ježíška došlo jenom na dva dárky. Naštěstí na žádost babičky nám Mireček uděluje oprávnění vybalovat si vlastní dárky bez jeho asistence, za což jsem mu opravdu vděčná, protože bych už opravdu potřebovala jít vařit večeři. Naštěstí další dárky už takový úspěch nemají, já odcházím do kuchyně, tchýně cukrovkářka se nacpává druhou mísou mého cukroví a tatínek s Mirečkem na mou žádost stěhují vláčkodráhu do dětského pokojíčku. Večeře proběhne poměrně v klidu, máme kompromisní, tchýnin salát a mou rybu, takže mír opanuje kuchyň, dokonce i dítě sní většinu porce. No a je 19,00, začíná nová pohádka na ČT 1 (mimochodem opět mimořádně blbá), já usedám na gauč, tchýně usíná v křesle a z pokojíčku se ozývá "né, tati né, tak to nesmíš dávat,", "né, já sám, ty to neumíš" a "tos udělal špatněěěě". Pokoj lidem dobré vůle.