(článek Evy Kiedroňové, s názorným videem!)

Rodiče často zvažují k procházkám a výletům různá nosítka – loktuše, baby vaky, manduky, sedačky nebo kočárek. Co doporučujete vy?

Přestože nošení dětí v nosítkách je na pohled i prožitkem velmi příjemné a milé, doporučujeme je používat pouze výjimečně nebo v naléhavých případech. Z hlediska momentálního i dlouhodobého dopadu nosítka na organismus dítěte i rodiče je lépe nosítka používat pouze na nezbytně dlouhou dobu nebo vůbec. V případě zájmu o jejich využívání načasujeme nošení dítěte v nosítku tak, aby bylo vyspané, fyzicky i psychicky uspokojené nějakou aktivitou a nasycené. Chvilka odpočinku takto připraveného dítěte v poloze přiměřené jeho psychomotorické vyspělosti mu pak nemůže ublížit.

Nic není jenom dobře nebo jenom špatně. Je to jako s léky – je to o míře, způsobu použití a načasování. Když se lék nebo nosítko využije ve správnou dobu, správným způsobem a na chvíli nebo ve správné dávce, pak se může nosítko stát příjemným doplňkem péče o dítě. Pokud se nošení dítěte přehání natolik, že v něm dítě bývá zbytečně často, dlouhou dobu a ještě v přetěžující svislé nebo zakloněné pozici, navíc za všech okolností – v době spánku, krmení i ve chvíli, kdy by mu prospěl samostatný aktivní pohyb v nahotě, pak se stává nosítko zcela nevhodnou zátěží jak pro dítě, tak i na páteř rodiče.

Z hlediska potřeb i psychomotorického vývoje dítěte je pro dítě podstatně větším přínosem moudré střídání kvalitních podmínek ke klidnému spánku a v době bdění kombinace základní péče s potřebnou komunikací tváří v tvář i aktivním pohybem. Dítě se nejlépe vyspí na polštářku a pevném rovném základě kvalitní matrace v postýlce. Ke svému zdravému vývoji nutně potřebuje aktivní pohyb v náručí i na podložce, nejlépe v nahotě.

Delší výlety nebo výšlapy hors převýšením s dětmi do cca 3 let jsou zbytečně náročné a přetěžující pro dítě i rodiče. Většinou jde žel spíše o ambice rodičů. Dítě to sice přežije a přetrpí, ale nic přínosného to pro ně není.

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

Báseň stařenky

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!

Naše loňské společné pečení a zdobení perníčků                  

Dětí jako smetí, Elis a Nikča už pomáhaly vykrajovat a pak se musely občerstvit 🙂

Přesně za dva měsíce jsou tu. Snad většina z vás mi potvrdí, že když máte stejně staré děti jako my, tak se na ty svátky prostě těšíte. Já moc. Na naše holčičí společné pečení se svařáčkem, výzdobu, psaní ježíškovi, vánoční výtvory, až Niki poprvé uvidí stromek, světýlka, aj.

Pokud si lámete hlavu s tím, co pořídit za dárky, přinášíme pár tipů pro celou rodinu. Snad naleznete nějakou inspiraci. 
  

VERČA                                                                                

Pro miminko 

tam je to jedno, co dostane, nemá ještě rozum. U nich bych dárek neřešila. Nějaký chrastítko, pěkný obleček, bodýčko s originálním nápisem (Dia: pro Šimona nechaly tety připravit sadu bodýček s dětským českým kresleným motivem a nápisem Mám rád tetu ... Mamince Štěpě se to moc líbilo) nebo tak něco.