Mám krásnou a úplně zdravou dceru. Jsem šťastná. Jen jsem si svůj porod představovala jinak. Jako mnoho z nás. A teď za ním chci udělat velkou tlustou čáru a myslet už jen pozitivně.

Týden před termínem porodu, na běžné prohlidce v porodnici, jsem informovala o tom, že by mělo být miminko v bříšku větší. Lékař mě objednal na ultrazvuk na měření plodu na týden následující. Obavy se potvrdily. Odhadovaná váha mimča byla 4,2 kg. Lekla jsem se, ale nepovažovala jsem to za nějakou překážku. 

Jiného názoru byl sloužící lékař. Že prý musím co nejdříve rodit, ba ještě před termínem. Moc se mi to nelíbilo. Objednal mě na pátek 9. listopadu, den před plánovaným termínem porodu.

Ten den jsme se v 7 ráno hlásili na porodním sále číslo 2 u Apolináře. Nejistota i strach z toho, jak bude takový porod probíhat mě provázeli celé předešlé dni i noci. Moc jsem si přála ještě porodit přirozeně. 

V pátek kolem 9. hodiny ranní jsem dostala tabletu na otevření porodních cest a byla jsem uložena na přípravný pokoj. Rozumějte hnusnou hekárnu. Neuvěřitelně odporné prostředí jako z koupelen v Bradavické škole. Špinavé kachličky a bublající umyvadlo. Čtyři postele v rozích a tma. Nic moc. Přála jsem si porodit hned. Bohužel první den se nedělo nic. A to doslova. Jen se na pokoji střídaly další a další rodičky. Své putování končily na opodál stojících porodních boxech a krom jejich hlasitých projevů u porodu jsem naslouchala i pláči právě narozených miminek. Všech.

V sobotu ráno mi byl aplikován čípek. Naivně jsem si myslela, že snad i rodím. Ale byly to velmi slabé kontrakce a vymizely do brzkého odpoledne. 

Úvodem: Už několik let žiju na Novém Zélandu a ke zkušenostem s místním turismem a vzdělávacím systémem mi přibyla ještě zkušenost s místním porodnictvím. Rozhodla jsem se ji sdílet, kdyby to třeba někoho zajímalo nebo přišlo vhod.

Zdravotní péče na NZ

Na státem hrazenou základní zdravotní péči má nárok každý občan NZ, dále každý kdo má vízový status "Resident", nebo za určitých podmínek člověk s pracovním vízem v určitém zaměstnaneckém poměru. Na bezplatnou základní péči v těhotenství (včetně porodu a šestinedělí) má nárok každý kdo má nárok na bezplatnou zdravotní péči nebo žena která sama o sobě tento nárok nemá, ale její partner ano.

Vzhledem k nedostatku specialistů lékařů je ovšem tato zdravotní péče omezenější než v ČR. Veškeré běžné zdravotní obtíže lze řešit pouze prostřednictvím obvodních lékařů, kteří teprve mohou dát žádanku ke specialistovi, uznají-li to za vhodné.

Pilířem péče v těhotenství je tzv. LMC ("Lead Maternity Caregiver"), což je ve většině případů porodní asistentka (občas obvodní lékař s rozšířenou aprobací v oblasti porodnictví). Gynekologové jsou vyhrazeni pro rizikové případy, případně pro ty co si zaplatí soukromou kliniku. LMC provází rodičku od začátku těhotenství po konec šestinedělí.
Porodní asistentky mají své ordinace, kde provádí pravidelné kontroly během těhotenství a vypisují žádanky na další testy (krev, ultrazvuk apod.), dále řídí porod (je-li bezproblémový, nemusí se na porodním sále ukázat nikdo jiný než porodní asistentka a rodičky doprovázející osoba) a provádí pravidelné kontroly rodičky a miminka v šestinedělí.

Těhotenská péče - srovnání s ČR