Platíte měsíčně stovky či dokonce tisíce korun za živý krmný hmyz pro vaše agamy, chameleony nebo varany, a přitom byste si ho s minimální námahou mohli namnožit sami? Přestože se chov sarančat může zpočátku jevit jako výzva plná uhynulých jedinců a plesnivějícího krmení, jakmile pochopíte několik základních biologických potřeb tohoto rovnokřídlého hmyzu, získáte soběstačný zdroj mimořádně výživné potravy. Správně nastavený systém vám ušetří peníze, čas strávený cestami do zverimexu a především zajistí absolutní kontrolu nad tím, co vaši plazi přijímají do těla.

Zvolte pro domácí produkci ten správný a nejodolnější druh

Než začnete shánět krabičky a žárovky, musíte vědět, koho si domů vlastně přinesete. Mezi teraristy se pro krmné účely nejčastěji objevují dva hlavní druhy, které se liší nejen vzhledem, ale i mírně odlišnými požadavky na prostředí.

• Saranče stěhovavá (Locusta migratoria) dorůstá do délky kolem 3 až 6 cm. Její zbarvení bývá nenápadné, převážně hnědozelené a celkově velmi dobře maskuje. Má mírně nižší teplotní nároky (spokojí se s 28–32 °C) a samice klade do jedné ootéky průměrně 30 až 50 vajíček.
• Saranče všežravá (Schistocerca gregaria) neboli pustinná je mnohem mohutnější, samice mohou dorůst až neuvěřitelných 7 cm. Během svého vývoje mění barvy od černé nymfy po jasně žlutozeleného dospělce. Je náročnější na teplo (potřebuje 32–35 °C), ale odmění se vám neuvěřitelnou produktivitou, protože jedna samice naklade v ootéce 40 až 120 vajec.

Důrazně doporučujeme držet v chovné nádobě vždy pouze jeden druh. Pokud je sesypete dohromady, všežravá varianta brzy tu stěhovavou zcela vytlačí. Pro začátečníky, kteří si chtějí sarančata a chov vyzkoušet poprvé, bývá díky své velikosti a vysoké produkci atraktivnější druh všežravý.

Velká a dobře větraná ubikace zabrání vzájemnému požírání

Červené oči na fotkách s bleskem nás obvykle štvou, ale ve skutečnosti jsou dobrou zprávou. Znamenají, že se světlo správně odrazilo od sítnice plné cév. Co když se ale místo červené objeví v oku dítěte bílý nebo nažloutlý odlesk? Tento nenápadný detail na snímku může být prvním varováním před diagnózami, které není radno podceňovat.

Když blesk odhalí skrytý problém

Bílý odraz v zornici se odborně nazývá leukokorie. Vzniká tehdy, když se světlo blesku neodrazí od zdravé sítnice, ale narazí na překážku uvnitř oka. Přestože to nemusí hned znamenat katastrofu, fotografie jsou často prvním nástrojem, který na problém upozorní dříve, než si všimnete jakýchkoli jiných příznaků.

Co může bílý odlesk signalizovat?

• Vážná onemocnění: Může se jednat o vrozený šedý zákal, poškození sítnice nebo vzácný, ale nebezpečný nádor – retinoblastom, který postihuje zejména malé děti.
• Jedno oko vs. obě: Mimořádně důležité je sledovat, zda se bílý reflex objevuje jen v jednom oku, zatímco druhé je červené.
• Opakování je klíčové: Pokud bílý odlesk vidíte na více fotografiích z různých úhlů, není to jen chyba objektivu.

Nepropadejte panice, ale jednejte

Může mít samé jedničky, ale pokud neumí lidem pohlédnout do očí nebo se upřímně omluvit, v dospělosti narazí na tvrdou zeď. Děti jsou jako zrcadla – nenasávají to, co jim říkáme, ale to, co děláme my. Sociální inteligence není talent, se kterým se narodíme. Je to soubor pravidel, která formují to, jak tvé dítě přijmou v každé místnosti, do které jednou vstoupí.

Základy, které otevírají dveře

Výchova ke slušnosti není o zastaralých manýrech, ale o respektu k sobě i k druhým. Tyto drobnosti dělají z dětí osobnosti, kterých si ostatní váží:

• Síla komunikace: Uč své dítě pozdravit s jistotou, mluvit srozumitelně a naslouchat druhým, aniž by jim skákalo do řeči. Oční kontakt je základem důvěry.
• Odpovědnost za slovo: Pokud něco slíbí, mělo by to dodržet. Stejně důležité je vrátit půjčené věci v pořádku a uklidit po sobě bez připomínání.
• Umění omluvy: Umět říct „promiň, udělal jsem chybu“ bez hledání výmluv je jednou z nejtěžších, ale nejcennějších lekcí.

Ochrana hranic a charakteru

Slušnost neznamená být „fackovacím panákem“. Charakter se buduje i tam, kde je třeba říct rázné ne: