"V manželství jsem měla nevlastní děti 2 a vztah se mi k nim různě za ta léta měnil, ale rozhodně nemůžu říct, že bych je měla třeba stejně ráda jako později svoje vlastní dítě." Už dávno není výjimkou, že má dnes dítě mimo své vlastní mámy a táty ještě minimálně jednoho rodiče navíc. Být nevlastním rodičem není vůbec jednoduché. Všechno je to hlavně o komunikaci a s tou má problém mnoho rodin i v klasické rodině, natož v takové, kam si jeden z rodičů dovede nového partnera a ještě třeba s dalšími dětmi. Těžké to bývá pro všechny zúčastněné. Jestliže máte pocit, že to nezvládáte, možná děláte některou z chyb, kterým je dobré se vyhnout.

Nikdo nechce být navždycky sám, a tak lidé i po zkrachovalém vztahu vstupují do nových. Kolik jich je a kolik dětí tak vyrůstá mezi dvěma domácnostmi, se nedá přesně spočítat, protože statistiky se nevedou. Každopádně je jisté, že dnes vzniká čím dál více rodin na druhý nebo další pokus a dítě musí přijmout i jiné než biologické rodiče a často také získává nové sourozence.

Když potkáte někoho nového, až jste po rozchodu už v lásku příliš nedoufala, vidíte všechno za skly růžových brýlí. V momentě, kdy seznámíte své dítě s novým partnerem a často i jeho dětmi, ale může nastat problém.

Jak si vytvořit vztah k nevlastním dětem, aby to doma fungovalo?

Nejdůležitější je jít na vše pomalu, trpělivě, bez naléhání. V každé takové rodině to navíc funguje jinak, takže musíte najít svou vlastní cestu a neřešit, jak to mají jiní. Jinak to vypadá tam, kde s vámi nevlastní děti žijí stále a jinak v případě, že jezdí jen na víkend. Velmi důležité je i to, zda už mají bývalí partneři či manželé spolu dořešené veškeré nesrovnalosti a konflikty a dokáží spolu na nějaké rozumné bázi fungovat.

Člověk má často pocit, že vše musí fungovat hned teď a okamžitě. Že se musí nastavit jasná pravidla a vše zaběhnout. Je ale důležité pochopit, že vše chce čas, že si na celou situaci musí zvyknout dospělí i děti. Věci by měly plynout přirozeně a ne zkrátka doma oznámit, že od zítra to bude tak a tak a děti musí poslouchat.

Tradiční soutěž Hračka roku opět odstartovala. Její jedenáctý ročník jako vždy ocení ty nejlepší hračky prodávané v uplynulém roce na českém trhu. Cílem soutěže je pomoci rodičům, prarodičům a dalším, kteří nakupují hračky pro děti, vybrat z obrovského množství produktů ty nejlepší. Spolu s odbornou porotou můžete o vítězích rozhodnout i vy, a to prostřednictvím hlasování na stránkách soutěže Hračka roku 2018.

V případě, že zároveň odpovíte na jednoduchou zábavnou otázku, máte možnost vyhrát také poukázky na nákup hraček v obchodech Bambule. Na odměnu se mohou těšit autoři třech nejlepších odpovědí. Hlasovat můžete až do 10. září 2018.

Hračky jsou do soutěže přihlašovány do šesti kategorií, a sice do kategorie dívčí hračky, klučičí hračky, vzdělávací/kreativní, outdoorové, stolní a také baby hračky. Všechny nominované produkty pak budou hodnoceny odbornou porotou z hlediska šesti kritérií: vzdělávací/herní hodnoty, bezpečnosti, designu (vzhledu a obalu), originality/technické inovace, kvality použitých materiálů a také z hlediska zábavy, která u hračky samozřejmě nesmí chybět. Vy se pak můžete do výběru zapojit prostřednictvím stránek Hračka Roku 2018 kde najdete přehled všech soutěžních produktů. Pokud při hlasování pro svého favorita zodpovíte také jednoduchou soutěžní otázku, jakou hračkou a při jaké příležitosti jste někomu udělali radost, máte možnost vyhrát voucher na nákup hraček v obchodech Bambule. Vybrány budou tři nejlepší odpovědi, jejichž autoři budou oceněni poukazy v hodnotě 5 000 Kč, 3 000 Kč a 2 000 Kč.

Celá soutěž Hračka roku má pak již tradičně i charitativní rozměr. Produkty, které distributoři, výrobci a prodejci hraček zašlou do soutěže, budou po jejím skončení věnovány vybrané neziskové organizaci, kde udělají radost dětem.

V loňském jubilejním 10. ročníku soutěže se absolutním vítězem stala kniha Piqipi Quiet Book, edukativní interaktivní hračka, která dětem pomáhá rozvíjet fantazii a také jemnou motoriku. Na druhé příčce se umístil Kouzelný kohoutek s ozubenými tvary od Yoo Toys s.r.o. a třetí místo získaly Mölky kuželky od společnosti Albi. Výherci letošního ročníku budou slavnostně oznámeni 27. září 2018.

„OGTT je pro to pro mě noční můrou - je mi jasné, že nalačno nevydržím, než tam dojedu, tak budu zvracet (i když třeba není co), a po vypití glukózy nechci ani vědět co se bude dít. Takže přemýšlím o možnosti test OGGT odmítnout.“

Každou nastávající maminku čeká během těhotenství několik pravidelných vyšetření a testů. Jedním z nich je i test na těhotenskou cukrovku. Nekolují o něm žádné dobré zvěsti a mnoho z nás je před ním varováno. Pojďme si ho trochu přiblížit a zjistit, zda se ho opravdu musíme děsit.

OGGT neboli orální glukózový orientační test

Test OGGT neboli orální glukózový orientační test je preventivní vyšetření těhotných žen probíhající mezi 24. – 28. týdnem těhotenství. Jeho účelem je zjistit riziko zvýšené hladiny cukru v krvi. Zjišťuje se v zásadě z krve žilní. Provádí se u všech těhotných, kterým nebyla cukrovka zjištěna na začátku těhotenství. 

Není pravidlem, že cukrovka hrozí jen u žen s rizikovými faktory. Podobnou zkušenost má i jedna z maminek na koníku: „Já taky nepatřila do rizikové skupiny a neměla vůbec žádné příznaky a těhu cukrovku mi prokázali, takže jsem byla nakonec ráda, že se na to přišlo a že jsem na test šla a mohla se ta cukrovka hlídat, nakonec přišly komplikace a syn musel ven sekcí ve 38tt i přes dobrou kompenzaci cukrovky.“

U rizikových žen by se měl provádět už v prvním trimestru a při negativním výsledku pak zopakovat ve druhém či třetím trimestru. Do rizikových faktorů vzniku patří především: vyšší věk matky, obezita, diabetes v rodině i špatný životní styl.

"Dnes promazávám staré záložky webovek, co tu mám v prohlížeči a narazila jsem na záložku Jonášovy metody početí (záložkovala jsem to snad před 2-3 lety). Tahle metoda porovnává postavení slunce a měsíce v době narození ženy a dle astrologie určuje datum vhodné k početí dítěte. Před těmi lety, kdy jsem to záložkovala, ještě nezkoumal napěťové aspekty jako teď - jen vyběhlo vždy datum. A tak si říkám - než to smažu, ze srandy na to kouknu a čučím jako blázen. Počali jsme v termínu dle Jonáše 9.6.2014 a dle něj to měl být chlapeček - kterého opravdu čekáme! Navíc jsem koukala 5 let zpětně, co jsme se s manželem snažili o mimi, a toto byl první termín, kdy nebyly pro mě žádné napěťové aspekty. Náhoda nebo ne?"

Mnohá z nás pocítila, jaký je to pocit, když si moc přejeme miminko, ale stále se nedaří. Zkoušíme vše možné i nemožné, podstupujeme vyšetření, používáme ověřené metody, jako měření bazální teploty a hlídání ovulace, ale uchylujeme se i k babským radám. Jednou z metod, jak počít, je i Jonášova metoda, kterou jistě mnoho lidí zařadí do kategorie babských rad. Jak to tedy vlastně je?

Postavení Slunce a Měsíce

Jonášovu metodu vytvořil MUDr. Eugen Jonáš, který se zabýval astrologií. Při výpočtech plodných dnů vychází ze spojení ženy s Měsícem. Plodné dny ženy jsou pak dny, kdy je postavení Slunce a Měsíce stejné, jako v den jejího narození. V těchto dnech by měla být žena schopna počít, nezávisle na menstruačním cyklu.

Toto se opakuje každých cca 30 dní, většinou se ale nekryje s menstruačním cyklem žen. Jak by tedy žena mohla mimo plodné dny dle menstruačního cyklu díky této metodě otěhotnět? Jedna z maminek ve fóru našla možné vysvětlení: „Ta Jonášova teorie pracuje s konceptem spontánní ovulace, lapidárně řečeno, že jsme schopné ovulovat i v důsledku styku (stejně jako kupř. lamy nebo králíci), nejenom cyklicky. Je k tomu zajímavá kanadská studie z r. 2003, která potvrdila, že u všech sledovaných žen došlo v průběhu měsíce k více cyklům zrání folikulu a u 10 % i k vícenásobné ovulaci."

Nutno ale dodat, že pokud se shoduje menstruační cyklus a ovulace s plodným dnem dle Jonášovy metody, je šance otěhotnět nejvyšší.