Co je třeba zařídit po porodu

Na co nesmíte zapomenout
- Vyzvednout na matrice rodný list 
- Přihlásit dítě na zdravotní pojišťovnu 
- Zavolat pediatrovi a domluvit s ním první prohlídku, která proběhne většinou doma (raději se domluvte s pediatrem ještě před porodem, zda dítě přijme) 
- Domluvit si s ortopedem prohlídku kyčlí 
- Pokud jste v pracovním poměru, oznamte zaměstnavateli narození miminka 

Co byste neměli opomenout
- Zažádat o porodné 
- Po skončení mateřské dovolené zažádat o rodičovský příspěvek 

A ještě něco navíc
- Přídavek na dítě 
- Sociální příplatek 
- Příspěvek na bydlení 
- Jedná se o dávky (tzv.testované), pro které je podstatná výše příjmu rodiny.

Co je třeba zařídit po porodu

Na co nesmíte zapomenout

• rodný list   -   vyzvednout na matrice
• zdravotní pojišťovna  -  přihlásit miminko
• pediatr  -   zavolat a domluvit s ním první prohlídku, která proběhne většinou doma (raději se domluvte s pediatrem ještě před porodem, zda dítě přijme)
• ortoped  -  domluvit si prohlídku kyčlí
• zaměstnavatel - oznámit narození miminka (pokud jste v prac.poměru)
• trvalý pobyt - přihlásit miminko
• porodné  -  zažádat o něj
• Po skončení mateřské dovolené zažádat o rodičovský příspěvek

A ještě něco navíc

• Přídavek na dítě
• Sociální příplatek
• Příspěvek na bydlení
  Jedná se o dávky (tzv.testované), pro které je podstatná výše příjmu rodiny.

Považuji se za slušného člověka. Když někam přijdu, pozdravím. V hromadné dopravě pouštím staré a postižené lidi a těhotné ženy sednout. Když vidím maminku s kočárkem, tak jí pomůžu nastoupit či vystoupit. Dodržuji zákony. Když řídím, pouštím lidi na přechodech. A většinou i sebevrahy mimo ně. Dodržuju předepsanou rychlost. No tak dobře, většinou dodržuji předepsanou rychlost. Respektuji červenou na semaforu. Nepředbíhám ve frontách. Odpadky házím do popelnice a tu po sobě zavřu. Teda když to jde. Sbírám psí hovínka.

Mám ráda přírodu. Sice na natolik, abych v jejím lůně dokázala na samotě žít a k životu využívat jen to, co z ní dokážu sama získat, ale dost na to, aby po mně nezůstaly poházené odpadky, manžela jsem odnaučila pohazovat nedopalky. Nelámu stromky a větve, nekopu do hub, v lese nehalekám, nemyji auto u potoka, nevypouštím provozní kapaliny do kanálu. Recykluji. Vše, co jen trochu jde. Když jsou recyklační kontejnery plné, mám haldy separovného odpadu doma, ale do směsného to neházím, ani nepokládám vedle kontejneru.

Myslím, že jsem dobrá matka. Své dítě miluji nade vše a nikdy bych vědomě neudělala nic, co by mu ublížilo. Ráda bych mu dle svého nejlepšího vědomí a svědomí dopřála to nejlepší, co mohu. Celkově, nemluvím o jednotlivých částech péče o dítě. Myslím, že něco selského rozumu a nějaké zkušenosti mám a jsem schopná uvážit a vcelku dobře rozhodnout, co je pro mé dítě nejlepší.

Své dítě nekojím. Dokáže mě vytočit otázka v podstatě cizího člověka, zda kojím, stejně jako skoro zhnusená reakce na moji negativní odpověď. Jak se dotyčný opovažuje mě soudit, když o mně nic neví. A já nevidím důvod, proč bych se měla ospravedlňovat a někomu něco vysvětlovat. Je to moje čistě soukromá věc. Kdo mě zná a ví, co mám za sebou, ví, že jsem si kvůli kojení došla do pekla, prošla ho do posledního sklepení a zase se stejnou cestou vrátila zpátky. Proto mě žhaví do běla taktiky a praktiky demagogických zastánců kojení. Například mi přijde nemístné, nevhodné a naprosto nefér vzít fotografii ženy, která má v náručí dvě děti, jedno krásné baculaté u prsu a druhé evidentně neprospívající s flaškou, a tvrdit, že za zdravotní stav toho neprospívajícího může umělá výživa a také, že den poté, co byla fotografie udělána, dítě zemřelo. Netvrdím, že je fotografie podvrh, ale je účelová. Ano, dítě možná zemřelo a mě je ho upřímně líto, jako každého dítěte, které zemře. Ale je na vině umělá výživa? Bylo jinak zdravé? A bylo vůbec na umělé výživě? Pokud ano, byla to vůbec umělá výživa taková, jaká má být? Kolik případů v poslední době ukázalo, co všechno jsou lidé schopni falšovat, jen aby vydělali peníze. Třeba vydávat slanou vodu za životně důležité infuze. Nebo melamin v mléce. Proč by nefalšovali nebo nepančovali umělou výživu? A uvědomují si lidé, kteří tutu fotografii využívají pro podporu svých cílů, čeho tím dosáhnou? Matkám, které nekojí jen a jen ze sobeckých důvodů, bude "nějaký cizí fakan" šumák, a ty z nás, které s kojením zápasily nebo zápasí, mnohé labilní po porodu a zoufalé, že kojit nemohou vůbec nebo málo, to vyvede z míry natolik, že přijdou i o tu malou šanci na kojení, kterou měly, protože je další stres připraví o tu poslední trošku mléka, které pro své dítě ještě měly. No, podpora kojení jako víno. Tleskám...

Používám jednorázové pleny. Na látkování nejsem, na bezplenkovu komunikační metodu už vůbec ne. Ale kdo to chce dělat, prosím, jen mi to proboha nenuťte. Kalíšky ropy místo plenky mě nevytáčí, spíš rozesmívají. Myslím, že než k někomu dorazí ta látková plenka, taky to nějaký ten kalíšek představuje. A to nemluvím o tom, jaký podíl celého cyklu není zrovna fair trade.

Nedomnívám se, že bych byla Einstein, ale něco zdravého selského rozumu jsem snad pobrala. Věřím ve svobodu. Ale uvědomuji si, že ta moje končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Věřím, že mám, a stejně tak každý z nás, právo na vlastní názor. Ale jsem otevřená i názorům jiných. Nikdo nevíme všechno, a pokud má dotyčný svůj názor podpořený pádnými argumenty, jsem schopná je uznat, a někdy i svůj původní názor změnit. Věřím v dialog. Opravdový. Ne takový, kdy si druhá strana vesele tlačí své názory a druhé ignoruje. Nesnáším demagogii jakéhokoliv druhu. Vytáčí mě lidská hloupost, sobectví a neurvalost. Když na mě začne někdo útočit a demagogicky mi rvát svoje názory, nesmí se pak divit, že přejdu z už pokřiveného dialogu do protiútoku a řeknu mu, co si o jeho názorech a případně i o něm myslím. Na to mám také právo. Nejsem mučedník. A je zajímavé, že dotyčným se většinou taková reakce nelíbí a berou to jako útok na svoji osobu, aniž by si uvědomovali, že to byli oni, kdo to celé rozpoutal. No jo, dvojí metr. To mi pak rostou facky na rukou...

LP 06.08.10, patek

Pred ctyrmi dny jsem 27. den cyklu mela nekolikrat pozitivni ovulacni test. Honi se mi hlavou, proc se ovulace tak opozdila. Ale mivam posledni dobou nepravidelne a spis delsi cykly (posledni 35 dni), takze se smiruju s tim, ze to bude atypicky mesic.

7 hodin rano specham do prace, jsem zrovna na angiologicke ambulanci. 30 DC, behem par sekund se objevuji dve temer skoro stejne tmave carky. Sok. Vlastne jsem to vubec necekala. Prepada me ohromna radost. Musim se rychle zklidnit, protoze mam za par minut pacienty na ambulanci. Manzelovi chci prichystat nejake prekvapeni. Nevedel, ze testuju, tak to snad vyjde. Mezi psanim lekarskych zprav si na internetovem vyhledavaci zjistuju termin porodu: polovina dubna! Hm, duben nemam moc rada, ale vlastne jsem si moc prala jarni miminko, abychom si mohli uzivat krasne pocasi na prvni kocarkovani, takze je to vlastne idealni. Den probiha dobre, odpoledne se trochu protahuje s unavnym pacientem, ktery chce za kazdou cenu operaci na krcni arterii. Divim se tmo urputnemu presvedceni. Po dvanacti hodinach odchazim z kliniky. Za hodinu mne vola kolega, ze me potrebuji na prisluzbe na oddelenich a JIP. Jsem unavena a ceka me dalsi narocna sluzba s maximalni zodpovednosti. Po 22 hodinach v praci jedu absolutne unavena domu a rikam si, kolik z mych nekdy pomerne nevdecnych pacientu a jejich rodinnych prislusniku by takhle bylo schopnych drit. Nastesti me manzel vyzvednul, takze muzu zavrit oci cestou domu. Trochu jsem se prospala a vyrazim na vikendovy nakup. Je 26 stupnu a slunecno. Byl to vcera s mym testem jen sen?  Kupuju dalsi testy, tentokrat Clear blue. Jeden jsem vyzkousela jeste ve meste. Testovaci carka tmavne uz pred objevenim kontrolni. Asi vazne budeme mit mimi. Hura!!! Honi se mi hlavou, jak to zvladneme. Mam koncit na me nynejsi klinice a zacit novou praci. A jak to oznamit manzovi? Boticky jsou otrepane. Za dva dny slavime 2 roky po svatbe, takze se nabizi prilezitost...stejne potrebuju nejaky napad na neco nezapomenutelneho.. 

srpen 2009 - vysazena antikoncepce

12 cyklů neúspěšné snažení

16.6.2010 - první návštěva CARu - zjištěna cysta na vaječníku, udělány odběry krve a stěry

10.7.2010 - výsledky nic moc - FSH 11 (ovariální rezerva se snižuje), přítomna ureaplazmata, k tomu protilátky proti spermiím, manžel asthenospermie, cysta tam stále je a roste - nasazena antikoncepce a antibiotika pro oba na ta ureaplazmata

5.8.2010 - antikoncepce cystu nezničila, takže jsem skončila na sálku a hned mi ji paní doktorka odsála - nebylo to nijak dramatické, dělá se to bez narkózy, pokud to některou čeká, nemusíte se bát 🙂

a páčto jsem 1.DC a paní doktorka prý nerada něco odkládá, tak začínám s přihlédnutím k nedobrým výsledkům hormonálního profilu stimulovat ultrakrátkým protokolem: