Rozhodla jsem se, že se podělím o své pocity z mateřství. Nejprve jsem netušila, co mě čeká, malovala jsem si život s miminkem, následně pak s batoletem a také jsem snila o tom, co bude, až se z mého dítka stane dospělák. Mohu jen potvrdit, že heslo "Člověk míní a život mění" je pravdivé. O tom co bude mé dítko dělat, až bude dospělákem jsem už snít přestala, zatím můj život plně zaměstnává 20ti měsíční dcerka Nikolka, která dává zabrat nejen mě, ale i manželovi, babičkám, dědečkům
a dalším členům rodiny.

Nedávno manžel konstatoval, že naše krásná, milá dcera bohužel přestala chodit
a začala lítat. Ano doslova lítat, nemůžeme jí uhlídat, chození se pro ni nejspíš stalo obyčejnou nudnou záležitostí, a že by brala alespoň trochu ohled na své chudáky staré rodiče, to ani náhodou. Důkazem toho je naše návštěva ZOO. Byla by to určitě super návštěva, kdyby jen to naše dítko chvilku postálo, či posedělo a také se podívalo občas na nějaké to zvířátko. Kdepak zajímaly jí jen dětské atrakce
a schody. Takže jsem mohla Nikolku vzít na procházku po schodech u nás v baráku a pak následně na dětské hřiště a vyšlo by nás to levněji. Nicméně, děkovala jsem bohu, že jsem nešla do ZOO s malou sama a vzaly jsme i manžela/tatínka.
V opačném případě by mi určitě buď někdo odjel s kočárkem a věcmi, nebo odešel
s Nikolkou jako se ztraceným dítětem ke vchodu do ZOO. Největším náporem na nervy bylo asi to, když jsme se snažili postoupit směrem kupředu a odtáhnout Niki od nějaké atrakce, vypadalo to, že jí rozhodně krademe, tak moc křičela a kopala. Byli jsme nakonec všichni tak unavení, jako po nějakém maratonu.

Tak tedy můj sen o klidném dítěti, které krásně papá, hraje si, zajímá se o knížky, tak ten se velice rychle rozplynul. Každý den začíná stejně. Sotva ráno malá otevře oči, už mele, doslova mele. Konečně jsem pochopila manžela, proč mi občas říká, abych už pořád nemlela pantem, že ho bolí hlava. Asi to neřekl takhle doslova, možná nějak podobně, ale přesně tato věta vystihuje mé časté rozpoložení z Nikolky. A jak to asi tak vypadá, když ta naše malá ráno otevře očka?! Nějak takhle: Otevře jedno oko
a vynadá nějakou svou hatmatilkou své oblíbené plyšové hračce, po té otevře druhé oko a začne povykovat. "Maminko", "Maminko", "Kde je?". V tento okamžik nastupuji já, po čtyřech se vyplazím z ložnice a s polo otevřenýma očima jdu do dětského pokojíku. Malá na mě hraje spánek. Tak vyčkávám nad postýlkou, co se bude dít. Niki se po chvilce prudce otočí a řekne "kuk" a má ten nejhezčí úsměv na světě.
A pak už jen mele a mele, co mám dělat já, co má dělat Opi, tak se kupodivu jmenuje její oblíbený plyšák žirafa, což někdy strašně moc mate naše známé, a taky určuje tatínkovi, že rozhodně do práce chodit nemá. A to slovy: "tatínku, do pláce, neceš". Zvláštní na to všem je, že když pak tatínek nakonec do práce odchází, mává mu tak úporně, že to vypadá jako by nechtěla, aby se vrátil. Opak je pravdou.

Abych přežila den s tímto malým čertem, pardon s batoletem, musím hodně plánovat a vymýšlet aktivity, jinak by mě i sebe Niki ukousala nudou, to asi v tom lepším případě. Mám obrovské štěstí, že mám skvělé kamarádky, které mají dítka ve stejném věku a nebojí se nás pozvat na návštěvu, nebo přijet za námi. Do nedávna totiž ještě Nikolka všem těmto dítkům ubližovala, asi z lásky nevím 🙂 Vypadalo to asi takto: „Nikolko, přijde na návštěvu Kubík“, malá na to: „Guba, bum, bum“. Tak se snažím trpělivě vysvětlit: „Ale Nikolko, Kubíček je přece moc hodný, máme ho rádi“. Niki na mě chvilku kouká, opakuje slovíčko rádi a pak dodá: „Gubík, bum, bum“
a běží si připravit něco, čím by chudáka Kubíka mohla majznout. Ach jo prostě se s tím nedá nic dělat a jen trpělivě vysvětlovat dál. Naštěstí toto bum, bum období, kdy dítka od nás odcházely plačící, již přešlo. Máme ale jiné období a to moje, moje. Řekla bych, že taky není o co stát. O tomto období zkusím napsat v dalším svém příspěvku o Niki na  http://vancurova.blog.idnes.cz/

ahojte som tu nova a chcela by som sa poradit ci nema niektora z vas skusenost a nevedela by mi poradit...manzelove spermie ked sa dostanu do jeho ejakulatu po par minutach odumieraju...takze ja nemozem otehotniet prirod.cestov...bola som na umelom oplod.kde to klaplo ale radost netrvala dlho v 9-tom tyzdni sa plod prestal vyvyjat bola to pricina genetika....terez som bola 16.4 druhy krat na zakroku 26.4 mi lekar oznamil ze som tehotn alepo oznameni ze som zacala den predtym krvacat lekarovi nebolo vsetko jasne po case sa mu ale vyjasnilo mala som nizky progesteron...nevravim ze zlihal doktor ale mam takeho tusaka keby som preventivne uzivala progesteron tak by sa to nemuselo mozno stat....mate niektora podobny problem som uplne nadne...moc vam dakujem

Tak plním další část slibu. Vminulém článku jsem psala o tom, jak zjistit, zda máte rozestup břišní stěny, co po porodu rozhodně nedělat a s čím můžete začít. Zde si povíme něco více o svalech, které během těhotenství trpěly nejvíce, a jak je dostat zpět do formy.

Jak se Vaše svaly přizpůsobují růstu Vašeho nenarozeného miminka, postupně povolují a ochabují. Po porodu se děloha celkem rychle zatáhne do původní velikosti, ovšem svaly potřebují více času na to, aby získaly původní délku a sílu. Rychlost, s jakou to dokáží, závisí na Vaší genetické výbavě, velikosti narozeného miminka a kilogramech nabraných během těhotenství. A samozřejmě na cvičení.

Sval "odpovědný" za ploché bříško

Mnoho novopečených maminek dělá tu chybu, že krátce po porodu začnou s náročným cvičením zaměřeným na vnější břišní svaly (leh-sedy, sklapovačky). Místo toho by se měly zaměřit na na posilování pánevního dna a nejhlubšího břišního svalu - příčného (transeversus abdominis), který vede horizontálně napříč bříškem. Ten (v ideálním případě) působí jako pás, který dává Vašemu bříšku plochý vzhled. Abyste ho vašemu  bříšku vrátily, musíte (nejen) při cvičení zabránit vyklenutí břišní stěny. Pokud začnete s cvičeními zaměřenými na vnější břišní svaly (zejména přímý břišní sval - rectus abdominis, extra vypracovaný známý jako "pekáč buchet"), nebude příčný sval dostatečně silný na to, aby tomuto vyklenutí zabránil. Posilování příčného svalu též napomáhá zatažení rozestupu břišní stěny. Také zjistíte, že jak příčný sval zesiluje, lépe držíte stabilitu a méně vás bolí záda v oblasti bederní páteře:o)

Cviky

1) Zatahování bříška v leže na boku