Celý minulý týden jsem měla se svou čtyřměsíční dcerkou Mariankou příležitost testovat nové plenky Huggies Ultra Comfort ve velikosti 3, určené pro děti o váze 5-8 kilogramů.

Hned na začátek bych chtěla napsat, že jsem k celému projektu přistupovala s jistou skepsí, protože oblíbenou značku plen už jsem si dřív našla a natřikrát odzkoušela. Prémiová řada konkurenční značky (říkejme jim pro jednoduchost Péčka) sice nebyla bez chyb a nehody se stávaly, pořád byly ale tyto pleny to nejlepší z obrovského množství výrobků, které jsem stihla během tří plenkových období vyzkoušet.

Tolik na úvod a jdeme na test z praktické stránky. 🙂

Prvním příjemným překvapením byla velikost vzorku k odzkoušení - dvě balení po 58 kusech. Za týden jsme spotřebovaly sotva polovinu jednoho, takže - díky, Koníku. 🙂
Po rozbalení se nevyvalil žádný zápach, což se u Péček dělo vždy. Maličkost, ale fajn. Obrázky na plence jsou sice pěkné, ale tolik pozornosti a chvály jako jiné maminky v testu bych jim nevěnovala. Co mě ale zaujalo hned, při porovnávání s našimi Péčky, byla velikost pleny - doporučená váha miminka pro Huggies je 5-8kg a pro Péčka 4-9kg, přitom Huggies jsou o poznání delší.

A tady jsem začala tušit, že osvědčená Péčka mají konkurenci. Naším nejčastějším problémem s plenami totiž vždycky bývaly žlutohnědé úniky až mezi lopatky, které člověk objeví po dlouhých minutách, kdy si v nich drobátko hoví a skvrna vesele sákne vrstvami oblečení, zavinovaček, případně autosedačkou apod...

Nebudu to natahovat - podstatně vyšší zádová část problém vyřešila. Za týden testování (a další týden psaní recenze) se takové zaneřádění nestalo ANI JEDNOU. Pro mě je to revoluce v přebalování, vážně. 😮

Loni v červnu hlásal Modrý Koník spuštění projektu testování. Osobně zkouším přihlášky k testování málo, pouze u produktů, o které se vážně zajímám. Když na mě koncem března vyskočila nabídka na testování plenek Huggies, věděla jsem, že to chci zkusit. Přihlásila jsem se a čekala.

Vybrali mě/nás . 🙂

Každá maminka chce pro své dítě to nejlepší, ani u plen tomu není jinak. Trh jich však nabízí tolik, jak si vybrat? Recenze jiných maminek a vlastní zkušenost. Doufám, že má recenze bude malinko přínosná.

Značku Huggies znám již pár let, jejich plenky jsem používala u prvního syna, byla jsem spokojená a nyní zvědavá, jak jsou na tom plenky v  současnosti. Došlo u nich k výrazné inovaci? Ovlivnilo to vlastnosti pleny? Jaké jsou po cca 8 letech?? Odpovědi na své otázky jsem dostala, díky možnosti testování. Děkuji Modrému Koníku, že mi to umožnil.

V pondělí ráno zvoní kurýr, přebírám velký balík, rozbaluji a čeká mě příjemné překvapení. K testování jsou poskytnuty dva balíky plen. Paráda! Dobrala jsem zrovna poslední plenku naší používané značky a je pondělí ráno. Ideální čas začít testovat. Jdeme na to 🙂

☆první dojmy☆

Již jsem psala dva články, co vařím synovi. Syn jí už vše, co my nebo mu

(někdy i k mé nelibosti) dáváme vše ochutnat.

Synovi jsou 2 roky a řekla bych, že za den sní méně než by asi měl, ale stačí mu to a za poslední měsíce mu narostl i pupíček 🙂.

Naše skóre na dvou letech cca 89cm a 11,5kg. > Myslím, že je tak akorát 😉

Takže milé maminky, co zoufáte,

že Vám dítě nejí > nezoufejte

Zdravíme všechny a přidáváme naši recenzi, jak jsme s holkama testovaly plenky Huggies. 

Na začátek bych ráda napsala, že jsem měla obrovskou radost, že jsme byly do testování vybrány. Netrpělivě jsme vyhlížely balíček. Když dorazil, byly jsme rády, že pro dvě holčičky máme dva balíčky, z nichž jeden obsahuje 58 plenek. 

Poté co jsme plenky rozbalily, moc se nám líbily obrázky na nich. 

Naše malé holčičky, nosily si opičky a občas také žabičky. 

Vzhledem k tomu, že máme doma již dvě děti, plenky Huggies jsem vyzkoušela už kdysi v minulosti, ale nevyhovovaly mi. Byla jsem velice zvědavá, jestli nové budou lepší. 

Bohužel, ač je holky i ochutnávaly a zkoumaly jak se dalo...

Po screeningu jsem konečně nastoupila do práce...v ní jsem pobyla 2 dny a šup zase na neschopenku ale tentokrát opravdu nemocná....dostala jsem penicilin a klídek...jelikož jsem byla nervozní tak jsem si pořídila angelsounds...super věc ale prďolku jsem musela nahánět pořád někam plavala...

Po 14 dnech zase do práce..ale už na nové místo, které je vhodnější pro těhulky...práce jen na jednu směnu což jsem ráda, kolektiv super..nemohu si stěžovat...

Zjišťovala jsem jak je s dovolenou na kolik dní mám nárok a hle, na celých 25 dní...+ 2 které mám za 6 noční směny..ale jeden den už nám vybrali celozávodně...

Na mateřskou nastupuji 17.7.- 2 týdny před tím máme škodováckou dovolenou-celý závod...a tak si ještě 3 týdny před ní (v červnu) vyberu 3 týdny volna...končím 9.6...

takže jen nějakých 33 dní práce..do toho nějací doktoři a test na cukrovku(brrrrr jsem na to zvědavá) no myslím že rychle mi to uteče.

Tatínek je rád že bude holka...A co jméno???dohoda zněla kluka vymýšlím já-Adam a přes to nejel vlak..Holku tatínek-taky do toho nekecám...a tatínek vybral Andreu Valerii. Snad mu to jméno vydrží...aby nevymyslel nové...

Domácí kváskové houstičky jsou po výrobě kváskového chleba dalším mým počinem  na cestě za zdravějším pečivem 🙂 

Dlouho mi trvalo, než jsem se k tomuto kroku odhodlala v domění, že to bude náročné a upatlané. Opak je pravdou!

Výroba houstiček zabere míň času, než pečení kváskového chleba, zejména pokud máte dostatek kvásku v zásobě. Pak můžete péct skoro okamžitě. A výsledek opravdu stojí za to.

Netřeba znovu zmiňovat, jaké má kváskové pečivo své výhody. Kdo to přeci jen ještě neví, přečtěte si článek o kváskovém chlebu, kde jsou základní výhody zmíněny a kde najdete i odkaz na to, kde kvásek sehnat.

Kdo se přeci jen ještě odhodláváte …. snad vás tento můj příspěvek popostrčí. Uvidíte, jak snadné, ale zejména dobré to je! Už nikdy nebudete chtít jinak!

INGREDIENCE (na 8 houstiček … bulek):

Ahoj všichni...

    ...no, asi mnozí z vás už z nadpisu tuší, o čem se dnes chci rozepsat. Na úvod bych chtěla napsat pár čísel (zdroj http://uzis.cz/):

        - v roce 2015 zemřelo v ČR celkem 148 dětí do věku 1 roku, z čehož nejvíce na tzv. Některé stavy vzniklé v perinatárním období

        -ten samý rok se mrtvě narodilo 398 dětí (nejvíc po 21 letech)

    Většina těchto dětí se narodila v porodnici. O kolika z nich, o kolika jejich rodinách, byla reportáž v novinách či televizi? Kolik zdravotnických pracovníků nebo rodičů bylo vláčeno za to, že jim zemřelo dítě ve zdravotnickém zařízení (nebo že je postižené po nevhodném "vedení" porodu)? Rodič ani jeden, lékaři asi tak 2 za posledních několik let? V roce 2014 zemřela při porodu v ÚPMD matka, tatínek zůstal se starším dítětem a novorozencem sám...že o tom nevíte? Jak byste mohli, to je v pořádku, stalo se to v nemocnici, proč o tom psát reportáž. Kdyby se to stalo doma, žijou z toho novináři minimálně týden.

    V našem právu je mimo jiné ukotveno právo ženy na volbu místa porodu. Stejně jako zodpovídáme za jakýkoliv další aspekt života našeho i našich dětí, odpovídáme i za to, kde se rozhodneme porodit. A nikdo nemá nárok nám toto právo upírat, nebo nám spílat za jeho využití samozřejmě s přihlédnutím i na zájem dítěte (která matka, co si pečlivě naplánuje těhotenství i porod tohle nedělá?!?!?). Toto naše právo na volbu lékaře, vyšetření í místa porodu by mělo být podpořeno takovým nastavením systému, aby nebyla zvyšována jeho rizikovost, momentálně se to děje přesně naopak.

Nemám vo zvyku psát články, ani poskytovat zbytečné info o sobě, ale příští měsíc to bude rok, kdy jsem chytla boreliózu já a sezóna se blíží, tak třeba moje zkušenost někomu pomůže, aby tuto nemoc nepodcenil.

Před rokem jsme se s kamarádkami domluvily na společném víkendu s dětmi, jely jsme do Valtic. Přes den jezdily na kole, nebo chodily na procházky, večer jsme seděly a kecaly dlouho do noci. Prostě krásný víkend, spokojené děti i matky 😀 Hned první den jsem chytla klíště, mohlo být přisáte pár sekund, možná minutu, fakt krátce. Rovnou jsem ho vytáhla a neřešila.. Druhý den se mi objevil v tom místě obrovský flek. Obvykle má nastat reakce několik dnů až týdnů po kousnutí, alespoň to vám bude tvrdit doktor. Do dvou dnů zmizel, takže jsem k doktorovi ani nešla, jen jsem pro jistotu zavolala sestřičce a domluvila se s ní, že pokud mi začne být blbě, přijdu. Po týdnu mě začala bolet hlava, pak kluby, svaly, teplota 37, prostě ukázková chřipka, jen bez rýmy a kašle. A tak jsem naklusala k doktorovi, který mě vyslechl, řekl mi, že je to moc rychlý nástup, že ta reakce nemůže být tak brzo, ale pro jistotu atb nasadí. V ČR se doporučuje léčba 14-21 dnů, takže jsem dostala doxybene na 18 dnů. V té době jsem ještě naivně předpokládala, že to bude jako každá jiná nemoc, atb zaberou za 3 dny a bude mi líp. Nebylo.. Dva týdny jsem nezvládala nic. Ráno jsem se odvezla do práce, do 3.patra jsem schody šlapala asi 10 minut, tam jsem naštěstí seděla, takže dobrý a pak domů. Pak se to pomalu začlo zlepšovat. Pár týdnů na to jsem šla na odběr krve, který potvrdil,že to opravdu byla borelióza (k překvapení pana doktora 😀). Pořád jsem byla unavená, pořád něco bolelo, ale to je prý normální.. Pomalu jsem začala fungovat. Trvalo mi ale 5 měsíců, než jsem dokázala ujít 1 kilometr!!! Já, která jsem předtím běhala 4 krát týdně (kratší vzdálenosti, dopracovala jsem se na 5 km), 2 x týdně cvičila a energie jsem měla na rozdávání. V lednu jsem absolvovala další kontrolní testy, které ukázaly, že mám pořád vysoké protilátky IgM a IgG naopak nízké = v podstatě že jsem pořád jako čerstvě nakažená.. (IgM poukazuje na akutní formu, IgG na chronickou, nebo na překonanou nemoc). Doktor mě poslal na Bulovku, kde mají ambulanci zaměřenou na boreliózu. Tam jsem si od doktorky vyslechla takové kecy, že jsem měla chuť brečet. V podstatě se mě snažila přesvedčit, že to mám určitě falešně pozitivní a že moje přetrvávající problémy nejsou z toho. Udělala další testy (v březnu), které ale potvrdily, že boreliózu opravdu mám. Čekala jsem, že mě konečně někdo začne léčit a nic. Závěr dr. doslova "No boreliózu máte, ale hodnoty klesají, takže i když máte problémy, léčbu nedoporučujeme".  Hmm, hodnoty za těch 7 měsíců mířně klesly, ale v porovnání s lednovým odběrem jsem měla naopak hodnoty vyšší.  Ano, funguji, jsem schopna uklízet, i když na etapy, normálně chodím do práce, na výlety, atd.. Většinu dnů jsem ok, pak ale přijde stres, nebo fyzická zátež a je to zpátky.(teď jsem třeba měla 10 dnů super, přišel stres a už třetí den mi je zle..) Ppořád nemůžu cvičit, lehce se unavím, sem tam se celá klepu (velká sranda, když mi ruka líta 5 cm nahoru dolu, nebo nejsem schopná vzít do ruky tužku a psát, nebo stojím a klepou se mi celé nohy), bolívá mě hlava, klouby. V podstatě mě to pííííp kliště likviduje dál.. Teď mě čeká návšteva u soukromého dr., který boreliózu opravdu léčí, bohužel je ale vše placené a částky to nejsou zrovna malé. Ale jinou možnost nemám, pořád mám šanci, že to nepřejde do chronické formy, která způsobuje různé problémy, které už se nedají zvrátit (Neléčená borelióza může způsobit chronické onemocnění kůže, kloubů, nervů a imunitního systému. Může být příčinou rozvoje autoimunitních chorob jako např. revmatoidní artritida či roztroušená skleróza. Borelióza je též podezírána z toho, že může vyvolávat chronický únavový syndrom. Dokonce způsobuje i psychické potíže.)

Léčba, která je v ČR považovaná za dostatečnou, opravdu nestačí. Atb na 3 týdny je hrozně málo. Mělo by to být hned na začátku na 3 měsíce, pak podle testů a příznaků.

A proč to vlastně celé píšu? Abyste se nenechali odbýt a trvali na důkladné léčbě a kontrolních testech..  Abyste věděli, že boreilóza není jen flek, který zmizí a je vše ok. Přeji krásné léto bez klíšťat.. 

Často jsem na Modrém koníku četla recenze na různé výrobky, ale vždy jsem si říkala, že byste mě stejně nevybraly a ani mě nic nějak nezaujalo. Ovšem, když jsem uviděla testování plenek, tak jsem si řekla, že zkusím něco napsat. Napsala jsem příspěvek jako první, a i když nebyl nijak originální, tak za pár dní jsem měla zprávu, že jsme byli vybráni. To byl první šok… Další šok nastal, když mě pleny dorazily. Myslela jsem, že mi přijde pár plínek, ale 2 balíky tj. 116 plenek jsem opravdu nečekala. Dnes, poslední den testování, stále používám první balík plenek.

Celá nedočkavá jsem musela hned jeden balík rozbalit a okouknout pleny. První co mě překvapilo, spíše nemile byla parfemace plenek. Obecně moc nemusím, když je plenka „něčím“ cítit. Ovšem to byl pouze první dojem po rozbalení balíku. Při používání jsem už žádnou parfemaci necítila.

Další bod byla gumička na zadní straně plenek. Hned jsem si řekla, že to bude dobré když se Adámek pokaká, jelikož mu to často vyteče právě zadní stranou. Nejprve jsem zápasila se správným zapnutím plenky, ale po týdnu už jsem vše vychytala. Plenky mají vysoký pas, což zabraňuje také protečení.

Na plenkách se střídají 2 druhy obrázků, které se konkrétně mému Adámkovi moc líbily.

Plusový bod dávám také za zapínání plenek, které je opravdu pevné. Ještě u žádných plenek se mi nestalo, že by takhle držely. Materiál plenek je příjemný. Nemám ráda takové „šusťákové“ pleny, což Huggies opravdu nejsou.

Tak a samotné testování…