Už je to týden kdy jsem šla na normální kontrolu ve 20tt. Myslela jsem si sama že něco není v pořádku, ale všichni mě uklidňovali že je ještě maličká na to abych cítili pohyby. Pohyby jsem cítila naposledy cca v 18tt. 

Po hodině a půl čekání na kontrolu jsem se konečně dostala na lehátko a čekala, po pár minutách ticha a ježdění ultrazvukem po břichu mi doktor řekl tu nejhoší větu.. Nenašel srdíčko, ta chvíle nejde vůbec popsat. Musela jsem ještě ten den do nemocnice.

Celou cestu do nemocnice jsme s přítelem mlčeli, ani jeden jsme nechápali proč se nám to stalo. Bohužel v nemocnici nám potvrdili že naše miminko už je 2 týdny mrtvé. Navečer mi zavedli tabletky na změkčení hrdla. 

Druhý den mě kolem 10 odvedli na porodní sál a že budeme čekat. Na kontrole se doktorka naposledy ujistila že je to tak, vytáhla mi tabletky a zavedla vyvolávací tabletu. A už mi zbývalo jen čekat jestli se něco začne dít. Mezitím mi dali ještě antibiotika proti zánětu. Nejhorší moment toho dne bylo když tam zrovna paní rodila, celé jsem to probrečela a furt nevěřila tomu že se to děje zrovna nám.

Bohužel pro mě se ten den nic nedělo, kromě menších bolestí které během dne přestaly. Druhý den ráno mi zavedli další tabletu a pokud i přesto se nic nebude dít tak že kolem 10 dostanu kapačky na vyvolání. Předtím než zamnou dojel přítel mě museli dát na jiný pokoj jelikož tam zrovna měli dva porody. Ten pocit byl šílený, představa toho že zase uslyším další miminka byla šílená. Potom co přítel dojel mi PA dala kapačky, a během půl hodiny začali bolesti. Dostala jsem upozornění že mi bude možná špatně, nakonec jsem skončila na záchodě a musela jít na velkou. Kolem 13 hodiny už mě přesunuli zase zpátky, když jsem se tam vracela tak mi bylo hrozně, akorát pokoj doklidli po mamince co tam rodila.

Potom šlo všechno rychle, střídala jsem sprchu a postel kde jsem stále dostávala vyvolávačku. Ve sprše jsem byla několikrát, naštěstí mi pomáhala. Po 15 hodině mě došla zkontrolovat PA jak to vypadá, bylo nám řečené že než jí skončí směna tak budu mít hotovo. Nevím zda mě to v hlavě přecvaklo ale během chvilky jsem začala rodit. Na 2 zatlačení byla malá venku, jak ze mě vyletěla tak to tak škublo až jsem nadskočila. Čekala jsem jestli začne plakat ale nezačala. Bylo mi hrozně ale zbývala ještě placenta, tu jsem naštěstí zvládla taky vytlačit sama. Potom mě zkontrolovala doktorka, naštěstí jsem to celé zvládla sama a nebyla nutná narkóza. 

Mlatí se mnou asi další puberta

Vydala jsem se za kamarádem na pokec. On a jeho žena také podstoupili IVF. Držte se, byli tam už 5x! Bohužel už je jejich věk vyšší a bylo jim doporučeno použít darované embryo. Oba jsou absolutně proti. Nechtějí "cizí" genetický materiál. To je co? Prostě nechtějí a raději budou bez dětí. Nerozumím jim, ale to je vedlejší. Kamarád se mně ptal jak to celé snáším. Dívala jsem se na něj s podivem. Jakože jak to celé snáším, jako jak? Vždyť dítě je náš sen. To čeho se nemohu odočkat. Snesu všechno. Kamarád říkal, že jeho žena byla uplakaná a to už od třetího dne aplikace hormonů. Psychika jí prý šla úplně do háje. Na to jsem mu řekla, že mně se to naštěstí netýká. Popřál mi hodně sil a jela jsem domů. Bylo devět večer a já s radostí ředila poslední injekci. Musím se tedy přiznat, že kromě dvou podlitin na břiše, o ničem skoro nevím. Teda břicho mám nateklé a vypadám jako těhotná, ale to neberu jako překážku. Po injekci jsem se cítila dobře. Dala jsem si ještě vanu a pustila tv. V deset jsem chtěla jít do hajan. Bohužel. Nešlo mi spát. Nešlo a nešlo. Kolem půl dvanácté přišel šok. Jakoby mi někde někdo přepnul knoflík. Začala jsem obrovsky plakat. Nešlo mi to zastavit. Na cokoliv jsem si vzpomněla, to mně okamžitě úplně sejmulo. Plakala jsem už půl hodiny. Můj chlap seděl, nevěřícně koukal a snažil se mně uklidnit. Moc to nepomohlo a čím víc de snažil, tím víc jsem plakala. To jako holky je takhle normální? Říká se, že těhotné ženy jsou citlivé, ale až takhle? No to se má chlap teda na co těšit 😀. Zítra punkce....Už se to blíží. V osm nástup a pak fik. Vysají si ze mně vajíčka a udělají z nich embrya. Jak já jsem zvědavá. Obrovsky moc holky!

Mezera....uběhlo už pár dní, ale protože se snažím pracovat a na nic nemyslet,tak jsem nepsala. Vajochy odebrali, bylo jich požehnaně. Jenže z toho 17zralých. Jupiiiiu že, jenže k oplodnění došlo už jen u sedmi. Do šestého dne zbyla jen dvě embrya. Drsná přírodní selekce. Docela jsem se divila. Bohužel ostatní byly nedobré. Ať tak či onak, čekáme. Pro pobavení jsem na sále po punkci mlela hrozný kraviny 😀. Všechny jsem zvala k nám na zahradu na párty. No blázen malej. Mám před sebou ještě jedenáct dní, jedenáct dní, kdy budu čekat na výsledky genetického vyšetření embryí. Furt si říkám, že ta dvě embrya budou top top a žádný problém v nich nebude. Asi jako vy všechny, se doma modlím a doufám jen v to nejlepší. Holky všem vám čekajícím tfuj tfuj. Hlavně ať jsme šťastné a spokojené. Kdyby vše dobře dopadlo, tak komcem dubna asi zavádíme bobika. Jinak bříško už není. Pěkně jsem splaskla a jsem zase jak modelína. Ale nejradši bych už měla bříško plné miminka a radovala se. Takže na konci dubna šup a pak pěkně deset dní zaslouženého volna a odpočinku. Nakoupila jsem látky a budu šít polštářky a deky na valení, pro kamarádky dvojčata. Mějte krásnou neděli. A těším se na všechny bobiky co tady na koníkovi vyrobíme.

Znáte ty dny, kdy se ráno vzbudíte a víte, že vás prostě čeká úžasný den? A vůbec vám v tu chvíli nevadí, že je šest hodin a děti se dožadují snídaně. Že musíte vylézt z teplého pelíšku, i když jste toho moc nenaspali a vplout do menšího ranního kolotoče, který vždy spolehlivě začne větou:

"Maminko, chci mlíčko."

Naplním bříška, obleču děti, dám pusu manželovi a v 9 zavírám dveře bytu. Radostně jedu směr Praha, kde se potkávám s nejlepší kamarádkou a vyrážíme do dalšího, náhodně vybraného podniku na brunch.Daly jsme si totiž takový slib a každý měsíc zkoušíme novou restauraci, jídlo, prostředí... Je to krásná tradice a popravdě skoro jediný den, kdy se vidíme- ty měsíce utíkají a utíkají, jsme pracovně zahlceny a obě jsme rády, že si najdeme alespoň nějaký čas, který strávíme spolu.

Obyčejně se nám brunch protáhne na několik hodin, pak odcházíme do dalšího podniku na oběd a třeba jak dnes, nakonec na nákupy. Prostě úplně holčičí den, kdy vypouštím z hlavy všechny problémy, starosti, povinnosti a bavím se! (I když je pravda, že v průběhu dne několikrát volám domů, jaká je situace a jestli můj manžel stále žije- a děti posléze také 😀 ). A to schledání, když se vrátím? 

Umačkala bych je všechny láskou!

Než jsem vyrážela, stála jsem asi hodinu před skříní a vybírala outfit. A také zjistila, že prostě nic nemám. V průběhu 3 let jsem totiž vyházela tak 3/4 šatníku. Njn, tělo i vkus se holt po 2 dětech a dosažení určitého věku mění (čili crop top už u mě nenajdete...).

Karlovy Vary jsou opravdu krásné lázeňské městečko západních Čech. Ačkoliv jsem Vary navštívila již po několikáté, stejně jsem byla opět okouzlená jejich šarmem a důstojností. Ruská aglomerace se již významně stáhla, takže se opět ve Varech můžete cítit jako v Čechách a ne jako v centru Moskvy. Nakoupit můžete i bez rublů a jídelní lístky přečtete i bez znalostí azbuky. 

Vřele doporučuji návštěvu Varů na jaře. Vždy jsem zde byla v létě a to bylo všude opravdu velké množství turistů – koncentrace srovnatelná s Karlovým mostem v Praze. Tentokrát mne sem zavedl lékařský kongres na začátku dubna a musím říct, že mi Vary ukázaly další ze svých okouzlujících tváří.  Rozkvetlé stromy, vůně probouzející se země a o poznání méně lidí, zkrátka značka ,,ideál´´.

K ubytování bych doporučila menší penzionky, kterých je i v centru nespočet. Já jsem tentokrát bydlela ve světoznámém Thermálu a musím říct, že zklamání ze mě stále ještě nevyprchalo… Začíná to v podzemních garážích, ze kterých prcháte po schodech nahoru rychlostí blesku, protože dle stavu stropů i statik amatér usoudí, že tohle musí dříve nebo později spadnout, ale nic naplat jinde nezaparkujete. Pokud je zrovna po dešti, tak můžete sledovat, jak se přes citelně zrezivělé železné nosníky valí voda do nižších pater.  Další velké zklamání jsou hotelové pokoje, které zajisté splňovaly luxus deklarovaných 4* před 30ti lety, ale od té doby se bohužel nic nezměnilo.   Najdete zde také i různé kuriozity, jako třeba bidet v koupelně… Ano v praxi by to bylo tak, že po vykonání oné velké potřeby přejdete s holým zadkem ze záchodu vedle do koupelny a tam tedy použijete bidet. No zajímavé, ale nezkoušela jsem to. Ale abych jen nehanila, tak moc hezký je hotelový bazén a wellness a vřele doporučuji návštěvu hotelového baru, kde hraje charizmatický starý pán na klavír.              Nicméně vzhledem k ceně ubytování bych určitě zvolila již zmíněné menší penzionky či hotýlky, kde získáte za méně peněz více pohodlí…

A nebyla by to návštěva Varů bez oplatek a Becherovky…no a díky té druhé zmíněné dobrůtce jsem nezačala psát už včera 😀

Jak jsem již avízovala perinatologický kongres byl na téma předčasný porod, takže již pracuji na několika článcích o této problematice…A  mám tady pro vás otázku za baculaté srdíčko. Věděly byste, co to znamená, když v souvislosti s tímto tématem mluvíme o tzv. ,,šedé zóně´´ ?