Čtěte vy, co máte obavy 😊

Teď v sobotu to bude půl roku, co jsem se stala maminkou a chci se s Vami o zážitek podělit.

Těhotenství super,nabrano 10kg, pohoda.

Dne 10.10.jsem měla termin porodu, v pátek 7.10.jsem měla maličko depku,volala jsem manželovi do práce,aby přijel dřív,že bych chtěla někam na výlet,už jsem hrozně chtěla rodit a stále nic.Tvrdila jsem,že vlastně možná ani těhotná nejsem, nic porodu totiz nenasvědčovalo.Manžel přijel,na mé přání se jelo na výlet,tůra 10km poklidnou chůzí mi zlepšila náladu.Když jsme ulehali k spánku, vytocila mě ta sustiva podložka pod prosteradlem,kterou jsem tam měla,kdyby mi náhodou praskla voda,tak letěla.Usiname,ruku v ruce s mužem a bylo mi fajn.Přesně o půlnoci mi psakla voda, žádné lupnuti, jen teplicko na nohách a dost mokro...budim muže, nechápe,panikari...běžím s rukou mezi nohama do koupelny a dávám si sprchu,meju si hlavu, holim si nohy,líčím se,manžel na mrtvici.V 1h v noci odjezd do porodnice do Nového Města na Moravě, super personál,bajo asistentka,jsem strasnej pohodar,nebala jsem se,jen tak zdravě.Strach z neznáma.Kontrakce se spustily samy po 2h pobytu na hekarne, otevírala jsem se pěkně,hopsala na míči ve sprse a jak mi všichni rikali DÝCHALA, tím jsem se tak zamestnala,že ta bolest byla krásně snesitelná.Miminko si v bříšku kopkalo,jen ty monitory mi vadily,do sprchy jsem asistentku neukecala.Za dalších par hodin jsem byla na 8cm a tam se to trochu seklo a trvalo déle,ale stále nic u čeho bych nějak naříkala.Tím,že to bylo pozvolné,zvykala jsem si na bolest a šlo to krásně.Stale jsem si říkala, bude hůř, bude hůř. A nebylo. Hurá,můžu tlačit,jsem profik, trénovala jsem s aniballem,haha,trošku něco jiného to bylo, ale šlo to. Vse mi bylo krásně vysvětleno,tak jsem tlačila jak na záchodě. Byla jsem tak natesena,kdo na nás vykoukne,pohlaví jsme nevěděli.Manžel u mě,trochu zelenej,ale podporoval,velmi dobře fungoval,byl úžasnej,díky,že ta možnost je,mít tam sebou toho nejbližšího.Taaaak, tlaciiiim jak o život a už tam miminko cítím,už je skoro venku, asistentka mě nabádá,ať nepřestávám, no tak jooo, chci se dívat,otvírám oči,rupla mi zilka,ach ja blbka,hlavne, ze o tom všude čtu, zavírám a tlačim naposled.Asistenka mi podává Adamka,volá,je to chlapeček,je nadhernej,náš,Bože,na tuto chvíli jsem se tak těšila a ona je tu.Hned si ho nechávám na bříšku a hladim.Placenta mi bohužel neodesla samovolně,jediná neprijemnost a hruznost z celého porodu,rvali ji ze mě,nešlo to,další doktor,nešlo to.Ruku uvnitř i zvenku na břiše,to už řvu.Nakonec uspinkali,vytahli a vse bylo v pořádku,jeden steh,jinak žádné poranění.Měla jsem velkou ztratu krve,tak se mi hodně motala hlava,ale krev mi dodali a velmi rychle jsem to pocítila.Strašně jsem si první chvíle užívala,brzy se rozkojila a kojim plně dodnes.Zážitek mám veliký,krásný den,plný lásky a velké proměny,stali se z nás ti nejšťastnější rodiče!

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v tomto fóru. 

-----

Nejvíce zdravé zažívání ovlivňuje výživa. A v Hami ví, že existují potraviny, které prošly procesem fermentace a ten má pozitivní vliv na zdravé zažívání. Typickým zástupcem fermentovaných potravin je např. jogurt, kefír, sýry, kyselé zelí, víno a mnohé další. Jenomže miminka jsou na takové potraviny ještě malá.

Jak jim dopřát fermentované jídlo vhodné v jejich věku?

Tradiční proces fermentace potravin, který přispívá ke zdravému zažívání, a více než 20 leté zkušenosti s péčí o malá bříška, inspirovaly Hami natolik, že přichází jako první s fermentovaným kojeneckým mlékem.

A vy máte možnost otestovat první a jediné fermentované mléko pro spokojené bříško!

    Řekla Vám někdy tetička, maminka  či tchýně, ať si dáváte pozor na vodění dětí za ruce ve vzpažení, protože dítě se opře o chodidla, pověsí se váhou těla vpřed a kráčí bez potřeby rozvoje rovnováhy a necvičí tak správné svalové skupiny potřebné ke vzpřímené chůzi? A že stejný problém nastává při posazení dítěte, které si správné svalstvo ještě nevybudovalo? Asi těžko!

    Spíše dítě najdete posazené, protože to přeci vypadá tak rozkošně. My ale víme, že musíme dbát o tělíčko dítěte a jeho správný vývoj již od narození zhruba do 3-4 roku věku dítěte, protože to je to nejkritičtější období, které předurčí budoucnost jeho pohybovému aparátu. Protože na dobrém začátku závisí všechno…

   Celá řada rodičů se domnívá, že čím dříve dítě bude umět sedět, stát a chodit, tím je to větší důkaz o jeho dobrém prospívání. Taky se nás každý nezapomene pravidelně zeptat, jestlipak to naše dítko už leze, sedí či chodí. Málokdo řeší, že předčasné posazování a vodění za ruce, nesprávná manipulace a nošení miminka, udělá více škody než užitku. A to, že se to může na pohybovém aparátu člověka podepsat celoživotně, už neřeší snad nikdo.

    Když můj otec psal dopis z vojny, sdělil mamce zajímavý poznatek z vlaku: „Tak jsme se Jarko s kámošem bavili, že ta jejich Verunka krásně chodí a ta naše Terezka pořád nic.  A dospěli jsme k LOGICKÉMU ZÁVĚRU, že tu naši Terku málo dáváme do chodítka. Verunka byla v chodítku pořád a jak krásně běhá. To musíme napravit.“ Informace byly jiné, ale i vy jste se snažili aplikovali jako rodiče vždy to nejlepší – přirozeně😊. Stejně jako my dnes!

    Eva Kiedroňová ve své knize Rozvíjej se, děťátko… říká: „Chceme li, aby se psychika i motorika našeho dítěte rozvíjela co nejlépe v rámci jeho možností, pak nezbývá než se o všestranném vývoji dítěte informovat a dovednostem směřujícím k přiměřenému působení na dítě se naučit.“

    Tato a další knihy autorky měsíc po měsíci doprovázejí maminku psychickým a motorickým vývojem dítěte. Knihy Vám řeknou, proč miminko neposazovat, nevodit za ruce a nedělat z něj cvičenou opičku. Pomůže Vám dítě krásně stimulovat, ale hlavně zodpoví otázku: „CO S TÍM MIMINEM MÁM VLASTNĚ DĚLAT???“, kterou si pokládá většina prvorodiček, když už mají porod za sebou (porod, na který byly mimochodem do detailu připravené, ale na další přípravu už nějak nezbyl čas-nevadí, knihy Vám poradí).

Bylo 5.4.2017 (takže včera) večer a já se marně snažila usnout. Přišlo mi to skoro jako noc před Štědrým dnem ( i ve svých 32letech se každou zimu těším na Ježíška) a mě to prostě nešlo. Taková ta nervozita, očekávání, natěšenost. Pořád jsem si říkala: Zítra už to svoje zlatíčko konečně uvidíš ... 

No, co vám budu povídat. Samozřejmě, že jsem toho skutečně moc nenaspala. Což znamená, že jsem spala ještě méně než normálně, když chodím vyprazdňovat močový měchýř (pozn. už od cca 8tt a lepší to asi už nebude). Nechápu, jak mi můžou říkat: Spi, dokud můžeš. Pak už se nevyspíš. Hahaha ... 

A najednou bylo ráno. Tatínek se nám vrátil z noční, šel spát a já se zašila do obýváku, abych nerušila a vyčkávala jsem 12 - 13h až se vzbudí a následně vyrazíme. Vždyť přece ve 14.30h tam máme být. SAKRA !!! Koukám znovu pro jistotu do mailu a zjišťuju, že mám hlavu děravou a jedeme až na 15.30h. Ouha !!!! Další hodina čekání :D 
Nicméně dočkala jsem se, přítel vstal, ,,nasnídal se" a jeli jsme.

Zasedli jsme do čekárny. Ufff!!! 15.30 , 15.35 , 15.45 , 15.55

A pak: 16.00 se ozvalo: Paní Malá, pojďte si 🙂

Pana doktora jsem viděla poprvé v životě a hned na mě udělal dobrý dojem. Prostě sympaťák. Zalehla jsem na lehátko a přítel stál a koukal na obrazovku co se bude dít. Pak to známé studění na bříško a začal další ze spousty krásných zážitků, kterých je mé těhotenství plné. První miminko a já vše neskutečně prožívám, ať už to byl gestační váček, bijící srdíčko, pohybující se ručičky a nožičky nebo sdělení pohlaví ( dobře, to byl šok).