Den první (12.1.2017):

Ráno jsem vypravila partnera do práce, vyvenčila hafana, uvařila si čaj a jen tak vegetila. To jsem ještě nevěděla, že je to poslední dopoledne doma bez Tebe :-*

Dala jsem péct králíka a šla poklidit psa. Po obědě jsem si dala kávu a rozhodla jsem se, že bych mohla začít skládat druhou čtvrtinu z 6000 puzzle. Postavila jsem jen rámeček a jeden pruh, který rozděluje vodní hladinu a domečky.

16:30 - Najednou jsem měla pocit, že jsem si 2x cvrkla. Šla jsem na záchod a tam se to spustilo. Pořád jsem nevěděla, jestli čůrám, nebo to teče samo. Verdikt jsem vyslovila, když jsem cítila, že to přestalo téct, ale když jsem se postavila z WC, znovu se to spustilo. Bylo to jasné - je to voda. Když jsem vyšla ze záchodu, partner na mě volal z garáže: "Lásko, už jsem doma z práce." Uvařila jsem mu kávu a šla za ním.

Řekla jsem mu, že se asi něco začíná dít, protože mi teče voda a že si má vypít v klidu kávu, okoupat se a já že se dobalím a pomalu pojedeme do porodnice.

ON: "To jako vážně??"

Na dovolenou se jezdí proto, aby měl člověk důvod k rozvodu. Ideálně ještě předtím, než zaplatí zálohu.

Jistě mi dáte za pravdu, že vybírání dovolené je nadějným šampionem v soutěži o nejvíc frustrující zážitek rodinné kariéry. Když už tu jugošku jednou zařadíte do své aktuální pětiletky, odstartuje mohutná vlna šílenství.

Naklepnete si portál s cestovními kancelářemi a hledáte... Respektive nehledáte, zatím jen zadáváte kritéria své dovolené. Destinaci, datum odjezdu a příjezdu, dopravu, stravu, jaký větřík má foukat, kolik rozviklaných klecí potřebujete pro své ratolesti  atakdále.

Vtom spatříte hotel snů. A za super cenu! Bezva! Rozkliknete všechny fotky, abyste se správně navnadili, ale když dorolujete až k finální kalkulaci ceny, vybafne na vás už značně méně výhodná cena odpovídající vašemu dvouměsíčnímu příjmu. Chvilku se rozčilujte, že tam nemají slevu na dítě, ale ten hotel je vážně senza, takže si necháte stránku otevřenou na liště. Pokračujete v lovu dovolené dále.

„Jenom tak se kouknu, třeba narazím na něco fakt výhodného!“ se ukáže být jakýmsi časovým vakuem. Dojde vám to tak o dvě až tři hodiny později, kdy máte v prohlížeci otevřených pětadvacet stránek s vážně senza zájezdy, které však mají jeden malý zádrhel – budete kvůli nim muset prodat auto i psa. Jo a ta třetí záložka zprava je levná alternativa, která je sice v jiné zemi, jiné kategorii, bez jídla a se švábem na posteli a kdoví – možná i bez moře, ale je to levné.

Člověk sršící nadšením jako kupříkladu má maličkost okamžitě běží za svou drahou polovičkou a překotně oznamuje, jakou tvrdou dřinu za uplynulé dvě hodiny udělal a že rodinná dovolená se rýsuje. Na to mu drahá polovička, zpravidla již méně entuziazmem sršící, odpoví něco v tom smyslu, že stejně asi na dovolenou letos nepojedeme a že na takový kraviny nemá čas.

Všechno začalo tím, když jsem po roce marnýho snažení našla na TT dvě čárky. Bylo to 15.září 2015 přesně na můj svátek. Ten den jsme se s tehdy ještě přítelem hádali kvůli práci. Pracovali jsme spolu a on chtěl změnit práci. Já jsem už delší dobu měla zvláštní pocit a nikam jsem odcházet nechtěla. Viděla jsem dvě čárky na testu a začala jsem brečet. Hned jsem to oznámila příteli a na jeho reakci : ,,To určitě" (on už taky ani nedoufal, že by se to povedlo), nikdy nezapomenu 😀 A začalo období štěstí a neuvěřitelnýho strachu o miminko a přitom jsem měla od začátku bezproblémový těhotenství. 6 týdnů před porodem jsem skončila v práci a už jsem jen chodila na kontroly, kde mi doktor neustále řikal, že se příště už nejspíš neuvidíme, že určitě porodím. V den termínu už mi všichni psali, jestli jsem ještě celá a 9 dní po termínu jsem nastoupila na vyvolání. Nějak jsem neměla strach z porodu. Ráno v 7 nástup a čekání, jestli se to nerozjede samo. Samozřejmě nic, jen slabý nepravidelný kontrakce. Druhý den ráno mi dali čtvrtku tablety. Za 10 minut už jsem se kroutila bolestí na posteli a říkala si, že tohle nemůžu zvládnout, když to může trvat ještě X dalších hodin. Po cca hodině od zavedení tablety mi praskla voda. Upřímně na to vzpomínám, jako kdybych se cachtala v rybníku. To bylo moře vody. Po tomhle jsem automaticky sama odešla do sprchy, volala jsem příteli ať už jede a cca po půl hodině jsem vylezla ze sprchy, oznámila jsem PA, že rodím a šla zpět na pokoj. Za chvilku dorazil přítel a odešli jsme na monitor. Ten jsem už absolvovala v leže na boku a těžko jsem rozdýchávala kontrakce a drtila stojan s monitorem. Přítel mě hladil po vlasech a v tu chvíli jsem mu chtěla i vynadat. Bylo to taak nepříjemný. 😀 V tu chvilku bych radši vyskočila oknem než abych nechala PA, aby zjistila jestli se otevírám. Na těch bolestech bylo tohle to nejnepříjemnější. A bylo to tady. Přesun na sál. Přítel přemýšlel, jestli má jít taky. On fakt trpěl, když mě viděl, jak se kroutím 🙂 Ale šel. Já už neměla sílu. V 8:00 zavedena čtvrtka tablety, v 9 mi praskla voda, v 10 dorazil přítel a 21.5.2016 v 11:01 se pomocí VEXu narodil náš syn Petr. Porod byl moc rychlý, malý nestačil dorotovat, proto ten VEX. Měřil 52 cm a vážil 4010g. Čekali jsme na něj tak dlouho. A 20.8.2016 jsem si vzala toho nejlepšího chlapa pod sluncem. Teď je našemu Peťulovi 8 měsíců a trochu nám vyrostl. 78 cm a 9800g. A teď už vím, že čekání se vyplatilo. On je naše největší štěstí 🙂

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Eva Holubová se otáčí a píše na tabuli slovo "prc*t". A říkají to všichni... Ano, i ... Tak nějak to v Pelíšcích bylo. Ta scéna je pro mě nesmrtelná. Jen mi přijde zvláštní, že to řeší cca ve třetí třídě základní školy.

My to totiž řešíme už teď. Než budete pokračovat ve čtení, mám jen pár doporučení:

Pokud tady chcete hledat odpověď na otázku, co s tím, tak vězte, že ji nemám.

Pokud chcete rozumovat nad tím, že to dítě to muselo někde slyšet, tak nemusíte, protože to je přeci jasný, ne?

Pokud tu chcete radit, jak na to, aby to neříkal, tak děkujeme, ale fyzické tresty v tomto případě neuznáváme.

Pokud jste rodiče, kterým to prostě taky občas ujede, klidně pokračujte 🙂