Ahoj maminky, 

je mi 31 let, mám syna a po porodu mi, asi jako každé, zůstalo pár kil nahoře - mě celých 6 kg. Rozhodla jsem se tedy zhubnout, tehdy jsem ještě byla na rodičovské dovolené -  Ríšovi byly skoro 3 roky. Hledala jsem, pátrala a začala jsem cvičit podle Jillian Michaels 30 Days Shred. Jillian jsem docvičila, pak jsem ještě 1 měsíc jezdila na orbitreku a pak jsem nastoupila do práce a do toho mi manžel oznámil, že se se mnou rozvádí - no a to byl konec cvičení. Musela jsem si začít hledat byt, přemýšlet o tom, jak to vše jen s malým synem zvládnu a na cvičení nebylo ani pomyšlení. 

Rok se s rokem sešel, já si našla nového přítele, spolu jsme se nastěhovali do nového bytu a na moje narozeniny v listopadu 2016 jsem se zařekla, že už konečně fakt zhubnu, protože za ty 2 roky jsem měla další 2 kg nahoře. Vedu skautský oddíl, kde mám k ruce 5 mladých 20-ti - 24-letých lidiček a 5 16-ti letých holek a popravdě se mezi nimi celkem stydím - zvlášť na táborech, kde se chodí v tílkách a kraťasách a já na sebe prostě kraťase neobleču a radši se pařím v teplákách 😉 Takže jsem si řekla, že letos to takto nepůjde a na tábor si prostě kraťase obleču a basta!

Tentokrát jsem narazila na cvičení od Kayla Itsines, což je australská fitness trenérka. Její cvičební plán trvá 3 měsíce a její příručka jde stáhnout na ulozto.cz - zadáte Bikiny body guide 01. Je to sice vše v angličtině, ale pokud byste měli nějaké dotazy, klidně se na mě obraťte. 

První měsíc je úspěšně za mnou, přiznám se, že mi dal docela dost zabrat, hlavně prvních 14 dnů byl záhul, kdy mě bolel permanentně celý člověk. Ale zvládla jsem to a jak píše Kayla, po měsící jsem se vyfotila:

Ano, není to žádná hitparáda, ale po měsíci si myslím, že je to pěkná změna, takže cvičíme dál, jsem zvědavá na změnu po dalším měsíci. 🙂

Ta malá osůbka se několik týdnů trápila tím, že je ve své vlastní rodině jiná. Nepodobná mámě ani tátovi. Přitom v předškolním věku si děti prochází fází, kdy se tak moc chtějí a potřebují podobat jednomu z rodičů. Je to přirozené, normální a tak bolavé, když je to jinak.

Dnes si dovolím napsat jednu malou úvahu týkající se toho,jak pracovat u dětí s faktem, že jsou adoptované. V mém vlastním životě je toto téma v posledním roce velmi živé a diskutované. Sama jsem během letošního roku v tomto směru ušla velký kus cesty a prožila velké množství velmi zajímavých aha momentů.

Na začátek také musím napsat, že právě v těchto chvílích jsem ocenila pomoc a rady své klíčové pracovnice z doprovázející organizace. Bylo fakt super, když člověk tápal a nevěděl jak věc správně uchopit, zvednout telefon, vyklopit své myšlenky a slyšet, že nejsou mimo, hloupé nebo cokoliv.

Naopak slyšet, že cesta, kterou jdete, není jednoduchá, dokonce že to Vaše dítě bude někdy méně někdy více trápit. Ale že v tomto směru můžete udělat strašně moc a dítěti pomoct, aby se s tím vším popralo a vyhrálo.

Pohádka o tom, že je dítě z domečku nestačí

O tom, že je dítě adoptované se má dozvědět nejlépe formou pohádky, už v batolecím věku. Ano, takto jsme opravdu začali. Někdy malá pohádku slyšet chtěla, jindy ne. Později už sama doplňovla některé části příběhu. Nicméně, tohle je takový level jedna. Časem se dostanete mnohem dál. Někam, kde už pohádka nestačí, kde už musíte našlapovat opatrně. 

Byl začátek dubna a já čekala na známou kamarádku červenou. Ta ale zůstala stát někde na semaforu.

Jako prvnímu človíčku, kterému jsem řekla, že jsem těhotná, byl můj 18měsíční syn. Ten na mě chudák koukal, jako by si říkal, co to říkala, jaký brácha či ségra? Jako druhý byl můj manžel, kterému jsem to řekla na oslavě padesátin mé tchyně. Byl šťastný, páč jsme se o druhé snažili 3. měsíc.

Oznámili jsme to rodině při manželově oslavě narozenin, že čekáme 2. dítko. Bylo nám to přáno a všichni jen, ať jsme zdraví. Čekal nás první screening a jeli jsme do Brna. Pořád jsem si říkala, že vše bude v pořádku. Bohužel nám bylo oznámeno, že malej má záhlaví 2,4 mm, což je velké a musíme na odběr plodové vody.

Večer nám ještě volali výsledky z krve, a i ta vyšla špatně. Svět se mi pomalinku hroutil a do toho jsem začala krvácet. V nemocnici na nic nepřišli a buď tam zůstat, či jet domů. Jela jsem domů s prášky klid, musela jsem se starat o synka.

Přišel den odběru plodovky a my jeli do Brna. Vzali nás rychle a zákrok nebolel. Jen klidový režim 2 týdny. V den odběru nám volali, že hlavních 5 syndromů se vyloučilo a pak už jen čekaní na další výsledky, a i ty byly ok a já si začala užívat těhotenství naplno. 

Poslední měsíce byly docela těžké, hlavně vše už mě tlačilo a do toho aktivní 2letý syn. Ale vše se dá zvládnout. A teď pěkně k porodu. 

Dovoluji si sdílet prosbu mé kamarádky Jany Ondráčkové, která se týká dvojčátek její sestry. Zdravotní pojišťovna se na léčbě odmítla jakkoliv podílet a stav dětí se každým dnem horší ...

Vážení přátelé a kamarádi,

byla bych Vám neskonale vděčná za jakýkoli finanční příspěvek,který se týká léčby mých milovaných dvojčátek.

Dětem byla diagnostikována spinální svalová atrofie SMA 1 ,která je bohužel smrtelná.Vybrané penízky se využijí i na jejich pravděpodobnou nákladnou léčbu ve Freiburgu,kde mají k dipozici lék,který byl schválen FDA v USA - první lék v historii lidstva na toto onemocnění, které významně zlepší pohyb a tím i naději na život,navíc to nebudou peníze jen na studii, ale také na zdravotnické pomůcky, které budou miminka potřebovat (doplatky na dých. ventilátory, kašlací asistenty, měřič saturace, kompenzační pomůcky a taky hlavně vitamínové doplňky stravy na ochranu imunity miminek,protože i obyčejná rýma může být pro ně smrtelná. V naší České republice nejsou zatím tyto studie k dispozici.

číslo transparentního účtu 2101128280/2010 https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2101128280

Přemýšlím u snídaně, kde začít psát svůj příběh, jak se i na mě usmálo druhé štěstí.

Dcerku mám z prvního manželství,které se rozpadlo.

Netrvalo dlouho, a já konečně potkala pana Pravého. Který se nezamiloval jen do mě,ale i do mé princezny. Čas plynul, a manžel i já jsme zatoužili naplnit naše srdce ještě o jeden uplakaný poklad. 

Tenkrát mě ani nenapadlo, že by to mohlo trvat, když první dcera ke mě do břiška vplula tak něják sama, a prvních 10týdnů jsem ani nevěděla a ani by mě nenapadlo,že jsem těhotná.

Rozhodli jsme se, že se začneme snažit,pro mě to tenkrát znamenalo nijak se nechránit, a max si spočítat 15 DC. Když po půl roce menstruace stále chodila jak hodinky, začalo mi to vrtat hlavou, kde by mohl být problém, a tak jsme si řekli,že tomu trošku pomůžeme. Já brala kyselinu listovou, a manžel začal zobat selen. Měřili jsme BT a koupili jsme první ovulační testy v mém životě. Nesčetně hodin jsem trávila studováním BT a tím,jak vlastně ovu testy fungují. Po třech měsících jsme do toho něják vpluli, a už věděli, kdy ovulace probíhá....Jenže další půl rok uběhl, a stále bez výsledku.

Objednala jsem se k dr. který poslal manžela na spermiogram, mě nabral hormonální profil, a závěr? Oba dva jsme zdravý a vše funguje jak má.

Co se týče druhýho těhotenství, nějak rychle to letí. Z fáze pohoda, který přinášel první trimestr, jsem se přesunula do fáze vopruz s tím druhým. Funím, nespím, převaluju se, žeru, žáha mě nepálí, nýbrž hoří, čůrám snad i ze spaní a záda bych nejradši někomu věnovala. Těhotenská jóga doma na počítači také přináší kouzelné okamžiky. Začíná to tím, že mám zavřít oči a soustředit se jen sama na sebe. Dýchám jako vrcholový sportovec a Vilma se tlemí. Když předvádím pohyby jak z epizody Studna Majora Zemana, kouká dost nedůvěřivě, zatímco při první asáně už mě tahá za vlasy a říká: Mami, padá to...vlasy, padá to. Díky zlato, to už tak bývá, když visíš hlavou dolů, víš? Z 40ti minutové lekce tak činím 20ti minutovou a to jsem ještě prvních 5 minut přeskočila, protože to byla nuda. Ok, teď už chápu, proč mi jediná lektorka gravid jógy v kraji neodepsala, když jsem se ptala, zda si můžu na hodinu vzít i dvouletou dceru. Pokud si tedy myslíte, že cvičit za přítomnosti domácího mazlíčka je peklo, znamená to jediné - ještě jste necvičila s dítětem :D

Více na:

http://www.pihatamama.cz/Ostatni/Domaci-hrackarstvi-tehotenska-joga-a-zombies