O neposlušné princezně a králi, kterému teklo do bot

Nakreslila Šárka Červinková

Bylo nebylo jedno království. Spíš tedy bylo, než nebylo, ale kdo ví? Jedno vím určitě. Ten příběh, který vám dnes budu vyprávět, se v tomhle království doopravdy stal.

A co by to bylo za království, kdyby v něm nevládl král. I v tom našem království jeden panoval. A ne ledajaký! Tenhle král byl nejen moudrý, ale i pravdomluvný, čestný, a hlavně nadevše miloval svou jedinou dceru, princezničku Žofii. Její maminka královna zemřela, ještě když byla Žofka miminko, a tak se jí láskyplný tatínek snažil maminku ze všech sil vynahradit.

Žofka rostla jako z vody a byla z ní princeznička, radost pohledět. Obličejík krásný po mamince, hlava bystrá po tatínkovi.

Žofka byla holčička jako vítr. Chvilku neposeděla na místě. Pořád někde poletovala, a když se náhodou nudila, hned vymýšlela, kde by mohla natropit nějakou neplechu.

   Jmenuji se Lucie a mám dvě holčičky. Terezce bude v dubnu 6 let a je na svůj věk hodně chytrá a šikovná. Barunce je 3,5 roku a moc se o nějaké učení a rozvíjení vědomostí nezajímá.

   O testování jsem se dozvěděla náhodou, když jsem jednoho večera projížděla Koníka. Bez nějakého očekávání, že vyberou právě nás, jsem napsala komentář. Když za pár dní byla ve schránce zpráva, že jsme mezi testujícími, měla jsem ohromnou radost a po sdělení této skutečnosti holčičkám jsem byla dennodenně tázána, kdy nám už dorazí.

   Pero nám bylo doručeno o pár dní později. Holčičky si moc přály růžové a byly nadšené, když z balíčku vybalily pero právě této barvy. Věděly, že se vyrábí ještě žluté a modré.

   V balíčku bylo pero (bez baterek - 2 mini tužkovky) a návod smotaný do ruličky (to je z našeho pohledu poněkud nešťastně zvolené řešení, protože se nám ho doposud nepodařilo úplně narovnat a jeho prohlížení je složitější). Nicméně návod je jasný, stručný, lehce pochopitelný.

   Máme tablet s Androidem, takže jsme si v Obchodu Google play našli aplikaci Smart Park a do chviličky byla stažená. Bez aktivačního kódu, který dostanete při zakoupení pera, je v aplikaci jen stručný obsah. V ovládacím centru si musíte vytvořit účet (e-mail), aby bylo možno zadat aktivační kód. Ten najdete na zadní straně knížečky s návodem. Po jeho zadání můžete do aplikace postupně stáhnout celý obsah. Knížečky se postupně rozbalí a jsou připraveny k prohlížení. Než do všech oddělení knihy postahujete, chvilku to trvá, ale s tím se musí počítat.

   Pero po zapnutí zahraje písničku a postupně zasvítí všechna jednotlivá políčka na ciferníku. Už toto děti mile zaujme. Pero samotné je s baterkami trochu těžší, občas se nám stalo, že vypadlo z ruky (mladší dcerce). Myslím, že by nebylo na škodu v místě, kde se drží, vylepšit pero jakýmsi protiskluzovým opatřením v podobě nějakého zvrásnění, gumy apod. Pero má několik tlačítek, která využijí spíše starší děti. Mělo by vydávat zvuky a vibrovat (při správně a špatně napsaném písmenku), ale to jsem u toho našeho nezaznamenala. Uzamykání baterek je na jakýsi otočný šroubek, který lehce otočíte pouhým nehtem. Děti to naštěstí nijak nezkoumaly, ale z hlediska bezpečnosti by to šlo určitě nahradit raději klasickým šroubkem nebo zacvakávacím systémem.

Ahoj holky, tak jsem se konečně i já odhodlala sepsat můj megarychlý překotný porod. Omlouvám se, pokud bude článek delší.

Ve středu 21.9. jsem jela do Motola na pravidelnou týdenní poradnu (týden před termínem porodu), kde mi bylo sděleno to samé co před týdnem - otevřená na 1 prst, uvidíme se za týden na další kontrole. Cestou domů jsem se stavila ještě na obědě v McDonalds a pochodila po obchodech v nákupáku. Domu jsem dorazila v půl druhé odpoledne, od 3 hodin jsem měla průjem a lítala jsem na WC co půl hodinku. Shodou okolností mi psal přítel z práce, ať nechystám večeři, že mu není dobře a že má průjem! Tak jsem si myslela, že jsme oba něco chytili.

Když v 18.00 hodin dorazil domů rozložili jsme gauč v obýváku, koukali na Prostřeno a relaxovali. Břicho mě docela bolelo, ale pořád jsem si myslela jako celé odpoledne, že je to jen průjem. Během odpoledne jsem si celou dobu psala s @kajakiss a až ta mi říkala, že může jít o průjem, ale taky třeba o poslíčky.

Vsuvka - přítel neměl v době porodu řidičák a nově jsme se přestěhovali do bytečku, kde jsme v okolí nikoho neznali, tudíž jsem řešila, jak se dostat do porodnice. 2 dny před porodem v pondělí 19.9. jsem se na FB ve skupince maminek v naší vesnici ptala na osvědčené taxi, které by mě mohlo do porodnice dovézt. Jedna maminka se nabídla, že nás klidně odveze, ať si uložím číslo a kdykoliv volám. S díky jsem odmítla, že to zvládnu taxi nebo sanitkou 😊

Během Prostřena jsem se ptala holek Zářijovek na MK na aplikaci na měření kontrakcí, protože mi to přeci jen hlavou vrtalo, nebyly však pravidelné. V 19.00 říkám přítelovi, že zkusím vanu a uvidíme 😊. Já v koupelně, on na WC věčně s telefonem a aplikací a křičím na něj teď, stop, teď, stop! no komedie. Ve vaně jsem byla cca 45 minut a kontrakce tak šíleně zesílily, že jsem z vany už sama nevylezla (po 2 minutách)! Přítel ihned volal onu cizí maminku, ať dojede, že rodím. A já vážně rodila. Chtělo se mi na WC, ale, jak jsem dosedla, tak jsem cítila takový velký tlak na konečník a celkově - věděla jsem, že je to tu! Paní dorazila za 5 minut, já nahá na zemi v koupelně s prasklou vodou v té době a přítel pobíhal a křičel - co mám dělat? Co jí mám obléknout? Co mám dělat?

Díky Bohu za pohotovou paní, která v mžiku nanosila tašky do auta, dala mi župan a tričko, ručník a jelo se. Cestu do Motola si nepamatuji. Vyjeli jsme po 20.00 hodině, ale prý jsme se řítili pekelnou rychlostí. Pamatuju si jen tu bolest... Zastavili na urgentním příjmu u sanitek ve 20.23 hodin, kde se mě ujmuli saniťáci a vezli na vozíku šupem na porodní sál. Přítelovi zakázali brát tašky a hned ho za mnou poslali.

Poslední dobou stále přemýšlím nad tím, jak to mají tatínkové z rozvedených rodin. Tedy především přemýšlím jak je to u nás.

I já mám syna, kterého mám v péči a jednou za 14 dní si ho otec bere na víkend. Jsem ráda když si ho bere. Stráví spolu nějaký čas a věřím, že je to pro něj důležité do života. Nebo alespoň to tak 4 roky fungovalo. 

Poslední dobou (táta si našel novou paní) ty návštěvy syna nějak habrují. Pořád výmluvy, že nemůže. Začíná mi to docela vadit. A tak si říkám - co dělá ty dva týdny takový "víkendový táta"? 

Věnuje se koníčkům, když není v práci? Odpočívá? Vaří? Pere? Žehlí? To asi ne, to obstará většinou paní. Vzpomene si vůbec na svého klučíka, když ho nevidí a pak ani o víkendu nijak nejeví velký zájem s ním trávit čas? 

Ačkoli jsem žádala dítě do své péče a jsem ráda, že ho mám, přijde mi to trochu nespravedlivé. Není tu rovnováha těch rodičů. Otec ví, že může kdykoli zavolat a vyzvednout si malého ze školky. Já bych si doma třeba poklidila zatím. Ale to ne :( to on nedělá a moc me to vůči prckovi mrzí. 

Navíc se mi dostala zpráva od jeho bývalé manželky (aniž bych se po něčem pídila), že když synka má, tak se mu nevěnuje a kouká do telefonu nebo někam odjede. 

        Proč se stává, že se některé vztahy příchodem miminka na svět otřásají v základech nebo dokonce rozpadají? Kde se láska „vytrácí“? Jak to, že bychom jeden za druhého dýchali a najednou to tak není? Milujeme své dítě jako nic na světě, ale partner se nám vzdaluje? 

…šel s hlavou odkrytou a bosý… vyznává velký český básník Jaroslav Vrchlický – říká snad, že právě v lásce je skryta největší úzdravná síla a moc? Láska boří překážky, láska urychluje vyrovnávání karmických dluhů, láska hory přenáší, láska uzdravuje.

U zrození dítěte stojí láska… tedy většinou ANO! V ostatních případech je tam přítomná vášeň, touha, přátelství, náklonnost…

        U našeho plození rozhodně byla. Patřili jsme k těm italským párům, které nedokázaly žít spolu, ani bez sebe. Potkali jsme se na střední škole, takže spolu randíme už staletí a jak jinak můžou mladí lidé řešit problémy, než rozchodem. Takže vždy, když se nějaký objevil, problém jsme odsunuli hezky stranou, prošli si postupně všemi fázemi rozchodu (Šok - co se to proboha stalo?...Odmítání reality - tohle nemůže být pravda…Odloučení - teď chci být raději o samotě…Agrese a vztek - nesnáším tě! Zlomil jsi mi srdce!...Smlouvání - co musím udělat, aby se ke mně partner vrátil?...) a vrátili se zase šťastní k sobě. A až se naše EGA zase nesnesla, zopakovali jsme postup znova a znova a znova …nepočitatelně krát sto! Naštěstí jsme nikdy nevěřili pořekadlu: dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Upřímně dnes mám na to svůj názor a to tento: souboj ega můžu vést opakovaně s téže osobou a vstupovat tedy do téže řeky se stejnou osobou či totéž ego bude bojovat s někým novým a vstoupím do téže řeky, ale s jinou osobou. Jestli mi rozumíte🙂. (Přeloženo: výměnou partnera MŮJ vlastní problém nezmizí!)

        Rozhodnutí mít miminko bylo živeno obrovskou láskou a mé těhotenství bylo jedním z nejkrásnějších období našeho života. Ono nádherné období, kdy nás každý hýčká, partnerství krásně vzkvétá a MY DVA už se nemůžeme dočkat na toho TŘETÍHO človíčka, který z nás vytvoří RODINU! EGO se upozadilo a najednou bylo TADY a TEĎ zcela krásné a přirozené…

        Proč se ovšem stává, že se některé vztahy příchodem miminka na svět otřásají v základech nebo dokonce rozpadají? Kde se láska „vytrácí“? Jak to, že bychom jeden za druhého dýchali a najednou to tak není? Milujeme své dítě jako nic na světě, ale partner se nám vzdaluje? Proč je tomu tak, když jsme si to všechno představovali úplně jinak? "To bylo řečí, prej rval bych se o tebe, jak eskymáckej pes, ale nějakej bezzubej, ne? "