Jak už jste se dočetli z nadpisu, jsem porodní asistentka. Po celou dobu na sálech jsem se hrozně těšila na svůj porod. Po celou dobu těhu jsem se ani na minutu nebála ... ke konci už jsem si nepřála nic jiného, než rodit :D oteklé nohy, 20kg nahoře a dítě pořád nic :D každá kontrola už 4 tydny stejná a já už se začínala smiřovat s tím, že budu přenáset :D .. no přesně na den TP jsem šla s kámoškou na ,,kafe" :D dala jsem 2 zázvorové čaje a jela dom ... cestou jsem si koupila červené vínečko :D ..začli mě pobolívat záda (řikám si, no tak to už mě bolí z toho pupku :D) dala si horkou vanu a nalila 2dc vína .. užívala si klídek (muž se vracel až pozdě večer) vylezla jsem z vany a bolest zad se zintenzivňovala ... ještě jsem upekla bábovku :D s mužem jsme byli domluveni, že mi doveze kybl z KFC, nakonec mi píše, že se staví v mekáči 😈 no já byla vytočena, protože jsem chtela ty kurata ! :D takže nevim, zda mi rozjelo porod to vytoceni, vino a nebo proste TP :D ... ale kdyz muz prijel kolem 11, tak si lehnul na sedačku a usnul :D .. záda bolely víc a víc, tak jsem si dala ješte sprchu .. a najednou mi luplo v břiše a asi za 2s mi šplouchla do vany plodovka :D .. (stála jsem a nešlo to s ničím zaměnit :D byla půnoc ... volam na muze, ten chudak vylitl :D pribehl .. tak mu rikam, ze mi praskla voda .. a on mi rekl ,, a nemohla sis tam tu vodu nějak nalít, jak ses koupala? 😂😂😂" tak jsme se pomalu oblékli a vyjeli .. kontrakce začali téměř hned .. do břicha, ale po 10minutách .. kolem 1 jsme prijeli na sál ... monitor, vyšetření a hrdlo pro 2 prsty .. hm nic moc :D poslala jsem muže dom a volala kamarádce porodní .. ta spala :D dostala jsem klyzma, po vyprazdneni sla do sprchy .. porad kontrakce po 10minutach .. ve 3 me prisla vysetrit PA .. no naivne jsem doufala, ze budou alespon 3-4 cm :D hm .. stale hrdlo pro 2 prsty ... tak jsem propadala uz mirným depkám :D .. v 7 rano mi vola kamaradka porodni, ze spala a ze hned jede :D no kdyz prijela .. bylo jeste vse ok .. kontrakce po 10minutach .. nalez porad stejny :D ... jeste jsme celkem v pohode kecali .. no a pak to prislo :D cca v 9 hodin mi dali oxytocin a prostin .. zeny a zacal masakr :D 1 a pul minuty kontrakce a po 2 minutach :D .. premyslela jsem chvilkama, ze nekoho uplatim, at mi hned udela cisare :D .. kamaradka semnou byla porad 😍 pak jsem sla na box ... byla jsem na 5-6 cm (cca kolem 12 - 13 hodiny) a pichli mi epidural ... boze zaplat panbuh za ten dar :D myslim, ze bez nej uz bych nebyla schopna zatlacit ... z ostre bolesti se stala bolest tupa ... a nastal neuveritelny tlak na spodek a nuceni na tlaceni ... prodychavala jsem kontrakce jak cokl :D po tom, co mi pichli Epi, tak prijel muz ... ani jsem nevedela, ze prijel :D ... nejak moc jsem to nevnimala .. soustredila jsem se jen sama na sebe a na porod .. kdyz mi ve 3 rekli, ze muzu tlacit, tak to byla fakt ULEVA! ..konecne jsem mohla tu bolest pretlacit ... nevim na kolik zatlaceni, ale v 15:22 se narodila Týna 🙂 hned mi ji dali na brisko 😍merila 50cm a vazila 3300g 😊mela jsem jen male siti uvnitr ... a zpetne mohu rici, ze jsem mela krasny porod 🙂 

Dnešní doba je zvláštní. Nikdo vám nic nedaruje zadarmo. Když jste neúspěšní, když jste průměrní a ani to, když jste úspěšní. Hrozně lidí se honí za tak zvanou „dokonalostí“. V práci, ve vztazích, ve škole, v hubnutí, ve stravě…  A když to není tak dokonalý, tak jsou z toho zklamaní a ztrácí motivaci…

Ale co to jako je ta dokonalost? Existuje nějaké oficiální měřítko? Pochybuju… 🙂 Každý z nás by se měl sám sebe zeptat na 

TŘI ZÁKLADNÍ OTÁZKY:

První: Co je PRO MĚ vlastně „dokonalé“ ? – No to je přece jasný...přece…no… já vlastně ani nevím…🙂

Druhá: Budu opravdu šťastná, když bude všechno dokonalé? - Já nevím jak vy, ale já když se někam posunu, tak mi to nikdy nestačí a nejsem spokojená... A to platí ve všem😀 Takže… budeme vlastně někdy dost dokonalí na to, abychom byli díky tomu bezmezně šťastný? Ne.

Třetí: A když to nebude dokonalé, tak co?  – Patrně se nic nestane. Budeme prostě jenom spokojení s tím, že se posouváme, že děláme něco líp a jinak než dřív a že se líp cítíme!

Možná už je vám jasné z názvu, že dnešní článek bude o kojení. Přesněji o našem kojení/nekojení. 

Chci začít úplně od začátku.... 

Už v těhotenství jsem věděla, že prostě chci kojit. Od nějakého 20tt mi začalo téct mlezivo a já si říkala, že kojit určitě budu, že už mám napůl vyhráno. (Ach já Bláhová 😂) No hned po porodu jsem měla nalitá prsa jako blázen z mých B byli D.. Hned jak se Daneček narodil mi ho dali na břicho jestli se chytí nebo ne.. Byl tam asi minutu tak jak by taky mohl se přisát, když mi ho hned vzali. Když jsme se asi po 4h po porodu dostali na pokoj, přišla sestra a ukazovala mi koupání, vážení prostě vše. Taky řekla, že Danda má výživu ještě ode mně z bříška a tak to kojení nemám nějak hrotit. No já se pokoušela pořád kojit (mléka jsem měla pro 10 dalších dětí) ale Danda se prostě ne a ne přisát. Přisál se pouze když mi pomáhala sestra a nebo kamarádka od vedle z pokoje. Sama jsem to nezvládla byl to boj. Každý dvě hodiny jsem chodila za sestrou ať mi jde pomoc s kojením, že to prostě nejde. Jakmile odešla hned se pustil a já zase nevěděla co dělat. Plakal hlady a já byla zoufalá. Když se měnila směna tak přišla jedna sestra, kterou jsem prosila o kloboučky, ale řekla mi, že to zvladnu i bez nich.. Další den jsem byla zoufalá a Danda hladový. Pak přišla zase jiná sestra a já si prostě vydupala kloboučky, že bez nich ho prostě nenakrmím. Dostala jsem je a najednou vše bylo fajn, kojila jsem svoje dítě!! Když nás pustili domů kojení bylo taky v pohodě krásně papal a přibíral. Jenže po měsíci přišel zvrat.. U každého kojení se vztekal a plakal... Řekla jsem, že musíme odbourat kloboučky, ale podařilo se to tak napůl. Bylo to pořád horší a horší já se snažila, abych kojení zachránila, ale mamka mi vždy říkala, že mám slabé mléko ať ho netrápim a dám UM.. Dlouho jsem odolávala kojila klidně hodinu a půl v kuse, ale pořád řev. Jednou jsem musela jít pryč a Danda pořád plakal jakmile jsem ho dala do kočárku prostě řev. Před odchodem jsem kojila ale prostě to nešlo... Měla jsem doma UM a tak jsem to udělala nakrmila ho, on dopil a ve vteřině usnul. Spal 4h a byl spokojený a tak jsem prostě kojila a pak vždy dokrmila UM. Jenže pak mi začal prso odmítat úplně a tak já ačkoliv nerada jsem přestala kojit úplně. Danda byl měsíc na UM a já si řekla, že tak to prostě nejde. JÁ PROSTĚ KOJIT CHCI A BUDU! Spojila jsem se s LP (zatím jen přes NET) ale i tak mi hodně pomohla. Mléko jsem neměla už žádné.. Když jsem zkoušela jestli něco poteče teklo pouze mlezivo. Hned jsem zjišťovala jak obnovit laktaci a že to prostě zvládnu. S LP jsem se spojila 24.10.2016 a dnes 27.10.2016 se Daneček přisál! Nemám mléko a tak mě měl spíše jako dudlik, ale cumlal 10min. No prostě takový malý zázrak! Od zítra vyhazujeme flašku a budeme krmit přes cevku na dokrmování! Držte nám palce!! Kojení zdar!! (Fotka je z dneška)

Život může být frustrující. Je těžký. Je drsný. Všechno, čím si procházíme, všemi těmi špatnými dny, které se někdy jen přelévají do špatných týdnů, měsíců a někdy i let.

Tento týden jsem viděla zajímavý dokument o několika lidech, každý z jiné oboru, s jiným životním příběhem. Ale všichni zápasili s jednou stejnou věcí. S vlastní hodnotou.

Každá žena snažící se stihnout všechny své povinnosti. Každá maminka, která se snaží najít rovnováhu mezi prací a dětmi. Každá manželka procházející hrozným rozvodem a  každá čerstvá maminka po porodu, která se svým miminkem bojuje o každý nový den.

Nezáleží na tom, čím si procházíme nebo jak těžké to je. Je ale snadné zapomenout na to, kdo jsme. A co všechno jsme dokázaly. Jakým obdobím jsme si prošly a co nás dovedlo až sem, tam, kde jsme teď.

Vnímáme každý den jako obyčejný. To, co děláme jako normální a běžné. Když se mladá žena stará o svou rodinu, není to obyčejné. Když jsme oporou našim partnerům, není to obyčejné. Nic z toho, co děláme každý den, není obyčejné. Protože ani my nejsme OBYČEJNÉ.

Způsob, jakým se na sebe díváme, je důležitý. Často se viníme ze všeho, co uděláme. Ze všech chyb, které už se dávno staly. Připomínáme si je stále dokola. Umět se přijmout se všemi negativními vlastnostmi, se vším, co jsme udělaly v minulosti nebo děláme nyní.