Je to jako dnes,i když uplynulo 11 let...mám strach v břiše a zároveň velkou touhu po poznání, bude se mi líbit jeho domov?Jeho rodiče?Ty krpály všude kolem?Hned na začátku Komárova továrna....budovy z 30. let se směskou socíka....hmmm průmysl, potěš koště. Tady se na kole jako jezdí?No horalové asi jezdí....tak tady pojdu.

Tak toto všechno se mi točilo v hlavě, když jsem jela se svým partnerem k němu domů na seznámenou.Uvolnila jsem se až při vzpomínce na tátův vítězný obličej,když jsem řekla,že je drahý z Komárova.Ty budeš v Komárově?Tam se i lišky bojí dávat dobrou noc.Táta myslel jiný Komárov,jednu prdelinku ve východních čechách......po čase uznal,že v našem Komárově se nebojí ani lišky a moc rád za námi jezdí........................

Když přijíždíte k nám do Komárova směr od Hořovic, vidíte opravdu budovy továrny,nyní Buzuluk,dříve Komárovské železárny.....je to místo úzce provázané s historií Komárova. Nebudu vás trápit výčtem uměleckých a užitkových předmětů,které se tu vyráběly,ale kdo miluje litinu (šperky,  formy, psací potřeby, busty, sochy, kříže, náhrobky...)zkrátka krásné věci, navštivte naše muzeum. V ČR najdete jen málo míst, které ukojí vaši litinovou vášeň (ano, já jí propadla).

Malebné náměstí s dominantou kašny s čápem žije svůj maloměstských život,ale když se setmí a svitne světlo v lampách,máte zvláštní pocit, jako ze starých časů.Vídíte tu, jak jinak, spoustu litinových soch. Pak rozhodně doporučuji vydat se po naučné stezce (při světle) kolem Červeného potoka a dýchat a dýchat a dýchat...rozhodně si odpočinete.Čeká vás poučení a seznámení s krajem formou naučných tabulí,ale číst je nemusíte 🙂 stačí se dívat a když vezmete rohlíky místním kachnám na Červeňáku (rybník),budete mít zábavu i pro děti. Pak se projdete lesem kolem letního tábora a další nádrže, tentokrát Drátenický rybník. Na kopečku vás čeká vesnička Mrtník s krásným hřbitovem. Nejsem divná, jen trošku archivář a tak oceňuji litinové kříže a náhrobky a taky typický vesnický kostelík s pěkným výhledem do okolí. Přes chatovou oblast dál k další nádrži - Záskalské. Tady je v létě hezké koupání a můžete si vybrat stranua místo. Nicto nestojí,ale s sebou doporučuji něco k zakousnutí - inu krásná příroda bez KFC a Mekáče. .... No a tady jsme už u brány Brd. Odsud podnikámečasto výpravy např. ke zřícenině hradu Valdek, nebo k nově opravené štole Barbora....nebo jen tak po lese na houby a borůvky.Každopádně,když pomažete do Brd, mějte dobré boty, pití, telefon a mapu...nebo místního Komárováka,aby vás nemuseli hledat místní hasiči a Brdonoš......Naučná stezka není tak dlouhá,ale můžete jí zkrátit dle potřeby...Komárov také žije společenským životem,takže vásmohu krom přírody a muzea pozvat na některý z trhů farmářských,nebo jarmark. Také se tu hrává divadlo a konají sem tam přednášky.Komu vyhládne, může skočit do místní nekuřácké restaurace U šneka a pár místníchšneků sníst...no a nebo si dát steak a točenou zmrzlinku.

Už vás budu šetřit:mám to tady moc ráda, i když původně z velkého města 🙂 Komárov je pro mě jen jeden, ten náš...

Růžová sukýnka s volánky pro holčičku, pro chlapce modrý batoh s roboty – v naší společnosti  je téměř nemožné se vyhnout stereotypům ohledně pohlaví a vychovat děti neutrálně bez jakéhokoli rázu. V našem příspěvku Vám chceme některá klišé ohledně pohlaví ukázat. Zejména se jedná ovliv na děti a jak je jejich vnímání ovlivněno přednastavenými vzory. Dozvíte se mimo to, jak se můžete bránit šílenství perfektního vzoru a otevřít taksvému dítěti cestu, kterou chce jít samo.

Klišé ohledně dívčího pohlaví

Jedním z klasických klišé zajisté je, že holčičky nosí spíše růžovou barvu a podle toho se i klidně a harmonicky chovají. Vyhýbají se konfliktům, jak je to jen možné a řeší problémy, když se jim nelze vyhnout, slovně a ne násilně. Stereotypické holčičky jsou hodné a spíše slabé, protože jsou stále více ochraňovanány rodiči a také společností. Těžké předměty nesmějí nosit a také navštěvování baletu je lepší než box nebo fotbal. Mimo to jsou spíše ješitné a dbají více na svůj účes a vnějšek. Kritiku neumějí tak snadno zpracovat. V matematice jsou dívky často hůře hodnoceny. To je ale hlavně kvůli tomu, že je klukům připisováno lepší matematické chápání. Tento úsudek stačí, aby byly zastrašeny méně sebevědomé dívky, čímž dosáhnou v mnoha případech skutečně špatné výsledky. Analogicky ktomu jsou dívky podle statistik lepší ve čtení. Principielně ale téměř neexistují rozdíly vzhledem k výkonům ve škole, protože obě pohlaví přináší stejné základy.

Klišé ohledně chlapeckého pohlaví

Kluci se perou, hrají si ve špíně a rádi se zašpiní, protože to rodiče dovolují. Vzhledem k hormonu Testosteronu je každopádně také biologicky dokázáno, proč jsou kluci považováni za obecně agresivnější než dívky. Ve věku 4 let vylučuje tělo více tohoto hormonu, čímž se kluci stávají dravější a vyzývavější. Identifikují se spíše s akčními hrdiny, kteří se silou a odvážně stavějí potížím. Proto jsou tak osvědčené výrobky se Supermanem apod. I když to protiřečí všeobecnému názoru, tak kluci brečí stejně tolik jako holky. Protože ale ukazování emocí není považováno za mužské, naučí se kluci už brzo své emoce schovávat. Jediné konkrétní rozdíly se ukazují převážně ve fyzické stránce. Chlapci mají v průměru více svalstva, širší ramena a jsou větší, čímž jsou také silnější.

Dívky vs. chlapci

Dopis matky pro dceru:

„Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím. Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu sa...mou věc, nepřerušuj mě prosím slovy „Vždyť jsi mi to říkala před chvíli“…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi. Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá? Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami…

V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou. A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit.

Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… má milá dcerko.“

Tak i já jsem se rozhodla "vyplodit" pro vás nějaký článeček o tom, jak můžete udělat ne jeden, ale třeba hned 2 dobré skutky!

Je to velice jednoduché... V předvánočním čase mají lidé tak nějak více potřebu pomáhat a dělat dobré skutky (aby se jim to tam nahoře pěkně sečetlo i pro letošní rok a tak nějak splnili konečně jedno Novoroční předsevzetí 😉)

A díky šikovným maminkám, nemaminkám i tatínkům z Modrého koníka i jiných sociálních sítí můžete udělat radost a pomoci hned dvakrát!

Ač jistě všichni víte, že v těchto dnech probíhá dražba pro Amálku naší @catry v charitativní skupině https://www.modrykonik.cz/group/4603/detail/, tak vězte, že pomoci můžete také Damiánkovi, synovci naší @herminka 🙂

Jak a kde? Již v sobotu 14. listopadu ráno přímo na webových stránkách spolku, který zde pro vás aukce od letošního roku pořádá: http://damian.spolek-sikulek.cz

I tam se můžete těšit na krásné originální hand-made výrobky, některé z nich jsou práce zdejších maminek, které přispěly svými krásnými kousky i do aukce pro Amálku 🙂 Pokud vaše finanční limity nestačí na získání výrobků zde na Koníkovi, můžete se pokusit získat krásné dárky právě v aukci pro Damiánka. Můžete se těšit na pletené, háčkované, šité, plstěné, korálkované, pedigované, polymerované a všehochuťmateriálované výrobky, stejně jako na 3 speciální bonusy 😀.

Být rodičem malého dítěte, to není nic složitého. Nicméně být super rodičem, to už chce fištróna. K dosažení levelu super rodič je potřeba získat řadu dovedností.

1. Zvládnout spát i pouhé tři hodiny denně po dobu minimálně tří let a při tom nezemřít.

2. Nakrmit dítě i přes to, že má zavřenou pusu a zdrhá před vámi.

3. Obléknout dítě, které se „roztéká“ po podlaze a odmítá se „neroztékat“.

4. Dítě, které neposlouchá, je drzé, kouše, kope a rozbíjí věci, neumlátit šutrem.

5. Znát nazpaměť všechny ty debilní dětské říkanky a na požádání je recitovat.

Když se řekne druhý porod, každá maminka asi doufá v rychlejší a hladší průběh než u porodu prvního. Já jsem nebyla výjimkou. I když první porod zvládnutý za 7,5hodiny nebyl až tak špatný 🙂 Ani ve snu by mne ale nenapadlo, že můj porod bude takový, jaký ve skutečnosti byl.

Neděle 20.9.2015 a já dva dny po termínu porodu (40+2). Jako každou noc jsem se několikrát vzbudila na záchod. V 5:30 jsem vstávala asi po třetí s pocitem, že mě i trochu bolelo břicho.  Došla jsem si proto také na velkou a myslela jsem, že bolest poleví... Bolest břicha ale nepřešla a naopak jsem zjistila, že v určitou dobu břicho bolí víc.

Vrátila jsem se do postele a říkala jsem si, že jestli mě právě čeká porod, tak si musím ještě trochu odpočinout. Vzala jsem si k ruce mobil, kde jsem měla staženou aplikaci na měření kontrakcí a snažila jsem se mezi stahy ještě usnout.

Manžela jsem prozatím nebudila. Jelikož dost chrápe a já se na konci těhotenství moc nevyspala, tak jsem ho večer před tím poslala spát do obýváku 🙂 Alespoň jsem nemusela vysvětlovat co mi je a hned ho plašit, kdyby se jednalo třeba jen o poslíčky.

Aplikace na měření kontrakcí ukazovala, že bolesti jsou nepravidelné (4min, 8min, 4min… trvání cca 15-20 vteřin). Pořád jsem se snažila odpočívat. V 6:45 jsem už šla vzbudit manžela, protože jsem se chtěla jít osprchovat a hlavně oholit, dokud jsem byla v pohodě. Manželovi se zrovna zdál nějaký sen, že se nestihl zúčastnit porodu, a tak byl za moje slova „BUDEME RODIT“ celkem rád 🙂 Zároveň jsem zavolala mojí babičce, která bydlí kousek od nás – jelikož starší dcera ještě spala a nevěděla jsem, kdy budeme muset vyrazit do porodnice, tak aby v případě nutnosti zůstala u nás a pohlídala jí.

V klídku jsem se osprchovala. Mezitím dorazila babička a tak jsem zaúkolovala manžela, aby si uvařili kafe. I když vypili kafíčko, dcera pořád chrněla, už bylo ale nějakých 8 hodin a tak jsme jí probudili s tím, že jí odvezeme k tchýni a pak pofrčíme rovnou do porodnice. Původní plán byl takový, že bude během porodu hlídat tchýně a né moje babička, které je už 74 let. Zároveň jsem se s dcerkou chtěla ještě rozloučit, protože jsem věděla, že jí několik dní neuvidím (do Mostecké porodnice děti nesmějí).

Máte ráda dámské šaty?

Milujete dámské šaty? Připadají Vám všechny www.a-moda.cz/damske-saty nabízené v Českých obchodních domech jako přes kopírák? My to cítíme stejně, a proto jsme se rozhodli Vám zpřístupnit módní kousky od vybraných dodavatelů z celého světa tak, abyste mohli přímo v klidu domova nakoupit výjimečnou módu, kterou v kamenných prodejnách běžně neseženete, takže nemusíte mít strach, že na každém rohu potkáte někoho v obdobných dámských šatech. Ba právě naopak- v designových dámských šatech od nás si můžete být jistá, že zazáříte, ať už se vydáte na důležitou pracovní schůzku, luxusní společenskou událost, nebo jen obyčejnou procházku večerním městem.

Minišaty na párty i do města

Chystáte o víkendu divokou jízdu večerním městem a pořád nevíte co na sebe? Proč nezvolit sexy www.a-moda.cz/minisaty krátkého přiléhavého střihu, ve kterých nezůstanete bez povšimnutí. Zvolit můžete z velké nabídky střihů s nejrůznějšími designovými prvky, jako jsou třpytivé flitry, výrazné barevné vzory, průstřihy atd. V těchto těsně padnoucích šatech se stanete zajisté královnou každého večírku a párty.

V Podyjí je mnoho nádherných tras ke krásným výletům. Některé cesty jsou pro kočárky a malé děti nevhodné, ale jsou zde i nádherné trasy, kam jsme vyrazili s dítětem v břiše a v kočárku. Tak se nechte pozvat na malé výlety!

Mezi naše nejoblíbenější výlety patří ten z hraniční obce Čížov do rakouského města Hardegg. Po příjezdu do Čížova půjdete po vyznačené asfaltové cestě přes vesnici, kde se můžete občerstvit v místní hospůdce nebo zajít do návštěvnického centra Národního parku Podyjí. Na konci obce si nelze nevšimnout zbytků tzv. železné opony – strážné věže, jehlové a ježkové zátarasy a oplocení z ostnatého drátu. Tato železná opona oddělovala státní hranice s Rakouskem za dob komunismu. 

Naštěstí dnes je již dnes tato hranice průchozí a tak se můžete vydat směrem na Hardeggskou vyhlídku, odkud vidíte nejmenší rakouské městečko Hardegg jako na dlani. Toto město vzniklo jako podhradí hradu Hardegg z 11. století, známé jako centrum řemesel. Jeho slávu mi však v historii vzalo město Retz, známé především svou produkcí vína, nicméně v 19. století znovu přilákalo spoustu návštěvníků za účelem jejich rekreace. Bohatý cestovní ruch ale zkazila výstavba Vranovské přehrady s elektrárnou, neboť se tím ochladila voda na 10°C, znemožnila koupání v řece a odlákala návštěvníky. Definitivní konec dovolených v Hardeggu přinesla 2. světová válka a uzavření hranic s Československem. Celá trasa měří 10 km (včetně cesty zpět), dá se projet i na kole. Těsně před cílem je trasa docela z kopce, takže je potřeba šetřit síly na cestu zpět (do kopce) a dávat pozor na děti na odrážedlech. 

Další pěknou procházkou je cesta na vyhlídku Králův stolec. Naše trasa začíná na historickém Hradišti, odkud se napojíme na cyklotrasu 5000 dobře sjízdnou i pro kočárky, po ní projdeme Hradiště, okolo polí až do lesa, kde se napojíme na žlutou turistickou značku.  Na vyhlídce je nádherný rozhled na údolí řeky Dyje ve všech ročních obdobích, v dřevěném altánu je možno posvačit a odpočinout si. Tento altán byl zbudován v roce 1922. A proč se jmenuje Králův? Podle pověsti odtud sledoval polský král Jan III. Sobieski v roce 1683 přechod svých vojsk přes Dyji, když táhl na pomoc Turky obležené Vídni. Na Králův stolec vedou i jiné trasy, jedna z nich z nedalekých Mašovic a touto trasou jdeme okolo bývalého Andělského mlýna.

Když už jste v Podyjí, neměli byste zapomenout navštívit také jednu z nejznámějších a nejstarších vinic v Česku - Šobes. Auta necháme na kraji obce Hnanice a dál už půjdeme pěšky, možno i s kočárkem do terénu. Po značené cestě jdeme podél vinic, od kterých zabočíme doprava do lesa. Po cestě, která je mírně z kopce, dorazíme k řece Dyji a přejdeme přes visutý most. Na malebné louce, která se před námi rozprostírá, můžeme obdivovat jedinečnou floru Podyjí a trochu si odpočineme, protože nás čeká stoupání do kopce na vinici Šobes. To je naštěstí jen krátké a tak po zasloužené námaze si zde dospělí mohou objednat sklenku místního vína ve stánku. Zpátky můžeme stejnou cestou, nebo můžeme pokračovat po navazující cyklostezce až do obce Podmolí.

Samozřejmě, že výletů v Podyjí, ať už na české nebo rakouské straně hranice, je nespočet - na zámek Vranov nad Dyjí, odkud vede několik tras do Podyjí, na Kraví horu ze Znojma, na Havranická vřesoviště a další. Krajina okolo patří mezi největší unikáty u nás vzhledem k charakteru říčního koryta se svými meandry, skalami a nádhernými lesy, které střídají pestré louky. I díky tomu, že bylo za dob komunismu toto hraniční pásmo přísně střežené a vstupovala sem pouze hraniční stráž a ojediněle sem zbloudil nějaký odvážný místní houbař, je zde příroda opravdu panenská a je třeba se k ní také takto chovat.

Miminka a děti obohacujíkaždý den, že stojí za to žít. První úsměv, první zoubky, první narozeniny –existuje tolik momentů, které chtějí pyšní rodiče zachytit. S každým krokem,který děti urazí a každým centimetrem, o který poporostou, jsou dělány novéfotky do rodinného fotoalba. Koneckonců má být vše zachyceno pro pozdější připomínku. Ale fotografování miminek adětí není vždy jednoduché – než se člověk otočí, je moment už zase pryč. Cozbylo jsou roztřesené a rozmazané fotky, kde se nedá nic poznat. Aby se Vámfotky s miminkem povedly, sestavili jsme pro Vás deset tipů.

1. Dobře  naladěné a zdravé dítě

Miminko by mělobýt zdravé a fit. Správný okamžik je u fotografování velmi důležitý. Která mámato nezná? – Když je dítě unavené nebo nemocné, nemá veškerá námaha smysl. Dobřenaladěné, vyspané miminko Vám usnadní focení.

2. Bavit se

Když se dětibaví, vyjde to samo od sebe. Postarejte se proto před a během focení ouvolněnou atmosféru. Dělejte s dětmi hlouposti a nestesujte se.

3. Přirozené obrázky

Myslím, že nejsem od přírody pesimista, ale okolnosti mě časem dotlačily vidět všechno černě. Až nedávno jsem si uvědomila, že tím vlastně poškozuji hlavně sama sebe a také naše manželství. Tento článek píšu, abych nezapomněla na to, co jsem si slíbila, ale také pro ty, kteří bojují s tím samým.
Znáte to, jste celý den doma, venku je šero, nic se nedaří, tu připálíte oběd, tu zakopnete s připáleným obědem a vychrstnete jej podlahu i na strop. Andulky ječí (kdybych měla dítě, tak by ječelo i ono 😀 ). Pak přijde unavený a otrávený manžel z práce a je vymalováno, hádka přijde vlastně tak nějak sama.

Uvědomila jsem si, že s tím musím něco dělat. Na střední se mnou dokonce holky kvůli tomu, že vidím všechno černě nechtěly dělat skupinky. Nechtěla jsem přijít i o manžela. Navíc se snažíme o dítě a znáte to, když je v pohodě máma, je v pohodě i dítě. Ale já jsem v pohodě nebyla. Samozřejmě jsem zkoušela i psychologa, dokonce jsem brala i antidepresiva (po kterých jsem měla spíš hysterické než klidné stavy), psycholog mi doporučoval nějaké relaxační techniky a jógu, ale já na tohle moc nejsem.
Nakonec jsem si pomohla sama 🙂. Změnila jsem 3 věci, na tu první jsem přišla, když jsem si dávala novoroční předsevzetí.

1. Udělat si každý den s něčím radost - u mě to většinou skončilo jídlem, teď se snažím najít i jiné věci, třeba masáž, abych zas nebyla jako koule. Ale vždycky jsem se těšila, až si udělám radost a dám si koupel nebo pytlík chipsů.

2. Večer si vzpomenout na věci, co mi udělaly radost.

3. Třetí a nejdůležitější moment pro mě bylo, kdy jsem přestala potlačovat tolik emoce. Když mi bylo do pláče, plakala jsem (ještě že pracuju doma a ne v normálním zaměstnání 😀). Když jsem byla šťastná, prožívala jsem to.

4. Čtvrtý zatím nerealizovaný nápad je dodržování "dne odpočinku". Bohužel se většinou nedonutím odpočívat a nic nedělat 🙂 Snad někdy časem...

Milé maminky, 

ráda bych vám představila zajímavé články, které vznikly za poslední týden. 

Myslím si, že tvoření článků je velmi přínosné a obohacující pro čtenáře. Totiž jde o sdělení, které nám odhaluje hlubokou pointu. Hlavní myšlenku můžeme barvitě a květnatě popsat. Spisovatel, autor článku tak může předat vlastní kouzlo v podobě myšlenek, úvah a zkušeností.

1. V čem je náhradní rodičovství jiné. Zajímavá úvaha od @wrtulka. Až zamrazí, když si to všechno člověk uvědomí. Rodiče jsou rodiče. 
2. Včera se nám narodila dcera. Doma. Čerstvě sepsané dojmy z nádherného porodu od maminky @biscuittt. Gratuluji k narození dcerky.  
3. Co se draží ve 3. kole. V článku se seznámíte s tvořilky, které věnovaly předměty do 3. kola dražby. Maminka @helulela si dala záležet a úchvatně představila holky šikulky. Mě se líbí vidět autorky věcí, které mohu vydražit. 🙂
4. A proč, tati? A proč? A proč? Taky to znáte? Tatínek @netipa opět bravurně zaznamenal, jak děti dokážou být zvědavé, což je důležité pro jejich vývoj. 
5. Procházka Bělským lesem. Na profilu @domov_muj najdete další pozvánku a seznámení s krajinou, tentokrát kousek od Ostravy.

Toto je jen výběr ze zajímavých článků. Víte-li i o jiných, které vznikly během uplynulého týdne a stojí za to, tak napište jejich odkaz do komentářů.

Máte-li nějaké téma, o kterém je potřeba napsat, neváhejte a vemte "tužku a papír" a zkuste napsat pár řádků. Vždy je o čem psát. O vašich odborných znalostech, které obohatí další ženy (kojení, dětské příkrmy a jídla, móda nebo třeba kontaktní rodičoství), o zajímavých příhodách a situacích, jejímž režisérem je sám život (veselé příhody z výletu, jak jste zjistili, že vaše dítě je talentované nebo co jste si uvědomili v nepřijmné chvíli). Nebo o vašem porodu, to je oblíbené téma článků u nás na Koníku. 🙂

Měnící se teplotya povětrnostní podmínky od sluníčka po silné přeháňky jsou zkouškou imunitníhosystému zejména pro děti. Rýma, kašel, horečka – to jsou často symptomynachlazení, které může být za určitým podmínek i nebezpečné. Jak můžete svédítě podpořit v tom, aby zůstalo zdravé a fit i na podzim, to se dozvíte vnašem seznamu s deseti nejdůležitějšími tipy.

1.    Správné oblečení

Protože to nenípři podzimním počasí často vůbeclehké rozhodnout, jak teple nebo málo dítě obléci, doporučuje se všem známýcibulový způsob. Vícero vrstev Vám a Vašemu dítěti umožní bezproblémovévysvlečení bundy, pokud bude dítěti příliš teplo. To je hlavní příčinanachlazení, protože děti se v silném oblečení spíše potí, když se hodně pohybujía lítají po venku. Používejte proto prodyšné bundy, které dávají dítěti přezevše potřebnou volnost pohybu. V našem e-shopu najdete velký výběr kojenecké a dětské módy.  

2.    Pohyb na čerstvém vzduchu

I když venkutrochu prší, pořádně fouká vítr a nemáte dvakrát chuť jít ven, měli byste se ipřesto překonat a jít. Pohyb na čerstvém vzduchu posiluje imunitní systém apřispívá ke zdraví dítěte. Co tak jít sbírat barevné listí nebo pouštět draky?

3.    Sluneční krém a čepice

.Dokonale napsané !!! Neřekla bych to lépe !!!...

Nikdo z nás se nenarodil jako "osoba pečující o osobu blízkou". Prostě jednoho dne nastal v rodině průšvih a my jsme neutekli. Milovali jsme doopravdy, a tak jsme často ze dne na den přijali svůj životní úkol. Vzdali jsme se svého osobního (často i partnerského) života, a povýšili jsme život svého bližního nad svůj vlastní. Začali jsme žít jeho potřebami, nikoliv svými. Na ty už nám nezbývá čas.

Přijmout péči o osobu blízkou neznamená odpracovat si svých 8 hodin "a padla". Znamená to být celý den ve střehu. Ve dne v noci, den po dni, týden po týdnu, rok po roce bez vyhlídky na důchod, na společenské postavení. Ten, kdo začne pečovat o osobu blízkou, je nucen vzdát se svého zaměstnání, často velmi dobře placeného, žít z podpory a stát se tak "parazitem" společnosti, i když ve skutečnosti právě této společnosti šetří dost značné finanční prostředky, protože na sebe převzal "ústavní péči", která stojí těžké peníze.

Ihned však nastává řada problémů. Chceme-li např. zabezpečit potřeby osoby, o kterou pečujeme, dozvíme se, že nejsme právní subjekt. Často nemáme nárok, protože nemocný nesplňuje věkovou hranici pro přidělení sociálního příspěvku, nemůže sám s příspěvkem disponovat apod. Obvodní úřad vám na léčbu v domácnosti nepřispěje - není to v jeho kompetenci a Všeobecná zdravotní pojišťovna jen na určité léky, nikoliv podpůrné. Např. rehabilitaci, bez které se ležící pacient jen těžko obejde, hradí pojišťovna pouze ve zdravotnickém zařízení, a to jen krátkodobě. A tak si sami ničíte páteř, často nemocného i neunesete. "Přátelé" se většinou vytratí a Vy zůstanete sami. Přestože jste nikdy ani na vteřinu svého rozhodnutí nelitovali, litujete, že nemůžete nemocnému více ulehčit utrpení, protože máte svázané ruce nedostupností zdravotního ošetření, peněz na rehabilitaci, na léky, na doplatky za plenkové kalhotky apod. Postupně získáte pocit, že vás vlastně společnost trestá za to, že jste milovaného člověka neopustili, a to se ještě musíte vyrovnat s otázkou "Proč zrovna on?"

Často nastane problém, kdo mne zastoupí, abych mohla jít k zubaři? Když není, kdo by vás vystřídal, sama k lékaři nejdete. Nemáte peníze - chcete si půjčit? Nemůžete. Nejste přece výdělečně činní. Manžel rovněž nemůže, když jeho žena nepracuje. Pracuje .... Pracuje denně často víc jak 18 hodin a po zbytek nocí spí jen na jedno oko. Péče přeci nocí nekončí. Ta bývá často pro nemocného horší, nežli den. Ale tato práce nemá pro společnost cenu. Nestaráte se totiž o pro společnost produktivní lidi. Staráte o lidi, kterým pomáháte zmírnit utrpení, bolest. Podat vodu, poškrábat se ve vlasech apod., když oni sami nemohou. Zkuste si nepromnout oko, když vás svědí - jak dlouho to vydržíte? Jak dlouho vydržíte ležet bez pohnutí a čekat....? A co když my sami onemocníme? Takový luxus si přece nemůžeme dovolit. Není, kdo by nás vystřídal.

Je to nepřetržitá dřina, jejíž odměnou je úleva a radost nemocného, popřípadě zdravotní zlepšení trpícího. Cítíte, že to, co děláte, má smysl a že vás to naplňuje pocitem seberealizace. Přestává vám vadit, že tvrdý život, který žijete, na vás zanechává nesmazatelné stopy. Žijete naprosto přítomností. Minulost bolí a do budoucnosti nemáte zrovna vyhlídky na kus obyčejného života.A tak žijete dál odkázáni na životní minimum až do konce života. Z čeho by Vám totiž jednou měli vypočítat důchod? Jste dále parazitem společnosti, žijete bez nároku na odpočinek, volný víkend, dovolenou, jste plně odkázáni na náhodnou a nezištnou pomoc cizího člověka, snažíte se příliš nezatěžovat ostatní, protože právě vám se stal ten průšvih a jste vděční za každou minutu, protože tlukot srdce a spokojený dech milovaného člověka je tou rajskou hudbou, která Vás naplňuje a dává Vám sílu všechno to strádání vydržet.

Ráda bych Vám něco pověděla i o Ostravě, ale opět to nebudou žádné historické údaje, spíše jak jí vnímám, kam chodíme rádi z návštěvami z jiných měst.

Určitě jste už slyšeli Černá Ostrava, Ostrava ocelové město republiky a jiné názvy, ale já myslím, že tyto zažitá klišé už dávno neplatí. Když máme návštěvu většinou se všichni diví jak moc je Ostrava zelená, přijedou a čekají černé špinavé město, které je zalaleno kouřem, ale většinou narazí na spoustu zeleně a krásnou oblohu (máme štěstí, že většinou když máme návštěvu není inverze 😉).

Jinak s čím souhlasím jsou slova písně Jarka Nohavici "Ostrava je region specifičny", i když asi každý si myslíme, že místo kde jsme se narodili a žijeme je jedinečné 🙂

Hornické muzeum Landek

Většina našich návštěv chce jako první vidět hornické muzeum. Muzeum je jedinečné v tom, že v něm provází havíři v důchodu, kteří kromě strohé historie mnohdy přidají i vlastní zážitky. Ovšem některým návštěvám vadí, že používají spoustu ostravských výrazů, kterým oni nerozumí.

Navštivit muzeum lze i s dětmi, byli jsme tam s 2,5 letým synovcem a zvládl dvě hodinové exkurze, ale pravda je, že jsme na něho byli 3 dospělí. Cestou z muzea je možné se občestvit v místní harendě, zatím jsme se tam vždycky dobře najedli.

Pro dnešek jsem si říkala,že bych Vás ráda pozvala na procházku Bělský lesem, je to místo, kam na procházku s kočárkem míří skoro všechny maminky z Hrabůvky, Dubiny, Zábřehu a Výškovic, které jej mají jen trochu na dosah. Tedy alespoň podle množství maminek s kočárkem, které jsem tam vždycky potkávala.

Když jsme se přestěhovali z Hrabové do bytu, tak jsme měli les kousek od domu, dokonce na něj z balkonu vidíme, ale vůbec jsme jej s manželem neznali. Sice jsme tam několikrát vyrazili na procházku, ale až když se nám narodil syn tak jsem poznala les skutečně důklad.

Jedná se o lesopark a co si pod tímto pojmem představit? Když si přestavím "Bělák" (jak se mu říká) tak je to les, kde jsou cesty vyasfaltované a člověk se po nich může vydat s kočárkem za jakéhokoliv počasí, v zimě se ohrnují a když se po nich vydáte tak se nemůžete ztratit. Kromě toho tam je ale i značné množství klasických lesních cest, po kterých když jdete déle a už nevidíte žádnou civilizaci máte pocit,že jste skutečně v lese. Když jsme tady měli na návštěvě rodinu z Plzně a vzali je do lesa tak sami říkali, že kdyby nevěděli, kde do lese vešli, měli by pocit, že jsou v lese uprostřed divočiny. Což když bydlíte na sídlišti je něco úžasného, protože ne každý může jezdit s dětmi pravidelně na hory či jinam.

Bělský les je sice hodně velký (podle internetu má 160 ha, ale kdo si to umí představit kolik to vlastně je? já ne). Ale máte-li dítě, které požaduje pro spánek dvouhodinnou rychlou chůzi brzy vám začne být malý a vyzkoušíte všechny cesty.

Moje oblíbené cesty byly ty lesní. Člověk tam byl často sám a skutečně měl pocit, že je v lese a krásně si odpočine a když jsem se po nich vydala směrem do Staré Bělé (městká část Ostravy s rodinými domky) tak byla procházka i dostatečně dlouhá. Při jedné takové procházce jsem narazila na ukazatel, Stará Bělá léčebna, nikdy jsem o ničem takovém neslyšela a tak jsem se rozhodla, že se půjdu podívat co to vlastně je. Došla jsem až na konec avšak nic co by mi připomínalo léčebnu jsem nenašla a tak jsem po návratu domů rozjela internet a poptala se kamaráda google 🙂 a zjistila, že ve Staré Bělé byla skutečně léčebna Rekonvalescent pro zaměstnance Vítkovických železáren, která fungovala od roku 1900, ale už dávno nefunguje. Je to fajn, že i na procházkách s dítětem si můžete rozšířit obzory.

Další možností pro dostatečně dlouhou procházku bylo vydat se po asfaltových cestách a projít les od Hrabůvky, přes Zábřeh až do Výškovic, to zabralo tak 45 minut. Cestou jsem šla kolem areálu zdraví, je tam okruh pro běh a nějaké stroje pro cvičení na čerstvém vzduchu. Poprvé jsem viděla něco podobného na dovolené u moře a moc jsem litovala, že něco takového není i u nás a ono ejhle, ono to existuje i u nás a dokonce kousek od mého bydliště a i tak jsme děsná zdechlina, která tam ještě nebyla ☹.

Děkuji týmu Modrého koníka za možnost vkládat videa a hned toho využiji 🙂

Rozhodla jsem se s vami podělit s mým zážitkem z porodu.

Když jsem objevila na testu 2 čárky, myslela jsem že omdlim. 20 let, prvák na VŠ...nevěděla jsem, co dělat. Přepadali mě ty nejhorší varianty, ale přítel byl tak nadšený, že jsem si řekla, že je na čase dospět a přivítat mezi nás třetího člena rodiny.

Těhotenství jsem měla zcela bez problémů, z každé poradny jsem odcházela nadšená, jak vše skvěle postupuje.  

13.7. jsem šla naposledy na kontrolu ke svému doktorovi a ten mě poslal ve čtvrtek 16.7. na první kontrolu do nemocnice s tím, že v patek 17.7. už mám termín a ať si radši s sebou vezmu už tašku, kdyby si mě tam nechali, když už jsem v termínu.

15.7. večer zamnou přišla mamka se segrou, že si mysli, že už se neuvidime, popřáli mi hodně štěstí, že na mě budou myslet, pohladili mi bříško a odešli. Já jsem se jim smála, co blbnou, že jdu na obyčejnou kontrolu(kdybych jen věděla). 

Rano 16.7. jsme s přítelem nakládali veci do auta, on byl nervózní, jak kdyby šel rodit, peskoval mě ať nic nezapomenu a já vtipkovala, že blázni a že si s sebou vše nevezmu, že budeme na oběd doma. Odjížděla jsem z domu ale nějaká napnutá.

Tato část sousedí s Hrabovou a jak jsem již naznačila ve včerejší otázce mají i společnou část historie. Původní název Hrabůvky byl Nová Hrabová a patřila pod Hrabovou, děti z Hrabůvky chodily do Hrabové do školy a stejně tak i věřící do kostela v Hrabové. Ti co znají Hrabůvku jak dnes vypadá (jako já) tak je překvapí, když zjistí, že tak obrovská městká část patřila pod mnohem menší.

Dnes není Hrabůvka samostatnou městkou částí, ale patří společně se dalšími  3 částmi (Dubina, Zábřeh a Výškovice) k městké části Ostrava- Jih.

Popíšu Vám spíše ty části či pamětihodnosti, které mě zaujaly než abych se věnovala přesné historii a výčtu zajímavostí.

Kostel panny Marie Královny posvátného růžence

Kostel stojí hned na začátku obce, pokud někdo sjíždí z cesty na Frýdek-Místek je to to první co vidí.

V tomto kostele jsem měla před mnoha lety svoje první svaté přijímání. Tehdy jsme šly k přijímaní z Hrabové jen dvě tak to pan farář spojil s Hrabůvkou. Tehdy vedl bohoslužby v Hrabové právě farář z Hrabůvky, dnes spadá Hrabová pod Vratimov.

Všichni jdeme v životě za štěstím. Toužíme po jeho různých podobách. Doufáme, že nám budou odpuštěny naše hříchy a že budeme odměněni za dobré skutky. Hledáme to něco. Něco, co uspokojí naše potřeby, naši mysl, naše srdce i duši.

Sčítáme do nekonečna své životní výhry a prohry. Hledáme partnery, práci, byt nebo dům, skvěle padnoucí džíny, dobrou školku nebo levné letenky. Někdo na to jde systematicky, jiný se drží teorie chaosu. Všechny nás bez ohledu na cestu i podobu cíle spojuje jedno - víra. A to, že nevěříte třeba ani sami v sebe, k ní patří taky.

Jsou dny, kdy se (ve vodách mateřství) potápím ke dnu jako Titanic. Mám pocit, že jsem ztratila některé přátele. Možná i sama sebe. Že se nevrátím k práci, která pro mě znamená víc než výplatní pásku. Že mě ta role ženy v domácnosti doslova zabije. A nebo mě zničí venkov a já si půjdu přivázat lano na nejbližší strom. Mám chuť být sama uprostřed města, sedět na kraji chodníku a dívat se do světla pouličního osvětlení.

Bez deště by ale nebylo duhy. A díky té otočce o 180° jsem pak zase ráda, že bude M. vyrůstat právě na venkově. Já můžu po blízkém i dalekém okolí pobíhat v přírodě až do zblbnutí s foťákem na krku. Nemusím se bát, že bychom měli hlad, i když nepracuji. Přestože se s mým mužem za některé věci navzájem přímo nenávidíme, staráme se jeden o druhého. Protože se taky milujeme. Protože jsme rodina.

Mé štěstí má podobu rovnováhy a kompromisu. Rovnováha mezi mým sobeckým a starostlivým já. Kompromis mezi plány mého singl a mateřského života. Hledání začátku kruhu. Pozor, nehledám návod na to, jak dokonale skloubit péči o domácnost a syna s kariérou. Nejsem líná, ale ani netoužím nálepce "paní dokonalá". Mně by ta role jednoduše nesedla.

A tak se snažím věřit. Věřit ve štěstí, v naději, ve vlastní rovnováhu. Někdy méně, někdy více. Ale bez ohledu na míru - pořád. Nečekám s rukama založenýma v klíně. Na druhou stranu je dobré umět se na spoustu věcí na chvíli, na některé dokonce navždy, vykašlat. Ta naše planeta se kvůli tomu točit nepřestane.

A je to tu. Vyvěste vlajky, spusťte ohňostroj, nechť hudba hraje, obětujte kozu a vypusťte Krakena. Čeněk dneska nastoupil do školky. Sice jenom na dopoledne, ale od příštího týdne tam bude již napořád.

Původně jsem myslel, že před školkou přespíme, jak jsem se nemohl dočkat, ale nakonec z toho sešlo. I tak už jsme před školkou o půl osmý stepovali a dychtivě očekávali úder osmé. Přemýšlel jsem, že bych Čeňka přehodil přes plot na zahradu a zdrhnul, ale asi po pěti minutách jsem zjistil, že školka je už hodinu otevřená (bylo mi divné, že dovnitř vcházejí rodiče s dětmi a vycházejí ven bez nich.) Tím pádem jsme vniknuli dovnitř. V šatně jsem předal mladýho první paní, u které jsem tušil, že by to mohla být učitelka (bylo to tak padesát na padesát), prozradil jsem jí, že od teď už je to její problém a slastně rychlostí větru vystřelil ze školky vstříc novému životu.

V rámci svého nového života jsem doma uklízel, žehlil a vařil oběd.

Dopoledne uplynulo jak voda a byl čas zajet pro mladýho do školky. Samozřejmě, že mě napadlo, že bych tam pro něj už nikdy nejel a že by se pak vidělo, co by bylo dál, ale nakonec ta rodičovská zodpovědnost u mě zvítězila.

Prozíravě jsem nedal do školky nikomu na sebe kontakt, takže jsem se blížil ke školce s hrůzou, co se mohlo stát. Přemítal jsem, zda je možné, aby ani ne tříleté dítě podpálilo školku a nebo ubodalo učitelku dětským leporelem.

Když jsem dorazil před školku, povzbudila mě skutečnost, že jsem nikde neviděl žádné hasičské auto. Dokonce ani policii a ani pohřební vůz. To sice ještě nemuselo nic znamenat, jelikož mladej mohl zohavené tělo učitelky zakopat na hřišti pod houpačku, ale já byl pln optimismu.

Asi každý má ve svém okolí místa kam chodí rád na procházku, projede se na kole, bruslích prostě dělá něco co ho baví a já bych Vám ráda představila ty moje (teda když jsem byla mladší).

Kolem Ostravice

Že je kolem Ostravice dneska cyklostezka, která vede z centra Ostravy až do Beskyd ví dneska kde kdo. Ale trasa, která vede katastrem Hrabové je jedna z prvních. Vždycky jsme tam jezdili na bruslích. Vede od mostu (tedy spíše lávky), která spojuje Hrabovou s Kunčicemi až po splav na horním konci obce. My jsme se na tuto trasu napojovali u mostu do Vratimova. Vždycky jsme si s bratry nebo s kamarádkou nazuly brusle a jely jsme a vždycky jsme litovali, že trasa není delší. Akorát se postupně tato trasa roznesla, takže postupem času nebylo zvláštní narazit i na 15 aut, které stály u mostu ve Vratimově a kterými přijeli bruslaři a není se jim co divit, trasa to byla fajn.

Níže vidíte splav, kde byl náš cíl a vratimovský most, kde jsme se na stezku napojovali.

Přiznám se, že jsem po dokončené cyklostezce ještě nejela. Tedy jela, ale až trasu Paskov-Místek a musím říct, že je to super. Udělali jsme si s dětmi v létě výlet, my jeli a děti se vezly, v Místku jsme si dali pauzu u nějakého dětského hřiště a cestou zpátky děti protáhly nohy na cyklopláži v Paskovci. Děti jsou zatím bohužel příliš malé a příliš neposedné, aby nám dovolili projet stezku celou.

Jinak most ve Vratimově je dnes v létě i cílové místo spousty lidí, kteří se zde v parném létě rádi osvěží ve vodě. Taky jsem se tam byla koupat, ale když jsem byla malá, tak nebyla Ostravice zrovna vhodné místo ke koupání. Naopak moji rodiče se tam o 20 let dříve koupali naprosto bez obav.

Vyzkoušejte si i vy komfort materiálu, který dopřáváte svým dětem!

Na přání spokojených rodiču jsme začali vyrábět spodní prádlo s funkčním materiálem Outlast® také pro dospělé.

Nabídku naleznete zde:

http://www.littleangel.cz/category/novinky---funkcni-pradlo-pro-dospele/89

NOVINKA!! Právě nyní je na našem eshopu a v prodejnách k dostání zimní limitovaná kolekce PTÁČEK. Tak neváhejte🙂

http://bit.ly/1H1M7Kk

24. 9. Se konala v RC Dobříšek přednáška s besedou paní s Ing. Mgr. Marií Novákovou, lektorkou preventivně výchovného edukativního konceptu ,,Škola lásky v rodině" podle etiky PhDr. Jiřiny Prekopové. Přednáška byla pro zúčastněné přínosná, velmi příjemná, téma pojato s odlehčením.  Mnoho věcí si účastníci měli možnost uvědomit. Výchova v kontextu vnímání pozice konkrétního dítěte v sourozenecké konstelaci. Mohli jsme si také propojit vnímání vlastního nastavení v oblasti příjmání zodpovědnosti, tendence řídit, být řízen a vliv sourozeneckých konstelací na vztah muže a ženy, ale také na vztah rodič dítě.  Každá pozice v pořadí sourozenců,  má svá obecná specifika, i když toto nelze brát jako šablonu, protože proměnných, které dítě ovlivňují, je ve hře mnohem více.  Je to například pohlaví dětí, jejich dovednosti, očekávání, která vůči nim rodiče mají a jak dalece je naplňují. Důležité je také to, zda nám konkrétní dítě nepřipomíná některého z předků. Toto může být však podvědomý proces. Abychom pasivně nenasávali předkládané informace, rozdělila zúčastněné lektorka do skupinek na prvorozené, druhorozené. Bohužel, na přednášce bylo pouze 8 žen, tak že zástupci tvz. sendvičových dětí, druhých ze tří, nebyli v zastoupení. O nich jsme se dozvěděli, že jsou to výborní diplomaté. Učí se vyjednávat z obou stran. Jak z pozice mladšího vůči staršímu, tak také naopak z pozice staršího vůči mladšímu sourozenci. Druhý ze tří, jak říká Jiřinka Prekopová, může někdy propadnout a ztratit pozornost rodičů, když nějakým způsobem starší i mladší sourozenec vyžaduje mnoho péče a pozornosti rodičů. Ale toto se v podstatě může stát kterému - koliv z řady sourozenců, pokud je ten druhý nemocný,
z nějakého důvodu velmi naléhavý na pozornost. Narazily jsme na téma psychosomatiky. V tuto chvíli se může vyvinout onemocnění již z podvědomého principu, aby se mě také všímali. Aby mě také viděli.  Prvorození mají zase Své klady a zápory. Ve skupinkách jsme dávaly dohromady pozitiva a negativa své pozice v sourozenecké řadě.

Prvorození si postěžovaly na to, že mladší sourozenci mají všechno dříve, dříve jsou jim některé věci ovolovány, než-li jim - PC, telefony, samotné chodí domů ze školy atd. Na mladší jsou kladeny menší nároky, prošlapávají jim cestičku životem. Negativa? Velké nároky rodičů. Jsou z velké části zastoupeni v řadách pedagogů, psychologů, lékařů a právníků, v zaměstnáních, kde řídit a nést zodpovědnost je přirozené. Někdy prokletí,
samé jedničky, výkon, úspěch, snaha obstát, sklon k perfekcionismu.  Rodiče a samotní prvorození znají důvěrně  větu ,,ty jsi velký/ velká, máš přeci rozum".  Vezměte si, že toto říkáte často  již  dvou  letým ,,miminkům".  V tomto směru mohu doporučit knížku Jiřinky Prekopové, ,,Prvorozené dítě" až si ji přečtete, krásně porozumíte situaci Vašich prvorozených dětí. Knížka je v knihovně RC Dobříšek. 

Druhorození, jako negativum vnímají fakt, že dětí onošené a použité věci po svých starších sourozencích, musí se více přizpůsobovat, vnímají pozitivně, že na ně nejsou již kladeny takové nároky.

Rodiče mohou být svým dětem oporou a pomocníkem při zpracovávání pocitů křivdy, žárlivosti, plynoucí z pocitu odstrčení staršího sourozence mladším, a nebo přijetí zodpovědnosti za své úkoly a respektování  hranic druhorozených. Dotkly jsme se také praktických aspektů výchovy sourozenců, jak naplnit potřeby
vlastních věcí, svého místa, soukromí a to zejména těch starších před těmi mladšími. Protože ať je starší starší, právo na svůj klid a soukromí má před mladším sourozencem.  A tak mladší ať benjamínci, roztomilé dětičky, hranice by v tomto směru měly respektovat a budou prožívat také to, že i jejich jistoty budou respektovány ostatními sourozenci.

Prvorození  přišli do rodiny první, hned po rodičích a toto místo jim také náleží. Děti vnímají pocit své pozice v rodině skrze vztah s rodiči. Skrze očekávání rodičů, pocit přijetí, chválu a přijímání náklonnosti, tělesného kontaktu, soustředěné pozornosti. Ale také práva a povinnosti jsou to, co odlišuje jednotlivé pozice   sourozenecké řadě. Mluvíme s dětmi o tom, tom co společně prožíváme a vnímáme. Děti si tak dovolí spíše říci, jak jim je a co cítí. Otevřená komunikace, bez tendencí radit a hodnotit, ale vnímat, sdílet a chápat vztah. Druhorozeným zase pomohou přijmout pocit zodpovědnosti za přidělený úkol, mnohdy je důležité více vůlí benjamínka vymezovat.

Jak předejít sourozenecké žárlivosti? Vnímat potřeby prvorozeného, jako toho, kdo byl nyní sesazen
z trůnu. Byl středem rodiny, vše se točilo kolem něho, nemusel se přizpůsobovat a teď? Teď bude muset. Miminko spinká, musíš být potichu, musíme s miminkem k doktorce.  Jsou to situace, kdy se začíná učit se přizpůsobovat, aby vůbec přijal nutnost se přizpůsobit situaci, měl by cítit zároveň porozumění a ventilovat emoce.  Rodiče mu mohou přijetí situace usnadnit skrze vyjádření empatie, pochopení a dát prostor pro vyjádření emocí.