Zumbucca 

ZUMBUCCA- ergonosič na nosenie detí od 0 mesiacov do cca 3 rokov(max. 20kg). Poloha nožičiek je v tzv.polohe M, ktorá podporuje správny vývoj kĺbov a správne držanie chrbtice.
Chrbtová opierka je z mäkkého, ale pevného materiálu a poskytuje dokonalú oporu chrbtici dieťatka. Je výškovo nastaviteľná, pri rozopnutí zipsu sa predĺži o 7 cm.
Mäkká výplň v okolí nožičiek zabezpečí dieťatku pohodlie a netlačí ho.Súčasťou nosiča môže byť aj integrovaná zmenšovacia vložka, čo umožňuje nosenie detí už od narodenia po cca 3-4 mesiacov. Zmenšovacia vložka drží dieťatko vyššie a nožičky tak ostávajú vo vnútri nosiča a nedochádza k ich neprirodzenému širokému rozťahovaniu.
V hornej časti sa nachádza zrolovaná kapucňa na fixáciu hlavičky, ak dieťatko v nosiči zaspí.
Dieťatko môžete nosiť vpredu, na chrbte a dokonca aj na boku. Vďaka dostatočne dlhým popruhom je vhodná na akýkoľvek typ postavy.Popruhy si môžete pre pohodlnejšie nosenie na chrbte aj prekrížiť.
Materiál 100% bavlna.
Rozmery:
Výška bez bedrové pásu - 42 cm (pri skrátení 35cm)
Šírka chrbtovej časti v mieste bederného pásu - 38cm
Šírka popruhov - 8cm
Dĺžka bedrového pásu - 65-130 cm

Zumbucca je moj uplne prvy nosič. Nosila som v nom maleho od dvoch mesiacov lebo uplne odmietal šatku. Nosilo a mi v nom neuveritelne dobre. Polstrovanie je makkučké, ani ked nosím už teraz skoro 9kg krpca v predu necitim nejaky rozdiel.Super je že sa da perfektne nastaviť do uplnych detailov a každy si ju prisposobi ako chce. Dlho som nosila aj s prekríženími popruhmi, neskor mi to už nebolo pohodlne a dlho mi trvalo zapínanie. Jediná nevýhoda je že chrbtova opierka nam bola mala v obdobi ked sa drobec rozhodol že bude robiť mostík v nosiči. Naštastie to už teraz prestal robiť takže momentálne žiadnu nevýhdu nemá. Pre aktívnych nosičov od novorodenca skvelá vec.

Ergo Baby

základní vlastnosti:
- vysoce kvalitní nosítko
- velmi jednoduché použití bez složitého nastavování popruhů
- lze nosit na břiše, na zádech i na boku
- nejvíce polstrované ramenní popruhy, velmi pohodlné, nelze překřížit za zády
- bederní pás je rovný, ne příliš široký, vhodný i pro velmi štíhlé maminky
- lze dokoupit kvalitní, měkce polstrovanou novorozeneckou vložku ( miminko je ve vertikální poloze), manipulace s ní je snadná

rozměry a materiál:
- šíře zádové opěrky: 34cm
- výška zádové opěrky: 37cm
- min. obvod bederního pásu: 65cm
- max. obvod bederního pásu: 110cm
- základní řada je vyrobena z 100%, řada organic ze 100% biobavlny
(velmi příjemný materiál)
- výrobcem dané použití: věk 4 měsíce- 4 roky, váha 7-18 kg
( při použití novorozenecké vložky lze nosit od narození )

Ergo baby je uplne top medzi nosičmi. Nosíme sa asi mesiac takže od pol roka. Pravdu povediac jedina nevyhoda tohto nosica je ze nema ziadnu novorodenecku vlozku vsitu ale treba si k tomu dokupit a teda na pohlad mi to nepride vhodne pre novorodeniatka. Takze babo sa v tomto dá nosiť až tak od 3-4 mesiacov. Dalšia nevyhoda že chrbtova opierka sa neda posuvať, v čom ma zase zumbucca navrch. Polstrovanie na tomto nosiči je jednosucho dokonalo vymyslené. Momentálne mám na skúšku aj Kibi no Ergo je v tomto daleko vpredu. Pohodlne makučke, tiež ocenujem vrecko vpredu na drobnosti čo ocení každý psíčkar. Bohužial ale babo z toho rychlo vyrastie. Ergo tiež schytalo mostíkove obdobie krpca a teda znášalo ho horšie ako Zumbucca. Drobec sa vedel prehnuť že mal až hlavu pri zadku 😀 Som rada že toto obdobie prešlo 😀 Pre tých čo chcu večšie dieťa nosiť iba občas je to č.1.

Většina maminek své dítě během dne přebalí sedmkrát až desetkrát denně. Samozřejmě závisí to na věku dítěte, na tom, co jí, a jaké má trávení. Jak to vypadá, když používáte látkové plenky a musíte je prát a sušit?

Pokud používáte jen látkové plenky, musíte se připravit na to, že budete prát minimálně obden. Hodně to závisí také na tom, kolik plenek si pořídíte, jakou možnost máte skladovat použité plenky a kde je můžete sušit. „Počáteční investice může být vyšší, záleží, jaké plenky si pořizujete a kolikery kupujete. Většinou se prodávají zkušební sady s jednou plenou a pak větší sady. Pokud chce někdo používat výhradně látkové pleny, tak jich potřebuje celkově asi 20. Ty vystačí až do doby, než začne dítě chodit na nočník. Je spočítáno, že pokud rodiče používají látkové plenky, tak i s náklady na praní ušetří oproti jednorázovým 5 až 10 tisíc do doby, než dítě začne chodit na nočník,“ vypočítává Kateřina Borunská z Mamaja group.

Plenky by se neměly sušit na topení a v sušičce jen výjimečně. Rychlost schnutí závisí na materiálu, který zvolíte. Například Pop-in NEW GEN jsou k dostání ve dvou variantách – bambus a minkee. Bambus více saje, takže miminko se cítí komfortněji, ale také déle schnou po přeprání, minkee do sebe nasaje trochu méně tekutiny, a proto dítě dříve cítí vlhkost, ale zase vám dříve uschnou. Žehlit Pop-in, stejně jako většinu ostatních látkových, nemusíte.

Jak vypadá plenka, když se takto často pere? Samozřejmě jako nová nevypadá věčně. „Rovnou všem maminkám říkám, že pleny jsou určeny pro dítě od narození až po učení na nočník. Pro druhé dítě budou pravděpodobně potřebovat další sadu,“ upozorňuje Borunská, která na nich odchovala své dva syny.

A co na to maminky, které testují látkové plenky Pop-in NEW GEN?

Anička přebaluje asi desetkrát denně, Lucie osmkrát až devětkrát, Zuzana šestkrát až osmkrát. Co to znamená, pokud maminky používají látkové plenky? Všechny tři perou téměř denně, i když Zuzana, která nechává malého častěji rozbaleného, pere spíše obden.

Máte miminko, které trápí nadýmání, zácpa či častější ublinkávání? Pak víte, jak je těžké takové dítě utišit a ulevit mu od bolesti. Zkoušíte všechno možné, a přesto se potíže objeví znovu. Víte ale, že existuje jednoduché a přirozené řešení?

Proč se pořád tak kroutí, mává ručičkama a propláče celou noc? Tyhle otázky trápí nejednu maminku v prvních měsících života. Většinou nejde o nic závažného, ale i taková kolika, zácpa nebo ublinkávání umí pěkně potrápit. Proč k tomu dochází? S největší pravděpodobností to může způsobovat ještě neúplně vyvinutý trávicí systém a také to, že miminko se zpočátku příliš nehýbe. Projevy těchto zažívacích problémů jsou často vázané na jídlo – začínají obvykle v polovině krmení a trvají různě dlouho ještě po něm. Až 55% kojenců má v prvním roce života tyto potíže!

U nekojených dětí problémy odstraní speciální kojenecké mléko

Věděla jste, že většinu mírných zažívacích potíží můžete vyřešit správnou volbou kojeneckého mléka? Zní to skoro zázračně, ale je to jednoduché. Stačí zvolit přirozenou cestu a nabídnout nekojenému miminku to správné speciální mléko s upravenou recepturou pro zažívací potíže, které Vaše miminko trápí.  Taková mléka najdete například pod značkou Hami Citlivé Bříško nebo v portfoliu mlék  Nutrilon. 

Ublinkávání

Ublinkávání trápí až 45 %  kojenců a je způsobeno nedostatečnou vyzrálostí trávicí trubice. Vhodné mléko pro nekojené ublinkávajicí děti obsahuje karubin, který zahustí mléko v žaludku, čímž zabraňuje jeho opětovnému návratu do pusinky děťátka.  Po krmení držte miminko ve vzpřímené poloze a nedávejte ho ihned do postýlky. Pokud pije miminko příliš hltavě, můžete ho nechat odříhnout i v průběhu kojení.

   Zoubky? Tak tohoto období se obává u svého drobečka asi každá maminka. První růst zoubků se totiž projevuje většinou velmi častým pláčem dítěte a nespavostí z bolesti.Mohou se však objevit i jiné potíže např. řidká stolice, teploty. Trápící se miminko bolestí zoubků poznáte také podle toho, že si může začít strkat často pěstičku do pusy a více slintá.
Zoubek, který se právě prořezává, se jeví jako malý hrbolek na dásni. Pokud je prořezávání příliš rychlé, může se na dásni objevit i malá modřinka nebo podlitina, která je bolestivá.Jsou však také děti, které nemají vůbec žádný problém a růst zoubků u nich téměř nepoznáte, projeví se obvykle pouze některá z výše uvedených obtíží.

  Většině kojenců se první zoubky prořezávají mezi čtvrtým a devátým měsícem věku.Ani zde se nevyhneme výjimkám, takže je možné, že právě vašemu děťátku se začnou klubat zoubky o něco dříve nebo později. Důležité je, aby všechny zoubky mléčného chrupu narostly dítěti do tří let. V opačném případě je nutná návštěva a konzultace se zubním lékařem. Úplný mléčný chrup má 20 zubů.

   Pořadí, v jakém se zoubky prořezávají, bývá ve většině případů shodné. Jako první se prořezávají dolní střední řezáky (jedničky), po nich následují horní jedničky a horní vnější řezáky (dvojky). Téměř shodně přicházejí na řadu i dolní dvojky. Postupně se dětský chrup doplní prořezáním horních a dolních prvních stoliček (čtyřky), očních řezáků (trojky) a nakonec vyrostou druhé dolní a horní stoličky (pětky).

A jak se můžete pokusit ulevit Vašemu miminku od bolestí růstu zoubků?Možností je spousta a zde jsme Vám vypsali ty nejúčinnější, dle názoru doktorů i maminek.

 1)Homeopatika mohou při růstu zoubků pomoci. Doporučuji vám současné podání homeopatických léků Belladona 9 CH a Chamomilla 15 CH. Roztok z obou léků si připravíte tak, že naředíte 10 granulí od obou léků v 1 dcl převařené kojenecké vody. Každé ráno připravte nový roztok.

Pokud zoubky již porostou, podávejte jednu lžičku každou hodinu po celý den. Při spinkání miminko nebuďte a podejte dále třeba častěji jednu lžičku tohoto předem připraveného roztoku.

Byla jsem ještě těhotná, když se ke mně dostal článek shrnující výsledky ankety pořádaný mezi maminkami o správný název pro mateřskou dovolenou. Vítězný návrh mě zarazil. Opravdu má být moje toužebně očekávaná mateřská dovolená vlastně označována „obdobím exkrementů“? Porod a události po něm následující mě ale záhy připravily o celou řadu původních očekávání spojených s novou životní rolí. Děťátko se na poslední chvíli rozhodlo, že na svět po hlavě nepůjde a tak nás místo přirozeného porodu přivítali na operačním sále. Místo dlouhých seancí poklidného kojení sladkého nemluvňátka mě čekaly dlouhé seance pohupování na gymnastickém míči snažíce se uspat nešťastné řvoucí stvořeníčko. S desátým hovínkem na zádíčkách, které ta úžasná supersavá plenka nedokázala zachytit, ve mně začala hlodat pochybnost. Že by to opravdu mohlo být ono „období exkrementů“? To ne, holka, něco s tím udělej! Musíš přijít na to, jak si tu svoji mateřskou dovolenou uhájit! Sebrala jsem zbytky sil a nadšení a pustila jsem se znovu do sebevzdělávání. Upřela jsem si zdřímnutí při vzácných chvilkách spánku dítěte a přelouskala knihy Bez plenky a Kontaktní rodičovství, absolvovala nejrůznější maminkovské kurzy, vyztužila jsem svůj chabý arzenál látkových plenek a pořídila první nočník – tedy vlastně piknikovou misku na salát.    

A  hle! Mnohokrát se ukázalo, že nevysvětlitelná nespokojenost dítěte má vysvětlení velmi jednoduché! Dokud to počasí umožňovalo, tak jsme čůrali v parcích a u nejrůznější drobné městské zeleně. Pokaždé jsem se po očku rozhlížela, zda se mi nepodaří udělat dojem na nějakou kolemjdoucí maminu. Zpravidla jsem se ale dočkala pohoršujících poznámek o tom, co je to zase za nové metódy, od kolemjdoucích seniorek. S nástupem chladnějších dní přibylo k jinak poklidným procházkám někdy až lehce adrenalinové hledání podniku vhodného pro uspokojení potřeb právě probuzeného dítka. S vyslanou objednávkou k andělským bytostem se mi zpravidla daří včas narazit na nějakou poklidnou čajovnu nebo zapadlou kavárnu, kde mě nechají v poklidu věnovat se kontaktnímu rodičovství s útratou za bylinkový čaj. Ale co je hlavní, nemusím se strachovat, že až dítku rozdělám výletní látkovou plínku, postarám se o zamoření okolí. Exkrementy totiž končívají nad ránem bezpečně v piknikové misce. (Doufám jen, že vydáním tohoto článku nenastane někde zásadní zádrhel.)

Maminky, pokud nechcete prožívat svoje období exkrementů, ale chcete si začít opravdu užívat mateřskou dovolenou, přijďte se sebevzdělávat do nově otevřeného Studia Bořislavka. Kromě maminkovských kurzů věnovaných bezplenkové komunikační metodě a látkovým plenkám je v nabídce i celá řada kurzů rozvoje osobnosti, jazykových a zájmových kurzů pro již odrostlejší ratolesti i pro Vás, rodiče. Tvořivé šikulky bych možná mohla nalákat na některý z kreativních kurzů, kde je možné načerpat inspiraci pro nějaké nové výrobky do Fleru. Ve Studiu Bořislavka se pečuje nejenom na krásu ducha, ale také na krásu těla. Můžete si tu dopřát například depilaci cukrovou pastou, kosmetické ošetření pleti nebo tolik potřebnou relaxační masáž.

Těší se na Vás Magdalena Nesládková (maddanes) - lektorka kurzů Bezplenková komunikační metoda a Zdravé přebalování

Jak jsem se vypořádala s denním a nočním režimem svého mrňouska?

Když jsem si před dvaceti lety přivezla z porodnice domů svého prvorozeného syna, měla jsem o tom, jak budu krmit, přebalovat, koupat, jak bude syn spinkat zcela jasno. Načetla jsem spoustu knih a k mému překvapení to všechno skvěle fungovalo 🙂. V porodnici jsem dostala první radu : „Nehoupej dítě na rukách. Nikdy!" Tak jsem nehoupala, ale tulila se, tiskla ho a mazlila se s ním. Syn papal, spinkal, netrpěl na koliky, pěkně kakal a všechno šlo jako po másle a já si říkala, že je to fajn a ani jsem si neuvědomovala, jaké jsem měla štěstí.

Teď mám synka druhého a je mu už dva a půl roku. Načteno jsem měla už od minula, přidaly se k tomu články z internetu, zkušenosti a praxe. A ejhle! Přivezli jsme syna domů, a přesto, že jsem kojila, kakal po pěti šesti dnech, hodně plakával, budil se při každém sebemenším hluku. Snažila jsem se dodržet usínání v korbičce od kočárku (denní spinkání) a usínání v postýlce (noční). Minimálně jsem s prckem cestovala autem, snad jednou dvakrát v noci usnul v posteli, ale jinak vždy ve své postýlce.  Odsunula jsem svoje potřeby za potřeby dítěte a přizpůsobila se jim. Pozorovala jsem, kdy je unavený, kdy má hlad, kdy si chce hrát a to všechno bylo mojí prioritou. S rostoucím věkem se mění potřeba spánku u dítěte, ale o tom si může každý něco přečíst. Já jsem se tím řídila a opravdu to fungovalo, takže syn dnes nemá žádný problém se spinkáním po obědě i večer. Postupem času jsem zavedla uspávací rituál a syn krásně usínal sám. Jednoho dne ovšem začal vyžadovat naši přítomnost při usínání a trvá to dodnes. Říkám si, že už určitě brzy nastane ta správná doba, kdy pochopí, že spinkat a usínat sám ve svojí postýlce se svýma milovanýma plyšáčkama (želvičkou, pejskem, zajíčkem a housenkou) je úplně v pořádku 🙂. A potom se snad konečně pořádně vyspím...🙂

Můžu snad jen říct, že opravdu platí, že každé dítě je osobnost se svojí individualitou, přesto některé rady našich babiček a maminek jsou dnes nedoceněné a je dobré se jich držet. Ale také dobré je nebránit se novým metodám, vzdělávat se a číst číst a číst 🙂.

Závěrem tedy doporučuji pár základních věcí

-od narození uspávejte své miminko na noční spaní pouze v místnosti, kde v noci pravidelně spinká, rozhodně neuspávejte v obyváku u televize

Bazar na Modrém koníku přesáhl svým obsahem více jak 200.000 inzerátů. Maminky a uživatelky máte se na co těšit, výběr je opravdu pestrý.

Co najdeme v bazaru?

Nejběžněji je nabízené dětské oblečení (trička a tílka; kalhoty, džíny a teplaky; boty, dupačky a overaly; mikiny, svetry a vestičky) a dětská výbava, hlavně pro ty nejmenší (kojenecké potřeby; deky a zavinovačky; kočárky a fusaky nebo hygiena na přebalování a koupání; hračky a autosedačky). Oblíbené je i oblečení pro maminky a těhotné, nemaminky a nakonec i pro tatínky. Najdou se zde i inzeráty módních doplňků, knihy nebo i speciální předměty určené na Vánoce nebo Velikonoce. Své místo tu mají i inzeráty na míru jako pro dvojčata nebo předčasňátka.

Jak vyhledávat v bazaru?

Pro přehlednost v bazaru slouží jednotlivé kategorie, které se stále doplňují podle potřeby. Vyhledávání urychluje filtr, který si můžeme nastavit podle názvu a popisu předmětu (např. bunda Adidas nebo knihy recepty), podle velikosti, podle okresu (Když preferujeme osobní výměnu nebo převzetí inzerovaných předmětů, můžeme si vyhledat inzeráty z našeho okolí.) nebo podle prodejců (Můžeme si nastavit inzeráty od našch oblíbených uživatelů, ke kterým máme větší důvěru.) 

Když si otevřeme a prohlédneme konkrétní inzerát, můžeme využít i náhodný výběr inzerátů s podobným obsahem v dolní části.
Inzeráty, na které jsme reagovali nebo se nám líbí najdeme pohromadě v sekci Mé nákupy.

Jak se stát úspěšným prodávajícím v bazaru?

Tento deník si píšu od začátku těhotenství. Mám v plánu ho jednoho dne přepsat a věnovat ho s nalepenými ultrazvuky svému dítěti... Mě by rozhodně takovýto deník od mojí maminky uděl radost..

Maminčin deník od 17.7.2013

4. týden-

Ještě nevím  že tě mám v bříšku, ale často jsem unavená a odpoledne zvracím.

5. týden-

22.7.2013 Ráno jsem se vzbudila a bylo mi zase špatně. Z lékárničky jsem vytáhla těhotenský test, udělala ho a hádej co... byly tam dvě čárky... a to znamená že je pozitivní. V životě mě v jednu chvíli nezaplavilo tolika emocí (až doposud). =o) Hned jsem šla k Dr. a po 2 hodinách čekání mi pan Dr. potvrdil že jsi opravdu v bříšku. Bylo 9:45hodin. Říkal že je ti asi 4 týdny a 4 dny. Dostala jsem hned fotečku jak si tam pěkně hovíš. jela jsem domů a tam tě ukázala tatínkovi. Měl taky moooc velikou radost, jako já. 

Jak jsem ke smyslu života přišla...

Jmenuji se Petra, za 10 dní mi bude 23let. Dítě z rodiny, která nezačala v rodinném domku, ale u babičky v domě. Ale celkem rychle se to obrátilo a jako roční miminko jsem se s rodiči stěhovala do města. Toho času to bylo město kde se lidi o práci nemuseli prát a mít na každým rohu známost.

Vyrůstala jsem celkem normálně, ale vzhledem k hypotéce jsem moc nejezdila na tábory, školy v přírodě a lyžáky. Byla jsem oplácané dítě s né přliš kamarády a navíc jsem jezdila do školy 10km mimo město. A tak jsem u nás na sídlišti nikoho neznala. Většinou na mě někdo pokřikoval párečku a podobně, všichni víme jak umí být děti zlí... V 15letech jsem se (nejspíš proto) rozhodla pracovat se zvířaty. bylajsem v zoo, tam jsem se zeptala co můžu mít za nejlepší vzdělání pro to aby jsem mohla dělat ošetřovatelka a byla mi doporučena škola na kterou jsem si hned podala přihlášku. Po přijímacím pohovoru a měsíci nervů, dorazil dopis se slovy: přijímá se do studia... paráda.. Trošku jsem bojovala první rok, druhý rok jsem se skamarádila se třídou a mojí současnou nejlepší kamarádkou Verunkou ( o té později)...  Ve třeťáku jsem začala blbnout, poslouchat punk a flákat se..z toho jsem se probrala az ve tretaku. Po zkušenostech s klukama mího věku jsem měla plný zuby dětství a chtěla jsem být dospělá. Vedle o 11let staršího kluka jsem se cítila dospělá.. 🙂 přišlo naše první společné bydlení a já jsem dodělala maturitu.. No, spíš jsem jí dostal za účast, přiznávám se. Doufám že moje děti budou mít víc rozumu než já.

Po maturitě jsem začala hledat práci, protože živit se v oboru vážně nešlo. Kdybych to tak tušila v prváku... Jezdit kůli 10.000,- do Prahy kde jsem 3.500,- utratila za dopravu.. to se fakt nedá. Rozeslala jsem 36životopisů a byla na snad miliardě pohovorech než jsem přesně na den za rok od maturity podepsala svojí první pracovní smlouvu. Odstěhovali jsme se s panem dokonalim do nového bytu. Nehorázně luxusní byteček 3+1kk uprostřed města. Brutální darda realitce a 3x 11.500,- záloha na byt se složila a my jsme se stěhovali. Nádobí nebylo, věci do koupelny nebyly.. nic nebylo.. objížděli jsme ikeu a podobně a nakupovali. Asi za 2 měsíce jsem se konečně zařídili. Ale moje práce stála za prd. Peníze dobrý ale změnili mi po 4 měsících smlouvu z 8hodinové směny na 12ti hodinovou a to jsem nedávala. hodinu a pul mi k těm 12 trvala cesta tam a zpět. byla jsem vyšťavená jak borůvka a začala jsem ztrácet výkonnost. Smluva na 6 měsíců mi skončila a vzhledem ke snížení produktivity mi nebyla nabídnuta nová. A opět bez práce. V bytě za 11.500,- měsíčně.. Uff.. Brigády a další obíhání všeho... hrůza. Do toho zdravotní gynekoligický problémy. Už rok jsme se snažili o miminko a nic.

Jednoho dne když jsem měla veliké bolesti skočila jsem si na gyndu a bylo mi řečeno že se jedná buďto o cystu nebo o těhotenství, že je ještě brzo, ať příjdu za 3dny... Tři dny byly nekonečný, pořád jsem potkávala těhotný a známí oznamovali že čekají.. Už jsem byla připravená říct to našim... Do toho jsem si často volala s už dříve zmíněnou Verunkou která se taky snažila o miminko a zrovna se zadařilo. Toho dne mi volala že její miminko není v pořádku. byla asi v 6 nebo 7týdnu. já jsem stála v kuchyni u okna a plakala jsem do telefonu s ní..  Moc mě to mrzelo a já jsem druhý den šla taky na gyndu. Tam když jsem dorazila Dr. mi při ultrazvuku zdělil že to není ani cista ani těhotenství, že se to vytratilo a já jsem ještě ten den odpoledne dostala menstruaci asi o 14dní dřív. Prý se nejspíš jednalo o nezdařený pokus vajíčka uhnízdit se ve slyznici. Odpoledne jsem Volala Verunce která šla do nemocnice na operaci. Opět jsem stála v kuchyni u okna a se slzama jak hrachy jsme obě plakaly...  Nikdy nezapomenu na tu bolest.

V tomhle období se kolem nás všude známím rodila spousta dětí a já měla deprese jako hrom. Často jsem se složila jak domeček z karet. Na přítele jsem byla protivná a připadala jsem si jako žena naprosto k ničemu a nefunkční.... Copak sakra ve 21letech to jde? Vždycky jsem si myslela že takovými problémy bych měla trpět až přez 30. 

Představujete si Chorvatsko coby krásnou ženu s očima blankytně modrýma jako moře a s vlasy zlatými jako písečné pláže? Pak vězte, že má ještě stejně sympatickou dceru, která turistům nabízí úchvatný pohled do minulosti a okouzlující chvíle mezi architektonickými skvosty…

Nejhezčí část Chorvatska – to je Dalmácie. Už v antických dobách si zámožní Římané stavěli luxusní vily právě na dalmatském pobřeží. I názvy jsou tu poetické – tak třeba Dubrovníku se běžně říká „perla Jadranu“. Kdo bude trávit letní dovolenou poblíž, měl by Dubrovník určitě navštívit. Navíc - CK Neckermann nabízí kvalitní hotely velmi blízko tohoto města.

Splňte si přání

Nedaleko vstupu do starého centra Dubrovníku se zastavte u Velké Onofrijevovy fontány. Vybudoval ji v roce 1438 věhlasný italský architekt Onofrio di Giordano Della Cava. Starodávná legenda praví, že tomu, kdo si opláchne ruce pod každým z jejích šestnácti otvorů, se splní jeho nejvytouženější přání. Místní se dušují, že to opravdu funguje a každému hned vyprávějí řadu zaručeně pravdivých příběhů, kdy oni sami, či jejich příbuzní, byli svědky toho, jak kouzelná fontána rychle a bez průtahů něčí přání splnila. Nevěříte? Ale tady nikdo nikomu nebrání, aby to zkusil.

Dubrovník – vstup jen s úzkými sukněmi!

Italský historik Razzi popisoval v 16. století toto malebné město slovy: „Všechny ulice jsou tu nezvykle úzké. Stává se, že pokud se v uličkách potkají dvě dámy z vyšší společnosti, obě oblečené do širokých sukní s obručemi dokola, mají co dělat, aby se v úzkém prostoru dokázaly vyhnout jedna druhé!“

Vůně letní louky a sušeného sena. Sluncem prozářený palouk uprostřed lesa. Příjemný okamžik navečer, kdy se slastně natáhnete vedle venkovských kamen, v nichž praskají hořící polena…

Vzpomínáte? Někteří z nás měli to štěstí, že na prázdniny jezdívali k babičkám a tetám na venkov. Dva letní měsíce trávili uprostřed přírody. Krmení domácích zvířat, drobná výpomoc s hospodářstvím, plavání v nedalekém rybníku, či zatopeném lomu…

„Jó, tyhle idylické dětské prázdniny se nejspíš už nikdy nevrátí,“ vzdychnete si… Omyl. Mohou nastat znovu. Stačí se vydat do Farma parku, na malebný selský statek třeba do rakouských Alp, kde jsou na venkovskou romantiku zařízeni velmi dobře. Nevíte, jak si tuto dovolenou zařídit? Stačí se podívat do katalogu CK Neckermann. Nabídka je tam široká.

Farma parky a dětské nadšení

Mnohé rodiny s dětmi popisují, jak poprvé před odjezdem do Farma parku se jejich ratolesti neustále vyptávaly, jestli „tam bude diskotéka pro děti, televizor s dvaceti programy a připojení k internetu“. Jenže hned první den, když se děti trochu rozkoukaly a seznámily se zvířaty, načisto zapomněly na všechny elektronické vynálezy. Místo tabletu a netbooku se jejich zájem náhle soustředil na roztomilá kůzlata, na psa, s nímž si mohly hrát, na poníky ve stáji a na mazlivé kotě, které každý večer tajně pašovaly do své postýlky, aby rodiče nevěděli. Ale pozor – tuhle zázračnou proměnu neprožívají jen ti malí.

I dospělí si odpočinou

Nově zařazené zboží – monitor dechu Respisense – malý, spolehlivý, snadno připevnitelný. 

Mobilní monitor dechu Respisense pro novorozence a miminka (včetně těch předčasně narozených) umožňuje klid na duši rodičů během spánku dítěte. Snadno jej připevníte k plíně (ze zkušenosti doporučujeme vložit mezi klip a plínu ještě tampón, nebo složený kapesník) a zapnete i vypnete jedním stiskem.
Co se týče falešných alarmů tohoto monitoru dechu, tak jsou velmi zřídka (při delší dechové pauze nejdříve proběhne tiché „zavibrování“, které má dítě stimulovat k dechové akci), jinak se dá nastavit „klikací“ režim – monitor vydává velmi tichý klikací zvuk, který nahrazuje problikávání kontrolky dechové frekvence.

V nabídce máme také náhradní baterii k Respisense. Jen dodáme, že Respisense odebíráme z oficiální distribuce pro ČR.

Máme pro vás novou soutěž. Tentokrát o kupóny do našeho e-shopu (Mamaja.cz). Jak na to? Připravujeme nový design našich stránek. Ještě nejsou hotové, ale auto už máme polepené.

Líbí? Kolega s ním bude jezdit po celé republice, pokud auto vyfotíte a fotku nám pošlete, získáte za odměnu kupón na 300 Kč. Vyberte si jakýkoli výrobek. Je to na vás.

Podrobnosti najdete na našem FB (https://www.facebook.com/Mamaja.cz) během následujících dní. A také info, kudy auto pojede.

Hodně štěstí 🙂

Vaše Mamaja.

Myslela jsem si, jak napíši první článek v roce 2014 a ten bude radostný a velmi pozitivní. Bohužel osud rozdal karty opět jinak a tak je tu článek, kterým se chci rozloučit s rokem 2013 a s mým nenarozeným miminkem.

Nevěřím na to, že 13 je nešťastné číslo. Nicméně v roce 2013 těch nešťastných "náhod" bylo víc než dost.

O svátcích jsme si volaly s Luckou (maminkou Elišky) a říkaly si, ať už je ten rok za námi. Hlavně v jeho závěru bylo těch negativních energií ve vzduchu mnoho. Lucce umřela na Štědrý den babička, a tak pro ně byla Eliška jedinou záchranou, protože se kvůli ní všichni přemohli a ten den si jakžtakž užili. 

No a naše vánoční svátky nebyly vůbec pohodové, ale spíš stresové. Pořád jsem si říkala, co všechno jsem nestihla, jak jsem chtěla s Nikčou víc péct, ozdobit stromeček pro zvířátka, mít všechny dárky na začátku prosince nakoupené atd. atd. No všechno zlé, je pro něco dobré. A teď si to zpečetím i černé na bílém. Příští rok se na tyhle stresy vykašlu a UŽIJEME SI TO!!! I když třeba nebudou koupené všechny dárky a některé skříňky se prostě uklidí třeba na Velikonoce.

Ale zpět k tomu, co se v roce 2013 přihodilo:

15. leden - Nikča si poprvé oblékla celé pyžamko sama a k tomu i ponožky

28. ledna se Nikča poprvé v noci nebudila na čůrání a nepočůrala se.

únor - pořídili jsme si akvárko - v něm máme parmičky a je to parádně uklidňující na ně koukat. Navíc Nikču baví se o ně starat. Krmí je (pod dohledem, jinak by asi praskly) a společně jim čistíme vodu. 

15. únor - Niki nám sama od sebe řekla: "Mám tě ráda mami a tátu taky". To byla ta nejhezčí událost tohoto roku.

březen - Jirkovi (jeden z Lukyho nejlepších kamarádů) se narodil syn Šimon

červenec - Páje (mé kamarádce) se narodila Emička

srpen - první společná rodinná dovolená v Řecku

...

Nový rok - Nikča v horečkách, já v horečkách, Luky nemocný. Laryngitida (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/laryngitida-nikdo-ji-nezve-ona-se-stale.html) se projevila a už se nás nepustila.

únor - tragicky umřel jeden z našich sousedů v domě

březen - umřela jajaka (moje milovaná babička) - i když pro ni už to bylo vysvobození z dlouhodobé alzheimrovi nemoci

březen - Nikča má nějakého ošklivého streptokoka a musí poprvé na dětskou gynekologii, jak ta byla statečná

červenec - moje původně radostná zpráva se změnila na smutnou - mimoděložní těhotenství (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/08/smutna-zprava-vesela-moc-smutna.html). Přišla jsem o miminko, jeden vejcovod a prožívala šestinedělí.


MIMINKO
I když se to zdálo jako neuvěřitelné, tak se to povedlo! Po šestinedělí jsem začala menstruovat a po dvou měsících od operace jsem mazala na kontrolu, jak to vypadá. 

Doktorka mi tehdy řekla, že je to dobré, že mi zrovna proběhla ovulace. Bohužel z toho vaječníku, který nemá vejcovod a tak, že se máme snažit příští měsíc a hned po menstruaci (12. den) si přijít nechat zkontrolovat vajíčka. Jenže ta menstruace ne a ne dorazit. Tak jsem si udělala test a byl pozitivní. To jsem vůbec nečekala. Tak jsem se hned objednala k doktorce, protože jsem měla strach z předchozích zkušeností.

Kontrola - doktorka mi potvrdila, že miminko je v děloze a řekla to i Nikolce, která na kontrolu musela se mnou. Tak začala Niki vyprávět, že budeme mít miminko 🙂

Další kontrola po 14 dnech - krevní testy, moč, tlak, ultrazvuk - srdíčko krásně bilo.

Menší komplikace a tak další kontrola - mám mykózu. Zákaz jedení cukroví, ale jinak bylo vše v pořádku. A tak začal vánoční shon. 

Poctivě jsem začala od druhého měsíce mazat Bepanthenem - Krémem proti striím. Bála jsem se, že se v druhém těhotenství ty strie projeví víc než v prvním, u kterého jsem měla velké štěstí (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/striktni-strie.html). 

Pocity 
- po tom mimoděložním těhotenství byly trochu větší obavy, jak to všechno dopadne.
- jak mně nebylo dobře - hlavně večer. To jsem s Nikčou vůbec neměla a tak jsem si říkala, že to bude kluk 🙂
- někdy nešlo ani vyčistit zuby a pak najednou, okolo Štědrého dne změna. Už se mi z jídla nedělalo špatně. Jen mě začalo pobolívat břicho. Ale nijak zvlášť velká bolest, prostě spíš jako, že rostlo. 

Další kontrola - domluvila jsem se se sestřičkou, že nepřijdu 27., ale až po svátcích. Takže jsem si šla vysedět frontu 3. 1. Čekala jsem dost dlouho, protože všichni své zdravotní problémy nechávali až po svátcích a tak měli sestřičky i doktoři opravdu záhul. Na koze vše v pořádku, ale ultrazvuk potvrdil mé černé obavy. Srdíčko nebilo. Už asi 14 dní nebilo. Miminko umřelo kolem Štědrého dne.

Proč???
- doktorka je moc hodná a dělá různé krevní testy, ale příčin zamlklého těhotenství může být mnoho:
- všude řádily různé viry (spála, záněty apod.) Jen kolem mě mohly prolétnout, ale miminka se dotknout
- budu mít vyšetření i na trombogen
- důvodem může být i toxoplasmóza aj.

Zkrátka to tak příroda chtěla. Nedá se nic dělat. 

Mimčo umřelo v roce 2013, takže i když jsem na kyretáži byla až letos, tak si říkám, že to byl prostě začarovaný rok 2013 a ten nový přinese už jen samá pozitiva.

Buď s Bohem miminko a sbohem i starý roku. 

Jsem připravená na nové začátky. Doufám 🙂

Dali jste si do nového roku nějaké předsevzetí? Pokud chcete zhubnout, doporučujeme pár dřepů s Manducou a mrňouskem.

Co třeba takto? I když teď asi ne na zahradě. Každopádně úklidu v domácnosti se musíte shýbat určitě často. Nebo my alespoň ano. A když si k tomu vezmete dítě do Manducy, ušetříte čas. Uklízíte a posilujete zároveň. Co vy na to?

Na úvod tohoto článku musím napsat, že když jsem si poprvé přečetla Estivillovu knížku Dětská nespavost, tak jsem byla rozhodně přesvědčená, že tuto "příšernou" metodu nikdy na Amálce zkoušet nebudu!

Od začátku, co se malá narodila, tak byla závisla na prsu. První měsíce byla na mě přisátá pořád, takže se u něj naučila i usínat a spala s námi celou noc v posteli. Asi po dvou až třech měsících jsme si ale s manželem říkali, že ji musíme naučit spát v postýlce, protože takto jsme se nevyspali nikdo, ani Amálka. Tak jsme ji zkoušeli po usnutí přesunovat do postýlky, ale vždycky se vzbudila ahne chtěla zase k prsu. Pak jsem si přečetla u jedné maminky, že oni trochu zajizdí postýlkou a dítě spí. Tak jsme to zkusili a Amálka nám takto opravdu začala v postýlce usínat. A když se vzbudila na kojeni, tak jsem ji nakrmila, dala do postýlky a zase trochu povozila a malá spala. Jen k ránu už jsem jí většinou dávala k nám.

Říkala jsem manželovi, že jakmile začne dstával na noc kaše, určitě se už v noci tolik budit nebude, max jednou za noc. Přišel 6/7 měsíc, začali jsme dával kaše a spaní se spíš zhoršilo. Malá se začala budit častěji a pořád chtěla prso. Byla jsem ale trpělivá a říkala jsem si, že to pro ni ráda udělám a to nespaní vydržím. Přišly ale Vánoce a spaní se horšilo. Amálka se začala budit co hodinu a někdy i co půl hodiny a ani usínání v postýlce už se nedařilo. Zkoušela jsem ji uspávat i jinými způsoby (chování v náruči, ukolébavkou, hlazením, bílý šum, kolotoč...), ale nic nezabralo, chtěla jen to prso. A já jsem ráno vstávala jak zmlácená - bolely mě klouby, záda, hlava, při chůzy mi celým tělem vystřelovala bolest a já byla jen podrážděná a všechno to odnášel manžel. A ani Amálka vyspaná nebyla a doháněla to přes den.

Přečetla jsem si znovu knížku od Estivilla a manželovi dala přečíst zkrácenou verzi na internetu (kníža by se mu číst nechtěla). A dohodli jsme se, že to teda druhý den zkusíme. Druhý den (ve čtvrtel) jsem od rána byla nervozní a bála jsem se večera, když v tom jsem si vzpomněla, že v pátek jdem na očkování, takže tu metodu nemůžeme začít dělat, kdyby měla malá po očkování teploty. V tu chvíli se mi ulevilo jak školákovi, který se dověděl, že se písemnka ruší 🙂

1. den: Přišla sobota, kdy jsme tedy už měli začít a já už jsem byla klidnější. Odpoledne jsem dala Amálku ven babičce a začala jsem chystat pokoj - sundala jsem nebesa (kdyby se moc vztekala, tak aby to na sebe neztrhla), posunuli jsme dolů rošt postýlky (aby nám při tom vztekání nevypadla), nachystala vak na spaní (když se bude odkopávat), kolotoč, usínáčka a na strop nad postýlku nalepila berušky. Po večeři jsem Amálku okoupala a volala manželovi, ať přijede, že musí být u uspávání se mnou. V obýváku jsem malou nakojila a přečetla jí leporelo "Kdo chce koťátko?". Potom jsem jí ještě dala trochu napít mléka a šli jsme ji obléct do spacího pytle. V pokoji jsem jí ukázala berušky (byla z nich nadšená), kolotoč a usínačka, položila ji do postýlky, přikryla lehkou dekou a dala usínáčka.Řekla jsem jí třkrá za sebou "kokuzelnou větu" - Amálka se tomu hrozně smála, pohladila po hlavičce, zhasli jsme a odešli vedle do obýváku. Pořád jsem držela v ruce knížku, abych věděla, co mám říkat a mobil, abych hlídala čas. Malá začala trochu poplakávat, tak jsem vstoupili do pokoje znovu, řekli onu větu a šli zpátky. Bála jsem se toho pláče, ale bylo spíš jen malé vztekání. Šli jsme tam ještě čtyřikrát, řekli onu větu, pohladili po hlavičce a šli. Když jsme čekali na další vstoupení, její pláč byl spíš takové závolání a pak jen řekla "hm", zase zavolala a "hm". 2 minuty před tím, než jsme tam měli vstoupit, tak najednou ticho. Byli jsme z toho s manželem překvapení, tak jsme jak paka spolu mluvili- mažel: "Co teď?" já: "Já nevím, asi spí" manžel: " Co když nedýchá?" já: "Dýchá. Tak ji jdi zkontrolovat." manžel: "Ne, jdi ty." Tak jsem se tam potichu plížila a manžel za mnou a já: "Kam jde?" manžel: "Jdu za tebou, kdyby se vzbudila, tak přiskočím, ať můžeš říct tu větu.".... prostě paka 🙂 Každopádně vstoupila jsem dovnitř a Amálka opravdu spala. Hlavu měla zapasovanou v mantinelu v rohu postýlky a kravičku si držela v ruce. Uspávání trvalo přesně od 20:35 do 21:08. Seděli jsme v obýváku a za 30 minut se ozvalo mrčení (dřív to znamenalo, že se během vchvilky vzbudila a chtěla hned prso), tak jsem už říkala, že to uspávání nevyšlo a byla jsem přípravená tam jít, ale najednou ticho. Potom ještě za půl hodiny začala plakat, tak jsme řešili, co teď máme dělat, řekli jsme si, že minutu počkáme a půjdeme tam, ale ani jsme to nestihli doplánovat a zase spinkala. Během noci se vzbudila v 1:35 - nakojila jsem ji, dala odříhnout a položila do postýlky. Manžel už vstával, že budeme muset říkat onu větu, ale Amálka se jen přetočila a spala. Já jsem nevěřícně lehla do postele a nemohla jsem usnout z toho šoku, protože to celé trvalo max 10min a dřív bych ji kojila tak půl hodiny a čekala až odpodne, potom bych jí musela opatrně dát do postýlky a ještě ji 5-10minut v ní vozit, aby usnula úplně. Pak se vzbudila ve 4:35, opět jsem nakojila, odříhnout a položila do postýlky. Asi 5 minut se v postýlce vrtěla, ale byla klidná a sama usnula. Potom se vzbudila před sedmou - opět kojení, odříhnutí, položení a spala. Já jsem se aspoň v klidu nasnídala na nachystala do sboru. Za hodinu se Amálka vzbudila, vesele nás vítala, tak jsem jí ještě nakojila a položila s hračkou za manželem do postele. Byla to první noc od porodu, co jsme spali bez Amálky a byli jsme vyspaní všichni tři. Zkusila jsem jí takto uspat i přes den odpoledne a podařilo se.

2. den: Večeře, koupání, kojení, pohádka, spousta pusinek od rodičů a šlo se na uspávání. Začali jsme ve 20:22, do pokoje jsme se vraceli třikrát a ve 20:50 Amálka spala. V noci se vzbudila, nakojila jsem ji, nechala odříhnout a položila a Amálka spinkala. Potom se vzbudila asi po 45 minutách a plakala. Věděla jsem, že žízeň nemá, tak jsem počkala dvě minuty, jestli si s tím porádí sama a potom jsem vstala a řekla onu větu. Tu jsem jí pak řekla ještě dvakrát a spinkala. Přes den jsem takto Amálku uspala po snídaní a před obědem. Po obědě se ještě trochu vyspala venku, ale odpoledne před večeří se mi zdála zase unavená, tak jsem jí chtěla takto uspat v postýlce, ale nepovedlo se. Přemýšleli jsme, co máme dělat, abychom jí neukázali, že si pláčem vynutí naši reakci a tak jsme vstoupili do pokoje, počkali chvilku až přestane plakat a potom ji vzali s postýlky. Ale i tak jsem měla strach, že jsme to pokazili a večer se jí nepodaří uspat.

Jakmile se našim dětem přestaly nehty samy odlupovat, což bylo pár měsíců po narození, bylo nutné začít rostoucí nehty zkracovat cíleně. Coby prvomatka jsem se při pohledu na štípačku na dětské nehty a drobnou ručičku miminka orosila a vyschlo mi hrdlo. Jak ostříhat a nezranit, zvlášť když sebou mrně tak mrská. Pomocníka jsem doma neměla žádného, tak jsem raději počkala, až dcerka usne. Spala tvrdě, takže se nebránila a nehrozilo, že ji zraním.  Časem jsem získala jistotu a bála se méně. Jak beruška rostla, stávalo se, že se při stříhání probudila a byla překvapená, co se děje. Zkusila jsem nasadit šibalský výraz, ukázala štípačku na nehty, povytáhla obočí ve stylu: „Počkej, bude kouzlo!“, nadšeně zahlásila: „Cvak!“ a ukázala ustřižený nehet. Než se dcerka stihla podivit, co to máma vyvádí, bylo po všem. Opakovaný vtip ale přestává být vtipný, takže jsem musela brzy opět zvolit novou taktiku.

V roce věku dcerky jsem obvykle stříhala a pilovala nehty nejdřív sobě, potom jí. Viděla, že to nic není, stříhání a pilování nebolí a že to je pro maminku nejspíš zajímavá hra a velká zábava. Chtěla se taky zúčastnit. A kromě „Cvak!“ jsem začala zařazovat další citoslovce, například „Bác!“,  „Bum!“, „Jůůů!“ nebo „Jupí!“. Dcerka se při každém zvolání začala řehnit a prstíčky mi pak podstrkovala sama a ráda v očekávání dalšího legračního slovíčka. Jen s nožičkama jsme měly vždy problém – dcerka byla a je velmi lechtivá. Musela jsem pevněji držet, aby štípačky nesklouzly a já ji nezranila. Pro jistotu jsem měla vždy po ruce tampónek a dezinfekci.

Ve věku dvou let už dcerka utíkala sama pro štípačky, kdykoli jsem zavelela, že jdeme stříhat nehty. Dávala jsem jí vybrat, který prst půjde na řadu první a který přijde na řadu později. Učily jsme se tak spolu i jména jednotlivých prstů. „Který půjde dřív – palec nebo malíček?“
V pěti letech si začala nehty stříhat sama za mého dozoru. V čerstvých šesti letech už jen kontroluji výsledek – ke spokojenosti obou.

Zdroj: Slůně-cz.cz

Ať už používáte jakékoli plenky, občas protečou. Obzvlášť nepříjemné je to ve chvíli, kdy vaše dítě sedí v autosedačce. Musíte pak vydrhnout celou sedačku, a někdy i potahy v autě. O odstraňování zápachu nemluvě. Řešením je, stejně jako v případě, že se dítěti udělá v autě zle od žaludku, chránič do autosedačky.

Jde o vložku do autosedaček značky Pop-in, která ji chrání před nečistotami všeho druhu. Nepropustná vrstva zabraňuje pronikání tekutiny. Je ušita z vodě a skvrnám odolného materiálu. Použít ji můžete i v kočárku. Bez problémů ji lze kombinovat s 5-bodovými pásy.

I údržba je v případě nehody snadná. Odepnete chránič a prostě ho vyperete. Schne velice rychle, takže se už brzy budete moct vydat na další výlet.

Pod značkou Pop-in si asi vybavíte látkové kalhotkové plenky, které jsou trojvrstvé, rostou s vaším miminkem a zapínají se pomocí suchých zipů. Ty chránič do autosedačky doplňuje, ale dá se použít i v případě, že přebalujete jakýmikoli jinými plenkami.

Výhradním dovozcem plenek i chrániče Pop-in do České republiky je MAMAJA group s.r.o. Více informací získáte na webových stránkách www.pop-in.cz.

Když jsem samovolně potratila první miminko, hledala jsem na internetu rady, co mám dělat, abych mohla jednou mít miminko, nebo zda vůbec budu moct mít miminko. Všude jsem nacházela jen články, kde maminky o miminko přišly, ale jak to bylo dál...? Nikde nic nebylo. Proto jsem se rozhodla napsat svůj příběh. Třeba psychicky podpoří aspoň jednu ženu, která se právě objevila v podobné situaci.

Bylo právě Velikonoční pondělí 2012 (my jsme měli s přítelem v té době necelé 2 měsíce do naší svatby) a já jsem měla zpoždění s menstruací. Nebylo to u mě sice ni c neobviklého, ale měla jsem zvláštní pocit, tak jsem si zkusila udělat test a ony se tam objevily dvě čárky. Byla jsem překvapená a šťastná. Druhý den ráno jsem hned volala na gyndu, abych se objednala na prohlídku a přemýšlela, jak do příteli oznámím. Za týden jsem šla na kontrolu ke gynekologovi, kterého jsem vůbec neznala, ale protože moje původní doktorka už u nás moc neordinovala a brala jen VIP pacienty, tak jsem musela přejít k někomu jinému. Doktor mě vyšetřil. Pak začal dělat ultrazvuk, ale tykovým způsobem, že kdybych se zvědavostí nenadzvedla, tak by mi tu fazolku ani neukázal. Potvrdil mi přítomnost zárodku a řekl, že  mám přijít zase za 14 dní. Byla jsem překvapená, že to bylo všechno. Byla jsem poprvé těhotná a myslela si, že třeba se mnou něco probere nebo že se zeptát, jakou práci vykonávám, ale nic.

Odpoledne jsem šla koupit dudlík a nachystala jsem příteli dárek do krabičky. Když jí otevřel, nejprve tomu nerozumněl a byl překvapený, ale nakonec byl rád, i když asi nepočítal, že bych byla těhotná už na svatbě. Pamatuju si, že jsem mu ještě ten den říkala, že si to zatím necháme pro sebe, protože v začátku ještě není jisté, jak to dopadne. Ale i tak jsem už mezi přípravami na svatbu začínala brouzdat na stránky s věcičkami pro děti a vymýšlela, jak to na svatbě oznámíme.

O týden později (byla jsem zrovna 7 + 5tt) jsem měla jet se svou sestrou (svědkyní) a maminkou do svatebního salonu doladit poslední věci k šatům. Než jsem odcházela z práce, zašla jsem si na záchod a zjistila, že trochu špiním. Pro jistotu jsem volala na gyndu ( v ordinačních hodinách), ale nikdo mi to tam nebral. Tak jsem vyjely do sv. salonu a já ještě zkoušela volat - bez úspěchu. Při zkoušení šatů má sestra náhodou narazila na mé papíry o těhotenství, které jsem měla v kabelce, tak se se mnou radovala, ale já jsem měla na jednou strach. Zašla jsem si na toaletu a můj strach byl oprávněný. Cítila jsem, že ze mě něco vypadlo a já tušila nejhorší. Ihned po návratu domů jsem příteli se slzami v očích říkala, co se děje a jeli jsme na pohotovost.

Paní doktorka mi udělala ultrazvuk a jenom řekla: "Já tam nic nevidím." V tu chvíli už jsem slzy neudržela. A paní doktorka se zeptala: "Pan doktor tam ten zárode viděl v děloze? No, budu vám slečno věřit, že byl v děloze a tím vyloučíme, že se nejedná o mimoděložní těhotenství." Nevím, jestli jsem byla tak najivní, ale v tu chvíli bych od ní čekala trochu víc péče. Potom se mě zeptala: "Chcete udělat revizi dělohy nebo to necháme tak, ať to odejde samo?" Řekla jsem jí, že tomu nerozumím, co je lepší. Ona mi řekla, že mi doporučuje revizi nedělat, ať piju šalvějový čaj a když budu mít bolesti, že si mám vzít Ibalgin. Vzala si ode mě peníze a poslala domů.

Ten den mi bylo hrozně, hlavně psychicky a jen jsem brečela, přítel se mě snažil podpořit, ale asi mu to těhotenství v té době ještě tolik nedocházelo, protože neviděl tu fazolku na ultrazvuku, jako já. Druhý den jsem šla do práce s hroznými bolestmi, ani Ibalgin nepomáhal. Odpoledne si ke mě přišla sestra pro svou dceru, kterou jsem jí hlídala a tak jsem jí říkala, co se stalo. Když mě viděla, jaké mám bolesti, volala ihned své doktorce (gynekoložce), u které pracuje a ta jí řekla, ať na druhý den přijedu k ní na kontrolu.

V dnešním dílu se nám představí maminka Lucka:

Lucka a Elis

Hned na úvod musím říct, že Eliška už chodí do školky, tak ranní svačinky a oběd má ve školce.

Ráno:

začínáme většinou nějakým jogurtem, pudinkem, popř. rohlíkem s máslem a šunkou a teplým mlékem nebo čajem. Eliška snídá u svého malého stolku v obýváku. Většinou, když nedohlédnu na to, aby jedla, tak jí to trvá nekonečně dlouho. Když jdeme do školky tak máme málo času a musím Elišce s jídlem pomáhat. Když zůstává doma, tak jí nechávám jíst samotnou, ale u toho kouká na kouzelnou školku a trvá jí to někdy i hodinu

Ke svačince: 

26.8.2013 pondělí

Po porodu a po dvou společných hodinách na porodním boxu se Samuelkem a s přítelem jsem byla převezena na pokoj a sestřička mi říká: "Ted se pěkně prospěte maminko ať jste odpočatá." Jenže to nešlo. Byla jsem tak zaplněná těch pocitů z porodu, z prvního okamžiku kdy jsem uviděla a uslyšela maličkého, kdy jsem ho pohladila, obejmula a on ta krásně plakal 🙂 to byl ten nejkrásnější zvuk co jsem slyšela 🙂... Prostě to nešlo zavřít oči a spát. Navíc já měla rychlý a ne moc bolestivý porod takže jsem nebyla ani unavená. Pořád jsem si přehrávala v hlavě jak ten porod probýhal, co mi při porodu dělali a co jsem cítila. Cítitla jsem velikánskou úlevu že už to mám všechno zasebou a že konečně mám naše zlatíčko u sebe 🙂

Pak mi přivezli Samuelka na pokoj a to byla nádhera 🙂 nemohla jsem se na něj vynadívat jak byl krásný.

Bože byl tak malinký, a křehký 🙂 a jak nádherně voněl. Pořád jsem mu čichala k jeho vláskům, chytala ho za ručičky, pusinkovala ho, říkala mu jak moc ho miluju a při tom mi tekly slzy štěstí a tak obrovské lásky, že až mě samou to překvapovalo.

Samuelek byl strašně hodné miminko, po celé 4 dny v porodnici skoro vůbec neplakal. Když spinkal tak jsem ho mohla klidně přebalit a on prostě spokojeně spinkal. Šlo vidět jak je to spokojené miminko. Semtam se usmál 🙂 ale hlavně mi bylo strašně dobře když jsem ho měla u sebe 🙂...

Jediné čeho jsem se bála tak ho v porodnici poprvé sama vykoupat. Bála jsem se že ho nebudu dobře držet, že mi spadne do vody, že se bouchne. Ale pak jsme šli na to a všechno dopadlo na vybornou. Všechno jsme zvládly skvěle a pak ty další dny to už bylo jen a jen dobré 🙂.

Holky:

Abigail, Ada, Adelína, Adléta, Afra, Aglaja, Aida, Albena, Albertýna, Aletea, Alexie, Alida, Alma, Alva, Amáta, Ambra, Amy, Anatolie, Anika, Areta, Ariela, Arleta, Armida, Arna, Belinda, Benedikta, Bernardina, Celestýna, Celie, Celina, Cinda, Čistoslava, Dafné, Dalida, Dalie, Dalma, Datlína, Danaé, Danuta, Delie, Derika, Despina, Donika, Dulcinea, Edeltruda, Edvína, Elektra, Eliana, Elodie, Ena, Erina, Erna, Estela, Eufémie, Eufrozína, Eulálie, Eusebie, Evangelína, Fabricie, Fay, Féba, Fedora, Flóra, Florentýna, Gaja, Gala, Gema, Genciana, Gorana, Graciána, Gražina, Gvendolína, Háta, Honoráta, Hortenzie, Hroznata, Chloe, Iboja, Ildika, Ima, Inesa, Jadranka, Jasna, Jenovéfa, Jolanta, Jorika, Juta, Karmela, Kazi, Kira, Klarisa, Koleta, Konstantýna, Krescencie, Larisa, Laurencie, Léda, Leokádie, Leonela, Lesana, Lolita, Lora, Lorna, Ludiše, Mabel, Manon, Mariola, Marisa, Marita, Maryla, Máša, Maura, Medea, Minerva, Mira, Mirabela. Mirela, Muriela, Myrna, Naneta, Neda, Něhoslava, Nevena, Nika, Nioba, Oktávie, Olympie, Orfea, Oriana, Palmira, Pelagie, Perla, Persida, Priska, Rafaela, Raimunda, Rajsa, Rea, Ria, Roňa, Rosana, Savina, Saxona, Serafína, Scholastika, Sidonie, Skarlet, Sofronie, Solveiga, Sotira, Šťasa, Tabita, Taisa, Tekla, Telma, Teofanie, Tirza, Valburga, Vědunka, Vesna, Voršila, Xavera, Zaida, Zaira, Zenobie, Žakelína, Živa 

Kluci:

Abdon, Abelard, Absolon, Agaton, Aldo, Alvar, Alvin, Amatus, Andělín, Aram, Arkád, Armin, Aurel, Araziáš, Barabáš, Bazil, Beno, Bertram, Bojan, Bystrík, Cézar, Cyprián, Damon, Dante, Darel, Davor, Dejan, Děpold, Dionýz, Dorián, Drahotín, Efraim, Eleazar, Elizej, Enoch, Erazim, Evarist, Ezechiel, Fabius, Fedor, Filibert, Flavián,  Fortunát, Fridolín, Gaius, Garik, Genadij, Gleb, Gorazd, Gracián, Grant, Hagar,Haidrun, Haštal, Hilar, Hjalmar, Hypolit, Chrabroš, Chval, Inocenc, Irvin, Ivar, Izaiáš, Izidor, Jasoň, Jerguš, Jimram, Job, Jošt, Kasián, Kastor, Knut, Kolin, Kornel, Křišťan, Kvirín, Lambert, Laurentýn, Leandr, Lev, Livius, Lotar, Ludivoj, Lutobor, Magnus, Makar, Mervin, Milíč, Mořic, Mstislav,Myrtil, Narcis, Neklan, Odolen, Olaf, Olbram, Oren, Parsival, Pelhřim, Peregrin, Perikles, Polykarp, Prosper, Quentin, Radhost, Ranek, Ruben, Rufus, Ruslan, Sámo, Samson, Saturnin, Saul, Serenus, Severín, Sidon, Simeon, Sinkler, Smil, Sofián, Stojan, Svetozar, Šalamoun, Šanel, Šavel, Tankred, Taras, Teobald, Teofan, Terenc, Tiber, Tichomil, Tichon, Torkvát, Upton, Velen, Vidor, Vilmar, Virgil, Vitold, Vlk, Vojen, Vsevolod, Všebor, Záboj, Zderad, Zdík, Zenon, Žarko, Želibor

Já nevím, jestli je to normální, když dítě rozbalí jeden dárek a za žádnou cenu nechce další, i když ho k rozbalování nutíte pod pohrůžkou násilí, abyste se zbavili co nejdřív tchýně, která tu straší od oběda. Mireček samozřejmě pod stromečkem sáhl na první pokus neomylně po vláčkodráze. Z té byl po rozbalení naprosto unešený, z čehož jsem zprvu měla upřímnou radost, a že se podívá aspoň na ty vláčky, než bude rozbalovat dál. U vláčků to samozřejmě neskončilo, musel rozbalit všechno a tatínek hned začít sestavovat (otec rodu se tomu samozřejmě příliš nebránil, neboť měl na vláčkodráhu spadeno, co ji přivezli, a jeho zlá manželka mu ji ve 22,30 s neklidně spícím dítětem za dveřmi zakázala sestavovat). Po deseti minutách jemných narážek na ostatní dárky jsme to já i tchýně vzdaly a uvařily si kafe. Po vypití kafe jsme se ještě 15 minut dívaly na "brm brm" dělající vláčky (tento zvuk se podle mého syna hodí k vláčkům mnohem víc než profláklé š š). Pak se nám přece jen podařilo upnout synkovu pozornost na další balíčky, ale můj jasnovidný potomek jako další vybral rukou neomylnou nový kyblík Lego Duplo. Takže následovala další, tentokrát 20minutová pauza prokládaná výkřiky "jé autíčko", "tahle kostka má oči" apod. Maminka začíná být nervózní, neboť vybalujeme před večeří a po hodině od příchodu Ježíška došlo jenom na dva dárky. Naštěstí na žádost babičky nám Mireček uděluje oprávnění vybalovat si vlastní dárky bez jeho asistence, za což jsem mu opravdu vděčná, protože bych už opravdu potřebovala jít vařit večeři. Naštěstí další dárky už takový úspěch nemají, já odcházím do kuchyně, tchýně cukrovkářka se nacpává druhou mísou mého cukroví a tatínek s Mirečkem na mou žádost stěhují vláčkodráhu do dětského pokojíčku. Večeře proběhne poměrně v klidu, máme kompromisní, tchýnin salát a mou rybu, takže mír opanuje kuchyň, dokonce i dítě sní většinu porce. No a je 19,00, začíná nová pohádka na ČT 1 (mimochodem opět mimořádně blbá), já usedám na gauč, tchýně usíná v křesle a z pokojíčku se ozývá "né, tati né, tak to nesmíš dávat,", "né, já sám, ty to neumíš" a "tos udělal špatněěěě". Pokoj lidem dobré vůle.

Luky si vzal na celé odpoledne Nikolku ven (no spíše nakupovat dárky na poslední chvíli - nic nepřivezli!!!). Ale díky tomu jsem já měla volný pole působnosti a mohla se pustit do balení dárků.

Zabralo mi to docela dost času: 
 - vzpomenout si, kam jsem jaký dárek schovala,
- najít mašle, které jsem kupovala minulý týden,
- najít nůžky (Luky uklízel a dal je na jiné místo, než které mám já na nůžky určené) atd.

Nakonec bylo vše připraveno a hurá do akce.

Když už mi zbývaly poslední tři, tak jsem dávala na jeden z nich mašli pomocí tavné pistole. A kus té roztavené hmoty mi zůstal na prstech. Pálilo to jak čert. Bepanthen Plus jsem půjčila mamce (nejspíš už nenávratně, byl tam jen zbytek) a tak jsem rychle hledala v lékárničce Burn Jel. Pomohl. Ale stejně jsem to pak ještě mázla obyčejným Bepanthenem 🙂

Bepanthen proti striím - dárek pro těhotnou kamarádku. Ostatní vám neukážu, protože jsou pro rodinu a ta si občas blog přečte🙂

Jo a Ježíšku, když už jsme u toho, ten Bepanthen Plus by se mi do lékárničky moc hodil. Pokud se ti ještě vejde, tak budu moc ráda.

Látkové kalhotkové plenky Ella’s house jsou plenky s příběhem. Na začátku byl anglický patent, maminka, která hledala nejvhodnější plenky pro své syny, a velká dávka odvahy. Na konci jsou inovované plenky slezské výroby.

„S prvním synem jsem řešila problém s plenkami. Syn nesnášel ty papírové. Používat klasické čtvercovky mi přišlo náročné, ale na českém trhu tehdy žádné jiné látkové plenky nebyly,“ vzpomíná Kateřina Borunská ze společnosti Mamaja group. V zahraničí objevila kalhotkové látkové plenky Ella‘s house. Nejprve je vyzkoušela u svého syna, pak je doporučila kamarádkám a nakonec se, i když byla na mateřské, pustila do podnikání. Látkové kalhotkové plenky začala dovážet.

Od anglické velkovýroby ke slezské malovýrobě

V roce 2010 se v Anglii plenky Ella‘s house přestaly vyrábět. „Odkoupila jsem patent na jejich výrobu, v Opavě jsme vybudovali dílnu, najali švadleny a pustili se do práce,“ popisuje Borunská. Nejprve zde šili plenky podle anglických vzorů, ale nyní bylo možné aplikovat také určitá vylepšení. „Problém byl s patentky, které některá miminka tlačily. Stále jsme nemohli přijít na to, jak zapínání vylepšit. Až mi najednou bleskla hlavou myšlenka a já šila až do noci,“ směje se majitelka Mamaji. Rozhodně však nešlo o poslední inovaci. Z anglických plenek se staly slezské, z velkovýroby malovýroba, kterou lze provozovat s láskou.

Jak plenky vypadají?

Látkové kalhotkové plenky Ella‘s house jsou vyrobeny z konopí a bavlny, mohou se tedy pochlubit výbornou savostí i štíhlostí. Vyrábí se ve dvou velikostech. Zapínají se na suchý zip nebo patentky ve dvou řadách. V oblasti nožiček jsou všité gumičky, které zabraňují protékání. Ella‘s house je možné kombinovat s jakýmkoli svrchními kalhotkami.