V únoru zkoumal tým dTestu nosítka, klokanky a nosiče dětí. Různým testům na přístrojích, s odborníky i rodiči podrobil deset nosítek. Manduca New style získala nejvíc bodů a umístila se na prvním místě.

V testu byla hodnocena bezpečnost a trvanlivost, jasnost uživatelských pokynů, ergonomie nosítka, použitelnost v praxi a přítomnost nežádoucích látek. Manduca New style zvítězila se ziskem 73 %.

„Jsme rádi, že naše ergonomické nosítko, se může honosit titulem vítěz dTestu s dobrou kvalitou. Vybrat si nosítko není pro rodiče jednoduché. Pamatuji si, jak jsem vybírala já. Tehdy jsem pro své syny zvolila Manducu, a když jsem založila Mamaja.cz, nabídla jsem ji i svým zákazníkům,“ říká Kateřina Borunská z Mamaja group, která je oficiálním distributorem Manduc pro Českou republiku.

Více informací najdete na www.dtest.cz.

Mamaja o Manduce

Ergonomické nosítko Manduca můžete používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Budeme potřebovat: 

(Sadu na výrobu litých mýdel seženete zde: http://www.simira.cz/svicky-a-mydla/sada-na-vyrobu-litych-mydel-vyroba-mydlo-mydla-hmota-mydlova-lita-83584)

 Ø  mýdlovou hmotu 

 Ø  barvu do mýdla

 Ø  parfém do mýdla nebo 100% přírodní silici 

 Ø  silikonovou formu 

    
U každého dítěte tomu než začne chodit předchází několik fází. Jaké? Nejdříve se Vaše miminko musí naučit držet hlavu, poté „pase koníčky“, naučí se otáčet ze zádíček na bříško a obráceně, později (cca půl roku a více) se začne plazit, začne se stavět na „všechny čtyři“, začíná lézt. Dítko může některou fázi přeskočit, např. naše dcera nikdy po čtyřech nelezla a u syna to vypadá na stejný vývoj. Naše dcera se plazila, pak šla do kleku, stoje a šup a už chodila 🙂

Ale abych nepředbíhala, takže díky plazení, lezení se dítko dosune k nábytku či jiné opoře, díky níž se naučí jít do kleku, později do stoje. A ještě později (právě cca 1rok) se dítě naučí pohybovat, chodit, kolem nábytku či jiné opory. Zatím se do „samostatných akcí“ nepouští, stále se něčeho přidržuje a získává pocit jistoty z prvních krůčků.

Co z výše uvedeného plyne? 🙂 že dítě naučit chodit nelze, naučí se to zkrátka samo, až bude chtít, až se na to bude cítit, prostě najednou se Vám „rozchodí“. Nicméně mu můžete určitým způsobem pomoci!

Určitě dítku nabídněte jistou pomoc, choďte s ním za ruce! Chytněte jej za ručičky tak, aby dítko stálo před vámi a zkuste chodit s ním.

My jsme měli i chodítko, takový prima vozík, co nešel jen tak převrhnout, co měl dokonce spousty aktivit na hraní. Díky tomuto chodítku se dcera rozchodila určitě rychleji a především snáze. Nejdříve si vždy stoupla o zmiňované chodítko, pohrála si s aktivitami a když chtěla, tak  s ním chodila, zkrátka jej tlačila po bytě, po venku. Později, až zjistila, že ji chodítko „zdržuje“, tak se pokusila o samostatnou chůzi, ale to už za chodítkem chodila s jistotou.

Na to, aby se dítě pustilo a šlo do volného prostoru, tak na to musí mít již výše několikrát zmíněnou jistotu. Někteří se „bojí“ méně, někteří více.

Ještě bych chtěla upozornit, že dětské doktorky, doktoři doporučují, aby se dítě naučilo chodit zcela samo, bez pomoci, takže pokud dítě o chodítko-vozítko nejeví zájem, tak jej nijak nenuťte a ani nějaké dlouhé vodění za ruce nepřehánějte, pokud dítě zájem má, tak mu kousek pomožte a zbytek opět nechte na něm samotném!

Další moje rada jsou dobré botky. Pokud dítě chodí doma, tak ať chodí na boso (v ponožkách), je to nejlepší pro tvorbu dětské nožičky, klenby. Pokud máte podlahy studené, popř. kluzké, tak mu pořiďtě capáčky. Ty kvalitnější se dělají z měkké kůže a neměli by pokazit vývoj dětské nožičky. Na ven pořiďte dítku samozřejmě botičky. První botky by měli být plné a pevné (pevná pata, pevná špička). S velikostí Vám jistě v obchodě poradí, nicméně pokud si dítě v botičce stoupne, tak byste měli pohodlně za patičku ještě do boty vložit svůj prst, tzn. že botka by měla být větší o cca půl centimetru. Určitě pořiďte boty „certifikované“, které mají atest pro zdravý vývoj dětské nožičky, chodidla, plosky, klenby atd.

V žádném případě však nepořizujte chodítko typu vozík, do kterého dítě posadíte a ono tam stojí, ačkoliv si samo stoupnout neumí!!! Tyto chodítka byla vyřazena z prodejen, aspoň z těch „kvalitních“, na bazarech se s nimi ještě setkáte, ale jak říkám – Nebrat. To radši investujte do nějakého stabilního vozíku-chodítka, popř. prvního kočárku, o který když se dítě postaví, tak se nepřevrhne, nespadne a který může pomocí vlastní síly, vlastních krůčku tlačit před sebou.

A poslední věc, naučte dítko padat, zkuste mu vysvětlit, zpočátku názorně ukázat, jak si ze stoje zpět klekne, případně sedne, aby nedošlo ke zbytečnému pádu nebo v horším případě k úrazu. Děti jsou velmi chápavé a např. když jim dvakrát ukážete, že ze sedačky se slézá tak, že si lehne na bříško a nožičkami napřed, tak si to zapamatují a v podstatě se na ně můžete spolehnout, že nespadnou, pokud nenastane mimořádná situace. Mimořádnou situací myslím to, že se dítě zabere do „hry“ a zapomene, jak se určitá věc, která je mu známa, provádí.

A teď už skutečně poslední věc – velmi dobrá rada, která u nás zafungovala! Až uvidíte, že dítě ťape kolem nábytku s přehledem, tak si stoupněte na dva tři krůčky od něj a zkuste jej namotivovat, aby přišlo k Vám. V případě, že tuto, ačkoliv velmi krátkou, vzdálenost zvládne, tak získá tolik potřebnou jistotu a přístě vyrazí i na o pár kroků delší vzdálenost!

A s ušlými metry a s rostoucím věkem se bude vzdálenost zvětšovat a najednou Vám po bytě bude běhat malý „ďábel“, kterého budete mít problém zastavit 🙂

Zdroj: Slune-cz.cz

Příbor? Vidlička, nůž a lžíce/lžička. Nástroje, který člověk potřebuje každý den. Takže je na místě své děti naučit jíst příborem.

Již s prvním příkrmem (cca 6 měsíc života) má dítě zájem o lžičku. Takže mu určitě jednu půjčte, ať ji může zkoumat a druhou ho krmte.

Později, až je dítě schopné pochopit funkci lžičky/lžíce a již má svoje pohyby koordinovanější, tak zkuste nechat dítě jíst lžičkou. Ovšem ne polévku, či jinou tekutou stravu, zkuste něco tužšího – třeba bramborovou kaši 🙂 Opět, jako při všem, co budete dítě učit, se obrňte trpělivostí a tentokráte si navíc připravte něco, čím otřete dítě i jeho okolí.

Ovšem, pokud se mu jíst lžící podaří, tak jej určitě chvalte a nekoukejte na to, že část potravy skončila na oblečení, na stole, pod stolem apod. Ze začátku nechte na dítěti, jak si samo s krmením pomocí lžíce poradí a postupně jej opravujte a ukazujte mu, jak se lžíce drží správně. Není kam spěchat a nejhorší je dítě od učení odradit.

Později přidejte vidličku. Určitě dítko změna potěší a napíchnout si předem připravené-nakrájené kousky masa, brambor pro něj bude zážitek.

Až jako poslední přidejte nůž. Opět kontrolujte a ukazujte dítěti, jak se vidlička drží, jak se drží nůž. Na první „to krájení“ mu poskytněte něco, co mu ukrojit půjde dobře 🙂

A pokud si bude i ve cca 3 letech a výše pomáhat při jídle nejen příborem, ale i rukou, tak to neberte nijak tragicky. Vše totiž doladí s nástupem do školky, kde uvidí své malé vrstevníky, jak rovněž používají příbor a bude se snažit ostatním vyrovnat.

A tip? Určitě jako první lžičku pořiďte lžičku plastovou a odpovídající velikosti. První dětský příbor už může být i z nerezu, ale rozhodně vidlička není nijak zvlášť ostrá a ani nůž není ostrý tak, jako běžný příborový nůž. Rukojeťe bývají různě barevné, s různými motivy, nebo různě dětsky tvarované, takže určitě zvládnete společně se svým dítkem vybrat takový, aby se mu jeho první příbor líbil!

A samozřejmě je vhodné jít dítěti příkladem, tzn. jíst příborem a pokud se pro daný pokrm hodí vidlička a nůž tak ji použít a ne si říci, to už dojím lžící!

Tak hodně štěstí a hlavně „kultury“ při stolování.

Zdroj: Slune-cz.cz

Slovo rozštěp je vlastně tak trochu zavádějící. Nejedná se totiž o rozštěpení, ale nesrostení. Obličej se vyvíjí již v prvních týdnech těhotenství a zpočátku je toto nesrostení zcela normálním vývojovým jevem, kterým každý prochází v přesně určeném období. Tedy každé dítě má po čas svého vývoje v těle matky nesrostlý ret i patro. Ale už po 6. týdnu těhotenství dochází ke spojování jednotlivých tkání obličeje a k jejich srůstání. Rozštěp vznikne v momentě, kdy ke spojení nedojde, srůstu je nějakým způsobem zabráněno nebo není kvalitní.

Embryo má tedy zpočátku na obou stranách nesrostlý ret a dáseň. Mezera pokračuje až do tkaniva, ze kterého se vytvoří nos. Až se tyto tkáně spojí a srostou, vytvoří prostor mezi nosem a přední částí úst. V případě, že nesrostou na jedné nebo obou stranách, narodí se dítě s rozštěpem rtu, který může nebo nemusí pokračovat až na dáseň a čelist.

V ten samý čas má nespojené i patro. Patrové výběžky se začínají spojovat o něco později a to mezi 8. – 12. týdnem těhotenství. Nedošlo-li ke spojení a správnému srůstu patrových výběžků, narodí se dítě s rozštěpem patra. I rozštěp patra může mít různý rozsah. Může být zasaženo patro měkké i tvrdé nebo se může být zasažen jen čípek.

Ojediněle se mohou také objevit rozštěpy dalších částí obličeje, atypické rozštěpy.

Celý proces spojování a srůstání je ukončen po 12. týdnu těhotenství a po té již rozštěp nemůže vzniknout.

Rozdělení rozštěpů obličeje

Kdy začít dítě učit nějaké to říkadlo, básničku, popř. písničku? V nadpise je uvedeno okolo 2 let, nicméně záleží na tom, kdy Vaše dítě začne mluvit! Znám děti, které ve 2 letech mluví dobře a ve 3 letech se s nimi domluvíte na všem, ale také znám děti, které ještě ani ve 3 letech toho moc nenamluví! Prostě s dětmi je to pokaždé jiné, nikdo není stejný!

Nejlépe je začít s něčím jednoduchým, což je asi samozřejmé. Takže nějaké to říkadlo o pár řádcích, nejlépe nějaké, které je doprovázeno určitou činností. Dítě si pak slova lépe zapamatuje na základě toho, co dělá, ze začátku na základě toho, co děláte s ním. Typické je říkadlo, básnička: „Kolo, kolo mlýnský...“ nebo „Paci, paci, pacičky...“.

A jednoznačně! Opakování je matka moudrosti, takže často říkačku opakujte. Klidně „říkačkujte“ celý den 🙂

My např. kdykoliv jsme byli na houpačce a houpali jsme děti, tak jsme říkali: „Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy...“ a to klidně x-krát po sobě. Postupně se dcera začala zapojovat tím stylem, že s námi říkala: „-py, -py, -py …. -py“ 🙂 Později jsem záměrně říkačku nedoříkala a v každé sloce poslední slovo vynechala a čekala, dokud jej dcera nedoplní, abych začala básničku říkat dále. I tento způsob měl úspěch a nyní? Nyní začnu říkat a dcera říká zvesela se mnou. Občas ji slyším i jak třeba houpe panenku a básničku ji říká zcela sama, sice občas pomotaně, ale je tam vše, co má být 🙂 zkrátka i cizí člověk pozná, že se jedná o říkačku „Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy...“.

A co je pro Vás výhoda? Malé děti se strašně dobře a rychle učí a hooodně si toho pamatují. Takže nejdříve umí jednu říkačku, pak druhou a najednou jich je několik, aniž byste je dítě záměrně učili. Ale základem je dítěti říkačky, básničky při různých příležitostech říkat, aby mělo možnost je odchytit. A naopak díky říkačkám se můžete naučit další, jiné činnosti, např. zavazování bot aj.

A nezapomeňte chválit, chválit a chválit. Pokud se tedy dítěti podaří s Vámi říkačku jakýmkoliv způsobem říct, tak jej prostě pochvalte, že je šikovné a že jste to zvládli moc dobře a že to určitě večer musíte ukázat tatínkovi až přijde z práce. Věřte, že dítko se rádo svým umem pochlubí. No a v případě, že Vám dokonce potomek řekne básničku samostatně, tak nešetřete potleskem 🙂

A písnička? Písničky jsou těžší a to z toho důvodu, že jsou delší. Nám se osvědčilo poslouchat písničky v autě. Žádné DVD, jak je tomu v dnešní době zvykem. Ale písničky, mám CD 50 nejlepších hitů od Svěráka a Uhlíře. Nejen že se písničky líbí dětem, ale líbí se i nám rodičům. Jsou dobře zapamatovatelné, takže my rodiče zpíváme a refrémy, ty už zpívá i naše dcera. U některých jejích favoritů zná v podstatě text celý. Občas ji nějaké slovíčko vypadne, občas něco zkomolí, ale zpívá. Dokonce skutečně zpíva – myslím tím, že „notuje“ 🙂 ačkoliv my s manželem moc dobrý zpěváci zrovna nejsme. Opět je důležité nestydět se dítěti zazpívat. Ono nebude posuzovat Vaši kvalitu zpěvu, ono pouze posoudí to, zda zpíváte nebo ne, zda se mu případně daná písnička líbí. Zkrátka nemůžete po dítku chtít, aby Vám zazpívalo písničku, když od Vás uslyší, že nezpíváte, že zpívat neumíte, že zpívání nemáte rádi!

No, a až bude dost říkadel a básniček a hlavně až se dítě zvládne více soustředit (věk cca 3 roky), tak začněte vyprávět a číst pohádky. U nás byla první Karkulka a druhá Budulínek. Čtetě každou pohádku i několikrát, pak ji zkoušejte s dítkem převyprávět a uvidíte, že není problém naučit dítko vyprávět i pohádky.

Pokud od Vašeho potomka neuslyšíte žádnou říkačku, písničku v předškolkovém věku, tak věřte a hlavně se těšte na věk školkový. Dítě se tam v kolektivu básničky, písničky naučí snáze, budou ho motivovat ostatní děti a rádo se Vám doma pochlubí 🙂 Takže nebojte, budete mile překvapeni, jakého šikulína doma máte!

Zdroj: Slune-cz.cz

Ikdyž letošní měsíc únor čítal jen 28 dní - narozdíl od jiných měsíců v roce - stihlo se do naší Wiki knihovničky Modrého koníka, kterou si tady všechny společně tvoříme, nashromáždit hned několik skvělých článků a Vašich cenných zkušeností.

Ve fórech a krátkých zprávách se všechny často ptáme na to, jestli se v těhotenství smí některé ryby, sushi, coca-cola, šalvěj, sushi, alkohol, zázvor, máta apod. Proto ve Wiki přibylo hned několik článků na tato témata, které můžete najít v článcích Strava v těhotenství a Bylinky v těhotenství .

Zajímá nás i to, co se může stát s miminkem v bříšku, když si projdeme Pádem v těhotenství a nebo co dělat, když v těhotenství nemůžeme pohodlně spát, je nám špatně, zvracíme, bolí nás hlava, kyčle, záda atd.- více v článku Problémy v těhotenství .

Stejně tak stále sbíráme různé zkušenosti a informace buď o tom, jakou výbavičku dítěti pořídit a nebo jaké hračky mu koupit. Proto jsme se od února společně zaměřily jednak na jednotlivé značky Golfek pro děti , tak Kočárků pro panenky.

V oblasti zdraví a péči o dítě už budeme moci čerpat z informací článků: Jak kojit - a s tímto tématem spojené kousání při kojení, bojkot kojení, či kojení po císařském řezu... nebo dále o novorozenecké žloutence, bolestech bříška , či obávaných pádech miminek

No a protože každá z nás chodí se svým dítkem na pravidelné kontroly k lékaři, pediatrovi, základní informace o obsahu preventivních prohlídek se můžem dočíst v daném článku přímo na téma Preventivní prohlídka .

Teprve se vracíte z porodnice, a už nadšeně vymýšlíte, kam synek nebo dcera půjdou studovat, jaké budou mít koníčky a co z nich vyroste? Co takhle jim pomoci v jejich budoucích krocích naspořením nějaké finanční částky? Ideální variantou je stavební spoření od Lišky, které můžete uzavřít hned po narození dítěte i den před jeho osmnáctinami – a nemusíte se bát, že potomek vkročí do dospělosti s prázdnýma rukama. 

Stavební spoření je jednou z nejvýnosnějších střednědobých investic. Zároveň patří mezi velmi málo rizikové produkty – výnos není nijak ovlivněn děním na finančních trzích, což oceňují nejen lidé, kteří mají rádi jistotu a bezpečí svých úspor.

Se stavebním spořením od Českomoravské stavební spořitelny získáte:

• státní podporu až 2 000 Kč na osobu ročně,
• prémii za vysoké vklady až 5 000 Kč,·
• zákonné pojištění vkladů.

Navíc, pokud uzavřete u Lišky svému dítěti smlouvu do konce března 2014, může na jeho účtu stavebního spoření přistát prémie ve výši až 1 000 korun. A když smlouvu uzavřete současně s potomkem i Vy, dítě bude mít vedení účtu po dobu sedmi let zdarma.

Více na www.cmss.cz

Zodpovědnost? Co to vlastně je? Zodpovědnost nebo-li také odpovědnost je jakýsi morální-etický pojem, který označuje ručení osoby za nějakou věc, jednání, či jinou osobu. V podstatě člověk vždy nese zodpovědnost, za činy, které se mu staly nebo také jinak řečeno, odpovědnost ukládá osobě nějaký úkol do budoucnosti.

Zodpovědnost je tedy vlastnost, která by neměla lidem chybět, nicméně někteří k ní máme blíže, někteří dále. Hodně je tato vlastnost ovlivněná výchovou, pokud jste zodpovědní, tak děti tuto vlastnost do jisté míry získají po vás!

Čím začít? Kdy? A kde třeba? S jakýmsi vysvětlování zodpovědnosti nemá význam začínat před 3 rokem života. Základem je, aby dítě bylo schopné již smysluplně chápat, co mu říkáte a zároveň bylo schopné se zeptat, tzn. mělo dobrou slovní zásobu, dobře mluvilo. Pak teprve může začít chápat smysl slova zodpovědnost. V každném případě je dobré mu takovéto náročné slovo vysvětlit na příkladu. Takže např. „Už jsi velký(á), tak zodpovídáš tady za všechny svoje bábovky na pískovišti, pokud se ti nějaké ztratí, třeba si je zahrabeš do písku, tak jiné mít nebudeš a nebudeš si mít s čím hrát“. Zároveň je dobré udělat dítěti zpětnou kontrolu. Tedy, pokud se vrátím k příkladu z pískoviště s bábovkami, tak musíte sami vědět, které bábovky jsou Vaše. Před odchodem vyzvat dítě, ať je uloží zpět do tašky a nechat jej, ať pracuje samo, popř. mu nabídnout pomoc. Pokud vidíte, že nějaká chybí, tak se zeptejte, jestli už má vše uklizené. Buď si samo vzpomene, že něco chybí nebo v mladším věku ne, tak mu připomeňte, kde má kupříkladu ten zelený kyblík 🙂    

Později se dítě bude zodpovědnosti učit ve školce, kde dostane jakési další „úkoly“ a bude zodpovědný, za jejich správné dokončení. Což je velmi dobré pro další život, neboť ve škole už je zodpovědnost nezbytná a nadále ji využijete po celý svůj život.

Ve školce se dítě začne učit i jakési kolektivní zodpovědnosti, která je založena na spolupráci malých parťáků!

No, a díky tomu, že dítě začne zvládat být zodpovědné za svoje svěřené věci, tak se později na něj budete moci v mnohém spolehnout, což je pro rodiče velká odměna.

Zodpovědnosti se dá dále naučit i při tom, když dítěti pořídíte nějakého domácího mazlíčka – kočku, psa, myšáka apod. Nicméně zvažte řádně svoje možnosti, svůj prostor k bydlení, věk dítěte apod., neboť zde se již jedná o živou bytost, která s Vámi stráví několik let, tak aby tato léta byla ve výsledku strávená všestranně příjemně, nikoliv aby šlo o nutné zlo.

A rada závěrem? Aby Vaše dítě mohlo být zodpovědné, tak mu musíte „něco“ svěřit, dále mu musíte vysvětlit pravidla a to tak, aby to bylo přiměřené jeho věku. Samozřejmě mějte přiměřené nároky opět k věku a vyvinutosti dítěte a hlavně buďte mu nápomocni! A připoměńte svému dítěti, že mu věříte, že danou věc určitě krásně zvládne, případně jej nějakým způsobem povzbuďte a následně nezapomeňte na pochvalu.

Zdroj: Slune-cz.cz    

Když se človíček narodí, tak je mu zpravidla věnována maximální pozornost, zvlášť pokud se jedná o dítě prvorozené. Nicméně kolem 2 roku, když začíná dítě komunikovat a většinu věcí, co mu srozumitelně vysvětlíme chápe, je čas naučit jej se dělit o věci-hračky s ostatními.

Neboť dítě, které se neumí dělit o věci, ztropí mnohdy až přehnanou scénu, když mu někdo cizí na jeho hračky šáhne!

Jak tedy naučit děti, aby se dělili s ostatními??? Začnu dětmi druhorozenými atd., zkrátka sourozenci. Ti se narodí do prostředí, kde už mají nějakého toho brášku nebo sestričku. Jednoduše je na místě stále někdo „malý“ a je dobré od mala vštěpovat dětem následující: dej půlku bráškovi-sestřičce, hračky máte dohromady, tak se zkuste domluvit, kdo si s čím teď bude hrát apod. Ale samozřejmě i druhorozené děti začnou mít „majetnické“ sklony a nebudou chtít svoje hračky komukoliv půjčovat, dělit se. Postup jak je dělení naučit je stejný, jako u dětí prvorozených, které bývají svými hračkami posedlé podstatně více.

Takže pokud dojde k tomu, že dítě odmítá věci půjčovat, plačtivá „s céna“ jedna střídá další, děti se o věci se sourozenci ale i dalšími dětmi např. na hřišti perou, Vaše domluvy nepomáhají, tak je čas důsledného vysvětlení, že dělení je na místě a správné!

Za prvé v žádném případě dítěti neberte hračky ani další věci násilím. Jelikož rodiče pro děti představují vzor, tak je dobré jim ukázat, kudy vede ta správná cesta, neboť malé děti rádi rodiče kopírují! Ačkoliv jsem výše uvedla, že sourozenci mají situaci trochu „jednodušší“, tak opět v žádném případě nenuťte pod výhružkou či násilím starší dítě, aby se dělilo s mladším, opět je lepší vysvětlení v poklidu. Určitě není správné, aby starší sourozenec musel půjčovat veškeré svoje hračky mladšímu, jen proto, že mladší je chce a věřte, že mladší dítě bude chtít vše stejné jako dítě starší.

Pokud se tedy Vaše děti, ať už sourozenci, kamarádi nebo jen parťáci z hřiště o hračky hádají a vy si nejste stoprocentně jisti tím, na čí straně je pravda, tak je v rámci možností nechte, aby si spor vyřešili sami mezi sebou. Pouze jim ukažte, jak jsem uvedla výše, správnou cestu: např. „Vím, že jste si s touto hračkou chtěli hrát oba dva, ale to není možné, tak co myslíte, jak to vyřešíme, má někdo z vás nějaký nápad?“. Případně jim navrhněte řešení, možné varianty.

Jinak je naprosto normální ve vývoji všech dětí, že se u nich objeví „majetnický“ sklony, ale díky této vlastnosti, v podstatě sobeckosti se naučí tu lepší vlastnost a to ochotu dělit se. Vy v každém případě se snažte zůstav vklidu a situaci vnímejte objektivně, pokud možno s nadhledem.

A na druhou stranu, pokud Vaše dítě nějakou hračku jinému z ruky vytrhne, tak se „poškozenému“ dítku omluvte a vysvětlete svému, jak ošklivě se zachovalo a že je určitě lepší, když se zeptá, zda by se nemohl na danou věc podívat, půjčit si jí.

Každopádně umění dělit se je těžké a proto je to „běh na dlouhou trať“ dítě této dovednosti naučit, někteří pochopí ihned jiným trvá rozdělit se déle. Každopádně Vašemu i jiným dětem prospěje, pokud nedochází k nebezpečnému fyzickému kontaktu, když si spory mezi sebou vyřeší sami, aspoň poznají, že je potřeba jakési domluvy a že ne vždy budou vítězové. A pokud konflikt vrcholí a vypadá to, že dojde k trhání vlasů, kousání, štípání, zkrátka k rvačce, tak teprve v tuto chvíli zasáhněte, pokuste se dítěti situaci vysvětlit, viz. výše a pokud ani vysvětlení nepomáhá, tak dítě rozptylte něčím jiným, odveďte jeho pozornost jinam, např. k jiné hračce, zahrajte s ním jinou hru a pokus o vysvětlení důležitosti dělení se nechte na jindy 🙂

zdroj: Slune-cz.cz

Bylo 0.45h a mě vzbudil pocit mokra. Naštěstí to byl jen pocit, a já s úlevou, že jsem se nepočůrala, šla radši na wc. Po zpáteční cestě ze záchoda mě začalo mírně píchat v podbříšku, ale v žádném případě to nebylo jako kontrakce. Takže jsem si myslela, že holt opět jen poslíčci. Nicméně ve mně hlodal červíček pochybností  a já začala měřit intervaly. Už byl vzhůru i manžel a ptal se zda si má dát kafe a pojedeme 😀 řekla sem že asi ne že to jsou asi jen poslíčci..... Jenže omyl. "Poslíčci" byli dost pravidelní - 4x po 10min, 3x po 7min a 5x po 5min .... to už jsem šla do vany zda je rozeženu nebo ne. U vany mi začala téct trošku voda  po noze, takže sem zavolala na muže ať si to kafe teda udělá, že do porodnice dnes prostě jedeme😀 Z vany jsem vylezla s kontrakcema po 4-5minutách. Rychle jsem oblíkla sebe a oblíkla spící Charlottku 🙂 Chuděra nechápala která bije, ale pochopila, že jí maminka s tátou jedou pro sestřičku. Ještě sem zavolala mamce, ať je nachystaná že jedeme s Charlottkou 🙂 Byla chudák zmatenější než Charlottka 😀 a chtěla už čekat u vrat i když nám to k ní trvá půl hodiny 😀 když si přebírala Chár, říká jí "ten brácha je ale hloupý takhle nás budit že?" 😀 jo stále si myslela že čekáme kluka 🙂

Do porodnice jsme dojeli s kontrakcema po 3-3,5minutách (chvilku byly i po dvou minutách a to začal muž být mírně nervózní zda to stihneme 😀 ) 

Na příjmu jsem rovnou opět odmítla jakékoliv tlumící léky a hlavně žádný epidural. PA která se nás ujala se divila, že epidurál píchají ve fáze v které jsem zrovna já a já to zvládám dokonale s úsměvem. Ujistila mě, že se pokusíme do oběda porodit 😀 no nemýlila se 🙂 Tentokrát jsme dostali porodní box číslo 1 .

Bohužel srdeční akce miminka nebyla nejdokonalejší, takže sem na začátku byla napojena na monitor aby se vidělo zda se uklidní nebo ne. Naštěstí se umoudřila a nebylo potřeba cokoliv řešit. Poté přišla dr mi píchnout vodu. Na poprvé jí to nešlo, říkala že čekala že jak je to napnuté, že to hned praskne ale musela stříhat 2x. Kontrakce oproti prvnímu porodu byly šílené, hrozně bolestivé a ač mám práh bolesti hodně vysoko, omdlívala sem bolestma a chvílemi se mi i chtělo zvracet :( Dokonce jsem PA při vyšetření v jednu chvíli odstrčila jelikož se ta bolest nedala vydržet :( Ale přežila jsem :D 

Ty hodiny kontrakcí byly šíleně nekonečné....zdálo se mi to delší než u prvního porodu. Při posledním vyšetření, jak jsem otevřená, PA říkala že je to zatím málo, že musím ještě vydžet. A odešla se slovy kdyby něco hned zvonit. Po 5min co odešla už jsem říkala muži, ať na ni zvoní, že už budu rodit. Mám dojem, že mi chudák moc nevěřil ale sestru zavolal a oznámil, že už mám pocit tlačit. 

Samotný porod trval asi 10minut, i když mně to přišlo jako věčnost. Malá ale nešla vytlačit. Bylo to jako tlačit balon proti zdi , nicméně se nevracela jako Chár, takže na 10.  zatlačení byla venku. 

Bylo pár minut po půlnoci, když mě vzbudily mírné bolesti. Jelikož jsem byla otevřená, bez hlenové zátky a měla bolesti od 30tt ,tak jsem si myslela že opět planý poplach. Navíc mi den před tím bylo dokonale dobře. Za celé těhotenství mě konečně nic ten den nebolelo, nebylo mi špatně, dobře se mi dýchalo....prostě mi bylo báječně 😀  

Nicméně bolesti stále neustupovaly a já se hodinu v posteli převalovala jak na trní.... rozhodla jsem se dát si horkou vanu...

Ve vaně se bolesti ustálily na frekvenci co 5minut, což teda mi došlo, že už je to asi ono. Vylezla jsem z vany, vzbudila muže, že jako už asi rodím  (ten jeho vytřeštěný ospalý výraz nikdy nezapomenu). Oblíkli jsme se, naházeli tašky do auta a vyrazili směr porodnice..... celou cestu jsme se smáli, bolesti nebolesti já se smála snad všemu 😀 když jsme dorazili do porodnice bylo něco před 6 ráno... a pršelo....říkala jsem si, že snad nám kapky přinesou štěstí...

Sestřička z příjmu nás odvedla na porodní a ohlásila nás "to je ta paní co rodí na narozeniny" 😀

Rovnou jsem odmítla  cokoliv na bolest, což se sestřička divila, že spíš jim tam každá prosí o cokoliv na bolest 😀

Sestra semnou vyplnila papíry, ani nevím jak sem jim to dokázala podepsat 😀 

   Jednou přijde den, kdy se musí děti začít učit mýt samy. U každého dítěte tento okamžik nastává jindy, ale není na škodu učit sebeobsluze při mytí již děti sotva tříleté.
   Koupání je u nás jedním z večerních rituálů, které se snažíme neodbývat ve spěchu. Je pro nás očistným uvolněním po celém dni a předzvěst ukládání se k spánku. Smýváme ze sebe vše, co se přes den na nás zachytilo, a to doslova i obrazně. Koupel a sprchování naše děti měly rády už coby miminka. Postupně jsme prodlužovali dobu, po kterou byly ve vodě, s rozvojem motorických dovedností přidávali do vody i hračky. Nechávali jsme dětem nízkou hladinu vody a povzbuzovali je, aby si do vody lehly a „poslouchaly vodu“. Brzy zjistily, že se nemusejí bát namočit si vlásky a nemusejí se bát vody v uších. Ležely naznak s potopenýma ušima a objevovaly dosud neznámé zvuky. Mytí vlásků, často tolik obávané, nemusí být žádným koupelnovým bojem. Nám k překonání strachu z vody v očích dobře posloužila žínka připlácnutá na oči a později v létě na chalupě skákání do bazénku – při hře jsme žádnou žínku nepoužívali a děti se naučily vytírat si vodu z očí rukama. Ukázali jsme jim, jak si mýt vlasy při záklonu hlavy, aby voda do očí netekla. Zvlášť pečlivě je třeba dbát na opláchnutí zbytků mýdla z pokožky a šampónu z vlasů, takže jsme hrávali hru „Na vodopád“, kdy jsme pomocí sprchy smývali zbytky šampónu a měnili u oplachování výšku dopadu vody, případně sprchu vyměnili za proud vody z kohoutku.
   Každé koupání jsme vždy trpělivě opakovali nahlas, co se chystáme udělat a co právě děláme. Čím při mytí začínáme a jak postupujeme (odshora dolů, zepředu dozadu). Dětem jsme tak vštěpovali, že začínáme rukama a obličejem, ušima, krkem, hrudníkem a podpažím, následuje bříško, záda, genitálie, zadeček a nohy. Každé místo na těle si zaslouží umýt, osušit a ošetřit. Povzbuzovali jsme je a ptali se: „A co bude po uších?“ – „Krk!“ odpovídaly děti. „A co bude potom, co ještě musíme umýt?“ ptali jsme se dál a opět se nám dostalo nadšené odpovědi. Byla a je to hra.

Zdroj: Slune-cz.cz

Svět není černobílý. Svět je barevný! Proto je důležité, aby Váš potomek znal barvičky. Již malé děti, cca kolem 2 let, umí základní barvy a potom svoji znalost barev nadále rozšiřují. Samozřejmě záleží na každém jedinci, někteří jsou v poznávání barev rychlejší, některým to trvá déle.

    Jak začít – nejlépe tzv. porovnáváním. Co to znamená? Například:
    a)    ŽLUTÁ? Co je žluté? Sluníčko. Žlutá jako sluníčko.
    b)    ČERVENÁ? Co je červené? Jahůdka. Červené jako jahůdka.
    c)     ZELENÁ? Co je zelené? Tráva. Zelené jako tráva.
    d)    MODRÁ? Co je modré? Nebe. Modré jako nebe atd. atd.

Důležité je v případě přirovnávání uvádět věci typické nebo co nejtypičtější pro danou barvu, aby nedošlo k tomu, že řekneme: „koukni, to je žluté jako tvé auto“ a následně dítě vidí auto, které má barvu jinou.

A samozřejmě platí staré dobré pořekadlo – „Opakování matka moudrosti“. Čím více budete barvy probírat, tím dříve a snáze si je dítě zapamatuje a naučí, začne barvy používat. A platí i „Škola hrou“. V případě, že budete dítě učit barvy v rámci hry, tak se bude učit radši, v podstatě si bude hrát a nebude mít pocit, že se něco učí a učení bude vedlejší příjemný efekt.

Je totiž neuvěřitelné, jak mají děti věci spojené, aniž by o tom rodiče věděli. Pro příklad uvedu – po narození syna se dcera (2,5 roku) ohromně zajímala o kojení, v té době jsme i dost probírali barvy a následně všem říkala, ve chvíli, kdy jsem začala kojit, že maminka má pro brášku mlíčko, že mlíčko je bílé, bílé jako sníh a že sníh padá jenom, když je zima.

Nejdříve dítě barvy jenom rozeznává a až později se je naučí pojmenovat, takže mějte trpělivost, ze začátku dcera třeba řekla „to je jako jahůdka“. Já se tedy zeptala „a jakou to tedy má barvu“ a dostalo se mi odpovědi, že modrou... Tak jsem dceru opravila, že jahůdky jsou červené a že daná věc je tedy červená a jestli by byla tak šikovná a našla ještě něco, co je červené. Prostě všechno chce čas, každopádně věřte, že dítko se barvy postupně naučí!


Je možnost učit děti rozpoznávat barvy i ukazováním v případě, že dítě již nějakou povědomost o barvách má. Takže když jdete kupříkladu po parkovišti, tak si u každého auta říci, jakou má barvu.


A co bych doporučila? Pokud budete kupovat pastelky, tak nejenom, že je dobré koupit nelámavé, čímž jistě ve výsledku ušetříte. Je dobré koupit pastelky i nějaké větší, aby se dítku především zpočátku dobře držely. Ale základem je koupit takové, aby když si dítě vezme červenou pastelku, tak aby bylo vidět, že je červená, aby její „obal“ byl červený, nikoliv s nějakým motivem, nikoliv dřevěný. Zkrátka jenom barevná tuha v nic neříkajícím obale dítěti moc v učení barev nepomůže. Zároveň je dobré kupovat hračky v různých barvách, ale nezapomeňte, že všeho moc škodí. No, a dobrým pomocníkem při učení barev je hra „Pan Čáp ztratil čepičku, měla barvu, barvičku...“.


V rámci učení barev lze hrát spousty dalších her. Záleží na Vaší fantazii, na možnostech, na prostředí, v němž se aktuálně nacházíte. Nicméně můžete koupit třeba plastové barevné míčky, dát je do nějaké nádoby a vytáhnout třeba zelený a chtít po dítěti, aby našel další, které jsou rovněž zelené. Pokud se to dítěti povede je velmi vhodné jej pochválit a motivovat k další činnosti, k hledání míčků barvy třeba červené.


A možná Vás ve výsledku nejvíce překvapí fakt, že dítě bude znát nějakou barvu, aniž by jste tuto barvu záměrně dítě učili. Ovšem musíte s dítětem komunikovat, a když už si s ním povídáte, tak při oblékání mu říci, dnes si vezmeš růžové tričko a budeš k němu mít i růžové tepláčky. A šup – dcera uměla růžovou 🙂


Nu, hodně zdaru při učení barev a poslední doporučení, učte dítě barvy postupně, po jednom.

Zdroj: slune-cz.cz

Slavíte MDŽ? Nebo tento svátek pokládáte za komunistický? Bohužel si jej soudruzi přivlastnili a z oslavy boje žen za volební právo udělali den karafiátů a chlebíčků. Přesto si v Mamaja group myslíme, že stojí za to ho slavit.

„Jsme firma, kde donedávna pracovaly samé ženy. Až před několika týdny k nám přibyl jeden muž. Zabýváme se potřebami pro děti, hlavně látkovými plenami a šátky nebo ergonomickými nosítky. Ale to není všechno, najdou se u nás i čistě ženské věci. Letos jsme se rozhodli nabídnout ženám k MDŽ drobnosti z našeho sortimentu, které jinde neseženou, které jsou praktické a něčím výjimečné,“ popisuje Kateřina Borunská, majitelka a jednatelka společnosti.

Tip č. 1: Elegantní pouzdro na dámské hygienické potřeby

Nezáleží na tom, čemu dávají ženy přednost při menstruaci. Tampóny, vložky i kalíšek se snadno vejdou do našeho pouzdra. Šijeme ho v několika designech z biobavlny, uvnitř je nepropustná PUL vrstva. Má dva barevnými poutky odlišené oddíly.

Tip č. 2: Deky s nepropustnou vrstvou

Pop-in deky, které využijete nejen pro vašeho drobečka, ale také například na pláž, jsou dost velké, takže se na ně vejde celá rodina. Jedna strana je nepromokavá, deku lze snadno srolovat a má také držadlo. Jednoduše je praktická i krásná.

Odmala jsem slýchala, jak se mi máma věnovala a naučila mě do dvou let věku spousty říkadel a písniček. Posluchači mělo být zřejmé, že právě ona je obětavou mámou, která učí, co jí síly stačí,  trpělivě opakuje donekonečna básničky a že moje znalosti říkadel byly její zásluha. Vlastní rodičovství mě pak přesvědčilo o tom, že vše bylo nejspíš trochu jinak.Děti se učí rádyPředevším jsem zjistila, že děti se učí říkadla a písničky rády. Naše děti coby batolata milovaly chvíle, kdy jsem si s nimi sedla, vzala si je na klín a spolu jsme si ukazovali obrázky v knihách říkadel, povídali si o tom, co vidíme, k tomu si párkrát řekli samotné říkadlo a třeba se u toho pohupovali do rytmu nebo tleskali.  Nebylo žádné cílené učení, byla jen hra. Tulení u mámy na klíně, barevné obrázky, rytmická mluva – to vše bodovalo.  Dceru v jedné knize říkadel dokonce zaujala velká barevná písmenka v názvu knihy natolik, že se v necelých dvou letech naučila abecedu a okolí pak šokovala, když na ulici nebo v čekárně u lékaře písmenko po písmenku „četla“, co viděla okolo sebe.  Syn se zase soustředil více na obrázky než na říkadla samotná. Chtěl příběh, žádal detaily a v necelých třech letech i vysvětlení: „A proč, mami?“Nejoblíbenějšími knihami říkadel se stala leporela s říkadly Josefa Lady.  Obě děti se nejdříve naučily doplňovat poslední slova veršů, později jsme se po jednotlivých verších střídali.  Měly očividnou radost ze spolupráce. Stavěli jsme z leporel různé ohrádky, lezli okolo nich, vždy jeden píchl prstem do určitého obrázku a druhý měl dané říkadlo říci. Schválně jsem občas řekla k obrázku říkadlo, které k němu nepatřilo, což na druhé straně vyvolalo obvykle salvu smíchu a pištění: „Né, mami, to tam nepatří!“ Rytmus říkadel jsme uplatňovali často i na hřišti. Krátila jsem si dlouhé chvíle u houpaček přeříkáváním říkadel a došla k překvapivému číslu 54, a to jen u říkadel Josefa Lady. Děti přeříkávaly říkadla se mnou do rytmu houpání  a měli jsme tak na dlouhé minuty o zábavu postaráno. 

 Zdroj: slune-cz.cz

Také se vám čas od času ozve v hlavě tento hlásek? Pokud jste „v očekávání“ nebo již svého malého drobka chováte, nelze se divit. Strie jsou totiž skutečným strašákem většiny maminek.

Některé z nás nabraly v těhotenství až desítky centimetrů v pase, což může vést k trvalému poškození elastických vláken pod povrchem kůže. Právě tento proces stojí za vznikem takzvaných strií.

Jedná se především o kosmetický problém, který ženu naštěstí nijak neohrožuje na zdraví. Pajizévky, jak se striím správně česky říká, jsou jizvičky, které se objevují nejčastěji na stehnech, bříšku, bocích a zadečku. Jejich zbarvení je proměnlivé – přechází z jasně červené až po stříbřitou barvu.

Jak se jim bránit?

Mazat a mazat! Genetické dispozice už zřejmě neovlivníte, ale můžete toto riziko snížit na minimum používáním vhodných krémů a olejíčků. Vyzkoušejte například Elasti-Q® Original. Nejprodávanější přípravek v prevenci strií v České republice. Díky unikátní kombinaci účinných látek, jako je kyselina hyaluronová, D-panthenol, elastin a vitamin E, je ideálním krémem, který účinně bojuje v prevenci vzniku strií. Je lehké konzistence, snadno se vstřebává a nezanechává pocit mastnoty. Jeho luxusnější forma, Elasti-Q® Exclusive tělový krém, obsahuje mimo výše zmiňovaných látek o 220 % vyšší obsah elastinu a o 60 % vyšší obsah kyseliny hyaluronové. Nejen, že tak bojuje proti vzniku strií, ale rovněž příznivě působí na strie již vzniklé.

Elasti-Q® Exclusive tělový olej je naprostá novinka této řady. Olej má velmi příjemnou, nevtíravou vůni, hydratuje a vyživuje pokožku a pomáhá ji chránit před nepříznivými vlivy a volnými radikály. K dostání je výhradně v lékárnách, neobsahuje parafin, barviva ani konzervační látky.

Sháníte-li nový kočárek, autosedačku, postýlku, oblečení či další zboží nejenom pro kojence a batolata, určitě je pro vás zajímavé porovnat jejich kvalitu, bezpečnost, ale i cenu.

Nyní jsme pro vás nachystali soutěž o 24 vstupenek na veletrh PRODÍTĚ, který se koná ve dnech od 6. do 9. března, v Brně.

Veletrh vám přinese novinky a trendy ze světa potřeb pro děti a nastávající maminky. Součástí nabídky předních dodavatelů dětského zboží bude nejenom běžný sortiment, ale i novinky, které ještě nedorazily na prodejní pulty. To vše s možností nákupu za zvýhodněné ceny!

Nabídku vystavovatelů doplňuje také lákavý doprovodný program pro děti. Jsou pro ně nachystány hudební a divadelní vystoupení (JŮ a HELE, Žížaláci, Upír Krejčí nebo kouzelník Pavel Kožíšek), hry a soutěže o krásné hračky od společnosti Zapf Creation, Disney kino, anebo oblíbený herní systém Disney Infinity. Chybět nebude ani kolotoč, skákací hrad a dětský koutek s bezplatným hlídáním dětí od tří let.

Pravidla soutěže:

Do soutěže se můžete zapojit během následujících sedmi dnů, tedy od 25.2. do 4.3. 2014. Jak? Stáčí udělat následující kroky:

1. ve svém fotoblogu si vytvořte album s názvem "Soutěžím o vstupenky na veletrh ProDítě”.

2. do alba si vložte fotku ProDítě. Najdete ji v albu loginu Soutez, ve fotoblogu, anebo přímo přes tento link: http://www.modrykonik.cz/blog/soutez/album/soutez-o-vstupenky-na-veletrh-prodite-6gl6ki/ váš link na váš fotoblog.

3. napište pod fotografii krátký text, na co se na veletrhu nejvíce těšíte, proč se na něj chystáte?

4. napište tuto krátkou zprávu o soutěži do svého fotoblogu. "Ahoj, na modremkoniku.cz nyní probíhá soutěž o vstupenky na Veletrh ProDítě. Přidej se i ty!".

5. následně do fóra pod téma "Soutěžím o vstupenky na veletrh ProDítě" uložte váš link na váš fotoblog. Tím se zařadíte do soutěže.

6. zapojit se do soutěže můžete kdykoliv v týdnu od 25.2. do 4.3. 2014. Přesně o půlnoci se soutěž skončí.

7. následně tým lidí z Modrého koníka vybere výherce pomocí jednoduchého rozpočítavadla (z důvodu možných kalkulací, uveřejníme po ukončení soutěže). Vyhlášení výsledků proběhne následující den po ukončení soutěže, konkrétně 5.3.2014. Odměněno bude 12maminek, z toho každá získá 2 vstupenky.

Více informací o veletrhu Prodítě.

Potřebujete nový kočárek, autosedačku, postýlku, oblečení či další zboží nejenom pro kojence a batolata? Přijďte porovnat jejich kvalitu, bezpečnost, ale i cenu na brněnské výstaviště! Navštivte další ročník veletrhu PRODÍTĚ, který ve dnech od 6. do 9. března, přinese novinky a trendy ze světa potřeb pro děti a nastávající maminky. Součástí nabídky předních dodavatelů dětského zboží bude nejenom běžný sortiment, ale i novinky, které ještě nedorazily na prodejní pulty. To vše s možností nákupu za zvýhodněnou cenu!

Spousta zábavy nejenom pro děti

Nabídku vystavovatelů doplňuje lákavý doprovodný program nejenom pro děti. Pod názvem Dětský svět se skrývají hudební a divadelní vystoupení, hry a soutěže o krásné hračky od společnosti Zapf Creation. Letos nově je součástí také Disney kino, které každý den přinese mnoho krásných pohádek. Děti si budou moci vyzkoušet také velmi oblíbený herní systém Disney Infinity. Chybět nebude ani kolotoč, skákací hrad a dětský koutek, kde se po celou dobu konání veletrhu poskytuje bezplatné hlídání dětí od tří let. Děti si pohrají s mnoha krásnými hračkami, najdou si nové kamarády a maminky se mohou bez obav věnovat nakupování. Součástí dětského koutku je také prostor pro přebalení, ohřátí jídla a nakrmení dětí.

JŮ a HELE, Žížaláci, Upír Krejčí nebo kouzelník Pavel Kožíšek

V rámci doprovodného programu se uskuteční hned několik krásných představení. V pátek se můžete těšit na pořádnou porci zábavy s Václavem Upírem Krejčím v rámci programu paParáda…a bude legrace. V sobotu nás kouzelně naladí Magická show Pavla Kožíška a Hanky Mašlíkové S kouzly kolem světa, ve které poletíme na výlet letadlem a v každé zemi, kde přistaneme, na nás čekají typická a originální kouzla dané země. V rámci nedělního programu se setkáte se svými pohádkovými kamarády – zažijete Veselou pouť s hosty JŮ a HELE do světa hudby, kolotočů, říše cizokrajných zvířat, za obyvateli strašidelných hradů, zkrátka do míst plných zábavy a legrace. V neděli odpoledne si budete moci pohrát s oblíbenými Žížaláky v rámci prezentace festivalu Smíšek, chybět nebude ani povídání s autory tohoto krásného večerníčku a promítání pohádek.

Bezplatné odborné poradenství

Darovat, rozdělit se, podělit se a to bez nároku na zpětný zisk je mnohdy těžké a je tedy nutné se této vlastnosti naučit. Kdy začít? Nejlépe hezky od malička a postupně přidávat 🙂

Každý jsme jiný a každý má zakořeněn a postupně výchovou ovlivněn jakýsi sklon k empatii, k nezištné dobročinnosti. Již v batolecím věku si můžete všimnout a až budete mít svoje děti, tak si jistě všimnete, že pokud jiné dítě pláče, tak druhé se mu snaží pomoci, snaží se mu být oporou v jeho nesnázi. Např. dcera když začal její o dva roky mladší bráška plakat, tak již ve svých čtyřech letech ji bylo jasné, že je něco špatně a vždy se mu snažila pomoci, třeba mu začala hledat dudlík, přinesla hračku apod. Mimochodem je hezké takovou situaci u svých děti vidět!

Aby dítě bylo schopné darování, tak musí být vedeno k jisté empatii, ke schopnosti vcítit se do situace druhých lidí. Později je dobré dítěti vysvětlit, že nejde vždy o darování, o pomoc finanční, věcnou, ale že jde i o umění naslouchat, strávit svůj čas s/nad danou věcí apod. Pokud se dítěti v tomto směru nebudete věnovat, tak věřte, že Vám z potomka vyrostou sobci, což se do budoucna velmi obtížně napravuje, urovnává.

Dobré je s dítětem již v útlém věku řešit nesnáze. Např. se zeptat: „Proč myslíš, že je ten chlapeček tak smutný?“, „Co myslíš, že bychom mohli udělat, aby holčička už neplakala?“ apod. Zkrátka pokud máte „cestou“ nějakou nesnázi, tak ji s dítětem proberte, vysvětlete mu možnosti pomoci, popř. jej nechte mu pomoci.

Velmi vhodné k učení empatie je čtení klasických pohádek, kde dítě poznává postupně velmi jasně a srozumitelně dobro od zla, seznámí se s kladnými lidskými vlastnostmi jakou jsou obětavost, přátelství, skromnost. Samozřejmě pozná i špatné lidské vlastnosti, což je také dobré, aby mohlo svět vnímat uceleně.

Samozřejmě je důležité pocity, emoce dítěti popsat, aby si je mohlo uvědomit a později dále správně využít. Tedy např.: „Máš radost, že se ti povedlo nakreslit to sluníčko?“, „Jsi smutný, že ti bráška nechce půjčit hračky?“.

Další možností, jak u dítěte rozvinout empatii je, že mu ukážete, co je správné – pustíte v tramvaji svoje místo staršímu, těhotné a následně dítěti vysvětlíte svůj počin, proč jste tak udělali. A zde se opět vracím k jedné základní věci a to je – JÍT DÍTĚTI PŘÍKLADEM! Pravdou je, že než neustálým poučováním se děti učí podvědomým napodobováním svých vzorů – což jsou zprvu jen rodiče a ty nejbližší osoby v jeho okolí. Zkrátka dítě Vás vnímá každou chvíli a časem bude kopírovat to, jak se k ostatním chováte, to jací jste v určitých situacích atd.

Dítě by mělo být seznámeno i s tím, že ne všichni lidé jsou šťastní, zdraví apod. Ovšem zde opatrně, je důležité, aby informace o reálném světě byli vždy úměrné věku dítěte! Zbytečně jej nezatěžujte, nechte mu „dětství“ a s tím spojenou jistou dětskou bezstarostnost.

No, a pokud uvidíte, nějakou dobročinnou akci, která je Vašemu srdci blízká, tak se jí zúčastněte, vysvětlete čím a jak a především komu jste pomohli. Např. i pokud chodíte darovat krev, tak samozřejmě dítě neberte s sebou k odběru, ale sedněte si s ním a vysvětlete mu, kam jdete, proč je darování krve pro jiné důležité, a že i když injekce bolí, tak že to vydržíte, že to malé píchnutí za záchranu nějakého jiného života určitě stojí!

Pokud máte v okolí dětský domov, tak neváhejte a nepotřebné oblečení po dětech dejte potřebným a opět za účasti Vašich dětí apod.    

A závěrem – důležitá je zase chvála, tedy za každý náznak dobročinnosti, ochoty pomoci druhým dítě chvalte. Zkrátka jací jste vy, takový jednou budou Vaše děti...

zdroj: Slune-cz.cz

Během mateřské se jako maminky setkáváme s tolika různými povinnostmi, že bychom rády daly menší dialog s dotyčným, který nazval toto období mateřskou dovolenou. Denně jsme vystavené koloběhu, který se točí kolem plínek, krmení a výstražných budíčků o druhé ráno, protože potomek si usmyslel, že je čas na menší mejdan. Proto je přirozené, že neustále přemýšlíme, jak si povinnosti ulehčit a pátráme po řešeních, které by nám ušetřily čas a peníze.

Šetřím čas, protože nechodím do banky, šetřím peníze, protože mám účet zadarmo

Dnes už si na internetu můžeme vyřídit řadu věcí a na zjednodušení našeho života myslí i banky, které jsou online. Ze zkušenosti víme, že odejít volně z domu jako za starých časů, už není nejjednodušší. V takové chvíli je neuvěřitelnou pomocí možnost vyřídit si podobné záležitosti přes internet – dokonce otevřít si účet v bance. Výhodou online banky je, že peníze, které ušetří na fyzických pobočkách, může klientům vrátit například v podobě snižování poplatků. I díky tomu nabízí Zuno nový účet Plus, jehož vedení můžete mít zadarmo. Stačí, když během měsíce uskutečníte platby kartou nebo kreditkou ve výši 3 000 Kč, čehož se s dětmi, kterým se oblečení přes noc záhadně o číslo zmenší a porce oběda každý den naopak zvětší, nemusíme bát.

Účet Plus vám přitom poskytne stejný komfort, na který jste byly doposud zvyklé – akorát s tím rozdílem, že vás nebude nic stát. (příjem domácích a zahraničních plateb, plateb SEPA, spoření nebo sms notifikace o pohybech na účtu či bezkontaktní debetka). Navíc vás potěší neomezený počet výběrů z bankomatů nad 1000 korun zdarma a můžete využít bankomat, který je právě po ruce, což je fajn.

Moje děti jistím já, moji kartu pojistí banka

Jako mámy víme, že děti jsou občas jako z divokých vajec a potřebují zvýšenou pozornost. Zatímco se našim dětem zdá, že prolézačky jsou největší zábavou na světě, my v nich vidíme výstup na Mount Everest s katastrofickým koncem, a proto je radši pravidelně jistíme zezdola. A pokud se stane, že v tom chaosu nedopatřením přijdeme o své doklady a karty, situaci nám to rozhodně neulehčí. Zuno však myslelo i na to. Po založení účtu Plus bude vaše karta automaticky pojištěná vůči ztrátě, krádeži či zneužití. Za pojištění karty také nic neplatíte.

Termín porodu dle PM - 29. 8. 2014

( porod byl skutečně 24. 8. 2014 )

VIKTORIE / JÁCHYM

1. měsíc + 2. měsíc 

24. 12. 2013

- 4+4tt - naše nejkrásnější Vánoce - po 3měsíčním snažení (od října 2013, poslední MS 22. 11. 2013) se konečně objevily // Manželovi jsem dala test k Vánocům 😉
- bolesti v podbřišku (hlavně po stranách střídavě)
- lehké nevolnosti

Plně kojené děti, které kojeneckou láhev nepoznaly, mohou mít na začátku doby příkrmů potíže s přijímáním jiných tekutin než mateřského mléka, a to zvláště tehdy, jedná-li se o děti nemající příliš či vůbec v oblibě dudlík. Kojení vyžaduje jinou sací techniku než krmení z láhve a některé děti láhev se savičkou jednoduše odmítnou. Co pak?
  Své děti jsem kojila do dvou let a s jinými tekutinami než mateřským mlékem jsem začínala velmi pozvolna. První ve formě dětského čaje jsem nabídla se začátkem příkrmů. Protože jsem nepochodila s kojeneckou lahví, zkusila jsem láhev se silikonovým pítkem – jakousi přechodovou formu mezi lahvičkou a dětským hrníčkem s pevným pítkem. Tato volba se ukázala býti dobrou. Musela jsem ale vyzkoušet několik značek, než se mi podařilo nalézt skutečně nekapající hrneček a zároveň takový, jehož úchyty byly pro batolecí ručičky příjemné. Mezitím jsem vyzkoušela i lahvičky obsahující slámku, měkké brčko. Děti pití bavilo, ale nesměla jsem střídat tuto lahvičku s hrnečkem, protože je mátla jiná technika pití. Neuvědomovaly si, že láhev s brčkem nesmějí naklánět tak jako naklánějí hrneček, protože je pak slámka ve vzduchu a k tekutině se nedostanou. Po čase jsem lahvičky se slámkou vyřadila. Špatně se čistily a po krátké době používání začaly okolo závitu protékat. Zkusila jsem vychvalované aluminiové švýcarské láhve Sigg. Z nich se dětem pilo výborně. Spolu s neoprenovým obalem láhev byla v podstatě i termoskou – tekutina chvíli vydržela teplá. Bohužel čištění láhve pomocí tablet a kartáčku mi přišlo zdlouhavé a pracné, takže jsem tuto láhev nakonec používala velmi sporadicky, víceméně jen na teplé tekutiny v chladnějším období roku.
   Nejpraktičtějším, i když, pravda, ne zrovna ekologickým řešením, se ukázaly plastové láhve se sportovními uzávěry. Dokáže z nich snadno pít i malé batole a výměna není finančně náročná. Pro chladné tekutiny tedy volím tyto láhve a spokojeny jsou děti i já.

Zdroj: Slune.cz

Svlékat se uměla moje dcerka odjakživa. Už coby miminko se dokázala mně dosud záhadným způsobem vymotat z trička i z pleny, sundavala si ponožky, a pokud měla capáčky, pak je s rozkoší vyhazovala z kočárku, takže se za námi co chvíli ozývalo: "Haló, mladá paní, není to náhodou vaše?"
Protože odjakživa byla ráda nahatá, žádný zájem o to, jak se obléci, do doby blížícího se nástupu do školky nejevila. Jako by si říkala: Když máma mermomocí chce, abych chodila oblečená, musí mě odchytit a do věcí nasoukat sama. Oblékat ji bylo jako snažit se nacpat chobotnici do síťovky. Člověk byl zpocený až na patách, a stále odněkud vyčuhovalo chapadlo. Obvykle z otvoru, kam patřila zcela jiná část těla.
Čas nástupu do školky se tedy blížil a vyvstala nepříjemná otázka, jak naučit naši, oblékání zcela ignorující, dcerku v této oblasti samostatnosti. Vysvětlování nepomáhalo. Věděla jsem, že dcerka ví, který kousek oblečení se jak obléká. Bylo jasné, že teorii zná, ale praxe ji natolik nebaví, že se jednoduše sama neobleče.
Vsadila jsem na její soutěživost a touhu po pochvale. A tato cesta se ukázala býti správnou. Pravidla soutěže zněla: Obléci se co nejrychleji do předem připraveného oblečení. Kdo bude první zcela a správně oblečen, vyhrává. Připravily jsme si obě na pohovku jednotlivé kusy oblečení: kalhotky, tričko, kalhoty a ponožky. Tři - dva - jedna - start! Dcerka popadla kalhotky a začala zjišťovat, do kterého otvoru strčit nohy. Chvilku tápala, ale nakonec si se třemi otvory poradila. Ponožky jí daly zabrat - musela jsem jí ukázat, jak strčit prsty do ponožky, roztáhnout, nabrat na prsty, vsunout špičku nohy až na konec a pak rukama ponožku natahovat na celé chodidlo. Zvládla to za chvíli. Kalhoty s pasem do gumy natáhla bez problémů a na řadu přišlo tričko. V touze být rychlejší strčila do trička najednou hlavu i jednu paži, což, jak záhy pochopila, nebylo nejvýhodnější. Svlékla je a zkusila to znovu - tentokrát šla první hlava a pak jedna ruka po druhé. Ještě stáhnout tričko přes bříško a záda a bylo hotovo.
Během soutěže jsem nejen radila, ale sama se schválně zamotávala do oblečení s jasným cílem nechat dcerku vyhrát. To se nakonec podařilo a spokojené jsme byly obě - já proto, že jsem viděla, že se sama obléci umí, a dcerka proto, že uspokojila svou touhu vyhrát. Od té doby jsme si spolu občas zazávodily v rychlosti oblékání, ale daleko častěji se cestou z pokojíčka ozývalo: "Mami, zavřeš oči a budeš překvapená, jo?", abych o chvíli později otevřela oči a "užasla" nad tím, že mám před sebou svou dcerku oblečenou, připravenou se obout a odejít do školky.
Úkol tak byl splněn.

Zdroj: Slune-cz.cz

Kůň je součástí lidské společnosti už tisíce let, a i když došlo v posledních stoletích k výrazné proměně jeho role, stále je pro mnoho z nás důležitým pomocníkem. Jeho pracovní a transportní funkce byla pro člověka nahrazena zábavou, ale i léčebnou funkcí což víme i v našich jeslích ProJesle.

Za tu dlouhou dobu, co spolu člověk a kůň kamarádí, si leckdo všiml, že při jízdě se jeden pěkně nadře. Ono chvíli trvá, než si člověk zvykne a přizpůsobí se pohybům koně. Pokud to někdo zkusí jen tak, bez přípravy, věřte, že ho pak bolí „celý člověk“ a některé partie i víc. Ale nemusíme hned cválat, abychom zjistili, že na koni se opravdu řádně rozhýbeme. Vždyť i TGM ve svých osmdesáti letech rád jezdil se svým Hektorem na poklidné vyjížďky a celou tuto činnost označil jako nejrychlejší tělocvik, kde se cvičí naráz celé tělo. 

Záleží na tom, jak zvládáme koordinaci a schopnost se přizpůsobit pohybu koně, ale spíš se s ním pohybově prolnout - jak praví Goethe: „Člověk a kůň se prolnou v jednu pohybující se bytost a přestane být zřejmé, kdo koho ovlivňuje“. A jsme u podstaty hiporehabilitace což je složenina slov, kde hipo reprezentuje koně a terapie činnost, kterou provozujeme za účelem zlepšení zdravotního stavu a to nejen fyzického, ale v dnešní uspěchané době i duševní pohody a rovnováhy.

Pokud chceme koně ovládat, přizpůsobujeme se vzájemně. Pokud se však necháme koněm pouze nést, působí na nás jeho pohyb, kterému se musíme poddat. Hiporehabilitace využívá toho, že pohyb člověka při chůzi je založen na stejném principu, jako chůze koně. Trochu se sice liší počet nohou, ale to vyřešíme.

Kůň totiž používá přední nohy, které anatomicky odpovídají lidským rukám, jako podstavec, který jej nese, a zadní nohy jako motor. V zádi se generuje veškerý pohyb a přenáší se vlnivým pohybem hřbetu na předek – prostě, kůň má náhon vzadu.

Teď ještě pro nevěřící Tomáše k těm“koňským rukám“. Pokud kůň zvedne přední nohu, má ji ohnutou vpřed stejně, jako když dáma nastaví pánovi ručku k políbení. Ale dosti anatomie. Pro hiporehabilitace je podstatný právě ten vlnící se hřbet mezi koňskou přídí a zádí. Není to totiž lecjaká vlna, ale trojrozměrný, čili prostorový pohyb, vzniklý ze zadních a tudíž dvou nohou. Koňská pánev, a následně i hřbet, se pohybují při chůzi stejně, jako pánev a páteř lidská.