Jako první sem vkládám fotku naší malé holčičky (2 týdny), když nám byla naordinovaná Frejkova peřinka. Nevím jak vám, ale mně to připadá šíleně veliké a vůbec jí do toho ty nožičky roztáhnout bylo fakt těžký a měla jsem pocit, že jí je zlomím. Prostě to bylo strašný a měli jsme to nosit 24 hodin denně po dobu 6 týdnů - pak následovala další kontrola.

Na vyšetření v porodnici měla nález kyčlí IIA (A2). V rychlosti nám ukázali, jak to připevnit a poslali nás s tímhle obludným vycpaným "něčím" domů. Týden jsme to nechali zapadlé ve skříni, že prý to máme dávat, až se zahojí pupíček. OK, pupíček zahojenej a my to vyndali a zjistili jsme, že je nereálné to dávat. Ve zkratce malá neustále plakala, bolelo jí bříško a chtěla být pořád v mé blízkosti, v náručí.... Nošení tohoto jsme tedy odložili, ovšem skoro každý večer jsem buď brečela nebo vyhledávala na netu, co se stane, když to nebude nosit... měla jsem z toho hrůzu. Ale mateřská intuice mi říkala: nedávat. Tak jsem balila naširoko a při každém přebalování poctivě cvičila s kyčličkama...

Na internetu jsem našla, že diagnóza IIAI je pro novorozence fyziologická a že není důvod Frejkovu peřinku nosit! Radila jsem se s různými lékaři u nás v rodině, ale všichni slepě říkali: věřit ortopedovi....nosit! Já i přesto prostě nedávala...

Přiblížila se kontrola po šestinedělí a já se strachem, co bude, přišla na řadu.... a světe div se, kyčličky v pořádku! Ve zprávě napsáno: nosit Frejkovu peřinku na noc. TŮŮŮDLE. Ani náhodou jí už tohle nedám!

Další kontrola ve 3 měsících - kyčle zdravé, nemusíte chodit!

Nechci tímto nikoho nabádat, aby neposlouchal rady lékařů, ale trápit vytoužené milované miminko naprosto ZBYTEČNĚ 24 hodin v nějakém obludáriu - to je nejspíš běžná lékařská praxe!

Pod pojmem sport se obvykle každému vybaví pohybová-fyzická aktivita provozovaná podle určitých pravidel či zvyklostí, popř. s určitým nářadím, jejíž výsledky bývají často měřitelné, porovnatelé s dalšími, co daný sport provozují.

Sport – běhání, plavání, cyklistika, fotbal, tenis, házená, veslování a mnohé a mnohé další odvětví 🙂

Pokud Vy sport rádi nemáte a to ani na rekreační úrovni, tak asi velmi těžko přimějete, namotivujete svého potomka k nějakým sportovním výkonům, ale samozřejmě dá se. Chce to ale alespoň projevit pasivní zájem, např. kladně komentovat sport v televizi, neboť slova, proč se honí za tím míčem, že se jim chce jet taková dálka na kole každého maximálně odradí.

Pokud Vaše dítko již dobře chodí, tak je dobré začít sportovat. Nemyslím tím žádnou přípravu na olympiádu. Ale např. vzít ven míč a zkusit si házet, klidně kutálet, kopat jakože do branky, cokoliv, jen aby se dítě s míčem seznámilo.

Pořiďte dítěti odrážedlo (kolo bez šlapek) nebo kolo (na začátek pro bezpečnost s postranními kolečky) a dělejte výlety za dobrodružstvím. Žádné mega dlouhé trati, abyste dítě neodradili, opět jde jen o to naučit se stabilitě, šlapání a pokud dítě bude kolo bavit, tak věřte, že samo další zájem projeví 🙂

Choďte s dětmi plavat – na bazén, klidně i do rybníka. Samozřejmě nezapomeňte pro nejmenší než se plavat naučí na nějaké bezpečnostní prvky jako jsou kruh, křidélka aj. Zpočátku si třeba ve vodě jen hrajte, jde přeci o to získat lásku k vodě, nebát se potápět a na učení plavání je skutečně dost času. Někdo bude umět dříve, někdo později.

Nicméně nemusí jít o konkrétní sport, jde zkrátka o radost z pohybu, která je potřeba se také naučit. Takže vemte ven švihadlo, zkuste ať děti podlézají, přeskakují. Hrajte na honičku. Válejte sudy. Zkuste v trávě kotrmelec.

Děti mají samozřejmě rádi parťáky, takže nějaká organizovaná činnost není na škodu. Nicméně z vlastní zkušenosti bych pro nejmenší nevolila sport s konkrétním zaměřením, i když chápu, že pokud jste v mládí veslovali, že si tajně přejete, aby Vaše dítě minimálně veslování trochu ovládalo, mělo jej rádo. Každopádně jaký sport bude dítě dělat si vybere samo, nátlak nemá význam a především nikam nevede. Pokud dítě daný sport nebaví, tak v něm vynikat nebude a hlavně nebude šťastné. Takže pokud projeví zájem o atletiku, tak jej přihlašte na atletiku, ať vyzkouší to, o co má skutečně zájem.

A abych se vrátila k těm nejmenším. Jsem přesvědčena, že nejlepší pro mrňousky je např. cvičení v Sokole. Kdy získají přehled o možnostech, jaké jsou sporty, naučí se běhat, skákat, vylézt na žebřiny, skočit ze švédské bedny apod. A všestranost! Všestranost je důležitá 🙂

A závěrem. Pokud jste rodina, kde je sport doma, tak není, co řešit. Uvidíte, dítě zvládnete zapojit, a přijde mu sportování normální, příjemné strávení volných chvil. A určitě budete pyšní na jakékoliv úspěchy v jakémkoliv odvětví. No, a pokud se úspěchy nedostaví, tak se se svým dítkem radujte i tak. Že krásně uběhlo danou trať, že jste výlet na kolech super zvládli, že jste si to s ním na  bazénu moc užili, zkrátka že je Vám společně při fyzické aktivitě dobře!

Zdroj: Slune-cz.cz