Bylo 9.9.2013. Koník hlásil tři nuly a já měla termín porodu. Nic se nedělo. Od rána mi bylo skvěle, udělala jsem lívance, něco jsem doma poklidila, prostě normální den. Večer jsem ulehla do postele s noťasem na klíně a puštěnou televizí jako téměř každý večer. Honza jel ke kamarádovi slavit jeho narozeniny. Shodli jsme se na tom, že dneska se určitě nic dít nebude a kdyby, bude na telefonu.

Na Facebooku jsem si se švagrovou a známou psala a stěžovala si, jak to čekání je hrozný, že budu určitě minimálně do října těhotná atd. Byla jsem už fakt naštvaná, to břicho mě otravovalo, připadala jsem si už hrozně. Najednou jsem vstala na záchod a ucítila jsem to mnohým matkám tolik známé "lupnutí" a už to ze mě teklo jak z kohoutku. Začala jsem chvilku přešlapovat, pak jsem se strašně smála a letěla do sprchy. Umyla jsem si vlasy (to abych byla u porodu krásná 😀 ) a zavolala Honzovi, ať přijede. Mezi tím s ručníkem mezi nohama jsem celá nervózní lítala po bytě a dobalovala tašku. Honza tu byl asi za pět minut, přivezl ho z oslavy kamarád s tím, že nás hodí do porodnice, nedá se tam moc parkovat. No a tak jsme vyrazili.

Na příjmu jsme byli něco málo před desátou večer. Natočili mi monitor, prohlédli - byla jsem na dva prsty, ale čípek ještě 1,5 cm ☹. K mému smutku poslali Honzu domů a mě na předpokoj, kde mi bylo doporučeno spát a HLAVNĚ nepočítat intervaly mezi kontrakcemi, prý budou tak po půl hodině, po dvaceti minutách, nepravidelný....ale ať se tím nerozrušuju. Tak jsem zalehla, poslala známým smsky že už to přichází a najednou první kontrakce, která mě teda hodně překvapila svou silou. Za chvíli další...a další..Nedalo mi to a začla jsem počítat intervaly, protože tohle rozhodně nebylo víc než pět minut. No abych to zkrátila, od jedenácti do jedné jsem prodýchávala na pokoji jak pejsek jednu kontra za druhou, byly po 5, po 3, po 2 minutách a bolely jak to prase. Sprcha a hopsání na balónu vůbec nepomáhalo. Jediný, jak jsem mohla být bylo s pokrčenými koleny v předklonu drtíce jednou rukou madlo u postele a druhou rukou polštář.

Šla jsem na chodbu pro pomoc a sestra když mě viděla tak mě hnala hned na kozu, že na to mrknem. Sláva, byla jsem na 4 prsty a sestra prohlásila, že můžem jít na přípravu. Ta hodina v koupelně byla jak zlej sen....kombinace vyprazdňování se po klystýru a každý dvě minuty silná kontrakce je málem stála umyvadlo, který jsem div nevyrvala ze zdi 😀 

Pak už mě nahnali na porodní box, odkud jsem zavolala Honzovi, ať dorazí. Bylo něco kolem čtvrté ráno. Mezitím že mi bodnou epidurál. No to byla taky lahoda. Pan anesteziolog může být rád, že má ještě všechny zuby. Jeho slova "to prostě musíte nějak vydržet" když jsem hlásila, že přichází kontrakce, tak aby mi neprobodl páteř, mě doháněla k šílenství. Píchal mi ho nadvakrát, bolelo to jako prase, ale ta úleva, co přišla za odměnu, byla slastná jak oáza na poušti 😀 V tom přijel Honza a já byla vysmátá jak lečo, skoro nic mě nebolelo, bylo to fajn.  Teď jsem moc ráda, že přišel v tuhle chvíli a neviděl to, co se se mnou dělo před tím. Dvě hodinky pod drogama rovnalo se dva prsty zadarmo. Super. Pak jsem dostala další dávku, ale najednou se nějak zastavily kontrakce, tak jsem dostala oxytocin a to se teprve rozjela paráda. 

Kontrakce začaly být zase dost silný, ale už to bylo úplně jiný než na začátku. Tentokrát to byl už ten správnej tlak na pánev a konečník, myslela jsem, že mě to tam dole prostě roztrhá. Pan doktor mi pak ještě trochu prošťoural vak blan, aby to pořádně ruplo, a odtekl ten zbytek vody a miminko mohlo pořádně až dolů a ručně mi odhrnul branku. Se slzami v očích jsem ho prosila, ať už toho nechá, přišlo mi, že má tu ruku snad až u mě v krku 😀. No a najednou říká, že při další kontrakci mám tlačit. Cože??? Jako takhle najednou? No tak teda jo! V tu ránu se kolem mě začalo hemžit spoustu lidí, přinesly světlo a různý věci, celý se to tam hemžilo a ten box se najednou změnil k nepoznání. Začala jsem tedy tlačit. Prý nechte tu kontrakci rozjet a pak začněte tlačit jako na velkou....no jenže já jí dycky nechala rozjet asi až moc a pak tlačila když kontra už odeznívala. Sakra, všehno špatně, nešlo mi to.. Aspoň mi to tak připadalo, ale všichni mě povzbuzovali, že je to supr. K mému udivení, jak miminko postupovalo níž a níž, tak nebyla mezi kontrakcemi vůbec žádná úleva! Spodek jsem měla na prasknutí a myslela jsem, že to prostě nedám. Navíc jsem jim tam začala z toho tlačení omdlívat, tak mi dali kyslík. Pořád jsem říkala "já omdlívám, co mám dělat???!!" 😀 

S HappyFoto, které má ve své nabídce výrobu fotografií, fotoknih, kalendářů a různých fotodárků, si můžete například vytvořit knihu s fotkami vašich dětí. Taková fotokniha zůstane vám i vašim dětem jako památka na jejich šťastné dětství.

48stránkovou fotoknihu s pevnými deskami a lepenou knihařskou vazbou je nyní v jedinečné testovací akci za 199 Kč. Využijte toho a vyzkoušejte, jak je jednoduché ji vyrobit díky programu HF Designer. S HF Designerem zvládne pracovat opravdu každý uživatel počítače, dokonce i osmileté dítě. Tento program si stačí zdarma stáhnout ze stránek happyfoto.cz a pustit se do zábavného, kreativního tvoření vlastní fotoknihy. Stále máte obavy, že to nezvládnete? Nebojte se, HF Designer dokáže vaše fotografie do fotoknihy vložit dokonce sám nebo navrhnout jejich rozvržení, aniž byste cokoli museli vkládat a navrhovat sami.

Máte-li však chuť poskládat si fotky do fotoknihy naprosto samostatně, podle vašich představ, můžete si s nimi vyhrát a vkládat na stránky postupně jednu po druhé, různě je naklánět, zvětšovat či zmenšovat. Program vám vedle těchto funkcí umožní výběr a vložení pozadí, rámečků, nadpisů, popisků a nebo k dané fotografii, či stránce přidat i svůj vlastní text. Pokud máte v počítači uložené fotografie v menším nebo špatném rozlišení, není třeba se obávat, že by mohly nějakým způsobem snížit kvalitu výsledné fotoknihy, protože program HF Designer na takové fotky předem upozorní. Takže je budete moci na stránce zmenšit na takovou velikost, ve které budou v knize ostré.

Fotokniha může obsahovat od 16 do 240 stran fotek, na kterých vám záleží, a rádi si je proto právě tímto způsobem uchováte. Taková originální kniha bude pro vašeho potomka i pro vás zároveň památkou na šťastná dětská léta, první rok života, předškolní věk. Nebo si můžete vytvořit sérii fotoknih pěkně rok po roce od jeho narození. Vložením výroků vašich nejmenších, jako: „Puchontáče nosit nebudu!“ nebo „Nejsem žádný krpaslík!“ dodáte fotoknize živější vzpomínky a i po několika letech potěší jak vás, tak vaše děti.

Jaká všelijaká může fotokniha být, je jen a jen na vás. Možností je v tomto směru opravdu hodně a, jak se říká, fantazii se meze nekladou. Jakmile je vaše fotokniha v počítači navržena, postačí jedno kliknutí, kterým ji odešlete ke zpracování do fotolaboratoře HappyFoto a za pár dní dorazí domů již hotová.

Více informací a ceník najdete na stránkách happyfoto.cz.

Kojenecká voda je ze všech druhů vod jednoznačně tou nejkvalitnější. Pochází z chráněného podzemního zdroje, její složení je důkladně kontrolováno a platí pro ni ty nejpřísnější limity (souhrnně je upravuje Vyhláška č. 275/2004 Sb., o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy). Podle této vyhlášky jsou pro kojeneckou vodu stanoveny limity obsahu manganu, dusičnanů, či sodíku až o polovinu níže než pro ostatní druhy vod. V porovnání s pitnou kohoutkovou vodou jsou pak tyto limity přísnější až několikanásobně. Také celkový obsah rozpuštěných látek musí být v porovnání s ostatními druhy vod v kojenecké vodě poloviční. Kojenecká voda nesmí být také filtrována či jinak upravována. Jedinou povolenou úpravou je přidání CO2 a použití UV záření jako nechemické desinfekce. Obě tyto úpravy jsou však velmi šetrné, nijak neovlivňují kvalitu vody a především nemají žádný negativní vliv na lidský organismus. Pro kojence a batolata většina odborníků nedoporučuje jinou než kojeneckou vodu, a to především z  důvodu hrozby vyššího obsahu dusičnanů a dalších pro zdraví nepříznivých látek.

Vyhlášku č. 275/2004 Sb., o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy si lze stáhnout i s přílohami na webu Státní zemědělské a potravinářské inspekce: www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1006067&docType=ART&nid=11816