Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
#pupik 38+3
Ptaly jste se mě, co to vlastně znamená, že HiPP používá suroviny z přísně kontrolovaného ekologického zemědělství. Není to jen dlouhý seznam pravidel, ale třeba to, že proti škůdcům bojujeme jen přírodní cestou bez použití škodlivých chemikálií. Více: http://www.hipp.cz/o-nas/hipp-bio-kvalita/pesto...
11 dni a ja bych se vubec nezlobila kdyz bych ho mela uz u sebe ❤❤❤❤❤
Maminka je nemocna,...jednou to i na me muselo prijit, nejsem predci vyjimka.
Byli jsme s detma a s @beruska24.9. Na loutkovem divadle a uz jsem citila bolest v krku.ted uz sedim,cajickuji,citronkuji,cibulkuji a pomerancuji a co nejdrive budu fit. Krk mam v jednem ohni,pali,reze,...
Sami na sebe jsme ještě přísnější, než nám ukládají české i evropské zákony. Naše výrobky jsou vyráběny podle ještě tvrdších pravidel, než jaká používá EU pro BIO potraviny. I proto vám můžeme zaručit, že vaše děti dostanou jen to nejlepší. Více o HiPP BIO pečeti kvality: http://www.hipp.cz/index.php?id=15605
Miminko moje, ležím vedle Tebe a poslouchám Tvé spokojené oddechování. Když spíš, vypadáš jako andělíček. Pohladím Tvou malou ručku a Ty mou ruku okamžitě pevně stiskneš, jakobys říkalo: ,,Prosím, neodcházej. Moc se samo bojím."
Obejmu Tě v tiché odpovědi: ,,Neboj se. Jsme tu pro Tebe. My jsme Tvá rodina a nikdy Tě nenecháme malého a bezbranného plakat ve tmě na pospas zlým stínům a příšerám."
Občas poslouchám doporučení, že když Tě nechám plakat o samotě dostatečně dlouho, tak mne pak svými strachy nebudeš obtěžovat. Já si však myslím, že ty doporučení asi vymýšlel někdo, kdo buď vůbec děti neměl a nebo měl srdce z kamene. Protože kdo druhého miluje, není nikdy hluchý, když slyší jeho pláč. Mně také Tvůj tatínek vždy zvednul telefon i uprostřed noci, když jsem plakala a potřebovala si popovídat. Proto i já jsem ráda poblíž, když se s pláčem budíš ze zlého snu.
Těší mě vidět, jak úlek v Tvých očích střídá úleva, jen co mě spatříš.
Vždyť celý život lidé hledají smysl, místo, kde je někdo bude doopravdy potřebovat, upřímně milovat, někoho pro koho mohou být celým světem. A já to teď všechno mám. Mám totiž Tebe.
Ne na vždycky. Jen na chvilku. Na chvilku než vyrosteš. Ale věřím, že je to důležitá chvilka. I když neumíš mluvit, od nás dospělých se už učíš milovat či ignorovat, žít či přežívat, komunikovat či se uzavírat. Láska tvých rodičů je vůbec první láskou Tvého života. Za několik let vyrosteš z mojí náruče, dospěješ, odstěhuješ se a najdeš si vlastní rodinu. Moc bych si přála, abys dokázalo světu rozdat tolik lásky, porozumění a radosti, kolik Ti dáváme s tatínkem právě dnes. Dnes, když jsi ještě malé a bezbranné.
Človíčku můj, máš celý život před sebou a celý svět Ti leží u nohou. Budu stát při Tobě a podporovat Tě ve všem, k čemu Tě tvé srdce povede. Miminko, snad si někde vzadu v hlavičce uložíš ten pocit, kdy Tě hladím po tváři a v mém objetí šťastné usínáš. Snad budeš si i v dospělosti pamatovat, že jsi úžasné a nemusíš nikoho přesvědčovat, nikomu nic dokazovat, abys bylo milované. Snad i za pár let mi budeš věřit, že si se mnou můžeš kdykoli o všem promluvit a mé dveře Ti budou stále otevřené. A já budu moc šťastná, když mě občas navštívíš nebo jen zavoláš.
Proto děkuji za dnešní den, za tu chvíli, kdy se mi choulíš v náručí. Za to, že se mnou sdílíš všechny své strachy, i když mě mnohdy vzbudíš pláčem uprostřed noci. Děkuji, že jsi se nesmířilo se samotou a vyžádalo si mou přítomnost a doteky. Protože právě díky tomu, jsem se přestala platonicky kochat Tvou tvářičkou a mohla se doopravdy zamilovat.
Hladím Tě a líbám Tvé vlásky. Vdechuji zhluboka Tvou krásnou vůni. Přitulené ke mně se ze spaní usmíváš a já jsem právě ta nejšťastnější bytost pod sluncem. Devět měsíců jsi bylo mojí součástí a to spojení vlastně cítím stále. Nikdy Tě nepřestanu milovat. Děkuji, že jsi.
Předem se omlouvám za vulgárnost, bohužel jinak to nejde tohle mě dokáže fakt hodně nasrat! Emiččin biologický otec si chodí na snídaňky, obíky, večeře, jezdí na výlety se svou novou přítelkyní, bude si dělat řidičák, kupuje si značkové hadry, utrácí za zbytečnosti, dnes si pro změnu nechal udělat 2 tetování a vůbec ho nezajímá to že já musím uživit naše společné dítě ze 4.300,- ze kterých platím ještě jeho dluhy, takže mi pro mě a malou na měsíc zbývají 2.000,- , přítel se chudák může sedřít abychom se měli všichni dobře a ten idiot není schopný poslat blbou 500,- měsíčně aby nám aspoň trochu ulevil, hlavně že on si užívá a jeho vlastní dítě ho nezajímá. Někteří chlapy by se měli za sebe a své chování stydět!
Prosím o doporučení ohřívačky láhví s možností nastavení teploty ohřevu...děkuji! 🙂
Holky pomoc, malé se udělala boule za krkem, mezi ouškem a pateří, může to být od zubů (zatím nevidím žeby rostla další stolička) nebo příchod nemoci? Dneska je nevrlá a plačtivá, něco jí určitě bude ale nevím zda začít panikařit nebo sedět v klidu. Doktorka už v ordinaci není :/ děkuji za rady
Najdu někde na internetu aktuální požadavky co má být napsáno v životopise a jak se píše motivační dopis?Neřešil to ted někdo?
Chce se mi brečet!!! Ale radosti, doufám že to nezakriknu, ale snad uz se že všeho vyhrabeme, nová práce pro manžela je na 99% doma v pondělí se jede do firmy podívat a my máme daný termín na KET pro naše dva mrazacky. Těším se, prosim at uz se nam nic nepo..... Vlastně tesime se!
Kam se zítra podíváme?Otázka za <3 😉 Pro prvních 5 správných odpovědí 😉
Jak se mám dnes?
Nádherná mandala od mé kamarádky, kterou si dovolím sdílet 🙂 Vzpomněla jsem si dneska na tuhle kresbu, protože mi dává pocit síly a toho, že je možné opravdu naprosto cokoli. A přesně tak se teď cítím, krásná volnost 🙂
Je moc důležité naslouchat tomu jak se má naše duše - a podle toho se chovat 🙂 Nečekat až si duše už neví rady a potlačované napětí se projeví nemocí, úzkostí, agresí, apatií nebo třeba tím, že nám chybí ta pravá radost ze života. Proč přehlušujeme svoje pocity neustálou činností? Je dobré se jen tak zastavit a zapsat si jak se cítíme, psát volně co nás napadne, nejlépe ráno hned po probuzení, kdy jsme ještě v hladině alfa. Když máme přes den pět minut klidu, jen tak si lehnout a dýchat. Jak se mám dneska? Zastavit se uprostřed rozhovoru a všimnout si jak nám je.
I když máme doma menší děti, nejdřív je potřeba nasadit pomyslnou "kyslíkovou masku" sobě, pak teprve jim. Často totiž míváme chuť raději řešit životy ostatních (dětí, manžela, rodičů, kamarádek, kolegů) - tahle nespokojenost s okolím nám ale ukazuje, že se potřebujeme postarat o svůj život. Je to povinnost vůči tomu člověku, se kterým trávíme celý svůj život, každou minutu....
Byl to porod! ;)
Celé těhotenství bylo fajn, kromě tvrdnutí břicha, na které jsem si ale postupně zvykla a nijak ho dál neřešila, a asi 3 týdny trvající bolesti v okolí pupku (dnes už vím, že to bylo rezestupem břišních svalu), bylo vše opravdu v pohodě. Přibrala jsem necelých 10kg, měla jsem poměrně malé bříško, ani přesto mě princezna v břiše nijak extra bolestivě nekopala. V pohodě jsem zvládala každodenní několikakilometrové procházky se psem, do práce jsem chodila nejdýl co zákon umožňuje, netrpěla jsem na otoky, autem jezdila do posledních dní před porodem, chodila si s kamarádkami na kávičky, atp. Jednoduše mohu říct, že jsem si těhotenství užívala, taky asi proto to tak neskutečně uteklo a já ani nevím jak, byla jsem najednou v 9. měsíci. Jsem velká citlivka a poměrně bolestín a vždycky vidím vše jen v těch nejhorších scénářích (přítel mi říká, že jsem jeho malá "katastrofa" 🙂, a tak hned, když jsem zjistila, že jsem těhotná, mě napadlo jediné, že já přece nemužu zvládnou něco tak strašnýho jako je porod! Nakonec ale asi zapracovaly hormony a já překvapila sama sebe a z porodu jsem se blížícím se termínem nijak nehroutila, tak nějak jsem to přijala Co taky dělat, že? Navíc začala strašná tepla a já si už i říkala, že by už klidně holčička mohla na svět, ať se mi v tom břiše neuvaří. Ale nic se nedělo, žádná zátka, žádní poslíčci, ono snad i to tvrdnutí přestalo. 🙂 V sobotu 18.7. 2015 jsem poprvé ucítila nějaký takový jiný pocit v břiše s mírnými pravidelnými bolestmi. Ještě jsem si psala s kamarádkou a psala ji, že teda asi konečně aspoň ti poslíčci že dorazili. Bylo teplo a přítel měl ten den v plánu, že se ješte zajede projet na kanoji. Nechtěla jsem plašit a tak jsem mu nic neřekla a v klidu ho poslala, ať jde. A začalo to být trošku podezřelé, bolesti lehce zesilovaly, byly v dlouhých intervalech, ale naprsto pravidelných. No ale já přece mám rodit až za týden! A tak jsem zustala celkem v klidu. Zpětně ale vím, že už v tuto chvíli jsem věděla, že to už bude ono, žádní poslíčci. Přítel se vrátil večer, kolem 9 hodiny. To už jsem si slušně prodýchávala, intervaly kolem 9 minut. Přítel neřešil, řekla jsem mu, že mi jen tvrdne břicho a jeho snad ani nenapadlo, že by to už mohl být porod. Na vysvětlenou. Muj chlap je takový ten tabulkový a diářový typ. Něco si zapíše do kalendáře a když pak změním z nějakého duvodu plány, je z toho nervózní. Takže nějaký porod o týden dřív, to prostě v jeho hlavě vubec nepřicházelo v úvahu, on má přece v diáři 26.7.2015! A já ho v tom ještě raději nechala. Chtěla jsem jet do porodnice, kterou máme asi 1 km od bytu, co nejpozději a nechtěla jsem, aby začal plašit zbytečně brzy. Šel si večer sednout k PC a já si v obýváku pochodovala. Intervaly byly stále kolem 9 minut a tak jsem to kolem 1 v noci zabalila a šla si zkusit lehnout. To jsem ale dlouho nevydržela. Ve 2 jsem už byla opět v obýváku a pokračovala v pochodovacím maratonu. Intervaly bolestí se začaly krásně ukázkově zkracovat - 8 minut, 7, 6, kolem 4. ráno jsem byla na 5 minutách a tyto vydržely cca 2 hodiny. Když jsem se kolem 6 ráno dostala na interval po 4 minutách a bolesti byly už vážně dost silné (to jsem si v tu chvíli fakt myslela, teď už vím, že to ještě nic nebylo), šla jsem konečně vzbudit přítele, že teda asi je to tady. Chvíli koukal, neodpustil si poznámku, že přece máme termín až za týden :D Poslala jsem ho ještě vyvenčit psa, osprchovala jsem se, mezi vydýcháváním jsem příteli ještě nachystala snídani, sobě maliníkový čaj, a že potom vyrazíme. KOntrakce byly na 3,5 minutách, naprosto pravidelné. Až jsem si řikala, jak to jde hladce.
Během snídaně mi přítel zapisoval intervaly, které byly stále ukázkově pravidelné po 3,5 minutách. Já nesnídala, vlastně jsem už „radši“ nejedla od sobotní pozdní snídaně. Jenže, pak jsem dopila maliníkový čaj a ejhle, najednou interval skočil zpět na 8 minut! V tváři chlapa jasný výraz „vždyť jsem říkal, že termín máme až za týden“ 🙂 A já byla mimo, nechápala jsem, co se děje. Zpětně už vím, že zřejmně zapracovala psychika, byl tu ten okamžik, kdy jsme měli vzít tašku a vyrazit, já začala být nervózní a moje tělo to vyřešilo po svém.
A tak jsme si to dali znovu. Intervaly se opět zkracovaly, i když na 6 minutách zustal interval několik hodin. Kolem jedné hodiny se dostal na 5 minut a já už začala být nervózní, že to trvá už dost dlouho, bála jsem se o malou. A tak i přes své puvodní předsevzetí, že dřív jak na 3 minutách nepojedeme, jsem se začala pomaličku opět chystat.
Do porodnice jsme šli bez tašky (zustala v autě), muj chlap stále uplně nevěřil, což tedy zpětně moc nechápu, protože to už jsem se vážně hodně slušně svíjela a než jsme došli na příjem, musela jsem se mu několikrát pověsit na krk. V neděli, v době návštěvních hodin nemocnice. No potkali jsme hodně soucítících pohledu žen a vyplašených pohledu starších pánu J
Na přijmu byla milá PA. Natočila mi křivku, zjistila, že miminku se daří dobře. Mně se ulevilo a mohla bych jít bývala zase klidně trpět domu. Po vnitřním vyšetření mi ale oznámila, že porod začíná a že už zustaneme. Tak za prvé, věděla jsem, že to přijde, ale ještě se mi nechtělo být v nemocnici. A za druhé, oznámit mi po mých už v bolestech prochozených 15 hodinách, že porod začíná. Taky žádné povzbuzení, řeknu vám.
Dostala jsem moc pěknou noční košili, která mi ovšem byla tak o 5 čísel větší, takže i když jsem zapnula všechny knoflíčky, měla jsem pocit, že mám výstřih až na pupku :D A čekali jsme ještě chvíli na příjmu, lékaž byl totiž zrovna u finálé jednoho porodu. Pořádný křik snažící se rodičky se nesl až k nám a v tu chvíli jsem se jen podívala, trošku vyděšeně trošku popuzeně, na přítele a pronesla tu nejblbější věc, co jsem snad kdy řekla: „ Je to hrozný, že se někdo takto nedokáže ovládnout a tak křičí“. Za necelých 12 hodin bych si za tento svuj výrok nejradší nafackovala.
Trvalá udržitelnost vyžaduje způsob života a práce, který nadměrně nevyužívá, neplýtvá ani neničí přírodní zdroje, které jsou základem lidské existence. Proto se v HiPP chováme šetrně k přírodě a je pro nás nepřijatelné ničení životního prostředí. http://www.hipp.cz/o-nas/trvala-udrzitelnost/
Jéňa opět předstírá pracovní nasazení, takže se budeme řídit heslem, které se velmi často používá u nás doma: „Vy si něco vymyslíte a mě z toho pak bolí ruce.“
Dnes si objasníme důležitou věc a tou je trucovna. Je to místo, kam odchází muž, když ho žena nasere. Odchází tam muž, protože žena je ochotna diskutovat a do smrti smrťoucí obhajovat svoji pravdu a čekat na svoje poslední slovo. Poslední slovo v hádce má muž pouze a jedině tehdy, končí-li hádka bouchnutím dveří. Jenže to je strašně neefektivní. Kam ten chlap jako jde? Do hospody? Do auta? Za ženskejma? Co tam dělá? No rázem vyvstávají otázky, na které nemůžu najít uspokojivé odpovědi.
Jediným rozumným východiskem je vytvoření skrytého místa, trucovny, kam se chlap odebéře a když ho nasranost přejde, tak se vrátí (v jakém stádiu nasranosti bude žena, opět záleží na muži, konkrétněji na jeho schopnostech zaopatřovat, zcela konkrétně: na jeho schopnosti zaopatřit ženu dostatkem vína). Trucovnou bývá pracovna, dílna, garáž, sklep. Pokud stejně jako my trpíte nedostatkem místa v bytě, v přiloženém obrázku nabízím jedno z ekonomicky výhodných řešení. Hezký den!
Začala jsem s malou cvičit vojtovku. První cvik (jen stalčení bodu na hrudníku) byl v pohodě. Smála se u toho, po týdnu bylo vidět zlepšení. Dnes jsme dostali druhý cvik (dítě je na břiše, já mám na něm celý loket, hlavička na stranu a mačkám body na lokti). Doma jsem to zkoušela a hrozný řev ještě půl hodiny po cvičení. Plus se malá na mě nechce usmívat. Asi jsem to cvičila blbě, protože v ordinaci se po cvičení na nás usmívala a byla v pohodě. Myslíte, že je to tím? Mám strach, aby dítě ze mě nemělo strach, nebo aby se nepřestala smát (doteď to bylo sluníčkové dítě).
Máme tu voňavou novinku pro všechny miminka 🙂 Náš Jemný krém s přírodním BIO mandlovým olejem intenzivně pečuje o dětskou pokožku a spolehlivě ji chrání. Používat ho ale může celá rodina 🙂 Více o krémech HiPP: http://goo.gl/Pa6cG0
Jedem 34tt / + 18kg a dnes kontrola,která proběhla opet v uplnem pořadku.
Prďolka se konečně otočil a je hlavičkou dolu,kopance a štouchance dostavam do leva,au.... řádí teda luxusně a ja si to sním užívam ... brzy to skončí.
Dostali jsme prohlašení k vyběru jmena do porodky a už jen čekat....
Tak dnes uz za 16 😍😍😍
Prosím o zkušenosti s plenami Babylove,ty z DM?Teď je mají v akci a vel.3 kterou teď používáme,vychází za super peníze,tak jechci zkusit.Je jasný,že každému miminku vyhovuje něco jiného.Jste spokojené?Děkuji.😊
Ahoj maminky,
Tak nas dnes hospitalizovali na Bulovku :( Holky mela jste to také některá?Ze jste omdlela a skončila na pohotovosti?
Vůbec nic příjemného :( Chudák malý uz takhle brzy prožívá stresy :( Jsem 22tt.
Sedmnaaaaact 😲😲😍
Dívala jsem se po dlouhé době na Kill Bill Vol.1. Při scéně v autě po útěku z nemocnice (Wiggle your big toe!) jsem přemýšlela nad tím, jaký to musela nosit strašný boty... No, asi už nějaká ta profesionální deformace.
