Jen těžko byste hledali dětskou postýlku, ve které miminko nespinká pod dohledem plyšového kamaráda. Často jde o hračku, které dítě provází od prvních měsíců života až do doby, kdy začíná chodit do školy, v některých případech i déle. Výběru prvního plyšáka byste proto měli věnovat pečlivou pozornost.

To nejlepší pro naše nejmenší

Jako při výběru jakékoliv hračky, i plyšák pro miminko by měl být na prvním místě zdravotně nezávadný a bezpečný. Miminko s hračkou tráví hodně času, mazlí se s ní, olizuje ji, je proto nutné vybírat plyšové hračky od důvěryhodných značek s potřebnými certifikáty dokazujícími, že jsou jejich výrobky vhodné i pro ty nejmenší a nejcitlivější dětské ručičky.

Plyšové hračky z neznámých zdrojů důkladně vyperte a schovejte na dobu, kdy bude dítě větší a s podobnými hračkami si bude hrát méně kontaktním způsobem.

Často se stává, že si dítě svého prvního plyšového mazlíka oblíbí natolik, že ho několik následujících v podstatě nepustí z rukou. V tomto případě jistě oceníte kvalitu, která ustojí časté praní i nešetrné zacházení.

Malý tip: Chcete-li si ušetřit plačtivé scény ve chvílích, kdy hračka není k nalezení, zapomenete ji u babičky na druhé straně republiky nebo ji zkrátka jen potřebujete vyprat, pořiďte plyšovou hračku rovnou ve dvou identických provedeních a „náhradníka" si schovejte do skříně pro případ nouze.

Čas letních dovolených se blíži  a pokud se na nějakou chystáte, je lepší být připravený dopředu na neočekávané situace. Abyste si uchovali krásné vzpomínky na dovolenou, tu je pár rad jak se vyhnout běžným zdravotním problémům a zároveň přijít zdravější.

Nejčastějším problémem behěm cestování a pobytů jsou zažívací problémy.
Probiotika na ochranu žaludku, které nevyžadují uskladnění v chladných prostorech, by měly být součástí všech cestovních balíčků pre dospělé i děti.

Cestovní průjem

Cestovní průjem je střevní infekce způsobená bakteriemi, parazity anebo virusy nalezenými hlavně v kontaminované vodě anebo jídle. Některé příznaky jako nevolnost, žaludeční křeče a průjem trvají 3 až 5 dní. V některých případech, cestovní průjem může způsobit vážnou dehydrataci organizmu a může trvat až 2 týdny.

Probiotika vám mohou pomoci. Začněte užívat probiotika pár dní před odchodem na dovolenou, v průběhu vaší cesty a pár dní po návratu z dovolené. 

Cestovní zácpa

Máj, lásky čas, vše kvete... A rozrostla se i naša ambasadorská rodina! 

Máme za to, že na Modrém koníku snad není maminka, která by neznala značku NUK. Když už ne z vlastní zkušenosti, pak z doslechu. A právě tuto značku produktů pro děti bude v nascházejících týdnech reprezentovat Renata @vonrataj . Věříme, že se díky ní toho mnoho naučíte a také získáte přehled v produktech značky NUK. 

Víc o Renatě a její spolupráci s NUKem si můžete přečíst v jejím článku: Jak jsem se stala ambasadrokou NUK. 

Renatko, vítej v našem modrokoníkovském týmu, věřím, že se ti u nás bude ambasadorovat příjemně, a že bude Modrý koník pro tebe příjemným prostředím pro spolupráci. Těšíme se na tvé inspirativní příspěvky!

Katka a tým Modrého koníka

Ani nějak nevím, jak začít. Vždycky jsem chtěla mít svůj blog, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlala. Spousty práce a pak to stejně nikdo nebude číst, a když jo, tak to budou hateovat, to se mi vždy při zakládání vlastního blogu honilo hlavou. Když jsem zjistila, že si tu můžu napsat svůj článek, řekla jsem si, že to zkusím, že se toho ve mně teď děje hodně a psaní mi pak pomáhá si to v hlavě lépe utřídit, a že se toho teď poslední týdny děje hodně...

Na úvod musím napsat, že jsem šťastně vdaná za chlapa, kterého jsem si vzhledově vysnila, je vysoký, mužná postava, široká ramena, silné ruce prostě pastva pro mé oči. Dlouho jsem takového muže hledala. Před ním jsem měla jen jeden vážný vztah, který trval přes 5 let a bohužel obsahoval domácí psychické i fyzické týrání.... když mě nakonec on opustil, ještě jsem dolejzala, aby se vrátil, protože za ty roky jsem uvěřila jeho řečem, že mě nikdy nikdo nebude chtít, a že umřu sama. No a nakonec jsem úplnou náhodou narazila na fešáka, který miluje zvířata stejně tak, jako já. Naše schůzky se ani nedali nazvat slovem "rande" protože i on byl hodně zklamaný z žen, které poznal. "Prostě se sejdeme a pokecáme", napsal. Tak jsme se sešli v pondělí, při loučení mi řekl, že možná o víkendu bychom se mohli vidět. Odsouhlasila jsem to a rozešli jsme se. A když v úterý napsal, že mě chce vidět už ve středu, ulevilo se mi. Takže jsme se sešli znovu ve středu, zase to bylo fajn, ale pořád ani náznak pusy. Další schůzka byla v sobotu, že mi ukáže kde bydlí. Bylo to moc krásné odpoledne a uteklo až moc rychle. Jenže on se pořád k ničemu neměl a to já už jsem věděla, že nemůžu být jen jeho kamarádka, že z mé strany tam je něco víc, a na to, že jsem stydlivý člověk, tak ze mě vypadlo, jestli mi hodlá taky někdy dát pusu. 😀 No dostala jsem ji a za ty další naše společné roky ještě hodně takových. 

Teď jsme ve fázi, že se od svatby snažíme o dítě. Zjistila jsem, jak funguje mé tělo a podle toho jsme se přizpůsobili, ale trvá to déle, než jsme čekali. Po 3/4 roku nezdaru jsem si zažádala u gynekologa o hormonální profil a s manželem jsme se rozhodli, že někdy duben/květen půjde na spermiogram, abychom věděli, že se nesnažíme nadarmo. Na ten ale už nedošlo, hned další měsíc jsem po 3 dnech zpoždění (a při covidu) zjistila, že jsem těhotná. Nejdříve to bylo takové, že tomu nemůžeme věřit. Vždyť mám covid, nemohlo to nějak test ovlivnit? No neovlivnilo, dny utíkaly a testy sílily. První kontrola: gratulujeme maminko, srdíčko bije, všechno v naprostém pořádku. Byl to ten nejkrásnější pohled. Další kontrola v 10. týdnu. Ta už bohužel nedopadla tak, jak jsme si přáli. Děťátko se přestalo vyvíjet a není srdeční akce, bohužel vám musím sdělit diagnózu zamlkého těhotenství. Poslouchala jsem pak i dál, co mi doktorka říkala, ale nějak jsem to nedokázala vstřebat. Seděla jsem naproti ní, slzy mi tekly po tváři a snažila jsem se alespoň trošku vzpamatovat. Zkoušeli jsme počkat, aby se s tím tělo popralo samo, ale bez výsledku, takže revize dělohy. Ta nedopadla úplně podle očekávání, takže hrozila další, ale to jsem už byla hormonálně a psychicky více méně vyrovnaná a tu jsem odmítla, že počkám do první MS a že je to na mojí vlastní odpovědnost. Tak čekáme, je to rok od začátku snažení a jsme vlastně zase opět na začátku. 2 měsíce se musíme chránit a pak se můžeme zase začít snažit.

Do tohohle všeho se ještě přidali problémy s otcem. V 59 letech podezření na demenci, kvůli tomu mu sebrali papíry a jelikož dělá traktoristu, tak přišel i o práci. Musím dodat, že celý život dělá v JZD, nic jiného neumí, ani s telefonem, neví, co je počítač, internet, ani bankovní účet nemá. Celý dny se jen válí a topí v depresích. Ještě před tímhle to s ním šlo z kopce, nebyl schopný měsíc umýt nádobí, válelo se to všude po kuchyni, i na okně. Musela jsem přitvrdit a pohrozit mu a jelikož ze mě má trochu strach, tak to teda umyl, ale od té doby zase nic nedělá, a teď už vůbec. Jenom leží, kouká na televizi a lituje se, asi, těžké říci. Nechce se se mnou vůbec bavit, nevím co s ním. Už jsem psala jeho psychiatričce, jestli se s ní můžu sejít a probrat co s ním, i do budoucna kvůli té jeho diagnóze....

Máme toho teď hodně. Chtěla jsem se zaměřit na sebe, dát si do kupy psychickou a fyzickou schránku, protože obě tím potratem utrpěly, ale přijde mi, že mi to není dopřáno a když jsem se vrátila po 7 dnech po revizi do práce, protože kvůli komplikacím jsem byla doma a chodila na injekce atd. tak se se mnou kolegyně z kanceláře nebaví, protože jsem si dovolila být na neschopence. Úplně mě ignorují, ani mi neřeknou, že je změna v práci a dělají se některé věci jinak....

začínám z toho být vážně unavená.