Než vyrazím na besídku k Svátku maminek (jdu i s nejmladším prckem, tak nám držte palce🤪🍀), mám tu ještě jednu milou povinnost 🌸..
Výherkyní soutěže o naši top čtyřku se stává.. @vercas89
Moc gratuluji a spojíme se ve zprávě ohledně doručení výhry 🙂
Ostatním děkuju za účast a vyhlížejte brzy další parádní soutěž 💜
V #dm jsem narazila na tuhle úžasnou krabičku na svačinu. Strašně moc se mi líbila, ale říkala jsem si, že jsou ti mí draci na takový motiv už asi velcí, tak jsem si ji koupila pro sebe.
A jak to dopadlo? Kluci se doma “pohádali”, který z nich ji bude moct nosit do školy, protože ji strašně chtěli oba 😂 takže to dopadlo tak, že se musím stavit pro druhou a já nemám nic 😀
Testování je zatím velice krátké, ale hlavní a nejlepší zjištění je zatím to, že se obsah jednotlivých dílků nepřesype do jiné přihrádky. Což je přesně to, co jsem od téhle krabičky chtěla 👏
Jinak tahle krabička je pro naši rodinu jako dělaná, staršímu přezdíváme surikata, mladšímu opičák a mně se kdysi na jednom kroužku říkalo žirafa ( ano, s mými aktuálními 170 cm jsem měla takovou “posměšnou” přezdívku) 😂
Tělo po dětech: Když si do prsou kopneš kolenem a pořád tě někdo miluje
Před těhotenstvím jsem v osmnácti vážila 45 kilo. Malá, lehká, skoro víla. A pak přišlo těhotenství. A spolu s ním... +38 kilo při výšce necelých 160 cm. Vážně. To nebyla váha, to byla nadpozemská expanze. Jako bych za celé těhotenství pojmula do sebe celý vesmír. V té době jsem mohla směle konkurovat menšímu planetárnímu tělesu.
Po porodu jsem měla chvíli naději, že se tělo vrátí „do původního stavu“. Nevrátilo. Vlasy začaly padat rychleji než moje nálada v šestinedělí, břicho změklo, objevily se strie jako umělecké tetování od života a moje prsa... no, řekněme, že si do nich dneska dokážu kopnout kolenem. A ne náhodou. Naštěstí – vlasy dorostly. Silnější. Hustší. A s nimi i trochu sebevědomí.
Tělo jako deníček mateřství
Dneska je mi přes třicet. Bříško? Povislé, ale věrné. Celulitida? Vzorek pravidelný jako venkovní dlažba. Prsa? Mají svůj vlastní vztah se zemskou přitažlivostí. A přesto – začala jsem to všechno milovat. Ne proto, že bych musela. Ale proto, že tohle tělo je moje kronika. Můj deník. Moje paměťová stopa života.
Co mi pomohlo přežít a nezbláznit se (úplně)?
1. Pulsatilla.
Moje konstituční homeopatická spása. Jemná, ženská, přesně ta, co rozumí přecitlivělým dnům, hormonálním výkyvům a slzám bez důvodu. Pomohla mi znovu najít rovnováhu – a přijmout samu sebe, i když se legíny v pase rozcházejí s realitou.
Včera jsem úplnou náhodou rozklikla písničku a zamilovala se do ní na první poslech. Od té doby jsem ji slyšela asi 100x a umím ji nazpaměť 😎
O interpretovi jsem nikdy dřív neslyšela, soutěž Eurovize nijak nesleduju, ale strašně moc tomu klukovi fandím, aby se s touhle božskou písní dostal do finále. A v písni trochu slyším mé milované Queeny 😍
Dodatečně všem maminkám přeji ať i v těch náročných dnech cítíme, že to má smysl. Nejen pro naše děti, ale i pro nás samotné, protože rodičovskou rolí se hodně naučíme, a to i o sobě.
Přeji krásný začátek týdne. Měla bych dotaz na maminky co sou na rodicaku a pobírají zároveň přídavky na děti,stalo se vám někdy,že vám přišel RP a jinak přídavky na děti nebo to chodí zároveň? Děkuji za odpovědi
Letos se kluci překonali a ke Dni matek jsem dostala ten nejkrásnější dárek 😍
Šperky v růžovozlatém odstínu. Zajímavé je, že jsem se kdysi barvě zlata vyhýbala jak čert kříži, přestože typově mi opravdu seděla. Jak člověk stárne, začínám kouzlo téhle barvy objevovat a k určitému oblečení i vyhledávat 😃
Manželovi do práce k narozeninám
Pro všechny maminky, jedna virtuální kytice 💚💐
Dárečky od dětí ke dni maminek 🤗 Je zajímavé, že každé z dětí mi darovalo to, co ho vystihuje. Terezka květinu 🌷 - miluje a pěstuje spousty květin, zná i latinské názvy většiny. Filda mi napsal báseň 🎧 - jeho obrovským koníčkem je mixáž hudby a psaní rapových textů. Viktorka plastické přáníčko 🎨 - ráda maluje a tvoří 😊❤️
Dnešní krásný den strávený s holkami v Průhonickém parku 🌞 Nádherně to tam kvetlo 🌺🌸🌼🪻
Maminky, tak jak jste si svůj svátek užily?❤️
My jsme vyrazili na tùru, dali jsme pěkných 15 166 kroků. A kam? Do Maletína - k Pramenu u Dvou Janů, ke Kubíčkovu lomu..dokonce tam kluci našli kamínek, ve kterém je jakoby obtisknutá mušlička, tak měli samozřejmě radost🍀
Maletínský pískovec - ani jsem nevěděla, že je to skoro světoznámý pojem..Kdo ví, která památka na seznamu UNESCO je z něj postavená? Zatím neprozrazujte, napište jen do komentáře "vím", pokud víte 😉
.
No a po sedmi kilometrech trasy uprostřed lesa samozřejmě jedno dítko zastihlo kakání, takže jsem byla vděčná za měsíčkový toaletní papír v batohu. 🌲💜 Já to říkám pořád, že je teď v naší top čtyřce na cesty😃.
Úplněk ve Štíru 12. 5. 2025: Hloubka, proměna a síla mateřství
Tento květnový úplněk ve znamení Štíra přináší výjimečně silnou energii – hlubokou, transformační, očistnou. Štír je znamením smrti a znovuzrození, a tak není divu, že se nás tento úplněk dotýká na těch nejcitlivějších místech. Obzvlášť žen. Obzvlášť matek. Obzvlášť těch, které nosí život pod srdcem nebo o něm zatím jen tiše sní.
Co přináší úplněk ve Štíru?
- Emoce na povrchu: Můžeš cítit intenzivní výkyvy nálad, přecitlivělost, potřebu stáhnout se do sebe. To není slabost – to je síla hloubky.
- Očistu a uzavření: Staré křivdy, bolest, pochybnosti o sobě jako ženě, matce, partnerce… vše teď může vyplout. A být konečně puštěno.
- Volání po proměně: Tělo, vztahy, vize – kde už přerůstáš samu sebe? Kde se rodí nová verze tebe?
Pro ženy, které jsou maminky:
Tento úplněk může přinést pocity přetížení, výčitky, ale i náhlé vlny lásky.
Dovol si nebýt dokonalá. Stačí být. Stačí milovat.
Můžeš provést očistný rituál – třeba jen tím, že si večer sedneš, vezmeš papír a napíšeš, co už dál nechceš nést.
A pak ten papír symbolicky spálíš. Uvolníš. A obejmeš samu sebe.
Pro ženy těhotné:
Ahoj. Přemýšlím, že bych zasadila sazenice rajčat, paprik a okurek ven do vyvýšeného záhonu. U nás to vypadá v noci na 4C. Myslíte, že je to málo? Mám ještě počkat? Už se nevejdou na okno, jak jsou vysoký.
Všem holky krásný svátek maminek.
Všechno nejlepší, maminky😘❤️
Terapie ❤️🏃♀️➡️🏃♀️➡️
Srovnávačka já a děti 😊❤️ Aktuálně je nám dohromady 99 let 😃
Když se cykly srovnají: dvě ženy, jeden kalendář – a ta druhá je moje třináctiletá dcera
Nevím přesně, kdy se to stalo. Ale najednou jsme já a moje třináctiletá dcera začaly mít téměř stejný cyklus. Sladily jsme se tak dokonale, že sdílíme nejen dny, ale i nálady. Když jedna mlčí, druhá zpívá. Když jedna brečí, druhá hledá důvod. A když obě zatouží po čokoládě? No… vyšleme mého manžela. Jsme přece tým.
Z trestu se stal rituál (a z dcery průvodce)
Menstruaci jsem dlouho vnímala jako nepříjemnost, skoro trest. Ale s věkem – a hlavně díky své dceři – jsem v ní začala nacházet něco víc. Sílu. Hloubku. Čas pro sebe.
Vlastně bych řekla, že právě ona mě naučila přestat menstruaci ignorovat a začít ji vnímat jako měsíční zastávku vnitřního klidu. Jako restart. Jako návrat k sobě.
Moje dcera to tak zatím necítí. Pro ni je to pořád spíš trest. Něco, co ji omezuje, bolí, mění. Ale pozoruju, jak si k tomu postupně hledá vztah. Jak si dovoluje odpočívat. Jak začíná chápat, že i „špatná nálada“ má své místo. Že být cyklická není slabost – ale dar.
Kdo je Riky a kdo Bobek?
Radost po první Cambridge zkoušce 😍
Ty dnešní děti mi přijdou o tolik vyzrálejší, než jsme byli my. Eli má za sebou první Cambridge zkoušku - měli klasický test, poslechovou část i mluvenou část s rodilým mluvčím, kterého viděli poprvé v životě. Mělo to oficiální charakter, rodiče ani paní učitelka s nimi dovnitř nesměli. Vím, že je to neúměrné přirovnání, ale přišlo mi to skoro jak malá maturita a taková první zkouška “dospělosti”.
Pocit je dobrý, takže teď už nás čeká jen několik předlouhých týdnů čekání na výsledky 🍀
Zvířetice.....sami.....bez dětí....❤️🥳😀
Tři týdny na světě 🤎 Denní náplň? "Jíst, spát, čůrat a kakat..A když to nemají, tak začnou řvát."😄
Víš, co pro mě bylo nejtěžší? Nevybrat jen hezký kočárek, ale hlavně praktický. Jasně, barva je důležitá, ale co z toho, když je nepraktický, neskladný nebo se nedá ovládat jednou rukou?
V e-shopu Modrý koník si můžeš všechno dopředu promyslet a vybrat přesně podle svých potřeb: 👉 https://i.modrykonik.cz/eshop_akce
🔹 Jak jste vysocí? Nastavitelná rukojeť je záchrana pro vyšší rodiče!
🔹 Potřebuješ lehký kočárek, který vyneseš do třetího patra? Žádný problém, můžeš filtrovat i podle váhy.
🔹 Chceš velká kola do terénu nebo něco skladného do města? Vybereš si snadno!
A hlavně – můžeš si porovnat všechny parametry, v klidu si přečíst popisy, prohlédnout barvy a detaily. A pokud si nejsi jistá, naše poradna ti ráda pomůže.
A kdyby náhodou kočárek neseděl, náhradní kočárek zdarma při reklamaci je samozřejmostí. Tak nečekej a mrkni 👉 https://i.modrykonik.cz/eshop_akce
Dceru 6 let čeká první vyšetření očí (zraku), a to jak u pediatry, kam si jdeme pro žádanku, tak v dětské oční ambulanci, kam jsme objednaní měsíc poté.
Mohly byste mi vy, které jste toto kolečko s dětmi absolvovaly, napsat a popsat, co se vlastně bude (může) dít? Ráda bych na to dceru připravila co nejlépe. Bohužel v tomto není úplně spolupracující, navíc velmi stydlivá.
Děkuji. ❤️💙
Puberta na talíři, nervy na tenkém ledě: Zpověď mámy jedné téměř ženy
Ráno začíná tichým „dobré“, které ve skutečnosti znamená: nemluv na mě. Moje třináctiletá dcera vstává z postele jako stínový ninja emocí – nikdy nevíš, co z ní ten den vyleze. Může to být zasněná víla, která maluje veselé obrázky, nebo malá sopečná erupce, která tě sežehne pohledem jen proto, že jsi použila její oblíbený hrnek. A nechybí ani depresivní výjevy – čím víc černé, tím líp.
Jsou dny, kdy má v očích smutek celého světa. Jindy mě vítá ve dveřích smíchem tak nakažlivým, že se i pes rozštěká radostí a králík začne běhat po stropě. Někdy si všimnu, že vnímá jen svůj vnitřní vesmír – a jindy její pohled doslova říká:
„Ještě jedno slovo a sežeru tě.“
Puberta. Krásná, divoká, nevyzpytatelná puberta.
Ztracená mikina
„Mami, kde je moje černá mikina?“
„Nevím, asi tam, kde sis ji naposledy odložila.“
„To mi fakt pomohlo, díky.“
(za tři minuty)
„Mami, promiň, měla jsem ji ve skříni. Už ji mám. Mimochodem, mám tě ráda.“
A takhle žiju na emocionální houpačce. Často bez pásu.
Scénka č. 2 – Sebeláska po pubertálnu
„Dneska vypadáš pěkně, M.“
(pohled do zrcadla) „Ne, vypadám jak pavián v plavkách!“
(pět minut nato) „Hele, udělala jsem si hustý make-up, nechceš, ať tě taky nalíčím?“
No jistě. Proč ne. Hranice mezi „jsem hnusná“ a „jsem bohyně“ je v tomhle věku tenčí než moje trpělivost v pátek odpoledne.
