- pramenité vody – Obsah minerálních látek se u nich pohybuje v hodnotách 200 až 500 mg/l. Jsou určeny pro neomezenou konzumaci po celý rok pro každou věkovou skupinu. Jedná se o mikrobiologicky bezchybnou přírodní podzemní vodu, která vyvěrá na zemský povrch z jedné nebo více přirozených nebo umělých výstupních cest. Pramenitá voda tak, jak byla získána na zdroji, nesmí být podrobena žádné úpravě kromě oddělování nestabilních složek (zejména sloučenin železa a síry), odstraňování oxidu uhličitého, případně fluoridů, povolenými metodami. Zakazuje se dezinfekce pramenité vody jakýmikoliv prostředky, i přidávání bakteriostatických látek (např. chloru). Kromě oxidu uhličitého k ní nelze přidat, žádné jiné látky. Do této kategorie vod patří: Rajec.

- minerální vody – V přírodních pramenech je obsah rozpuštěných pevných minerálních látek více než 500 mg/l. Pít by se měly v menších množstvích, 1-2 sklenice denně. Mikrobiologicky je to bezchybná podzemní voda, která vyvěrá na zemský povrch z jedné, či více přirozených nebo umělých výstupních cest. Charakteristický je pro ni původní obsah minerálů, stopových prvků nebo jejich částí, jakož i fyziologický účinek. Do této kategorie vod patří: Poděbradka, Magnesia.

- léčivé vody – V obchodech pořídíme kromě minerálních vod i vody léčivé, které bychom měli užívat raději jen po konzultaci s odborníkem. Jedná se o minerální vody, které jsou pro své jedinečné složení vhodné k léčení, a jsou uznány zákonem. Od jiných podzemních vod se odlišují výjimečným obsahem celkových rozpuštěných tuhých látek přesahujících 1 000 mg/l nebo obsahem rozpuštěných plynných látek přesahujících 1 000 mg/l oxidu uhličitého, nebo obsahem nejméně 1 mg/l sirovodíku a složením vhodným pro léčení. Do této kategorie vod patří: Šaratica

- kojenecké vody - Pramenitá, mikrobiologicky bezchybná podzemní voda, která vyvěrá na zemský povrch z jedné nebo více přirozených nebo umělých výstupních cest. Splňuje specifické požadavky na kvalitu uvedené v příloze vyhlášky č. 275/2004 Sb., a tak může být použita i pro přípravu stravy na výživu kojenců a musí se označovat souslovím "kojenecká voda". Přísnější požadavky jsou stanoveny na obsah některých látek (např. dusičnanů) a celkového množství rozpuštěných látek, které může obsahovat. Do této kategorie vod patří: Kojenecká voda Rajec.

- balená pitná voda - Mikrobiologicky bezchybná podzemní nebo povrchová voda, která vykazuje stálou kvalitu. Na rozdíl od ostatních balených přírodních minerálních, pramenitých a kojeneckých vod může pocházet i z povrchového zdroje, podléhá tedy povolené úpravě. Od pitné vody z vodovodu se odlišuje tím, že při její úpravě se nesmí používat přípravky na bázi chlóru.

- voda z vodovodu - upravená podzemní nebo povrchová voda, která splňuje požadavky zdravotní nezávadnosti, a proto může být využita na hromadné zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Je určena k pití, vaření, přípravě potravin nebo na jiné domácí účely.

Nevzhledné jizvičky objevující se na různých místech těla, nejčastěji hýždích, bříšku, bocích, ale také prsou. Přesně to jsou strie, které dnes trápí a zároveň straší skoro každou ženu a to i tu, která pravidelně sportuje a žije aktivně. Zvláště náročné je v tomto ohledu období těhotenství.

Z velmi dávné historie řeckých, římských a nebo egyptských kultur dnes víme, že granátové jablko, olivový olej a nebo vinná réva byly ve své době plodem přírody, který byl využíván jako prevence proti striím. Ženy si své partie přírodními oleji potíraly taktéž v těhotenství, jak nám dnes dokazují uchované egyptské fresky.

Udržovat si své tělo a pečovat o něj tak není záležitostí jen 21.století. Z dochovaných zdrojů je známo, že se se striemi setkávaly už i naši velmi vzdálení předkové.
Na rozdíl od Egypťanek či Římanek však dnešní ženy nemusí vlastnoručně vymačkávat šťávu z ovoce a jeho semen, ale jednoduše si pořídí přípravek, jenž jejich kůži zcela vyhovuje.
Pomůže jim vypořádat se i s náročným obdobím těhotenství. V něm má kůže tendenci praskat, protože s rostoucím bříškem se kůže napíná a zvětšuje tak rychle, že si ne vždy zachová svůj původní vzhled. V těhotenství se určitě oplatí náchylným partiím věnovat zvláštní péči a dopřát kůži kromě vhodného přípravku i opakovanou masáž.

Jedním z vhodných přípravků v boji proti striím a jako prevence strií je například novinka oblíbené řady Elasti-Q® - Elasti-Q Exclusive tělový olej proti striím. S jeho inovativním složením se nyní podobá lehkému oleji, který se nanáší mnohem příjemněji a snadněji než jeho předchůdci. Ovšem i oni jsou účinnými pomocníky v prevenci zvniku strií a příznivě působí i na již vzniklé strie. Tělový olej Elasti-Q Exclusive tvoří kombinace několika unikátních, přírodních složek:

• Olej ze semene granátového jablka pokožku hydratuje, vyživuje a zvyšuje její pružnost. Zároveň se podílí na její ochraně před popraskáním.
• Olej ze semene pupalky dvouleté zvyšuje odolnost kůže a posiluje její schopnost regenerace. Efektivně zesvětluje a vyhlazuje již vzniklé strie.
• Olej ze semene světlice barvířské příznivě působí proti stárnutí pokožky, hydratuje ji a zjemňuje. Taktéž se významně podílí na redukci strií.
• Olej ze semene vinné révy pomáhá pokožku chránit před nepříznivými vlivy okolního prostředí a účinně omezuje tvorbu strií.
• Olivový olej zjemňuje pokožku a zklidňuje ji při svědění a podráždění, které vzniká v důsledku napínání kůže. Vitamin E pomáhá chránit pokožku před škodlivými účinky volných radikálů.

Složení tělového oleje Elasti-Q Exclusive je tak jedinečné, že pomáhá kůži před striemi chránit a zároveň pokožku hydratuje a vyživuje, eliminuje její nepříjemné svědění a chrání ji před škodlivými vlivy a volnými radikály.

Dva tatínkové a jejich úhel pohledu. Na další tři se můžete podívat v I.dílu. 

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?

2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne

3) Byl jsi u porodu? 

4) Pamatuješ na první dojmy?

Rodiče jsou těmi nejdůležitějšími lidmi v životě dítěte. Rodiče jsou těmi, kdo zná své dítě nejlépe, ačkoli to tak nemusí být vždy. Rodič nejvíce ovlivňuje život svého dítěte. V ideálním případě jsou tedy rodiče pro dítě lidmi, kterým může plně důvěřovat, se kterými vše sdílí, kteří ho velmi dobře znají, kteří tu jsou pro něj, když je potřebuje. Není tedy důvod, proč hledat pomoc a podporu jinde nežli u svých rodičů. Žádný odborník nemůže komplexně vidět všechno, čím si rodina prošla, co nyní zažívá a jak celkově funguje. Ačkoli nepopírám, že pohled zvenčí od nezainteresovaného člověka může někdy pomoci. Mnozí odborníci jsou si vědomi toho, že rodič můžepřispět k pozitivnímu vývoji svého dítěte víc než terapeut, ale potřebuje k tomu znát účinné intervence.

Jak to, že rodič může nahradit terapeuta?

Zjednodušeně řečeno je terapeut člověk, který se naučil způsobům práce s lidmi, disponuje specifickými znalostmi a dovednosti. Stejně jako terapeut i mnozí rodiče jsou schopni naučit se některým specifickým dovednostem, které mohou využívat při výchově dětí.

Důležité je, aby byl rodič motivován, emočně angažován a měl určitý inteligenční potenciál, díky kterému je schopen přijmout a zpracovat informace a dále s nimi pracovat.   

Co a kde se rodič může naučit?

Existuje systematický a propracovaný trénink rodičovských dovedností. Tento trénink nazýváme filiální terapie a její účinnost je ověřena mnohými výzkumy. Jedná se o přístup vycházející z nedirektivní terapie hrou a je uplatňován v mnohých krajinách. Myslím si, že je načase jej rozšířit i u nás a hlavně jej přivést v takové formě, aby se stal dostupným pro většinu rodičů. Toho nejlépe docílímeonline tréninkem rodičovských dovedností.

Naše dlouhá cesta za poznáním co se ukrývá u maminky v bříšku začalo 2.8.2013.

2.8.2013

Jako každý pátek jsem šla ke svému dr. Na KTG a na předposlední kontrolu.

Ten den bylo strašné horko, už hned ráno jsme se zapotili J.KTG dopadlo bohužel špatně, miminko se vůbec nehýbalo a doktorovi se křivky nezdály. Poté mi změřil tlak, který vyskočil vysoko. Po konzultaci mě raději hned poslal do nemocnice na pozorování kvůli tlaku a taky mi řekl, že pokud se to nezlepší může porod skončit císařský řezem. Říkala jsem si, že to snad ne že ještě máme 14 dní do termínu.Ihned mě mamka odvezla do porodnice. A bylo jasné, že už se vrátíme dva.

Ležela jsem tam týden a pořád mi měřili tlak, na který nasadily léky pro snížení a taky jsme každou chvíli chodili na KTG, které se nezlepšovalo, bylo pořád stejné.

Po týdnu pozorování doktorka usoudila, že porod vyvolají, přeci jen už zbýval jeden týden takže to bylo jedno.

Textilní kolekce pro děti značky DOLA Desing jsou originálními českými doplňky do dětských pokojíčků. Nabízíme Vám 10 ucelených kolekcí, ve kterých najdete kapsář za postel, povlečení, přehoz na postel, závěsy, polštářky, menší kapsáře, zástěny, potahy na matraci a další.

V pokojíčku Vašeho dítěte se tak mohou objevit Veselá Autíčka, Kopretiny, Žirafa Klára, Beruška Katka, Pirát Kuba, Méďa Léďa, Méďa Snílek nebo Medvídek Teddy. Pokud potřebujete něco, co se bude hodit jak pro chlapce, tak pro holčičku, nabízíme Vám kolekci Barvy, která je buď v kombinaci oranžové nebo modré barvy. Společný pokojíček tak můžete mít vybavený také v jednotném stylu, ale přitom pro každého sourozence mít trošku něco jiného.

Všechny výrobky jsou navrženy a ušity v České republice. Také metráž (pevné bavlněné plátno), která se používá k výrobě textilií, pochází z České republiky. Kapsáře jsou plněny dutým vláknem, takže zajistí také tepelnou izolaci od studené stěny.

Vyberte si v jakém stylu bude pokojíček Vašeho dítěte!

Bylo 9.9.2013. Koník hlásil tři nuly a já měla termín porodu. Nic se nedělo. Od rána mi bylo skvěle, udělala jsem lívance, něco jsem doma poklidila, prostě normální den. Večer jsem ulehla do postele s noťasem na klíně a puštěnou televizí jako téměř každý večer. Honza jel ke kamarádovi slavit jeho narozeniny. Shodli jsme se na tom, že dneska se určitě nic dít nebude a kdyby, bude na telefonu.

Na Facebooku jsem si se švagrovou a známou psala a stěžovala si, jak to čekání je hrozný, že budu určitě minimálně do října těhotná atd. Byla jsem už fakt naštvaná, to břicho mě otravovalo, připadala jsem si už hrozně. Najednou jsem vstala na záchod a ucítila jsem to mnohým matkám tolik známé "lupnutí" a už to ze mě teklo jak z kohoutku. Začala jsem chvilku přešlapovat, pak jsem se strašně smála a letěla do sprchy. Umyla jsem si vlasy (to abych byla u porodu krásná 😀 ) a zavolala Honzovi, ať přijede. Mezi tím s ručníkem mezi nohama jsem celá nervózní lítala po bytě a dobalovala tašku. Honza tu byl asi za pět minut, přivezl ho z oslavy kamarád s tím, že nás hodí do porodnice, nedá se tam moc parkovat. No a tak jsme vyrazili.

Na příjmu jsme byli něco málo před desátou večer. Natočili mi monitor, prohlédli - byla jsem na dva prsty, ale čípek ještě 1,5 cm ☹. K mému smutku poslali Honzu domů a mě na předpokoj, kde mi bylo doporučeno spát a HLAVNĚ nepočítat intervaly mezi kontrakcemi, prý budou tak po půl hodině, po dvaceti minutách, nepravidelný....ale ať se tím nerozrušuju. Tak jsem zalehla, poslala známým smsky že už to přichází a najednou první kontrakce, která mě teda hodně překvapila svou silou. Za chvíli další...a další..Nedalo mi to a začla jsem počítat intervaly, protože tohle rozhodně nebylo víc než pět minut. No abych to zkrátila, od jedenácti do jedné jsem prodýchávala na pokoji jak pejsek jednu kontra za druhou, byly po 5, po 3, po 2 minutách a bolely jak to prase. Sprcha a hopsání na balónu vůbec nepomáhalo. Jediný, jak jsem mohla být bylo s pokrčenými koleny v předklonu drtíce jednou rukou madlo u postele a druhou rukou polštář.

Šla jsem na chodbu pro pomoc a sestra když mě viděla tak mě hnala hned na kozu, že na to mrknem. Sláva, byla jsem na 4 prsty a sestra prohlásila, že můžem jít na přípravu. Ta hodina v koupelně byla jak zlej sen....kombinace vyprazdňování se po klystýru a každý dvě minuty silná kontrakce je málem stála umyvadlo, který jsem div nevyrvala ze zdi 😀 

Pak už mě nahnali na porodní box, odkud jsem zavolala Honzovi, ať dorazí. Bylo něco kolem čtvrté ráno. Mezitím že mi bodnou epidurál. No to byla taky lahoda. Pan anesteziolog může být rád, že má ještě všechny zuby. Jeho slova "to prostě musíte nějak vydržet" když jsem hlásila, že přichází kontrakce, tak aby mi neprobodl páteř, mě doháněla k šílenství. Píchal mi ho nadvakrát, bolelo to jako prase, ale ta úleva, co přišla za odměnu, byla slastná jak oáza na poušti 😀 V tom přijel Honza a já byla vysmátá jak lečo, skoro nic mě nebolelo, bylo to fajn.  Teď jsem moc ráda, že přišel v tuhle chvíli a neviděl to, co se se mnou dělo před tím. Dvě hodinky pod drogama rovnalo se dva prsty zadarmo. Super. Pak jsem dostala další dávku, ale najednou se nějak zastavily kontrakce, tak jsem dostala oxytocin a to se teprve rozjela paráda. 

Kontrakce začaly být zase dost silný, ale už to bylo úplně jiný než na začátku. Tentokrát to byl už ten správnej tlak na pánev a konečník, myslela jsem, že mě to tam dole prostě roztrhá. Pan doktor mi pak ještě trochu prošťoural vak blan, aby to pořádně ruplo, a odtekl ten zbytek vody a miminko mohlo pořádně až dolů a ručně mi odhrnul branku. Se slzami v očích jsem ho prosila, ať už toho nechá, přišlo mi, že má tu ruku snad až u mě v krku 😀. No a najednou říká, že při další kontrakci mám tlačit. Cože??? Jako takhle najednou? No tak teda jo! V tu ránu se kolem mě začalo hemžit spoustu lidí, přinesly světlo a různý věci, celý se to tam hemžilo a ten box se najednou změnil k nepoznání. Začala jsem tedy tlačit. Prý nechte tu kontrakci rozjet a pak začněte tlačit jako na velkou....no jenže já jí dycky nechala rozjet asi až moc a pak tlačila když kontra už odeznívala. Sakra, všehno špatně, nešlo mi to.. Aspoň mi to tak připadalo, ale všichni mě povzbuzovali, že je to supr. K mému udivení, jak miminko postupovalo níž a níž, tak nebyla mezi kontrakcemi vůbec žádná úleva! Spodek jsem měla na prasknutí a myslela jsem, že to prostě nedám. Navíc jsem jim tam začala z toho tlačení omdlívat, tak mi dali kyslík. Pořád jsem říkala "já omdlívám, co mám dělat???!!" 😀 

S HappyFoto, které má ve své nabídce výrobu fotografií, fotoknih, kalendářů a různých fotodárků, si můžete například vytvořit knihu s fotkami vašich dětí. Taková fotokniha zůstane vám i vašim dětem jako památka na jejich šťastné dětství.

48stránkovou fotoknihu s pevnými deskami a lepenou knihařskou vazbou je nyní v jedinečné testovací akci za 199 Kč. Využijte toho a vyzkoušejte, jak je jednoduché ji vyrobit díky programu HF Designer. S HF Designerem zvládne pracovat opravdu každý uživatel počítače, dokonce i osmileté dítě. Tento program si stačí zdarma stáhnout ze stránek happyfoto.cz a pustit se do zábavného, kreativního tvoření vlastní fotoknihy. Stále máte obavy, že to nezvládnete? Nebojte se, HF Designer dokáže vaše fotografie do fotoknihy vložit dokonce sám nebo navrhnout jejich rozvržení, aniž byste cokoli museli vkládat a navrhovat sami.

Máte-li však chuť poskládat si fotky do fotoknihy naprosto samostatně, podle vašich představ, můžete si s nimi vyhrát a vkládat na stránky postupně jednu po druhé, různě je naklánět, zvětšovat či zmenšovat. Program vám vedle těchto funkcí umožní výběr a vložení pozadí, rámečků, nadpisů, popisků a nebo k dané fotografii, či stránce přidat i svůj vlastní text. Pokud máte v počítači uložené fotografie v menším nebo špatném rozlišení, není třeba se obávat, že by mohly nějakým způsobem snížit kvalitu výsledné fotoknihy, protože program HF Designer na takové fotky předem upozorní. Takže je budete moci na stránce zmenšit na takovou velikost, ve které budou v knize ostré.

Fotokniha může obsahovat od 16 do 240 stran fotek, na kterých vám záleží, a rádi si je proto právě tímto způsobem uchováte. Taková originální kniha bude pro vašeho potomka i pro vás zároveň památkou na šťastná dětská léta, první rok života, předškolní věk. Nebo si můžete vytvořit sérii fotoknih pěkně rok po roce od jeho narození. Vložením výroků vašich nejmenších, jako: „Puchontáče nosit nebudu!“ nebo „Nejsem žádný krpaslík!“ dodáte fotoknize živější vzpomínky a i po několika letech potěší jak vás, tak vaše děti.

Jaká všelijaká může fotokniha být, je jen a jen na vás. Možností je v tomto směru opravdu hodně a, jak se říká, fantazii se meze nekladou. Jakmile je vaše fotokniha v počítači navržena, postačí jedno kliknutí, kterým ji odešlete ke zpracování do fotolaboratoře HappyFoto a za pár dní dorazí domů již hotová.

Více informací a ceník najdete na stránkách happyfoto.cz.

Strie neboli pajizévky mohou postihnout každou ženu. Útočí při prudké změně váhy a v období puberty, ale nevyhnou se ani sportovkyním. A úplně nejčastěji jsou jimi postižené ženy v těhotenství. Zbavit se jich je v podstatě nemožné, nejdůležitější je proto prevence - tedy pravidelná péče o pokožku.

Uvádí se, že strie postihují až 90 procent všech nastávajících maminek. Vznikají především na břiše, ale také na prsou, hýždích, bocích či stehnech. „Jedná se o takzvané pajizévky neboli vnitřní jizvy, kde vrchní vrstvy kůže jsou nepoškozené, ale pokožka praská vlivem mechanického tlaku hlouběji ve škáře, tedy v oblasti kolagenních a elastických vláken, za vzniku často nevzhledných jizviček,“ vysvětluje dermatoložka MUDr. Silvie Rafčíková, která doporučuje kosmetiku Bübchen.

Budoucí maminky mohou v rámci prevence strií promazávat a mechanicky dráždit příslušné partie k tomu určenými krémy a olejíčky, které zvýší elasticitu kůže a zabrání tak prasknutí. Strie obvykle měří několik centimetrů a zpočátku jsou často červené až červenofialové. Čerstvé pajizévky mohou být také vypouklé a mnohdy během dvou až tří let postupně blednou do bělavé barvy, přičemž na povrchu mívají tenkou svraštělou kůži a bývají spíše vpadlé. Je nutné počítat s tím, že zcela se jich už nezbavíte.

Se striemi je proto dobré pokusit se zatočit ještě před tím, než se vůbec objeví. Vhodnou prevencí máte totiž největší šanci na jejich zmírnění. „Používáním kvalitních přípravků dětské kosmetiky s minimálním obsahem látek, jako jsou parfémy a konzervační látky, můžeme předejít přílišnému vysychání pokožky a zajistit, aby se dostala do styku jen s těmi látkami, které jí prospívají. Zároveň tak snižujeme riziko kontaktních alergií na minimum,“ vysvětluje MUDr. Silvie Rafčíková.

Kosmetické přípravky určené pro prevenci strií naleznou nastávající maminky například v řadě produktů značky Bübchen.

Péče o pokožku rizikových partií by měla být pravidelná, ideálně každodenní.
Krém či olejíček vtírejte jemnými krouživými pohyby do ještě vlhké pokožky břicha, hýždí, boků a stehen. Důsledná péče o kůži se vyplatí i tehdy, když se již strie na pokožce objevují.

Tento blog (www.blogujicimaminy.blogspot.cz) vytvořilo několik mamin a je hlavně o nich a jejich dětech. 

Ale co tatínkové, jak jsou na tom oni? Trochu jsme je vyzpovídaly. Doufám, že nebudou proti a mužský pohled na určitá témata najdeme i v dalších příspěvcích.

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?
2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne
3) Byl jsi u porodu? 
4) Pamatuješ na první dojmy?
5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...
6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?
7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Život s příchodem potomka se samozřejmě změnil a to o 180 stupňů. Ve svém životě prožívám určité etapy a toto je jedna z nich. Je to i velká změna v partnerství, najednou nejsme jen dva, ale je nás víc. 
2)  Celé těhotenství jsem si velice užíval, každým dnem pozoroval jak bříško roste, bylo to supr a nádhera. Předporodní kurz a prohlídku porodnice jsem absolvoval jako zkušený porodník ) . 
Samostatné téma v době příprav na příchod prcka měl výběr kočárku. Nicméně i tento, pro tatínka psychicky vyčerpávající maratón, úkol nakonec dospěl do vítězného konce.
3) Ano byl.
4) První dojmy se nedají, alespoň z mého hlediska, popsat. Zažil jsem ve svém životě nespočet porodů, ale ve chvíli, kdy se ze mě stane táta a v náručí se mi choulí právě narozený syn. To je....nepopsatelný...
5) Zapojil jsem se postupně. Koupáním, přebalováním, krmením počínaje a později uspáváním i nočním vstáváním. Pravda, že maminka je maminka, ale snažil jsem se nebýt ve vzdáleném závěsu.   
6) Teď ??? Určitě je náš syn samostatnější a každý den je plný překvapení.
7)  Bepanthen moc často nepoužívám, ale pokud mám nějakou spáleninu, či drobné oděrky, tak přijde vhod.

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

Už máte doma jedno dítě, možná dvě a teď čekáte další. Vy jako rodiče jste plní očekávání a představ, jak si děti budou spolu hrát, jak jednou až dospějí, tu budou jeden pro druhého. Pravděpodobně se na příchod miminka těšíte a připravujete. Nebo už doma máte dvě děti a přemýšlíte, jak jeden druhého vnímají, proč si někdy dělají naschvál nebo ubližují.  

Co prožívají vaše starší děti?

Když je mimiko ještě u maminky v bříšku, tak se většina dětí těší. Menší děti mají představu, že budou mít živou panenku na hraní, že to bude zajímavé, dobrodružné. Děti školního věku si už dokáží uvědomit, že kolem miminka budou mít rodiče spoustu práce a na ně nebudou mít čas. Ve chvíli, kdy se miminko narodí a rodiče ho donesou domů, stává se pro starší sourozence konkurencí. Starší sourozenci se s ním musí o vše dělit – o pozornost rodičů, o hračky, někdy o svůj pokoj...

V dětech se začínají vytvářet vůči miminku ambivalentní pocity. Na jednu stranu miminko mají rády, na druhou stranu ho nesnáší. Začínají s ním bojovat o postavení v rodině a hlavně o pozornost rodičů. Často od rodičů slyším, že ten starší zlobí, předvádí se, ubližuje miminku, zkrátka nedaří se mu adaptovat na novou rodinnou situaci nebo se nechce smířit s touto změnou.  

Dítě příchod miminka vnímá asi tak, jako kdyby si váš partner domů přivedl novou ženu a vy se s ní musela o vše dělit a vše s ní sdílet. Jak by vám bylo? Přáli byste si, aby odešla, aby neexistovala. A totéž si mnohdy přejí starší sourozenci. Chtějí, aby se vše vrátilo do původního stavu, aby tu miminko nebylo. Rodiče pak dítě přesvědčují, že má svého mladšího sourozence rádo nebo mu vyčítají, že říká zlé věci (př. „Kdyby tu miminko nebylo, bylo by to lepší.“) a v dítěti vyvolávají pocity viny a nejrůznější úzkosti.

Co můžeme jako rodiče v této situaci udělat pro staršího sourozence?

*1.měsíc*

Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný.Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím. "Těhotenský test,"odpovím na otázku lékárnice, co si přeju.

Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy,abych se neskácela. Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava,ale jsem šťastná.

* 2. měsíc*

Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj:když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky.

Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno.

Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku,co si koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka

dýchám a přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou..........

Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám.

Asi bych měla něco sníst.......... Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila." Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko???"

* 3. měsíc*

Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry,abych přišla příště nalačno.Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.

Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.

"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.

Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování,hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné,co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.

Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat.Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"

* 4. měsíc*

Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla.Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc... Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat.

Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.

Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice,kde se vzteky rozbrečím.

Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

*5. měsíc*

Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v obličeji).Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču.Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.

Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.

Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel.Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , jakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

* 6. měsíc*

Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech. Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech,kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama.

Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné.

Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta.

Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď),prsa se začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva.

Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

* 7. měsíc*

Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid.

Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala.Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval,že mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát.

Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.

Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů.Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí...

Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu,v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

* 8. měsíc*

Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch,budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.

Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne.

Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé drahé polovičky,ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné.

Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.

*9.měsíc*

Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s prsty.Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě.S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob -nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst.Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.

Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie.

To bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......

Venku je opravdu ošklivo, babí léto v nedohlednu, tak vám pro zpestření takových dnů dávám tento tip:
 

ZVÍŘÁTKA Z BALÓNKŮ

Nascannovala jsem knížků, kterou jsme si přivezli z Řecka. I když to přečte jen málo z vás, tak podle obrázků zvládne zvířátka vyrobit každý.

Praktické rady pro začátek:

- balónky jsou v této knížce používané 30cm. Pokud byste je nafoukli úplně, tak jejich velikost bude až 5x větší. (Ke knížce byly přiloženy i balónky, ale koukala jsem, že je mají za směšný peníz i s pumpičkou u vietnamců. Otázkou je, zda nebudou praskat. My zatím čerpáme z řeckých zásob.)

- jednodušší práce je z balónky, které nejsou úplně nafouknuté. Zkrátka si na konci nechte vždy "cancourek", ten se bude postupně dofukovat, jak budete s balónkem pracovat.

- nebojte se pnutí, při tvoření 🙂

- abyste vytvořili jednu část, tak stačí, abyste dvakrát zatočili v daném místě. Důležitější je, že se pak v určitých místech tvoří další spoje, které zafixují balónky proti vyfukování. To uvidíte na obrázcích.

- na dokreslení nepoužívejte obyčejný fix, ale centropen. Jinak se pěkně umažete. V papírnictví pořídíte i pohyblivé oči.

Tak hurá do toho, ať mají děti radost 🙂

PEJSEK

Vaše neuvěřitelně zvědavé batole si osvojilo novou dovednost – jinou a tedy i vzrušující.
Často je první sprosté slovo následkem nápodoby. Možná to zaslechlo od vás, když vás při jízdě autem vytočil nějaký řidič, který vás nebezpečně předjížděl. A teď to bez přestání opakuje, zatímco spokojeně sedí na zadním sedadle. Nejvhodnější je počkat, až to dítě přestane bavit. Pokud to trvá opravdu dlouho, přiznejte, že jste to neměli vyslovit, že to není vhodné slovo a rozptylte dítě písničkou či nějakým příběhem.

Možná ale mluví sprostě, protože to slyšelo od staršího kamaráda, který si nedávno rozšířil slovní zásobu o nové výrazy a myslí si, že by byla náramná legrace podělit se o ně s vašim dítětem. Nebo nedopatřením zaslechlo část filmu či seriálu, kde mluvili hrubě a nevybíravě.

Když uslyšíte sprosté slovo od svého dítěte poprvé, udělejte vše pro to, abyste se nezačali smát, jakkoliv vás to mohlo pobavit. Pro batole by to samozřejmě bylo jen povzbuzením k tomu, aby svá slova zopakovalo. Ze strany malého človíčka je to experiment. „Je tu něco, co lidé říkají s určitou intenzitou, intonací, apod. Tak já to zkusím říct a uvidím, co se stane…“ Přimět dospělého k emocionální reakci – k smíchu či vzteku – znamená pro batole mít moc, dokázat dospělé do určité míry ovládat. A to je pro ně velmi přitažlivé. A přestože vás může fráze „podělaný nos“ z úst vašeho potomka napoprvé pobavit, opravdu není v jeho zájmu, abyste svou pobavenost dali najevo. Až tedy začne vaše dítě s nevhodným jazykem experimentovat, pamatujte, že nejlepší reakcí je žádná reakce.

Pokud si vaše dvouleté dítě dobře osvojilo již několik nadávek, je na čase stanovit určité hranice. Samozřejmě opět je nutné, aby to proběhlo naprosto v klidu, bez rozrušení či vzteku. V opačném případě dáte dítěti najevo, že tímto způsobem si může rychle získat vaši pozornost. Pokud je to dítětem vymyšlené slovo či fráze (třeba „kadihlava“), řekněte prostě, že taková věc neexistuje a že nerozumíte, co chce říct, protože to nedává smysl. U existujících sprostých slov nic nevysvětlujte, zkrátka řekněte, že tato slova se u vás doma a mezi přáteli neříkají – opět to udělejte jakoby mimochodem a nezaujatým hlasem.

V některých případech dobře poslouží jednoduché náhražky. Pokud si dítě se slovy jen hraje, zkuste mu nabídnout jiné – např. „abrakadabra“ nebo „čárymáry“, apod. nebo nějakou zajímavou slovní hříčku či říkanku pro děti. Tím odvedete pozornost a dítě se zabaví. Pokud si dítě opravdu potřebuje ulevit a nezná jiný vhodný výraz, je potřeba mu jej nabídnout. Např. může říkat „Jsem naštvaný!“ Dovolte mu to vyslovit s patřičnou hlasitostí a intonací. Můžete i vymyslet nějaké zábavné zvolání, které budete v rámci rodiny používat (např. „Do ponožky!“ nebo „Můj ty zube!“). Bude vás to bavit všechny a sprostá slova se vám budou ještě nějakou dobu vyhýbat.

Pokud nic nezabere a dítě ignoruje i vaše varování, je čas zasáhnout jiným způsobem. Reagujte klidně, rychle a konzistentně. Dítě bude potrestáno (i když v batolecím věku volte vždy jen velmi krátký trest) např. tím, že bude chvíli v klidu sedět na židli a nikdo si s ním nebude hrát ani mluvit.