sestra je tehotna,termin ma 16.10.2010 tak to cekame kazdym dnem 🙂
Jestli před tím bylo mateřství nádherné, tak teď po 4. měsíci Tadýska je to něco nepopsatelného. Celé dny spolu komunikujeme, Tadík spinká celou noc a každý den je hezčí a hezčí. Je úžasné pozorovat jeho pokroky. Nemůžu se nabažit toho, že jsem MÁMA
Tak dneska se Honzík poprvé sám postavil v postýlce, neuvěřitelné 🙂
bude nas vic, nebudeme se bat vlka nic 🙂 Vsechny nase fotky najdete na http://picasaweb.google.com/martinzuzka
Už po třetí se k nám štěstí otočilo zády, miminko nebude ☹ Můžeme dál jen čekat a doufat, nic jiného taky člověku nezbývá...snad někdy, jednou se i my dočkáme malého zázraku v náručí !
Dnes měla maminka státnicovou zkoušku a obhajobu bakalářské práce a já jsem jí udělala velikou radost, že jsem byla celý den hodná a několik hodin jsem vydržela jen s tatínkem a skoro celý den jsem prospinkala v autě, nebo v kočárku..
... už dělá první krůčky sama
mali je uz sest a pul hodiny sest mesicu
Nikdy bych nevěřila jak se z takového hodného miminka stane během několika týdnů takový vzteklounek ☹
55 dní pane bože to letí :-O
snazime se otehotnet
...včerejší kontrola u paní doktorky. Rozárka 8.600g,75 cm a Matyášek 9.400g, 74 cm.....
Tak nějak přežívám do výsledků dalších vyšetření...:-/ A pak teprve uvidíme co a jak dál...a taky hlavně "kdy"..☹
Tak máme dcerušku Lucinku má narodila se v den termínu 6,10 z váhou 3,41 a 50cm ve 21,28
dovolenka v NY .. nádhera , ale už se těším až uvidím drobka na další kontrole.. doufám že bude vše ok 🙂
Nemůžu se na tu naší kobližku vynadívat!
Dnešní poradna ... Kubíček měří 58cm, ale váží jen 4,56kg ☹
Vcera prvni ockovani a prvni horecka :o(
dneska a zítra mám volno 🙂
tak dneska začínáme 6 měsic 🙂
3 měsíce - 6,55 kg - 61 cm 🙂))
Trny a růže
Pročítám si tu příběhy o trnitých cestách k vytouženému uzlíčku. Občas na něco narazím třeba na Novinkách. A vždy to skončí slzičkami. Nebyla jsem taková vždy. To až poslední rok, možná dva. Určitě od té doby, co máme Kubíčka.
Když jsme se s manželem "snažili", zdálo se mi, že to jde pomalu. Když jsem neotěhotněla během tří cyklů, chtěla jsem, aby mě gynekolog poslal na vyšetření. Po půl roce jsem to vzdala a objednala nás sama do CARu. Na návštěvu už nedošlo, protože jsem dva dny po objednání zjistila, že jsem těhotná. A to bylo poprvé, kdy jsem kvůli svému synovi štěstím plakala.
Když pláču nad články, je to směs slz. Jsou to slzy štěstí, protože jsem neskutečně šťastná, že mám syna. Radosti, protože tu z něho mám neustále, i když mě kolikrát vyčerpává a dostává do kolen. Smutku, protože si vzpomínám na ty oplakané negativní testy, období, kdy se touha měnila v posedlost, a myslím, že alespoň trochu vím, jak se cítí ta, která to psala. A také pokory, protože dnes už vím, že přirozeně otěhotnět po půl roce ve věku 36 let není zase až tak běžné. A mám-li být upřímná, také hormonů.
Když píšu "alespoň trochu", je to proto, že právě ta pokora mi nedovolí napsat, že to vím "moc dobře". Nevím. Nemám za sebou léta pokusů a zklamání, ať už přirozenou cestou nebo s pomocí lékařů. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se už s podstatným bříškem kutálela chodbou u Apolináře cestou na předporodní cvičení a nevědomky prošla kolem CAR. Seděl tam pár. On na moje bříško koukal smutně a odevzdaně, ona zoufale a se slzami v očích. I když jsem neuděla nic špatného nebo záměrně, v tu chvíli jsem se cítila strašně, nejraději bych si nafackovala a nikdy už jsem tudy na cvičení nešla.
Tyto stránky jsou pro všechny snažilky, těhulky a maminky, případně (na)stávající tatínky. Ale jsou to právě ty bolestné příběhy s naštěstí velice často šťastným koncem, které nás zaujmou, sledujeme je a pamatujeme si je. A nejde jen o příběhy o dlouholetém snažení, ale také o ty, kdy těhotenství z různých důvodů nekončí ideálně. Jsou to příběhy, které nám všem, kterým se něco takového vyhnulo, připomínají (nebo by aspoň připomínat měly), jaké jsme měli štěstí.
Po přečtení takových příspěvků někdy pisatelce napíšu, ale někdy raději ani ne, protože nevím, co psát. Prázdná slova útěchy? Ať napíšu cokoliv, bolest to nezmírní a mnohdy mám spíš strach, abych naopak neublížila.
Jupí dneska jsme dostali průkajdu 🙂































