Ti co mají děti, mi dají za pravdu, že je dost těžké zabavit batole, které je v období, kdy to samo ještě neumí, ale už má nakročeno směrem, kdy to půjde. Osobně se toho nemůžu dočkat, večer co večer ulehám a říkám si, už aby vydržela alespoň sledovat pohádku, nebo si kreslit, nebo vůbec, dát mi chvilku klidu (asi se netýká rodičů batolat klidnějšího rázu, ale podle mě si to zažila každá maminka po příchodu domů z porodnice – kde najít čas si alespoň vyčistit zuby, že?!).

Momentálně žehnám tomu, kdo vymyslel modelínu. To je vážně super výtvor, hlavně ta pro batolata, co se nelepí na nábytek a koberec a kdyby předci, tak po nějaké době na vzduchu ztvrdne a problém je vyřešen. Naše Niki u ní vydrží celých 20 minut. Hurá! Nejkrásnější je, když se jí začne dožadovat. To vypadá nějak takto: „Maminko, maminko, molínu“. Chvilku přemýšlím, po ránu mi to trošku trvá a po dalším naléhání, pochopím oč jde a jdu do pokojíčku pro molínu, tedy modelínu. Patří k ní jakási vykrajovátka různých tvarů, ty musím vyndat taky, jinak by molína upadla v nemilost.

Po té co Niki obdrží ode mě modelínu několika barev a udělám z ní placky, odcházím a ponechávám jí svému osudu. Já si konečně vyčistím ty zuby, převleču se z pyžama a pokusím zkulturnit. Pak rychle připravuji snídani, jsou to hoňky, nemyslete si. Protože mezi tím co všechno tohle dělám, na mě Niki volá: „Maminko, podívat, udělala“. Tak vyděšená letím do pokojíčku co se děje, co udělala, představuju si počmáranou zeď, modelínu v uších, ale ne uf, Niki krásně vykrojila z modelíny houbu. Tak jí chválím a povzbuzuju ji k dalším výkonům. Za chvilku se ozývá: „Maminko, udělala, hezký, hvězdička“. Pak je dlouho ticho, tak toho využívám
a rychle dodělávám, co potřebuji. Už také vím, že pokud je ticho moc dlouho, tak se děje něco nekalého, ale to jsou povolené ztráty. A co jsou povolené ztráty?! To když se jdete podívat, co se vlastně děje a Niki září a když vás vidí, hlásí: „Maminko, molína, kulička“. Ano z modelíny je kulička, ale několikabarevná. Horší je, že u tohoto typu modelíny se těžko barvy oddělují, spíše vůbec. Nemůžu se na ní ani zlobit, vždyť jsem to byla já, kdo jí nechal si hrát bez dozoru. Tak jí trpělivě vysvětlím, že je to sice moc krásná kulička, ale že se to takhle nedělá. Kouká na mě, spíš mi asi nerozumí a pak odbíhá, dělat nějakou jinou neplechu.

Modelínu tedy moc a moc doporučuji, některá batolata u ní vydrží i déle a rodič, respektive maminka má nějaký ten čas navíc. Každopádně, kupte jí více, však víte „POVOLENÉ  ZTRÁTY“.

Další články najdete na http://vancurova.blog.idnes.cz/