Minule jsem vám slíbila další cviky pro ploché bříško, ale okolnosti můj úmysl změnily. Na tento článek mě navedla Sven, která mi napsala e-mail s několika otázkami. Když jsem začala uvažovat o odpovědi, vyvstávaly další okruhy, které s tématem úzce souvisejí. Sven tímto děkuji a doufám, že se na mně nebude zlobit, že jsem ji takto vytáhla na světlo...

První otázka, kterou mi Sven položila, byla, zda mohla udělat něco, co by vzniku rozestupu zabránilo. Odpověď zní, že téměř na 100 % nemohla. A není pravda, že rozestup se "přihodí" lenivkám s povolenými břišními svaly. Stává se to i sportovkyním. Někdy se uvádí, že sklony k němu mohou mít ty, které mají relativně krátké přímé břišní svaly (ženy malého vzrůstu nebo takové jako já - mám malý poměr břicho podél ku břichu napříč). Každá z nás je "postavená" jinak. Je to jako se strijemi. Jedna maže a má bříško rozpraskané jako vyprahlé pole, jiná na to prdí a má bříško sametové.

Druhá otázka zněla, proč to nesledují a neupozorňují na to gynekologové. Odpověď se může zdát drsná, ale je to tak - břišní svalstvo není "jejich" část těla:o( A možná že v tom hraje velkou roli jistý alibizmus - vznik rozestupu (méně) a jeho následné zatahování (více) se dá do jisté míry ovlivnit cvičením. Jenže "ono se něco stane jí nebo dítěti a mně pak budou popotahovat, protože jsem jí řekl/a, že má cvičit".

Pokud je žena zdravá a nic nenaznačuje zvýšené riziko samovolného potratu (např. předchozí potraty, ne příliš dobře prosperující těhotenství, apod.), není důvod, proč by nemohla cvičit během těhotenství, za podmínek, že intenzita cvičení nepřesáhne úroveň, na kterou je zvyklá z doby před otěhotněním (takže žádné trhání rekordů nebo snaha dohnat to, co jste doposud nestihla) a vyhne se nárazům o vysoké intenzitě (poskoky, pády, nárazy do někoho/něčeho). A samozřejmě žádne posilování břišních svalů typu 400 sklapovaček denně.

O vzniku rozestupu blíže pojednává článek "Bříško po porodu - rozestup břišní stěny". Cviky uváděné v článku "Čas bříšek - první část" jsou vhodné i pro těhulky v kterékoliv fázi těhotenství. Zabijete jimi několik much jednou ranou - zmírníte povolení břišních svalů, můžete do jisté míry ovlivnit velikost vzniklého rozestupu, po porodu se bude rozestup lépe zatahovat, nebudou vás tolik bolet záda a zmírníte, nebo úplně eliminujete problémy s močovou inkontinencí. A také se naučíte dýchat do bříška, což je důležité při porodu. Při porodu vám též pomohou pevnější břišní svaly při vytlačení miminka ven. Výborným cvikem je také chůze.

Třetí otázka Sven byla ohledně následků. I ty jsou individuální a nerada bych tady psala katastrofické scénáře a někoho tím zbytečně děsila. Doporučovala bych konzultaci s fyzioterapeutem/terapeutkou. Ti vám také mohou říct, jak velký rozestup máte.

Ahoj všichni,  jsem moc ráda, že jsem našla tyto stránky, kde můžu komunikovat s lidmi, kteří jsou ve stejné, ne-li horší situaci, než já. S manželem jsme se snažili rok o miminko, dlouho bezvýsledně..a pak se najednou zadařilo. Na ten den,kdy jsem měla  // na testu nikdy nezapomenu . Bohužel radost mi nevydržela dlouho,ještě ten den jsem začala krvácet a podle doktorů zamlklé těhu. Následovala revize dělohy,ale po týdnu šílené bolesti a návrat do nemocnice,kde mi zjistili mimoděložní těhotenství. Takže jeden vejcovod okamžitě pryč a na druhém srůsty, tak se při laparce snažili o uvolnění. Další dlouhý rok snažení a celou tu dobu šílené problémy s cyklem,...  Po roce znova laparoskopie a odebrání zbývajícího vejcovodu,byl ucpaný a proto ty problémy s cyklem a bolestma. Takže jsem jen počítala měsíce,kdy budu moct na IVF,protože jinou možnost už nemám a po miminku strašně toužíme.. První IVF  (moc milí doktoři, super komunikace),ovšem neúspěšné. Na doporučení kamarádky, která se v této oblasti pohybuje chci zkusit druhý pokus někde jinde, údajně s větší úspěšností...ovšem nejdříve trocha odpočinku mým nervíčkům, protože všechno je ještě hodně čerstvé. Tak nám držte pěsti tak, jako já je držím všem, kteří si musí projít dlouhou a mnohdy trnitou cestu za miminkem. Ono jednou bude, ..jen si hold musíme počkat. 🙂