Prořezávání prvních zoubků začíná kolem šestého měsíce věku dítěte. Jako první se obvykle prořezávají řezáky v dolní čelisti. Růst zoubků je však velmi individuální záležitost a je do určité míry ovlivněn i dědičností. U našeho prvního syna jsme například na první zoubek čekali až do jeho 14. měsíce. Pokud Vaše děťátko nemá v roce žádný zoubek, poraďte se s Vaším zubním lékařem, který rozhodne, zda je nutné další vyšetření.

Kojenec při prořezávání zoubků zpravidla více sliní, dává si prstíčky do pusinky, kouše do všech předmětů, které vidí kolem. Pro tuto situaci se hodí různá kousátka, která můžete nechat chvíli vychladit v lednici. Při kousání pak kousátko příjemně chladí a zklidňuje podrážděnou dáseň. Často je růst zoubků doprovázen zvýšenou teplotou či nechutenstvím. Pokud obtíže přetrvávají, vždy stav dítěte zkonzultujte s Vaším dětským lékařem, protože obtíže mohou mít i jinou příčinu, než je růst zoubků.

Je velmi důležité si uvědomit, že prevence zubního kazu u dítěte začíná pečlivou a pravidelnou hygienou ústní dutiny jeho rodičů a všech, kteří se o děťátko starají! Zubní kaz je infekční chorobou a mikroby přecházejí z dospělých na děti právě ve chvíli, kdy se dítěti vyklube první zoubek.

Již kolem jednoho roku dítěte může zubní lékař najít známky začínajícího zubního kazu, nejčastěji na horních řezácích. To se stává především v případech, kdy dítěti dáváme dudlík namáčený do medu nebo cukru nebo pokud zcela chybí jakákoliv péče o dětský chrup. K rozvoji zubního kazu přispívá i relativně rozšířený zlozvyk, kdy my maminky nejprve jídlo lžičkou ochutnáme a pak tou samou lžičkou děti krmíme. Z našich úst se tak do pusinky dítěte dostávají mikroorganizmy, které se podílejí na vzniku zubního kazu.

S čištěním zoubků musíme začít nejpozději v době, kdy se prořeže první zoubek. V tomto období je vhodné k odstraňování mikrobiálního povlaku a zbytků mléka používat dentální ubrousky, novinku na českém trhu (viz náš eshop www.dentaland.cz). Ty díky svému složení daleko efektivněji nahradí kousek gázy či cíp plenky. K čištění zoubků se v tomto období hodí také gumový prsťáček. V momentě, kdy se vyklube první stolička, se ale již musí začít s čištěním jemným dětským zubním kartáčkem určeným pro první zoubky.

Ve věku jednoho roku byste měli s dítětem navštívit zubního lékaře, i když jeho chrup není ještě kompletní. Jedním z důvodů je zkontrolovat prořezávání zoubků, jejich kvalitu a kvalitu zubní hygieny celkově. Ale především se jedná o informativní schůzku, kdy se dítě seznámí s prostředím informace, povozí se na křesle apod. Prostředí lékařských ordinací budí u dětí všeobecně spíše nedůvěru, proto je pro lékaře důležité získat si dítě pro budoucí spolupráci. Rodič zde získá potřebné informace o správných stravovacích návycích dětí a správné dentální hygieně.

Jsme čtyři. Mamka, taťka a Honzík tady na světě a naše Zuzanka - andílek v nebi. Do nebíčka nám odešla 4.8.2012 v 17:00 hodin...Dostala křídla a uletěla, ani jsem si ji nikdy nestihla pochovat...do poslední chvíle jsem ji v břísku cítila...Bolest.

Těhotenství probíhalo normálně, jen začátek byl takový rozpačitý - špinila jsem a byla jsem nervózní, protože loni se takhle ohlašovalo zamklé těhotenství. MUDr. mi dal Utrogestan a bylo to dobré...do 22+2...ten den jsem měla zvýšenou teplotu a Zuzulku jsem skoro necítila, tak jsme pro jistotu jeli na pohotovost...Doktorka udělala UTZ přes bříško a uklidnila mě, že je všechno, jak má být, spadl mi kámen ze srdce a byla jsem opravdu šťastná, že je malá v pořádku...a pak to přišlo..."ještě si Vás vyšetřím" řekla mladá doktorka a začala..."tak to se mi vůbec nelíbí, uděláme ještě cervikometrii"........"ten čípek máte úplně otevřený...je otevřený a je tam nožička"...dýchám, nemůžu popadnout dech, panika, krev v hlavě, slzy...Doktorka mě uklidňuje...prý dokud je akce a malá neprotrhne vaky blan a neodejde voda, budeme bojovat...mám naději, bojím se...jsem na to sama, manžel hlídá našeho skoro tříletého synka....Honzík - narozeniny slaví za 14 dní...Myslím na něj, myslím na loňský rok, kdy jsem kvůli zamlklému těhotenství v 10. tt musela týden před jeho narozeninami na revizi...prokletý srpen..i Honzíček se narodil v srpnu, přesně o měsíc dřív než měl, na 36 tt., tehdy to byla tragedie, pořád jsem brečela, bála jsem se ho dotknout, byl tak maličký...když se na to dívám dnes, je to největší zázrak, co se mi stal...že ho mám, i když to taky bylo o fousek..byl přidušený, křísili mi ho, apgar score 6-9-9. Dneska je z něj nádherný chlapeček, všechno dohnal a miluju ho nejvíc na světě...

Převoz na "čekací pokoj", musím jen ležet, kapou mi neustále magnesium, po 4 hodinách antibiotika...na záchod musím zvonit na sestru, aby mi hadičky odpojila...nemůžu spát, nemůžu na nic myslet, domlouvám Zuzance, aby zastrčila nožku, ještě mi ťuká na břísko...přežili jsme noc, čekám na doktora..co bude dál? Přišel manžel, jsem ráda, dodal mi naději...říkal, že kdyby to bylo tak hrozné, už se něco dějě. Věřím mu...Jakmile odešel, musím na záchod..potřebuju pořád, až je mi hloupé pořád zvonit na sestru...dojdu si, chci čůrat, ale nejde to..vzdávám to a v tom si všimnu...krev!!!! Naděje pomalu umírá...i já pomalu umírám...smutek...bolest...

Doktor se netváří nadšeně, vyšetřuje mě, nožička už je v pochvě...pak jen sestře řekne "tak už jí to můžete odpojit". Nerozumím tomu. Ptám se, co se bude dít. "Budeme čekat"..."a na co budeme čekat?"..."až se to rozjede samo"..."jakože budu rodit?"...smutné pokývání hlavou..."nebudeme čekat na zázrak, už je opravdu konec?" ...kývá hlavou, rádoby soucitný pohled...sestra: "vždyť jste ještě mladá"......bude mi 30...Smutek, bolest, rezignace...

Za pár hodin se Zuzanka narodila, moje kontrakce mi posílili nějakou kapačkou...Zuzanka byla celou dobu v plodových obalech, voda neodešla...plán byl porodit ji i s placentou, abych nemusela na revizi...nevyšel....jakmile byla Zuzanka venku, nešlo to zastavit, brečela jsem jak nikdy v životě...anestezie, revize a nic...NIC...všude krev, skoro černá krev, až mě to překvapilo...taková divná barva...sestra mi říká, ať se jdu umýt, pomáhá mi do sprchy..krev ze mě teče proudem..nikdy jsem tolik krve neviděla...jak můžu ještě žít?

Stěhování na gynekologické oddělení, naštěstí mám pokoj jen pro sebe...pláču pořád, nejde to zastavit..obrovské slzy a obrovské NIC ve mně. Zuzanku jsem ani nezahlédla...už nikdy ji nezahlédnu...nepohladím...nepřivinu...Bolest...smutek...slzy...žal..prázdno...nic..