Narodila jsem se v den 20.výročí revoluce 17.11.2009 a taky jméno mám k tomu odpovídající 🙂
Maminka mě přivedla na svět v porodnici ve Frýdku-Místku, i když jsme z Rožnova a původně jsme měli rodit ve Valašském Meziříčí. Kvůli pras.chřipce a zákazu návštěv a tatínků u porodu jsme se rozhodli na poslední chvíli změnit porodnici a jet do FM, kde ještě tatínky dovolovali....

Datum narození: 17.11.2009
Váha: 3500 g
Délka: 50 cm

Maminka: Voda mi praskla v noci z 16.na 17.listopadu něco po půl druhé. Nebyla jsem si nejdřív jistá,zda je to voda, nebo jen hlenová zátka. Probudila jsem manžílka a po mírném studování knihy, telefonu mamce a při trvání odtékání "toho něčeho" jsem zhodnotila, že to bude asi voda. Volala jsem do porodnice,ale po telefonu to nejde samozřejmě posoudit. Raději přijeďte. A když začaly mírné bolesti opakující se po 7 - 8 min, osprchovala jsem se, oblíkla, pobrali jsme 3 tašky do porodnice 🙂 a vyjeli jsme. Manžel závodil, mé kontrakce se stupňovaly, do nemocnice jsme dorazili něco kolem 3.hodiny ranní s kontrakcema po 5 minutách. Prohlídla mě lékařka, byla jsem na 1 cm otevřená, tak jsem poslala manžela domů s tím, že to bude nějakou dobu trvat.
Odvedli mě na hekárnu,kde byly další dvě holčiny.Do 6 hodin jsem prodýchávala kontrakce, které se trochu zpomalily, asi na 7 min. V 6 hod. mě znova vyšetřila lékařka a protože jsem se neotevírala, píchla mi nějakou injekci na změkčení čípku. Do 10 hodin jsem opět na hekárně zkoušela rozchodit nebo prodýchat kontrakce, bylo to husté...Až v 10 hodin mě vyšetřil doktor, byla jsem otevřená na 5 cm,tak prý se půjdem připravit a jdem na to! Prý můžem zavolat tatínkovi, ať vyjede.
Dali mi klystýr (měla jsem zbytečné obavy,bylo to úplně v pohodě,vůbec to nebylo nepříjemné...).Pak přišla sestřička s tím, že nakonec tatínka u porodu doktor zakázal (toho dne začly platit zákaz návštěv i v této nemocnici), ale já už ho nechala přijet s tím, že snad se to nějak ještě udělá a manžela ke mě pustí. Odvedli mě na porodní sál, zkoušela jsem tlačit, kontrakce byly už strašně silném, ale mimi ještě nebylo dost sestouplé. Tak jsem musela dolů a sednout na porodní židličku a tlačit mimčo dolů. No byly to muka. Strašně jsem u každé kontrakce křičela, šlo to ze mě samo.... Manžel mezitím dojel, ale nepustili ho ke mě už. Zpětně jsem asi i ráda, pač jsem strašně trpěla a on by mi nemohl pomoct, i tak musel poslouchat z nějakého vedlejšího pokoje moje steny, a trpěl úplně se mnou..... ☹ Musela jsem střídat sprchu, a židličku, dokud mimi nebylo dost sestouplé k tlačení. Tato "tlačící fáze" trvala asi od půl 11 až do 12:56, kdy se mimi ukázalo, a to za veliké pomoci pana doktora, paní doktorky a dvou PA, pan doktor mi musel silně zatlačit na břicho, nemohla jsem mimi vůbec vytlačit... Pamatuju si poslední dva steny, nepopsatelnou silnou bolest, po prvním byla venku hlavička a pak slyším:ještě jednou, ještě ramínka: a tak jsem do toho dala zbytky sil a vykoukla na nás HOLČIČKA JOHANKA - měli jsme překvapení až do konce. Neuvěřitelná úleva, když vyklouzla, pak dovnitř pustili manžela, já jen zvládla říct MÁME HOLČIČKU! a on šel kamerovat a fotit, nemohl si malou ani popsat, ani si na ni sáhnout, jen stát opodál a dokumentovat :-/ no aspoň něco... Pak jsme na sebe jen stihli mrknout a musel pryč ☹ malou mi dali vedle mě v postýlce, dívala se na mě, já na ni, byl to ten největší zázrak na světě a Johanka byla to nejkrásnější miminečko pod sluncem, dělala takové ksichtíky, nemohla jsem se na ni vynadívat a nemůžu stále! 😀
Mezitím ze mě PA dostala placentu a paní doktorka mě zašila. Necítila jsem takřka nic, stále jsem se dívala na malou a byla jsem přešťastná, že to mám za sebou... 😀
Pobyt v porodnici jsme zvládly bez návštěv, až v sobotu 21.11.2009 si pro nás přijel tatínek. Bylo to strašně dojemné, vpadla jsem mu do náručí se slzama v očích, že ho konečně můžu obejmout a pak mu představila naši dcerku, kterou viděl aspoň skrz MMSky, které jsem mu posílala.
V porodnici Johanka nejdříve zhubla na 3380g a 3300 g, v den propuštění už měla ale 3350 g a začíná to jít nahoru.
21.11.2009 - jsme propuštěny z porodnice, s váhou 3350 g, a mamka o 8kg lehčí 😉
22.11.2009 - v noci návštěva pohotovosti, malá mi ublinkla mléko se sraženou krví, bylo toho hodně, jsme vyděšení, když se to zopakuje v menší míře, vyjíždíme pro jistotu na pohotovost do FM. Jsme ubezpečeni, že jde o krev z mých bradavek, že nepochází z maličké. Lékař doporučil vyřešit problémy v technice kojení (jééééééj a jak?).
23.11.2009 - první návštěva u dětské doktorky, malá je v pořádku, přibrala na 3510 g 😀 mlíčko jí očividně chutná a prospívá Kamarádka mi půjčila el.odsávačku mléka, přecházíme na flaštičky AVENT, abych poléčila zmasakrované bradavky, au au.
26.11.2009 - návštěva laktační poradkyně, mám problém s popraskanýma bradavkama, mléka hodně, ale kojení bolí a krvácím, malá krev pije...... Doporučen jiný styl kojení - vsedě, a korigovat natočení hlavičky malé a umístění prsu v pusince
27.11.2009 Druhá návštěva dětské doktorky - bohužel jsme nepřibrali, ještě jsme 30 g ztratili :-/ to bude těmi problémy s kojením, tak snad se to upraví teď, když jsem se plně vrátila ke kojení z prsu. Zkoušíme různé polohy, pač ani vsedě nám to nejde, je to někdy půlhodinové trápení, než se konečně Joni přisaje :-/ tak uvidíme no.
30.11.2009 vážíme 3570 g
Kojení se zlepšilo, už mi bradavky nekrvácí, ale praskliny tam mám stále. Snad se to brzy zahojí. Začali jsme častěji kojit, pač mám podezření, že si bere Joni málo mlíčka, a tak kojíme po 2-3 hodinách, někdy i dříve. Snad nám bude hezky přibírat.

37. týden těhotenství

Porod se přibližuje a nastávající maminky se v tomto období cítí většinou velmi neohrabané. Je jim rovněž neustále horko. Tělo se totiž musí vyrovnat s nezvyklou zátěží, a živit nejen sebe, ale také plod uvnitř. Proto tělem koluje více živin a musí tak spalovat i více kalorií.

Dítě už kolem sebe má velmi málo místa, proto sebou víc hází a kope. V posledním měsíci těhotenství, přibere plod nejvíce za celé svoje období nitroděložního vývoje.

V 37. týdnu těhotenství měří plod asi 49 cm a váží kolem 3,0 kg. Některá miminka již mají vlásky dlouhé až kolem 2-4 cm. Dále mají vyvinuté i obočí, obličej se pěkně zaobluje, dítě má na očích i řasy, fungují mu i mazové žlázky. Během tohoto týdne se miminku zpevní také chrupavky, uši se mu pak mírně odchlípí od hlavičky. Miminko už umí křičet, dýchat, kašlat, škytat, sát, udržovat tělesnou teplotu. Reaguje také na světlo, zvuk, otřesy, chlad či teplo a má vyvinutou chuť. Jestliže je plod chlapeček, měl by už mít sestouplá varlata v šourku.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

37. týden těhotenství

Bylo pondělí 20.12.2010 a já už jsem šestý den přenášela, čekala mě návštěva u lékaře a CTG. Když jsme dorazili s taťkou k doktorovi, lehla jsem si normálně na lůžko, začali jsme natáčet srdíčko miminka, všechno bylo v pořádku, a když jsem se zvedala z lůžka, praskla mi plodová voda. Byla to docela sranda, pan doktor se smál, já byla v šoku no a závěr byl, že se za pár hodin uvidíme v porodnici. Kontrakce jsem neměla skoro žádné, tedy velmi slabé a velmi nepravidelné. Dojeli jsme s taťkou ještě na chvilku domů a pak vyrazili. Do porodnice jsme dojeli tak kolem šesté hodiny večer a já byla pořád vysmátá. Pan doktor už tam dorazil, prohlédnul mě a výsledek byl takový, že je stále 1,5 cm děložní hrdlo prostupné pro prst. Tedy se vlastně nic neděje, já se ubytuji a zítra ráno uvidíme, tedy pokud se to samo nerozjede.  Takže jsem se ubytovala, byla jsem na pokoji sama a taťku jsme poslali domů s tím, že kdyby něco tak volám. Samozřejmě spát jsem nemohla ani omylem a kontrakce byly takové trošku horší poslíčci velmi nepravidelné 15, 10, 7  minut. Ráno 21.12.2010 dorazil pan doktor na 5 hodinu a šli jsme se podívat, zda se něco změnilo. Nález byl takový, že hrdlo stále drží je tedy jen 0,5 cm a prostupné je 1,5 prstu. Plni optimismu, že se tedy něco děje, jsme se dohodli, že dáme Michalce ještě čas a zkusíme to nechat na ní. Nicméně čas byl stejně jen do odpoledne, protože po 24 hodinách od prasknutí plodové vody musí být porod vyvolán.  Na pokoj mi přivezli spolubydlící – maminku, co už to měla za sebou, tak jsem čerpala informace přímo od zdroje a celý den jsem prochodila po chodbě nemocnice s tím, že jí pomůžu. Odpoledne dorazil manžel a kontrakce byly trošku silnější a pravidelnější, ale stále jen po 10 min. Mezitím mi průběžně v kapačkách podávali antibiotika. V 16:00 už jsme měli jistotu, že samotné se jí na ten svět nechce a budeme jí muset trošku pomoct. Odeslali mě na přípravu, absolvovala jsem tedy klystýr a holení. Manžel na mě už čekal na porodním sále. Pan doktor mě vyšetřil a nález byl stejný jako ráno. Takže jsem dostala prostaglandin na vyvolání porodu. Pokud do 2 hodin nezabere, tak budeme muset dát kapačku oxytocinu. Potom jsem mohla do sprchy a tam to začalo, kontrakce byly silnější a pravidelnější asi tak po 3 minutách. Skákala jsem na míči a sprchovala se teplou vodou a to bylo něco úžasného, moc mi to pomáhalo a táta se smál, že u toho vydávám zvuky jako bych si ten porod užívala.  V 19:30 přišel opět pan doktor a zkontroloval, jak jsme se pohli. No a nepohli – kontrakce trvající 25 vteřin jsou prý sranda a z toho se nerodí a nález byl otevřená na 3 prsty.  No a tak nás čekala kapačka oxytocinu. Když mi jí okolo20:00 napíchli, tak to teprve začalo a nejhorší bylo, že jsem nemohla dolů z křesla, protože musely natáčet ozvy miminka a to byla opravdu bolest,  navíc se nám to špatně natáčelo. Mně se začalo chtít na záchod, tak tedy, že ano a potom zavedeme sondičku na hlavu miminka a budeme ozvy sledovat tudy. Na záchodě šok, jen co jsem dosedla přišla na mě taková kontrakce, že jsem musela zatlačit, což jsem samo neměla, ale překvapilo mě to. Tak jsem vyšla a říkám, no mě to nutí tlačit. A pan doktor, že to není možné. Tak jsem ještě pár již opravdu silných a bolestivých kontrakcí vydýchávala na míči vedle porodního křesla, ale nedalo se to a fakt mě to nutilo tlačit. Bylo něco po půl deváté večer a nález byl takový, že najednou máme 8 cm, ale Michalku moc vysoko. Takže jsem musela do kleku na křesle, to byly již opravdu kontrakce jako blázen a bohužel, i když jsem se moc snažila občas jsem si přitlačit musela. Za 15 minut opět vyšetření. Máme 10 cm, branka je zašlá a miminko pořád ještě nedorotovalo. To už jsem říkala, že fakt nemůžu ovládat to tlačení a pan doktor na to zase, že ubližuji miminku a k tomu všemu, že musím na míč dolů z křesla, abychom jí pomohly dorotovat. No tak to jsem řekla, že nemůžu, ale musela jsem, takže jsem asi na 3 kontrakce slezla z křesla na míč, ale nedalo se to, kousala jsem led, plivala ho, když jsem musela dýchat, špatně jsem dýchala a miminko najednou při jedné kontrakci mělo jen 90 pulsů, takže zase na křeslo, dalších pár kontrakcí, pak jsem dostala kyslík a Dr. mě vyšetřil a řekl, že můžeme jít na věc. Pak přišla kontrakce a já konečně mohla tlačit zatlačila jsem opravdu silně a najednou cítila drobnější úlevu, ale kontrakce pořád pokračovala a tak mi sestřička dala bradu na hrudník a já se nadechla a zatlačila ještě jednou a Michalka byla venku. Táta nám pak říkal, že si tam pan doktor rozkládal to svoje „nádobíčko“ , no otočil se zpátky ke mně, zahodil to řekl ježišmarja a chytal Míšu. Bože jaká to byla úleva a jaká to byla nádhera, když mi jí položili na bříško.  Byla tak krásná a moje narodila se 21.12.2010 ve 21:02 s váhou 3,64kg a 51 cm. Následovala dlouhá kontrola a šití. Ve vnitř pouze 3 stehy, což byl prý zázrak. Hráz nestřižena – pouze poranění prvního stupně a pár stehů, které teda zrovna moc příjemné nebyly.  Taťka fotil  Michalku, já ležela a byla šťastná, unavená, zničená, bolavá, ale moc šťastná, že je na světě a zdravá.  Pak  mi jí přinesli ukázat, zkusili jsme prsíčko, ale byla moc unavená, takže jsme to nechali a jen si užívali, že leží v postýlce vedle mě. Po porodu jsem měla zimnici, tak mi přinesli peřinu  a za chvilku už bylo fajn. Po 2 hodinách jsem se pomalu zvedla, odešla do sprchy a pak na pokoj, sestřička z novorozeneckého řekla,  že mi jí přinesou v 5 ráno, už teď jsem se těšila. Taťka mi dal pusinku a musel jet a já si lehla a myslela na to, že jsem strašně šťastná, že mám Michalku, že mám manžela, který to se mnou celé zvládnul a ač jsem ho kolikrát vůbec nevnímala, tak mi pomáhal moc a moc už jen tím, že tam se mnou byl, i když původně u konce porodu vůbec být nechtěl, za což mu moc a moc děkuji. A vlastně když to tak shrnu, tak můj porod vlastně trval 29 hodin, ale pokud budu upřímná tak můj porod trval vlastně jen 5 hodin a co to je 5 hodin bolestí, když teď v postýlce leží ta naše bobinka malinkatá , kterou tolik miluji.

Vaše miminko se začalo usmívat, mračit či používat další výrazy svého malého obličejíku. Do porodu, do kterého zbývá měsíc, přibere ještě zhruba jedno kilo.

Co se děje s vámi:

Vaše měkké porodní cesty se začínají pomalu připravovat na porod. Vaše prsa jsou větší a těžší, zvětšují se vám také bradavky. Začínáte čím dál tím víc přemýšlet nad porodem, může se objevovat úzkost. Pokud máte strach z porodu či mateřství obecně, měla byste tento problém vyřešit s odborníkem co nejdříve. Zkuste o tom také hovořit s partnerem.

Jak roste vaše děťátko:

Plod v děloze většinou zaujímá definitivní polohu. Jeho obličej je vyhlazený, mění výrazy. Chmýří, které mělo miminko na pokožce, na většině části těla již není. Nehty na rukou dosahují již bříšek prstů.

Vyšetření, které vás čeká:

Čeká vás kultivační vyšetření z pochvy zaměřené na detekci streptokoků skupiny B (lze v 36. až 37. týdnu). V případě výskytu této bakterie v pochvě, budete při přijetí k porodu zjištěna antibiotiky. Ta vám budou aplikována do žíly a přes placentu je dostane vaše miminko, které tak bude chráněno při průchodu porodními cestami. Hovoříme o tzv. GBS pozitivitě. Přeléčení před porodem ať už tabletami nebo vaginálními globulemi nemá efekt.
Můžete být předána do ambulantní péče pracoviště, které povede porod, a to nejpozději do termínu porodu (= ukončený 40.týden). Od tohoto týdne budete chodit na prohlídky již každý týden až do porodu. 

Změny vašeho těla
V tomto období, jak vaše děťátko zabírá hodně místa ve vašem bříšku, můžete mít potíže s přijímáním větších porcí jídla.  Jezte proto během dne menší porce, avšak častěji. Na druhé straně se vám však zlepší pálení žáhy a bude se vám lépe dýchat, jak vaše dítě více klesne k pánvi. Toto „odlehčení“ většinou nastává pár týdnů před porodem, pokud se jedná o vaše první dítě.

Vaše děťátko
V 36. týdnu vaše dítě váží už téměř 2,7 kg a měří něco kolem 48cm. Jeho tělo, které bylo pokryto jemnými chloupky a tzv. mázkem vernixem, se pomalinku této ochrany zbavuje. Tato ochrana ho chránila před plodovou vodou, ve které byl po devět měsíců ponořen.
Vaše děťátko by mělo být nyní v poloze hlavou dolů.

Tipy pro vás
Termín vašeho porodu se blíží. Nemějte z ničeho strach a pomalinku se už připravujte na cestu do porodnice. Nezapomeňte si důležité věci, které musíte mít s sebou do nemocnice. Nejlépe je už mít připravenou tašku, abyste v případě prvních známek porodu mohla bez problémů vyrazit do porodnice.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

36. týden

Vaše miminko

Vaše miminko je den ode dne baculatější, každý týden přibere v této finální fázi celých 250 gramů. Pokud to je Vaše první miminko, může být již v poloze hlavou dolů, připravené na porod – jestli však cítíte, jak se ve Vás ještě převaluje, je to naprosto normální. Měří teď kolem 45 cm a váží 2500-2700 gramů, moc místa mu tam dole už nezbývá!