DEN D.
Hned co se probudím, tak začnu balit, protože se mi včera večer nechtělo přemýšlet nad tím, co bych si měla vzít s sebou na hory, na kterých jsem nikdy nebyla, a přišlo mi to jako nesplnitelný úkol. A pak jsem kvůli tomu vůbec nemohla usnout, protože jsem v hlavě vymýšlela outfity, který si zabalím. Budeme na horský chatě a bude tam určitě nějaký program, a když už se tam mám seznámit s potenciálním partnerem, tak by mi to asi mělo slušet.

Vymyslela jsem hned tři outfity. Jako první si beru džínové šaty z tmavé džínoviny. Mají dlouhé rukávy, které se u zápěstí rozšiřují do zvonu, a nabíranou bohatou sukni končící v půli stehen, což mi přijde sexy. K nim si balím černé lehce průsvitné silonky a bílý krátký svetr. Jako druhý set jsou světlé džíny s vysokým pasem a volnými nohavicemi. To se teď nosí a je to vlastně děsně pohodlná móda. K tomu si vezmu červený crop top, který je dost na tělo, má dlouhý rukáv a oválným výstřih. Nevím, jestli ho použiju, přijde mi dost vyzývavý, takže si k němu přibalím náhradní tričko v podobě pruhovaného roláku. Nepřekvapí, ale ani neurazí. No a jako poslední si beru tmavě zelené pletené šaty, které mi obepínají postavu a končí těsně pod koleny. Pak dobalím ostatní věci, jako je termo prádlo, které jsem ještě narychlo koupila na Vinted, a taky nějaké legíny, ponožky a flanelové pyžamo.

Přijde mi fotka od Fíny, kde je vyfocená černá koženková mini sukně balonového střihu, bílý crop top a nebesky modrý krátký, ale huňatý svetr s výstřihem do V. K tomu napíše: Co si o tom myslíš? A já nechápu, proč se mě ptá na názor, když ona tomu rozumí mnohem víc než já, ale to jsem jí nikdy nepřiznala, že si to myslím. Tak odepíšu: Dobrý, půjde ti to k očím. Což je pravda, protože nejen že má dlouhý blond vlasy, ale ona má i světle modrý oči. Je jako nějaká rusalka omámí všechny kolemjdoucí chlapy a na mě už nikdo nezbyde.

Zavolám jí.

„V čem pojedeš?“ ani ji nepozdravím a hned na ni vybalím otázku, kterou jsem ještě nevyřešila.

„Asi v tom, co jsem ti poslala.“

               JEDEN DEN DO ODJEZDU

Přijde mi email od Maxe, kde je jako popis přílohy: MALÝ ČERNÝ a v emailu stojí: Ahoj Lucinko, nechceš zajít na pivo? Třeba teď v pátek nebo můžu klidně i dneska večer. M.

Co to sakra má bejt? A proč mi posílá e-mail a nepošle mi normálně zprávu na mobil? Minule, když jsme byli spolu v hospodě, tak jsem pila malý černý pivo. Bohužel jsem jich vypila asi šest, což je na moje poměry fakt hodně piva, a pak mě šel doprovodit k baráku. A když jsme se loučili, tak jsem ho začala líbat. Nebo začal líbat on mě, už nevím, a řekla jsem mu, jestli nechce jít nahoru, a on chtěl. V bytě jsme si neřekli ani slovo a vrhli jsme se na sebe jako dva hladoví psi. Měli jsme sex, ve kterým bylo hodně touhy a vášně, ale láska žádná. Měli jsme sex, po kterým se děsně stydíte, že se to stalo. Sex, po kterým nevíte, co říct. A tak jsme pak oba leželi na zádech, oddechovali, a Max se na mě po chvíli otočil a já si nepřála nic jinýho, než aby odešel a nezůstával do rána. A on mě pohladil po tváři a řekl, že už bude muset jít, a já jen kývla a řekla jsem potichu: „Dobře jdi a děkuji.“ Prostě jsem mu za ten sex poděkovala, protože jsem cítila vděčnost. A teď mi po osmi měsících píše. 

Chce zase sex, nebo se chce fakt jen vidět? Ten sex bych asi brala, ale aby to nevzal jako, že to budeme provozovat pravidelně a pak se do sebe zamilujeme. Ne, to se nestane, protože je to Max. A Max je v některých věcech fakt divnej. Vždycky jedl v kanceláři u stolu u počítače, nikdy nešel do kuchyňky. A když si objednal třeba pizzu, na který byly kozí rohy vcelku, tak vzal kancelářský nůžky a ty rohy si na tu pizzu nastříhal a nůžky vrátil zpátky, jako by si ustříhnul kus papíru, prostě normálka. Já si pak na svoje nůžky udělala značku, abych si je poznala, a když jsem je pak našla u něj ve stojánku na tužky, tak jsem je šla umýt a uklidňovala se, že jsou to přece jen kozí rohy a že o nic nejde, prostě normálka ne? Takže ne, nikdy se do Maxe zamilovat nemůžu.

Chceš sex? Napíšu do nového emailu. Pak to smažu a napíšu mu, že jedu v pátek na hory a dneska budu balit, takže nemůžu, ještě přidám smutnýho smajlíka, aby pochopil, že mi to je líto, protože mi to je vážně trochu líto. A radši bych na ty hory nejela a šla sním do baru.

Možná proto mi poslal email, protože věděl, že jsem schopná mu napsat nějakou sprosťárnu a asi nepotřeboval, aby mu to píplo na telefonu a přečetla si to jeho holka. To já taky nepotřebuju, ale ten sex bych brala, už je to na mě fakt dlouhý půst a nechci tímhle chtíčem být ovlivněná na tej chatě, aby se z toho nestala nějaká swingers párty a s Fínou v pokoji to fakt dělat nebudu. Na holky nejsem, to vím jistě. Fína, nevím, jak to má, nikdy jsem se jí neptala.

Léto je v plném proudu (byť to tak některé dny nevypadá) a s ním přichází čas výletů, dovolených, koupání i dlouhých večerů venku. Právě v tomto období často saháme po drobnostech, které nám zpříjemní cestování, péči o sebe nebo pobyt venku.

V dm se právě objevilo několik zajímavých letních novinek, které mě zaujaly. A myslím, že by se mohly hodit i vám ☀️

🦟 S-quito free sprej proti hmyzu Comforta

Léto bez komárů? To si asi přeje každý. Sprej S-quito free Comforta je určený k ochraně proti komárům i klíšťatům a díky praktickému balení se snadno vejde do každého batohu, kabelky nebo cestovní taštičky. Hodit se může na dovolené, při večerním posezení venku i během výletů do přírody.

🧳 Profissimo digitální váha na zavazadla On Tour

Pokud se chystáte na dovolenou letadlem, může být digitální váha na zavazadla šikovným pomocníkem. Díky ní si můžete kufr zvážit ještě doma a předejít nepříjemnému překvapení při odbavení na letišti. Díky kompaktní velikosti jej můžete přibalit i na dovolenou a být perfektně připraveni na cestu zpět.

              DVA DNY DO ODJEZDU

„V pátek jedu na hory,“ sdělím tuto informaci svým dvěma zaměstnankyním, Dáše a Emě. Dáša se stará o provoz prodejny a o eshop a Ema je naše švadlenka, která šije skvělý batohy a kabelky, ale když je potřeba, tak taky pomáhá na krámě.

„Na jak dlouhou?“ vyděsí se Dáša. Asi protože se bojí, že je tu nechám na pospas nějak moc dlouho.

„Jen do neděle,“ odpovím jako, že je to v pohodě a jako že to dělám běžně. Nedělám.

„A s kým jedeš?“ vyzvídá Ema.

„S Fínou,“ snad se nebude vyptávat na víc podrobností, protože fakt jim nechci říkat, že už je to s náma tak moc zoufalý, že musíme jet na seznamovák s nějakýma prasákama.

Dnes tu pro vás mám pokračování příběhu Seznamovák. Pokud jste nečetli první část, tak  ji najdete u mě na profilu. Budu ráda, když budete i u pokračování se mnou. ❤️

Ráno s kocovinou

Probudí mě děsný sucho v puse, ještě že jsem si při příchodu domů vzala k posteli sklenici s vodou. Vypiju ji skoro celou na ex. Jsem ještě dost malátná. Stěží dosáhnu na telefon, kouknu na hodiny, je 7 ráno, tak ještě v klidu usnu. Vzbudím se po desátý a není mi teda o moc líp, děsně mě bolí hlava a je mi blbě od žaludku. Vstanu a jdu do kuchyně pro pití a pro nějaký růžový léky na bolest. V lékárničce najdu i šumák a dám si ho do sklenice s vodou. Stejně je to placebo, pomyslím si. Jdu si dát sprchu, ta mě určitě postaví na nohy. Po sprše se zabalím do ručníku a sednu si na gauč. Umyla jsem si i svoje temně hnědý vlasy ostříhané na mikádo. Miluju ten sestřih, ráda si vlasy upravuju a s touhle délkou je to raz dva. Ani mi teď nevadí, že je mám mokrý a kape mi z nich voda po těle, která se nakonec vsákne do ručníku. vezmu si počítač s tím, že se podívám aspoň na e-maily, jestli někde něco nehoří. Když máte vlastní podnikání, tak je úplně jedno, jestli je víkend nebo pracovní den, jestli je ráno nebo noc nebo jestli jste se vyspinkali do růžova nebo máte kocovinu jako kráva.

Ve schránce vidím e-mail od seznamovací agentury a hned si vzpomenu, co jsme to včera udělaly. Do čeho jsem se to nechala uvrtat a rovnou jsem to zaplatila, ani jsem se na to rozhodnutí nevyspala. Protože teď bych rozhodně nikam nejela. Jako co tam budu dělat? Lyžovat neumím, nikdy jsem nebyla ani na běžkách a vlastně nemám ani takový ty zateplený kalhoty, co nosí děti na boby. Možná jsem je ani nikdy neměla, když jsem byla malá, měla jsem  jen kombinézu. Samostatný kalhoty nikdy. Napiju se šumáku, odepíšu na pár e-mailů a jdu se podívat, jaký je poplatek za stornování zájezdu. Nikde tuhle informaci nemůžu najít, a tak si ještě lehnu na gauč a usnu.

Probudí mě telefon. Volá Fína.

„Žiješ?“ ptá se vesele.