• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

CAR Unica Brno

26. července 2017 
Vám všem ostatním přeji, aby vám to vyšlo. :wink:
25. bře 2009 v 07:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
jeany :frowning2: ted ani nevím co na to říci i když v poslední době jsem takto začala uvažovat i já co se týče toho snažení, jsem zvědavá jak dopadne u tebe krev nějak tomu moc nechci věřit že by se nechytlo ani jedno ze 3 :slight_smile: to bude dnes moc špatné usínání mrzí mě to :frowning2:
25. bře 2009 v 08:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani....nevím co napsat...strašně mě to mrzí.... Přála jsem ti to a teď tohle..
Máš pravdu, do ničeho se teď nehrňte, naberte síly a až se budeš cítit dostatečně silná tak se do toho vrhnete s novým elánem.
My tě chápem, jak ti je..poslední měsíce jsme taky nežili, jen přežívali.
Sakriš holky, co se to děje??? :frowning2:
25. bře 2009 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jary, přestávám tomu už věřit. :frowning2:
Já jsem zdravá, manža měl teď při druhém pokusu prý daleko lepší spermio. Já jsem po transferu jen odpočívala, měla jsem dovču, celou dobu jsem jedla zdravě, dopovala se vitamíny a nic jsem netahala, prostě tentokrát to vypadalo velmi slibně. Vajíček taky bylo dost, ale je pravda, že prý nebyly k zamražení. Měli jsem u sebe 3 a ani to nepomohlo. Tak uvidíme zítra. Manža tam už volal a domluvil to na zítra a pak máme schůzku s Dr. Frgalou.
Holky nechci vám brát iluze, někomu se to přece musí podařit a plnit ty jejich statistiky. Vy ostatní tomu věřte. Já už přestávám. Kdybych byla nějak nemocná nebo se spg zhoršovalo manžovi, pochopila bych to, ale tak? Nechápu. Přece není možné, že by teď už podruhé a ze 3 embryjek se aspoň jedno nechytilo.
Beru to tak, že nám není přáno mít spolu děti, ale aspoň jedno spolu vychováváme. Já se teď budu věnovat více dcerce a toto pustíme z hlavy.
Holky na sraz s vámi se moc těším a moc ráda přijedu. Jsem ráda, že jsme si tu psali a nadále psát budem. Jste skvělé. :slight_smile:
25. bře 2009 v 08:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeany,tak to mi je opravdu hodně líto :frowning2: Já jsem tady čekala úplně jinou zprávu.Je to tak nespravedlivé.
Holky jak je to možné,že se nikomu za poslední dobu nedaří,mám úplně strach testovat. :frowning2:
25. bře 2009 v 08:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeany to není možné, tak jsem tomu věřila a že mi do pláče :frowning2:
Snad s manželem naberete novou sílu a máš pravdu přežívat nejde musí se žít.
Našetřete penízky a určitě si někam zalette, taky to chce aby člověk dostal co nejdříve
jiné myšlenky. Ještě že máš dcerku :slight_smile:
25. bře 2009 v 08:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky ještě vám chci napsat, že jsem moc ráda tomu, že to nemusím nikomu říkat. Nikdo se mě neptá, nikdo o tom neví. V práci se tvářím tak, aby na mě nepoznali smutek a daří se to. Radím vám holky, pokud můžete, neříkejte to. Je to vaše osobní věc a nedovedu si představit dotazy okolí. Tak to strávíme s manžou sami, nebudu to povídat ani v rodině a ať si každý myslí co chce. Mně už zajímá pouze má rodina, na cizí lidi kašlu. O čem ten život je? Jenom o tom, abysme se cítili dobře a dobře se nám žilo. Každý máme svůj osud a někdy to ani lékaři nezmění. Tím nechci říkat, že vše házím za hlavu. Třeba časem až se odreagujeme, budeme mít jiný názor.
Jinak sraz by jsme mohli naplánovat, těším se a třeba mi holky nalejete znovu trochu krve do žil a tak navzájem. Vím, že to některé taky nemáte jednoduché. A říkám si, někteří lidé jsou na tom mnohem hůř.
25. bře 2009 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Marci, uvidíš, tobě se to může podařit. Jen je dost divné, že poslední dobou se to nějak nám stimulantkám bohužel nepodařilo. Můžeš být výjimka, přeji ti to. :wink:
Lenuli, ty nás jistě potěšíš zprávičkou, co budete očekávat. Jsem na to zvědavá a přeji ti hlavně ať máš zdravé mimi. To je nedůležitější a je jedno co to bude, že.
25. bře 2009 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je dobře že to v práci u tebe nikdo neví tím si člověk
ušetří další starosti. A v rodině je to někdy i horší.S manželem máte
jeden druhého a to je ta nejlepší opora.
25. bře 2009 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
jeany plně s tebou souhlasím lidi kolem ti nepomůžou pokud tímto neprošli a spíše naopak ti ublíží a já to okusila na vlastní kůži a v tom nejhorším kalibru :frowning2:
25. bře 2009 v 09:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeany,máš pravdu,je to lepší nikomu neříkat.Poprvé jsme se s tím netajili a řekli to každému,
po neuspěchu to bylo pro nás těžké a ještě to říkat ostatním bylo hrozně stresující.Proto jsme se rozhodli
to teď nikomu neříct a cítim se i lépe.Už pro případ,kdyby to nevyšlo.
25. bře 2009 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeany, je mi to tak moc líto :cry: Nevím, co na to říct jiného. Držím Vám pěsti do budoucna. Podařit se to musí.
Ostatní holky moc zdravím.
25. bře 2009 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani plně s tebou souhlasím...je to náš život a naše věc, nikomu do toho nic není a lidi doukážou být pěkní zmetci.
Marci 19, já udělala stejnou chybu a ještě teď se občas někdo najde s dotazem - tak jak jste dopadli? Už mě nebaví se pořád k tomu vracet. A to jsem ještě nebyla v práci. To až příští týden. Myslím, že už jsem relativně z toho stresu venku. Uvědomila jsem si pár věcí, vždycky jsem brala ve všem na každýho ohled, už na to prdím, na mě taky ohled nikdo nebere, přestávám se stresovat...jsme tu jen jednou, ne? Tak si to užijem a nebudem se zabý(i ??)vat hovadinama.. :grinning: Příště už to taky nikomu neřeknu :sweat_smile:
25. bře 2009 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Marci, ty testuješ za týden, že. Tak to nějak vydrž s tím testováním as uvidíš. Doufám, že ty to už prolomíš s pozitivní zprávičkou.
macinto, no a ty jdeš zítra k doktorce, tak napiš, jak ti to dopadlo a třeba se vám to i povedlo. Vždy´t se přece už musí začít někomu dařit.
Teď jsem ještě zvědavá co dnes napíše Iveetka. Snad to bude mít v pořádku a bude těhu.
25. bře 2009 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Luciiie a ty se chystáš do KETU, že. Buď ráda, že máte mrazáčky a třeba vám to vyjde. Je to asi i věc náhody. Hance se to podařilo až s posledního KETU.
Hani a jak se daří tobě? Ještě jsi v nemocnici? Jste v pořádku?
25. bře 2009 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si taky myslím, že je to věc náhody.
A to těch lidech tak je pravdou, že oni tomu vůbec nerozumí, a najdou se
i tací co nemají pochopení. Nebo si spíše myslí, že děti nosí čáp.
A říkají to právě ti, kteří ani neví jak otěhotněli. Mě to věčně říkali to příjde, nebud ve
stresu apod. Akorád mě tím štvali a rozhodili :angry:
Každá máme oporu doma a tady jedna druhou :slight_smile:
25. bře 2009 v 09:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak na to 3D jedem na 14hod takže než se dostanu domů to bude
tak kolem 18hod tak snad tu někdo bude. :slight_smile:
25. bře 2009 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky vy ten srazík potřebuje te jak sůl!
Je to jiné než přes PC takhle se člověk vidí a více si pokecá.
Já osobně poznala LUCEN a nedá se to srovnat. V životě jsem se neviděly
a bavilyy jsem se jak staré kámošky.Bylo to až dojemné ale super :slight_smile:
25. bře 2009 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak první moje kroky po probuzení míří k vám a zase šaptné zprávy,
Jani, není to už možné, taková smůla., co nás provází, ach jo, mrzí mě to, moc moc.
Mě doktorka říkala, že jestli se to uchytí nebo ne, že to záleží na tolika maličkostech, že třeba zdravá žena může ovulovat 12x do roka a jen jedno vajíčko je to pravé a oplodní se a ona otěhotní, že to tak může být i při ivf, tolik vajíček vypěstují, ale jak můžou do nich vidět a vědět, že jsou to ta pravá. Já už u nás věřím, že to nebylo spermiem, ale prostě věcí náhody. Taky jsem někde četla, jak je to s počtem embryjek, pokud tělo má ta aembryjka přijmout, pokud má žena jen jedno a má ho tělo vzít, tak ho veme, ale pokud je tam nějaká souhra náhod a nemá to přijmout, tak už je pak jedno jestli jsou uvnitř dvě, tři,...... i když nevím, co je na tom pravdy, já kdybych měla 3, věřila bych, že to vyjde:(
25. bře 2009 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlasím se Zuzkou...´
Holky, určitě se to povede nám všem a pak se tomuhle jen zasmějeme :wink:
25. bře 2009 v 10:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo maci a pak budem vzpomínat, jak jsme jančily, přemýšlely, že nikdy nebudou děti......no jen aby to bylo...
25. bře 2009 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zuzko, určitě bude. Já v nejbližší době půjdu zase ke kartářce, ona mi vždycky naleje optimismus do žil.
25. bře 2009 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je maci, to je super, já bych se bála, jinak ten můj doma měl před tejdnem antibiotika, ale ted po čuchu cítím, jakoby měl zhnisanej celej krk :angry: bleee to je hrozný a tak že jde zase k doktorce a jestli mu da dalsi antibiotika tak na nějaký děcka a přirozený snažení můžem zapomenout sakra už teda :angry: , si to dokážete představit, jak jsem napružená a o jsme spolu skoro 3 měsíce denodenně doma, on nemá práci :angry:
25. bře 2009 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nikde není napsané, že nemůte mít děti. Jen prostě někdo
je má hold později jiné čekájí dlouhé roky. Snad je to i o trpělivosti
spousta z nich se na TO jako by vykašle a pak najednou otěhotní
jako kamaradka Jana byli semnou tahdá v Unice(už sem to tu psala)
a řekli jim e oba mají podíl oplakala to dala se do kupy změnila práci
a pak jednou u oběda ve městě mi hlasila tu radostnou zprávu a mávala
mi testem před obličejem :slight_smile:
25. bře 2009 v 10:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zuzy, tak to je. Ty máš taky aspoň mrazáčky a může se ti podařit i z KETU. Prostě se ti to tak může podařit.
Je pravda, že do vajíček se nevidí, třeba u nás nebyly dobr nebo třeba nevybrali vhodné spermie, to se právě neví. Jen je mi to moc divné, poprvé jsme měli 2 teď 3 a jak je možné, že se z 5 nic nechytlo. To už asi náhoda není. Že by byl někde jinde problém, nevím. Uvidíme holky co nám řeknou zítra. Ale na další pokusy už nechceme, určitě minimálně půl roku to vypustíme a uvidíme co bude dál. Třeba žádné dál už nebude, nevím.
25. bře 2009 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani, já po neúspěchu taky o dalším pokusu nechtěla ani slyšet, ale teď? už zase stříhám metr a jsem na sebe dost naštvaná, že se na to těším, protože se to opět nemusí podařit, ještěže budu mít aspoň po sobě KET a pak brzo snad ET. Že zaplácnu aspoň čas do konce roku, ale co paaaaak? Pak si třetí pokus nechám minimálně za půl roku a prosadím si někde inseminace a stimulaci ovulace u mě pomocí fsh a basta...
25. bře 2009 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, v prvom rade: Jeanny, je mi to ľúto. Každý deň som sa bola pozrieť, čo máš nové a či si vydržala netestovať. Prišlo mi, že si bola dosť v pohode, tak som verila, že vďaka psychike Ti to vyjde. No, nevyšlo a je mi to /Ťa/ ľúto. Len k tomu chudnutiu: nechudni 10 kilo za jeden dva mesiace, lebo si tak razantným, rýchlym chudnutím môžeš poškodiť výstielku maternice, čo vedie k neplodnosti. Takže chudni pomalšie. :confused:

Píšete tu o zmenách v človeku po neúspechoch a rada by som sa pridala, aj keď to čo napíšem, sa mi sem píše ťažko. Naša situácia je zdravotne tak zložitá, že nejaké IVF /nám nič okrem IVF nepomôže, lebo máme 4 dg. a z toho tri sa dajú obísť len s IVF/ u nás je možné o viac ako o rok a to mám už po tridsiatke.

Neplodnosť zmenila môj názor na svet, moju vieru vo víťazstvo dobra nad zlom v tomto svete a ukončila moju vieru v Boha. Videla som ako okolo mňa tehotneli partnerky najväčších vagabundov a nám, slušným ľuďom sa nedarí. Zmenilo ma to a zmenilo aj spôsob života. Začala som sa oveľa menej venovať charite. Pred tým som pre charitu pracovala niekoľko hodín denne, dnes by som to mohla počítať na minúty. Došla som k tomu, čo tu už niekto písal: že nič mi nik v živote nedaruje, tak prečo by som mala ja. Včera som prvý krát asi po dvadsiatich rokoch vyhodila kúsok žuvačky na zem a nie do koša, prestala som sa starať o životné prostredie. "Rebelujem." Najhoršie na tom je, že môj život sa zmenil tak, že už nerobím to dobré, ale pri tom som nenašla čo robiť namiesto toho. Môj život akokeby nemal zmysel, lebo celý zmysel života som videla v tom mať dieťa a o to sa môžem začať pokúšať najskôr o rok... :frowning2:

A tak sa venujem len aktivitám, ktoré mi aktuálne prinášajú radosť. Cvičím /formujem si postavu/, pozerám TV a snažím sa vyhýbať na internete témam o smútku z neúspechu IVF, lebo tie ma deptajú.

Chcem sa opýtať tých, čo prešli takýmto obdobím dezilúzií, smútku, negativizmu voči všetkému a pesimizmu: ako ste našli zmysel života?
25. bře 2009 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já vím, že teď je ještě brzo o tom uvažovat o tom, co bude dále. Ale je jaro, bude léto a tak si to prostě užijeme a uvidíme co bude na podzim. Zatím jsme s manžou oba dva skleslý a smutní, ale to je normální, to jste byli určitě vy všichni taky. Jenže po druhém pokusu síly dochází víc, proto jich budeme potřebovat nabrat ještě víc, kdybysme náhodou do toho šli ještě potřetí. Zatím si to nepřipouštím a uvažovat o tom nebudeme, to chce čas. Všechno zlé zahojí čas, člověk to pak bere trochu jinak, s nadhledem. Člověk vše přehodnotí a bere i život jinak.
Jsem moc ráda, že mám dobrou rodinu, perfektního manžu a super dcerku. Bez těch by to nešlo. To mě drží a to je teď nejdůležitější. :wink:
25. bře 2009 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeany bereš to opravdu hodně rozumně. Opora v rodině a hl. v manželovi to
je základ.Máš dcerku a to je velké pozitivum.Až to zlé přejde budeš se na to
dívat jinak a třeba u vás bude platit.do třetice všeho dobrého. :wink:
25. bře 2009 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kveto, přečetla jsem pozorně tvůj příspěvek. Dovedu se vžít do tvé situace a vím, že to není jednoduché. Nevím, kolik jsi toho už prošla, jestli máš za sebou už i nějaké IVF nebo čekáš právě ten rok, abyste na to mohli jít. Člověk přehodnotí svůj život a přestává po neúspěchu věřit. Já mám jediné štěstí, že mám dcerku a k tomu perfektního manžu. Přiznám se, že život bez dětí si nedovedu představit. Dřív jsem to, že někdo čeká a má mimi, brala jako samozdřejmost, ale teď už to beru jinak. To, že má člověk mimi je vlastně zázrak.
Ty máš doma oporu v manželovi? Jak ti psychicky pomáhá tvá rodina, rodiče?
Kdo tímto neprošel, tak to nepochopí. Ty chodíš kam na kliniku? U vás na Slovensku?
Přiznám se, že jak píšeš, kde hledat smysl života, nevím co ti na to odpovědět. protože si myslím, že ten smysl je právě v tom mít děti. Aspoň u mě to tak je.
25. bře 2009 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek