• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Dítě s dárcem. Jaké to je?

6. října 2016 
Dakujem...
Ja som doteraz skor len citala a neprispievala, ale trosku ma zaskocilo ako vela je tu pripadov s negativnym postojom k darcovstvu, tak som chcela prispiet vlastnou skusenostou...
Inak je pravda, ze ani darca nie je 100% zaruka uspechu. Nam nevysli 3.IUI, potom ani 1.IVFko ani nasledne KET, az po 2.IVFku mame dcerku... teraz som bola na KET a ostala opat tehu (bohuzial som mala MA), takze mame pauzu ale urcite sa nevzdame a skusime opat :wink:
12. srp 2009 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
aknit moc děkuju za nádherný příspěvek.
Úplně mi vstoupily slzy do očí!
Přesně něco takového jsem potřebovala.. někoho kdo už tohle všechno má za sebou..
a dopadlo to dobře..
Tak oni budou určitě i případy kdy se kvůli tomu manželé rozejdou a tak.. ale tak je to se vším.. může to zavinit cokoliv jakýkoliv důvod právě tak jako tenhle..
Moc držím palečky aby se vám druhé miminko taky tak krásně podařilo!
Zeptám se ještě řeknete to někdy své dceři? Uvažovali jste o tom?
12. srp 2009 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zatial to vieme len my dvaja a ina nikto v nasom okoli ... rozhodli sme sa, ze to je nasa vec...
Uz sme sa viackrat bavili o tom, ci to povedat dcerke, ale zatial sa skor obaja pridavame k nazoru, ze nie ... viem, ze tento moj nazor tu mozno rozputa diskusiu a dohady typu: Co keby...? Ale to budem riesit az ked take "co keby" pride :wink: ... napriek vsetkemu sa snazime byt s manzelom optimisti (a pri dcerke sa neda inak ani na svet pozerat :slight_smile: )
12. srp 2009 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si teda myslím (a je to jen můj názor!!!!!)že ti kdo mají k dárcovství tak negativní postoje,neví co je to tak moc toužit po dítěti,že už nic jiného nezbývá!!100% úspěchu není nikdy-ani při přirozeném těhu,takže žena která po miminku v bříšku moc a moc touží a nechce se vzdát myšlenky na mateřství to riziko podstoupí!!
Ale rozhodnout si to musí každý sám....Já říkám: než být celý život bez dětí,tak raději dárce!!!
AKNIT je toho živým důkazem i kydž vím že ne vždy je to tak idilické!!!
12. srp 2009 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
evuliss, dobre pises, plne suhlasim, len skoda, ze tolko vykricnikov - tvari sa to potom hrozivo! :grinning:
12. srp 2009 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak se omlouvám za ty vykřičníky -nemyslela jsem to špatně :sweat_smile:
12. srp 2009 v 15:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to je mazec:já teda nevim, ale pro mě je biologická matka ta co mě porodila a vychovala a basta a ne dárkyně vajíčka....
12. srp 2009 v 15:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verled-super jsi to vystihla!!!!
12. srp 2009 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verled, ja si to tiež myslím... darkyňa a darca darujú genetický materiál, biologickou matkou je tá čo porodila... a skutočnou matkou tá čo dieťatko ľúbi a vychováva...
12. srp 2009 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky napsali jste to pěkně a souhlasím s vámi a Aknit blahopřeji k dcerušce.
12. srp 2009 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tohle téma mi přišlo akorát do rány. Jsem před prvním IVF, manžel velice špatný SPG, oplodnilo se nám jen jedno vajíčko a mám strach, že ani nebude nic na transfer. Co tu psala aknit, se mi moc líbilo. Já bych ani nebyla proti dárci, i když nejdřív chci udělat vše, co půjde, abychom měli své "vlastní" dítě. Pokud bychom se rozhodli pro dárce, taky bychom to nikomu neřekli, jen nevím, jak se pak chovat, když třeba prarodiče budou vykládat a šišlat, že děťátko je celý tatínek. Jak to řešit pak? Fakt nevím, co bych dělalal...
12. srp 2009 v 16:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
... presne tak...rodicom je ten-co mi da lasku,svoj cas, energiu...svoje ja...vychova ma... biologicky material nehra taku rolu ako tieto dolezitejsie veci....


... keby sme to brali ako hranie sa na boha - tak potom nevytrhavajme veci z kontextov a zacnime povazovat za hru na boha dalsie ine veci - ako napriklad - co ked sa nam stane nehoda - a lekari svojim dostupnymi prostriedkami nam zachranuju zivot... hraju sa na boha? ak toto je teda hra na boha -tak vdaka bohu - ze je mozna... a chcela by som vidiet jedinu zenu-ktorej dietatu by sa stala vazna nehoda a potrebovala by pomoc od lekarov - ci by ju odmietla - len preto aby sme sa nahrali na boha... alebo si budeme teda nahovarat ze hra na boha je len nieco a ine nie?? nie sme uz v stredoveku, neupalujeme carodejnice, liecime choroby najlepsie ako vieme...keby sme celkovo k medicine pristupovali takto kratkozrako - boli by sme velmi ale velmi pozadu...a ja vravim-pozerajme vpred :slight_smile:

mimochodom - ja sa sice vyzorom na biorodicov podobam ale moja povaha je od nich na mile vzdialena - a myslim ze to ma na svedomi moja vychova..vychovaval ma s maminou nevlastny ocino a ja myslim,citim ako on - cim to bude ? :slight_smile:
12. srp 2009 v 16:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
atrix len sa pousmejte... Kamrát si zobral babu s ročným dievčatkom, ktoré nie je jeho a keď k nám prišli na návštevu zvedavá suseda hneď vybehla von. Kamarát držal malú na rukách a suseda hneď "No tá je celááá po ockovi" :grinning: On sa len zasmial a nemienil nič vysvetlovať... Ja by som to tiež tak riešila :wink:
12. srp 2009 v 16:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
...a ešte jedna vec... Boh hrá dôležitú rolu aj v tomto, pretože sú nanešťastie aj páry, ktoré podstúpia všetko možné aj nemožné, snažia sa sami s pomocou liekov, byliniek, liečiteľov, potom umelé oplodnenie, darcovské bunky, "náhradná" matka ktorá dieťatko vynosí a porodí...a napriek tomu dieťatko nemajú... ani cesta darovaných buniek nie je zárukou, že ak nám nie čo nie je súdené, tak to prelomíme... stále je to o tom, čo sa má stať, stane sa... ale žime život tak,aby sme si na jeho konci mohli povedať, spravil somvšetko preto, aby som bol šťastný, aby som si splnil svoje sny = ani jeden deň môjho života nie je premárnený :wink:
12. srp 2009 v 16:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Díky Sue, mluvíš mi přímo z duše :wink:
12. srp 2009 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sue zaujalo ma, že vieš kto dostane tvoje darované vajíčko. Ak to nie je tajné ako to vieš? A už si niekedy videla dieťatko, ktoré bolo z tvojho darovaného vajíčka? Musí to byť super pocit, keď vieš že si niekomu veeeľmi pomohla :wink:
12. srp 2009 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
jojo.-) takže žádný strachy a klkidně do toho a na ty věci kolem nemyslet, užijte si těhotenství a milujte svoje děti:slight_smile:
já se dneska dozvěděla že čekám Tadeáška:slight_smile:
12. srp 2009 v 16:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verled :dizzy_face:
Sssimi, kuk IP :wink:
12. srp 2009 v 16:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
verled--gratuluji!!
12. srp 2009 v 16:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verled taky gratuluji a moc hezky tady píšete.Taky si myslím,že když někdo hodně po dítěti touží tak pro to udělá maximum a nedívá se na to jestli bylo třeba dárce nebo dárkyně.Pokud ta možnost je tak proč jí nevyužít.
12. srp 2009 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
NELO, my jsme byli v situaci, kdy nám navrhovali, ať o dárci uvažujeme, pokud se spermiogram nezlepší - nicméně on se zlepšil a máme hned po prvním ivf Juráška, i když to bylo s různými peripetiemi... :wink: ...nicméně jsme o tom dlouho uvažovali a bylo vidět, že manžel s tím má hrozný problém, nejdřív se o tom ani bavit nechtěl...mně spíš připadalo, že prostě to pro něj byla najednou moc velká rána, že on ty děti mít nemůže (ne, že by dítko bylo cizí), že to potřeboval vstřebat...dohodli jsme se, že určitě zkusíme co nejvíc pokusů, jak mít dítě vlastní, ale já jsem si byla jistá, že bych dárce zvládla, kdyby vlastní dítko nepřicházelo...jenže by to chtělo čas, aby v tom měl jasno i manžel - kdyby si on nebyl jistý, nevím, jestli bych do toho šla, mohlo by to vztah dost ohrozit. Znám po netu (ale dost dobře) dvě holky, které děti s dárcem mají - děti jsou nádherné, zdravé, neuvěřitelně podobné na rodiče :slight_smile: a všichni jsou šťastní, neřeší to - ale bylo to v případě, kdy v prvním případě podstoupili asi 4x ivf a nevyšlo to (resp. tam má ta holka darovaná vajíčka) a v druhém tam nenašli prostě žádné spermie...
já myslím, že pokud se na tom dohodnete oba, je to dobré řešení - pro mne by to bylo o mnoho lepší než adopce - dítě nosíš, porodíš, od začátku ho máš u sebe, není z rizikového prostředí atd...
12. srp 2009 v 17:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
My sme sa o tom porozpravali uz ked bol zly prvy spermiogram ... povedali sme si, ze urobime vsetko preto aby sme mali babetko a dohodli sme sa ako budeme postupovat ... toho sme sa drzali celu dobu... vsetky vysetrenia a zakroky sme absolvovali spolu ... ja som chodila s manzelom na vysetrenia - on so mnou ... a preto si mozme povedat, ze sme sa o babetko snazili spolu a spolu sa nam to aj podarilo!!!
V kazdom pripade som za, aby si kazdy vyskusal vsetky moznosti, aby si to neskor nevycital, ci to neslo inak ...

Co sa tyka toho ze si prarodicia myslia a aj vravia, ze dcerka je cely ocino ... no a? Aj ja to vravim... ved ona je cely on ... staci ked prehovori alebo sa len usmeje :slight_smile: ... jednoducho my obaja to uz neriesime, pre nas to je len a len jeho dcerka!!!! nemame preco rozoberat odlisnosti, hladame to co maju spolocne, tak isto akoby bol aj biologickym otcom ... nikto totiz nie je 100% kopiou svojich rodicov, kazdy sme (nastastie) original :wink:

Toto je vsetko ale len o tom ako to kto citi... pre nas to bol sen, ktory sme si napriek nepriazni osudu splnili a teraz si vravime, ze mame v zivote stastie. Mame krasnu, zdravu dcerku ... kolko deti je postihnutych a pod. Vlastne sme stastni ludia :slight_smile: :dizzy_face:

Ja som tymito mojimi par prispevkami len chcela povzbudit maminky, ktore su na tom rovnako ako my pred dvoma rokmi ... aby nepozerali co na to okolie (kludne si to nechajte pre seba), je to LEN O VAS a VASOM DIETATKU!!!
12. srp 2009 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte

neviem, ako je to v jednotlivych krajinach, ale pokial viem, aj darcov vyberaju velmi starostlivo, prejdu vsetci niekolkymi zdravotnymi vysetreniami, psychologickymi testami a pohovormi s lekarmi skôr ako ich vôbec zaradia do spermobanky. Takze ocakavat nejake "zrudy", z ktorych sa nieco zle vykluje nie je velmi na mieste. Okrem toho si myslim, ze sa na take nieco nejaki naruseni primitivi nedaju, ale su to chalani, co chcu v drvivej väcsine pomôct a dost casto z su z lekarskeho prostredia. Zeby to roboli kvoli privyrobeni si nie je pravda, pretoze sa za to neplati a ked si to akoze odskodne spocitaju so vsetkymi strapaciami okolo toho, tak taki, co v tom vidia zarobok by sa na to nedali.
Co sa tyka vyberu darcu, neviem ako je to presne na SK, ci v Cechach, ale inde vyberaju darcu lekari podla vonkajsich znakov manzela a jeho krvnej skupiny, to je vsetko. Samozrejme, ze tu nikto od toho "kopiu" manzela neocakava, to nie je ani zmyslom darcovskych spermii. Ide len o priblizne prispôsobenie a ostatne urobi priroda sama...aky jedinecky koktejl vznikne :slight_smile:

Vzisla tu aj myslienka toho: povedat dietatu- nepovedat...ja som jednoznacne za povedat. Teraz uz ano, zo zaciatku, ked to bola pre mna nova tema, tak som bola tiez za zamlciavanie, za udajne chranenie dietata pred pravdou... ale bolo to len z neopodstatneneho strachu a predsudkov, co tu vsetci este stale mame. Teraz si myslim presny opak a dalsie tabuizovanie by k nicomu neviedlo, leda ak k zivotu plneho lzi, pretvarky a mozno aj frustracie. Je to tazky prerod, ale som presvedcena, ze je lepsie zit v otvorenosti, uprimnosti a pravde a to najmä voci vlastnym detom. Pre mojho manzela to od zaciatku bola uplna samozrejmost, ze by sme to dietatu raz povedali a po dlhych rozhovoroch nielen s nim, ale aj s lekarkou psychologickou (ten pohovor bol mimochodom v CAR-e povinny pred IUI s darcom) a so zenami na inom fore, ktore maju deti s darcami mi je tiez jasne, ze to tak bude lepsie. Moji rodicia, muzovi rodicia, nasi surodenci o tom samozrejme tiez vedia, to si tiez neviem predstavit ich klamat a tvarit sa, ze je to biologicky nase dieta, ked ajtak vedia o nasich problemoch.
Odbornici teda jednoznacne radia povedat to v dnesnej pretechnizovanej dobe detom v predskolskom veku, dokonca uz aj 4-5 rocnym, ked sa zacnu na to pytat. V tom veku to vedia najlepsie prijat, uplne nazatazene, nepredpojate, bez predsudkov a chmurnych myslienok, ale ako samozrejmost, lebo ocino, alebo mamicka boli chori a nemohli mat vlastne semiacko...akoze pohodka, normalka :wink: Uplne najhorsia varianta nastane, ked na to pride samo v dospelosti - vtedy je naozaj ohrozeny cely vztah rodic-dieta a moze to skoncit neodpustitelnym zarieknutim a odmietnutim z pocitu podvodu a oklamania...a to by som teda nechcela zazit... :frowning2: Pretoze NIKDY nevieme, kedy to praskne, ved genetika je coraz viac pretkana nasou spolocnostou a aj bude.
12. srp 2009 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rosienka - akceptujem tvoj nazor a mozno na tom je kusok pravdy, ale ja som v tomto pohlade asi tvoj protipol ... aby nedoslo k omylu, v ziadnom pripade Ti nechcem protirecit, ani trosku ...

Ja si velmi cenim svoje sukromie a nemam rada, ked ho prilis vela ludi rozobera a hoci viem, ze by to moji aj manzelovi rodicia v pohode zvladli, nemam dovod im to hovorit ... pre nas je to nase dieta a viac to neriesim ... problemy s otehotnenim su nase problemy, ani tie nerozoberam ani s mojimi rodicmi (nevedia, ze som bola na umelom opldoneni - opat nie preto, ze by im to robilo nejaky problem, proste je to problem ktory riesim len s mojim manzelom ...) Mam kamartky, ktore maju rovnaky problem (spoznali sme sa na nete a maju na vec rovnaky nazor). V tomto pripade to neberiem ako loz ... ja som nikoho neoklamala ... ona je NASE dieta, tak to bolo, je a bude ...

Tebe drzim palce aby vam to vyslo ... vidim, ze toho uz mas bohuzial vela za sebou, tak snad uz sa stastie usmeje :wink: a oktober nam prinesie tehulkovstvo obom :sunglasses:
13. srp 2009 v 10:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Toto téma založila Nela,protože chtěla poradit,vždycky se ta debata trochu zvrtne jinam-což určitě nevadí,ale chtěla bych se zeptat Nely jestli už si udělala aspoň trochu názor přemýšlela o tom...Na nějaké rozhodnutí je asi ještě čas a budeš ho potřebovat-to je jasné!

Já jsem s přítelem o našem umělém opl. řekla svým i jeho rodičům,nechci to skrývat,rodiče mě v tomto hodně podporují a bez jejich pomoci a podpory bych to jistě nezvládla!A pokud bych měla dítě,bude to i jejich vnouče,takže svěřit se a nechat se podporovat a nechat se třeba i v těžkých chvílích rozmazlovat je super!(bydlíme v domě s rodiči)
13. srp 2009 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Zdravím všechny kočky:slight_smile:
Evulis tohlhe téma mi moc pomohlo..
Ujasnit si názory, udělat si obrázek jak o tom smýšlí okolí a podobně.
Ozvaly se mi i holky co už doma miminko s "dárcem"mají..

Neříkám že jsme šťastní že musíme zvolit tuto cestu. Ale zvolíme ji. Miminko chceme a moc jiných možností nemáme..Vím to..
Vím taky že nám na tom miminku bude strašně moc záležet, že ho budeme milovat..

Pokud jde o okolí.. rozhodli jsem se že to rodičům (budoucím prarodičům řekneme). Nesnesla bych pomyšlení že tchýně běhá kolem vnoučátka a hledá manželovou podbu a ona tam nebude..
Pokud jde o další okolí atd. tam uvidíme.. nechceme to 100% tutlat.. asi to budou vědět i dobří kamarádi..ale dál už samozřejmně nikdo..

Jednu otázku v hlavně ale pořád mám.. přemýšlely jste holky někdy nad tím že se vám narodí dítě s "cizími rysy"?
13. srp 2009 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nela, nikdy to nebudú úplne cudzie rysy, pretože bude mať podobu po tebe... vy asi v rodine dosť hľadáte podobu,že? Lebo u nás sa toto vôbec nenosí :sweat_smile: skôr sa porovnávajú schopnosti ako vizuál :slight_smile:
13. srp 2009 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nemôže sa ti narodiť dieťa s cudzími rysmi, lebo 1) má 50% tvojho genómu 2) darca sa vyberá (ako to tu už bolo spomínané) podľa fyzickej podobnosti s "otcom".

Osobne by som to s nikým iným ako s rodičmi neriešila.
13. srp 2009 v 15:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pocujte, dievcence, ja len aby ste nezabudli mysliet aj na to dieta, ze ake je to prenho vediet, ze NETUSIM, kto je moj biologicky otec, po kom mam polovicu genetickeho materialu - polovicu nielen vyzoru, ale aj temperamentu, chorob, talentov, sklonov... Jasne, ze je rodic ten, kto ma vychova, bez debaty, ale vedomie o mojom biologickou rodicovi je pre mna tiez dolezite. Riesite to stale z pohladu rodicov, ze ho budete miloovat ako svoje atd... To je jasne, to nie je az taky problem. Ale poznate niekoho, kto takto zil cely svoj zivot? Ze je dietatom "nevedno koho"? Skusili ste sa vzit do tejto pozicie?
13. srp 2009 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja by som to nevešala na nos absolútne nikomu :pensive:
13. srp 2009 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek