• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vyjde čtvrté IUI? Přepadl mě smutek

9. ledna 2013 
Ahojík děvčata,
právě dnes jsem byla na čtvrtém IUI. Sedím doma a přepadl mě smutek :frowning2:
Oba jsme vpořádku, spermiogram je tak nějak v normě, ovulace pravidelná i bez stimulace, děložní sliznice v pohodě. Jsem i po laparoskopii a ta dopadla také dobře. S doktorem jseme se bavili, pokud by to tento měsíc nevyšlo, o IVF, ale mám z toho docela strach, bojím se zeptat co nás čeká...
Nenašla by se mezi vámi některá dobrá dušička, která by mě povzbudila???
31. srp 2009 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj poupi a ty se bojíš jít do IVF?
31. srp 2009 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
poupi,nechci tě rozhodně nějak strašit,ale nám nevyšlo ani 8 IUI. Myslím si,že někdy je opravdu lepší zbytečně neztrácet čas a jít rovnou do IVF.Je to sice o hodně nákladnější na finance,ale jinak se není vůbec čeho bát a ta šance že se zadaří je o hodně vyšší.
Ale nebudu předbíhat a přeju ať se zadaří ta Tvoje 4 IUI :wink:
31. srp 2009 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky,
mám strach, to je zprávné slovo :frowning2: Co když to nepůjde? Každé nezdařené IUI je pro mne i mého partnera strašné a když nevyjde IVF? Takhle si stále říkám, že je stále čas, ale jak o tom začal doktor mluvit, popadla mě panika :unamused:
31. srp 2009 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Děkuji za přání štěstíčka. Také doufám, že to vyjde.
Těm malinkým ocasatýn potvůrkám jsem říkala, ať se pořádně zakousnou a nepustí :slight_smile:
31. srp 2009 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to je asi normální.Já jsem se taky bála hlavně toho neúspěchu.O nervech to určitě je,ale pořád je tam vyšší naděje,než to IUI.A od doktora je to zase fér,že vás pošle třeba hned na IVF,než aby vás zbytečně "trápil" s IUI a zbytečně...
31. srp 2009 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Poupi, nám 4 IUI nevyšla, ale při IVF se odhalil trochu závažnější problém (takže IUI asi moc klapnout nemohlo). Ale je to hlavně o tom, jak dlouho se snažíte, jak dlouho vám to připadá a jak se cítíte. Protože dle mého do IVF by člověk měl jít opravdu až ve chvíli, kdy je s tím vnitřně srovnán, kdy přínosy vysoce převažují rizika (teď nemám na mysli zdravotní, ale spíš psychické, my se taky odhodlávali přes rok).
Na druhou stranu - taky jsme byli idiopati - jsme se nakonec pro IVF rozhodli i z toho důvodu, že je to vlastně taky jistá forma diagnózy. On tohle váhání možná nepochopí někdo, u koho byla indikace k IVF jasná - hodně špatný spermiogram, oba neprůchodné vejcovody... ale jinak to opravdu vnímá člověk, kterému všichni doktorři říkají - jste oba naprosto zdraví, zkoušejte to, ono se to samo musí podařit! Jenomže se to nedaří rok, dva, tři... a každý má tu hranici někde trochu jinde. Bylo prokázáno, že právě pro idiopatickou neplodnost IVF často řešením být dokáže. IUI moc ne, protože vlastně nemá co obcházet (spermií je dost, vejcovody průchodné a protilátky žádné). Přesto to občas klapne :slight_smile:
Navíc, jak jsem psala, jen takhle se může přijít na nějaké další problémy, které jinak nezjistíš. Teď střílím od boku - třeba se zjistí, že máš hromadu folikulů a 90 % z nich prázdných (takže i v běžných cyklech máš šanci otěhotnět jednou za deset měsíců). Nebo se zjistí, že ač krásné spermie a ideální vajíčka, nedokážou se přirozeně spojit. Nebo bude většina vajíček špatná. Nebo třeba nám zjistili, že se vajíčka nádherně oplodní, ale pak si nedovedou porovnat chromozomy...
Na druhou stranu je taky třeba vnímat, že na IUI je šance úspěšnosti nějakých 15 %. Takže 15 holkám ze 100 to klapne napoprvý, ale většina si musí počkat - jak při přirozeném otěhotnění...
31. srp 2009 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jo jo, to je pravda, trápení každý 12tý den po IUI.Trápení po LP, když mi řekli, že je vše OK...
31. srp 2009 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Len,
snažíme se tři roky, rok to bude pod lékařským dohledem. I když si říkáme "je to chvilka" den ode dne nás to užírá... :frowning2: Člověk se na to snaží memyslet a pak? Přijde večer a je konec. Začnu listovat na internetu, hromada nemocí, latinských názvů, příběhů doktor zanedbal to či ono ...
Snažím se uklidnit, nemyslet na to, "zažrat" se do vyřizování hypotéky, do práce, ale stále to nějak nejde ... :frowning2:
Optimismus mě nějak opouští.
31. srp 2009 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Poupi, já bych ti asi radila nejdřív se trochu zklidnit, třeba se ani neboj vyhledat pomoc odborníka. Mně to hrozně pomohlo, moct to ze sebe všecko vysypat před někým cizím (koho to ale zároveň zajímá), vypustit všecky emoce, nahlas vyslovit všecky obavy, člověk to pak tak najednou vidí zvenčí... Když se teď na to dívám zpětně, do prvního IVF jsme se odhodlávali hrozně dlouho a pak jsem k tomu přizpůsobila i svoje vnímání - snažila jsem se k tomu neupnout jako k poslední záchraně, ale jak už jsem psala, brát to jako další formu diagnostiky... Ani jsem tehdy moc nevěřila, že to klapne, spíš jsem to chtěla vyzkoušet. A ono to klaplo :dizzy_face: Bohužel teda jen na 8 týdnů, pak potrat, ale živě si vybavuju to neskutečný překvapení.
Druhý IVF jsem absolvovala v naprosto jiným rozpoložení. Jednak už jsem věděla, že to klapnout může, druhak jsem byla v dost blbý situaci (ve výpovědní lhůtě v práci) a nějak jsem si vsugerovala, že to vyjít musí. Neskutečně jsem tomu věřila a o to větší rána pak byl neúspěch, snášela jsem to opravdu špatně, troufnu si říct, že ještě hůř než ten potrat :confounded:
Teď mám před sebou třetí IVF a pořád se nějak odhodlávám, opravdu dokud o tom nebudu vnitřně přesvědčená a smířená s případným neúspěchem (což neznamená nedoufat v úspěch! :wink: ), přijde mi to trochu sebevražedný, takový lámání přes koleno :unamused:
Ve vašem případě, po třech letech neúspěchu, bych se toho nebála, ale vážně to spíš brala jako takovej pokus. Vyzkoušet si, jak reaguješ na léky, co to s tebou dělá, jak budou vypadat embrya pod mikroskopem, jestli něco ještě nezjistí... A ideál by pak byl, kdyby ti jedno-dvě krásná embrya zavedla a ty jsi z toho byla těhotná :slight_smile: Ale určitě to neber jako poslední možnost, to opravdu ne...
31. srp 2009 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Len,
moc moc děkuji! Docela jsi mě zklidnila. Já uvažuji o IVF tak nějak stejně. Prostě zjistit, zda oplození proběhne a zda jde vše dál tak jak má ... I doktor mě uporozňoval, že se mám pevně a dobře rozhodnout, protože, když to nevyjde, tak to strašně psychicky položí :frowning2:
A na konci návštěvy mne strašně podavilo, div nerozesmálo... Doktom mi říkal "vyberte si tedy, kdy by jsme zkusili zkumavku, zda na jaře nebo na podzim - podle toho, kdy chcete rodit" On se mě zeptal, kdy chci rodit? My se snažíme o malého andílka, jsme zoufalí, že to nejde a on na mne takhle :slight_smile:

Už utíkám do pelíšku, ale pokud budeš mít ch%t, budu tu i zítra :slight_smile:
Krásnou dobrou noc a i vám moc šťěstíčka ...
31. srp 2009 ve 23:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
To nic, mě se zase dr. zeptal, jestli bych radši chlapečka nebo holčičku (absurdnost otázky po několika letech léčby neplodnosti jistě chápe každý :grinning: ).
Tak dobrou! :slight_smile:
31. srp 2009 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, rada bych napsala Len ale nevim jestli sem chodi, moc mi pomohla ta mereni teploty jako pomoc pro otehotneni. Moc dekuji Len. Naoplatku bych rada doporucila co pomohlo me na otehotneni je procistit se. Mozna vam to bude znit divne, ale hodne zenam to pomaha, samozrejme pokud to delaji oba budouci rodice je to jeste lepsi.
9. led 2013 ve 04:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek