SOUTĚŹ o balíček HiPP pro batolata

Začnu si vždycky v duchu zpívat a dělat, že se nic neděje. Ale většinou to ve mně pěkně vře ☹. Důležité je odreagování, pokud má člověk možnost. Když manžel nebo babička hlídá, tak si jdu vždy na hoďku zacvičit a zase je všechno dobrý 🙂.

po 5leté zkušenosti už vím, co pomáhá u mne. Nemohu napsat pomáhalo, protože i sem tam u 5letého dítěte zažívám.
Pokud jsme doma, tak jakmile spustí, přestávám vidět dítě, přestávám slyšet dítě a dělám, že nic, že nejsem 😀 Zkrátka ignoruji. Do fáze ignorace jsem došla poté, co jsem vyzkoušela asi jeden bambilión různých tipů a rad. Prostě si jdu uvařit dobrou kávičku a čekám, až to přejde 🙂 A kupodivu ignorace a nereagování přineslo největší úspěch.

Venku to je horší, to pomáhá jediné, poodejdu a dělám, že to dítě není moje 😀

Nasemu synkovi Jeníčkovi jsou 4 mesice a vztekat se tedy uz umi. S pritelem zkousime ledacos, aby náš kulisek se mel co nejlepe a byl spokojeny.honzicek mel do 3 mesice casto prdiky.to byval kolikrat 2 hodinovy plac a vztekani a my uz byli s pritelem zoufali.zabiralo chovani nejvice , detatko ma pocit, ze na to vsechno neni samo.tatka si vzal maleho do polohy na tygrika a Jenickovi se ulevilo a jen tak uz malicko poplakaval.nebo jsem mu cetla knizku, aby slysel stale muj hlas nebo si oblibil kdyz mu zpivam mravenčí ukolebavku a spousty dalsich pisnicek co znam z pohadek ;) nebo jsem dala na rady a ohrivala malemu pecickovy polstarek a davali mu teploucko na brisko.ozkouseli jsme masirovani,cviceni s nozickami poplacavani po prdelce , mentolovy kremik pupik na brisko nebo krouzive pohyby kolem pupicku. Nyni nas prdici netrapi ale vztekat se umime i nadale to ano ... naucila jsem se maleho vzdy necim zamestnat odpoutat jeho pozornost od toho co ho trapi.kdyz ani to nepomuze musime vyject s kocarkem tam jsme nejspokojenejsi.proto jsem poridila pojizdny kosik na miminko s nebesy , ktery napodobuje kocarek .poridili jsme samohoupaci houpacku se zvuky.nas chlapecek ma nejradsi zvuk tukani lidskeho srdce u toho kolikrat usneme 🙂

@lidka_hipp Na svou dceru to zatím zkoušet nemusím, praktikuju to zatím jen u neteří a ještě jsem to nezkoušela na veřejnosti. To nevím jestli bych do toho šla. Když je chytne rapl tak začnu brečet a fňukat🙂 Dělám jak jsem nešťastná z této situace. Na poprvé je to naprosto vykolejilo a nevěděly co mají dělat. Teď když to udělám, tak holky mě po chviličce začnou ještě utěšovat a rapl je tím přejde. Vím, je to hnusné psychické vydírání, ale funguje😉

Když se vzteká doma, jdu si uvařit horkou čokoládu, sednu si na gauč a čekám, až ji to přejde. Venku se obě holky snaží chovat slušně, jsem za to moc ráda, protože to obvykle při ruce žádný teplý uklidňující nápoj nemám. Ano, mohla bych si třeba sníst tabulku čokolády, ale to není ono, když se to dělá někde u silnice v křoví.

Zaručený recept jak to zvládnout je rozhodně mít vždy po ruce čokoládu. Myslím tím samozřejmě pro sebe, ne pro malého 😀 Když mám obalené nervičky, tak jsem v pohodě a i malý se hned uklidní než když vidí, že jsem nervózní a mám toho nad hlavu.

Na vztek u nas nezabira nic, chce to cas a pevne nervy. V 15ti uz hlavou o zem mlatit nebudou a ja jim budu vypravet, jaky byli vzteklouni.

U nás pomáhá malého vzteklouna napodobovat, případně se mu začít smát. Někdy ale prostě nepomůže nic, to mu pak povím, že se jdu radši schovat a odejdu do jinè místnosti, když nemá diváky, vztek brzy přejde..

Moc se nevzteká nemá proč většinou když začne mrčet vím že se mu chce spát. To je jediné kdy zamrčí nebo je protivný. Vztek jsem zatím nepoznala ale určitě to přijde každým dnem a recept na to?Snad jen silné a pevné nervy a dobře to zvládnout...u dcery které budou za chvilku 4 roky bojuji ještě teď a pomáhá ji zavést po kojíčku do kouta a nechat ju vyvztekat až se uklidní většinou přijde omluví se řekne že mě má ráda a že už nebude zlobit.

se vztekáním mám taky bohaté zkušenosti. Základ je pro rodiče dostatek magnezia, fakt to pomáhá. Naše nejstarší dcera naprostý profík, co se vztekání týče. Zkruba od roku a půl umí i lahací scény, kopání kolem sebe apod. Teď už je to velká předškolačka, tak se začíná krotit, ale stejně se dokáže vytočit téměř do vývrtky a stačí si na to většinou sama. Druhá dcera je taky vztekloun, ale má smůlu, už jsme vyškoleni a i když se fakt snaží, starší prostě jen tak nepřekoná. Uvdíme co ta třetí, ale asi to taky nebude jezulátko. Ale co naděláme.
Se starší si pamatuji na scénku, kdy se začala vztekat a já jsem jí předvedla dokonalé zrcadlo. Bylo to v poloprázdné Ikea a to jste měli vidět jak rychle přestala a tahala mě nahoru a pobouřeně mi říkala, že tohle maminky dělat nesmí 😀 . Do Ikea stále můžeme, tak snad se pání z ochranky taky pobavili...

Máme hodně vzteklého syna, vzteka se prakticky za vše,co není podle něho. Nás jako rodiče to dost ničí, hlavně ,když je to na veřejnosti a všichni po nás koukají,že si neumíme vychovat dítě. No, ale i tak mám nějaký ten fígl. Jednat s dítětem, tak že si o všem rozhoduje samo (jak to mají rádi), neříct- teď nepůjdeš krmit králíčky, maminka musí udělat oběd. Ale naopak, chceš jít teda za králíčkama, ano? Tak jo, půjdeme, maminka dovaří oběd a půjdeme. On je spokojenej,že dosáhl svého a já nemám mezi nohama dítě tlučící se vzteky o podlahu. No a co jsme zavedli jako trest byl chození za dveře, když už to byl opravdu extrém a ted kdyz se vztekne jde za dvere sám a práskne s nima, asi minutu tam ječí a vzteká se a pak přijde jak vymenenej, usmívá se a jde za náma zase s dobrou náladou.

Co pomáhá? Pokud to jde, odejít pryč, nebo aspoň zavřít oči a napočítat do deseti a uvědomit si, že rozhodně nechci být za nervózní hysterickou mámu. S jedním dítětem to ještě jde, máte čas jen pro něj, ale když do toho přijde ještě miminko...to je pak opravdu zkouška trpělivosti...Tak hlavně to nebrat smrtelně vážně! 🙂

Pomáhá mi ,uvědomit si,že jsem byla také dítě a také se tak vztekala. Mám tři děti a nejsou tiché a hodné jak pěny. Naopak jsou to čertící,ale alespon víme,že je máme
P.S.: čokoláda taky dobře zabírá na nervy 😀

Když se náš brouček začne rozčilovat, je to většinou tím, že své zabavovací kapacity vyčerpal a je řada na nás🙂 Takže máma nebo táta vymyslí nějakou legrandu-což nebývá těžké. Tomášek je od přírody veselé dítko a srandě rozumí 😀

Když se náš brouček začne rozčilovat, je to většinou tím, že své zabavovací kapacity vyčerpal a je řada na nás🙂 Takže máma nebo táta vymyslí nějakou legrandu-což nebývá těžké. Tomášek je od přírody veselé dítko a srandě rozumí 😀

Zatím mám 6m kloučka, je mým prvním dítkem, takže vůbec netuším, co si na mne připraví 🙂. Ale asi se budu muset obalit trpělivostí 🙂.
Zatím, když teď občas pláče, nebo chytne hysterák, tak zpívám. Nejlépe funguje "Dělání, dělání, všechny smutky zahání..." to se pak na mne řehní 🙂, no taky to někdy nefunguje a jediné co 100% zabere je prso 🙂.

Tak syn je příběh sám o sobě. Je hrozně šikovný a krásně mluví, ale tohle vyvažuje velkou mírou vztekání a vzdoru. Už se vztekal snad všude. Na fakultě vysoké školy, v autě, ve vlaku, v autobuse, v nákupním centru, uprostřed přechodu, na houpačce... Před staršími lidmi říkám, že je takový živější, ale on je jednoduše řečeno nervák. Cokoli ho rozčílí. Když si hraje sám a něco se mu nedaří. Když mu vezmu z ručičky, co do ní nepatří. Když má někomu půjčit hračku nebo vrátit tu, kterou si půjčil sám. Ale nejvíc ze všeho se vzteká, když se po něm něco chce. Chceme jít doprava, on půjde doleva, má se oblékat, on se chce vyslíkat. Máme jít ven, on chce zůstat doma, máme jít domů a on chce zůstat venku. Je to u dětí asi běžné, ale Šíma začne vřískat, pištět, mlátit sebou, lehat si na zem. Když ho vezmu za ručku, je z něj okamžitě hadrová panenka a tak jsou veškeré mé snahy k další chůzi sabotovány. Pomáhá pokaždé něco jiného. Někdy mu dát čas na to, aby se z toho ležíc na zemi vyvztekal (hrozí ovšem nepěkné pohledy kolemjdoucích a jejich umravňující poznámky), někdy namotivovat a odvést pozornost, ("pojď doma na nás čeká traktůrek a dáme si tu dobrou polívčičku, jé, dívej letí ptáček/letadlo" atd.) Ovšem čím, je starší, tím musí být mé řeči promyšlenější. Tohle je ovšem nemožné použít, když řve natolik, že mě neslyší. V poslední řadě, když mě nikdo nevidí a nezabírá nic, použiju metodu zrcadlení. Někdo mi o ní kdysi řekl a já ji vyzkoušela. Začnu napodobovat jeho pískot a úšklebky a hned je pozornost na mé straně. Pak ho obejmu, pohladím, dám pusu a čekám, jestli se nálada otočí k lepšímu či nikoliv. U nás je každopádně super, že milujeme písníčky, takže na zlepšení nálady si v tu chvíli ráda zazpívám a strhnu tak pozornost malého nerváčka na svou stranu a on začne zpívat se mnou..

tak u nás platí nechat jí vyvztekat, když vezmu do náruče je to ještě horší, takže nechat jí t se prostě vyřve a pak přijde sama 😉

Syn Lukášek (8 měsíců) je hrozně hodné dítě. Nepláče, nicméně má období, kdy se dokáže pěkně vzteknout 🙂 nejlépe nám funguje odvést pozornost jinam. Takže jakmile začne hysterčit, děláme s tatínkem hrozně překvapené, co to třeba venku je. Z křiku je okamžitě úsměv a radost 🙂

Nejdřív jsem si s jeho vzteklostí nevěděla vůbec rady a byla dost zoufalá. Říkala jsem si, že ho nezvládnu vychovat s těma scénama co dělal. No ale po čase se to uklidnilo a navíc už vím jak na něj. Snažím se co nejrychleji odvést pozornost. Syn miluje auta a ty jsou venku po ruce pořád 😀 Když se zabejčí (je to býček) tak ho necháv chvíli vyvztekat a pak mu vysvětlím co se děje, že chápu jeho zlobu a vysvětluji mu můj postup. Někdy to nezabere a on zalehne a nikdo s ním nehne, to ho pak přehodím přes rameno, jako pytel brambor a chvíli ho nesu. On se vzpouzí a naříká, za chvilku ho položím a už je zase hodný batolátko 😉

Když se dcera 8 měs. začne vztekat, tak ji nejdřív rozptýlím hračkama a pak jí začnu zpívat. Ona se zaposlouchá a zklidní se. Jak se začne usmívat, vím, že je po vzteku 😵 . Horší bude, až bude větší, to myslím nějaký písničky bude mít na háku. 😀

Nas malej se zatim vztekat neumi, ale uz se to bliizii.. 🙂
Mam zazitek s dcerou. V nakupnim centru chtela neco v hrackarstvi. A ja ji to odmitla koupit. Po pulhodinove diskuzi uz mi fakt tekly nervy a ve chvili, kdy sebou, me drahe ditko, flaklo o zem a zacalo se zmitat ze strany na stranu a busit pestickama o zem, mi ty nervy ruply. Jak jsem ji snad nikdy neuhodila, tenkrat jsem jen stiskla zuby, bo jinak nevim, zvedla jsem ji, stahla jsem kalhoty, plinu a takovou jsem ji trikrat liskla pres zadek. Pred vsemi temi lidmi. No, lekla se a bylo po revu a uz mi to nikdy neudelala. Kdyz nekde zacala, stacilo se zeptat,zda chce na holou a byl klid. Dneska ji je 13 let.
Jeste dodatek. Byla tam baba protivna, ktera pronesla- no, takovou mamu bych teda chtela mit.
Jak jsem byla v razi, odpalila jsem ji slovy- mila pani, evidentne jste ji nemela, kdyz se se**te do veci, do kterych vam je houby.

nebudu tady rozepisovat jak se vzteká 😀 proto že to by jste si myslela že to snád ani není možné,ale jediná věc která na nás zabere je ho nebrat do krámu,ale nechat u tchyně to je náš zaručený recept 😀

My máme zatím 8m a dá se vždy ještě nějak zabavit 😊 😊

Když mě děti zlobí tak si vždy s úsměvem řeknu, že jsou to jen děti a dál to nijak neřeším. Hlavně starší syn mi dává dost zabrat, ale říkám si, že z toho snad jednou vyroste🙂 no uvidíme ještě tu je jedna možnost, a to, že skončím v blázinci🙂🙂

Tak u nás je to tedy hodně těžké. Syn je dost vzpůrný a tvrdohlavý. Nevěděla jsem si už s jeho vztekáním rady, ptala se i doktorky, která mi dala nějaké rady, jako je důslednost, pevné obětí dokud se dítě neuklidní, došla jsem celá zoufalá i do fáze, kdy jsem ho plácla přes ručku pokud udělal něco, co neměl, ale brzy hned když něco udělal, přiběhl za mnou , přivřel oči, nastavil mi ruku a čekal, až ho plánu. Byla jsem z toho tak vedle, že už bych to neudělala a radši vysvětluju a vysvětluju a vysvětluju. Někdy ale není špatné nechat dítě vyvztekat a ono taky zjistí, že to nemá smysl.