Potřebuji se svěřit, trochu vypovídat
Zdravím všechny, kdo si otevřeli můj příspěvek,
určitě si všimnete, že profil je založený nově. Je to proto, že na svém druhém profilu, přes který sem chodím, nemám "koule" na to, mluvit o tomhle... To, co se tu chystám popsat není snadné, ani příjemné. Čekám od ostatních spoustu komentářů, které mě odsoudí, spoustu nepochopení a nepříjemných řádků... Možná proto, že za to, o čem chci mluvit, jsem se odsoudila už i já sama... Pokud by někdo takový komentář měl, napište ho. Mě už nemůže ublížit asi nic...
Jsem nějakou dobu vdaná, svého manžela miluji a náš vztah je, až na pár detailů, naprosto bezproblémový. Jediné, co nám chybí ke štěstí je miminko. Loni v únoru jsme se domluvili, že to zkusíme. A tady to začíná být horší... Z důvodů, o kterých se mi nechce moc mlivut, nemůžeme mít dítě klasickou cestou. Tedy, pohlavním stykem. Tohle slovní spojení se u nás doma ani nevyslovuje, natož cokoli dalšího. Věděla jsem o tomhle problému téměř hned, jak to mezi mnou a manželem začalo být vážné. Po pár schůzkách mi to řekl. Čekal, že uteču. Ale já jsem si to srovnala v hlavě a řekla jsem si, že takový chlap mi za to stojí. Že to prostě nějak zvládneme. Neznamená to, že nevedeme žádný intimní život, to naopak. Jen prostě nedochází ke klasickému pohlavnímu styku. Zvykla jsem si. A vlastně mi to vůbec nevadí. Tím jsme se ale dostali před otázku, jak se vlastně snažíme o miminko. Chcete vědět jak? Jako je to u krav v kravíně. Manžel nechá vzorek v koupelně v kelímku, já ho pomocí stříkačky dostanu tam, kam patří... Romantika a potěšení jako blázen. Děláme to takhle už dlouho... Asi osm neúspěšných pokusů. Už od malička mám tu nepříjemnou vlastnost, že pokud něco chci a ono to nejde, sama sebe přesvědčím, že je lepší, když to nevychází. Totéž jsem udělala se svojí touhou po miminku. Prostě už to není takové, jako loni touhle dobou, kdy jsem nedočkavě počítala dny do dalšího pokusu.
Před dvěma měsíci byl předposlední pokus. Už tehdy se mi do toho moc nechtělo. Ale kvůli manželovi jsem to udělala. Od té doby přišly dvě menstruace s trochu zvláštním průběhem, ale to je celkem jedno. Přišly. O víkendu začal manžel mluvit o tom, že bychom to měli zkusit znovu. Nechtěla jsem se ani zapojit do toho rozhovoru, natož realizovat další pokus. Ale viděla jsem, jak hrozně chce on. To mě zlomilo a souhlasila jsem. V úterý jsem udělala ovulační test. Vlastně náhodou. Bolelo mě v podbřišku, tak jsem chtěla vědět, jestli to je ovulace, nebo nějaký jimý problém. Test byl pozitivní. A já jsem ho zapomněla vyhodit. Manžel ho našel a clelý šťastný přiběhl, že to večer můžeme konečně vyzkoušet. Přemluvila jsem ho, že to necháme na druhý den, protože mi není moc dobře. Chvilku se mě ještě snažil přesvědčit, ale nakonec souhlasitl. Ten den byl včera. Celý den jsem z toho byla nervózní. Bylo mi špatně od žaludku, nemohla jsem se na nic soustředit. Večer manžel přijel z práce a hned po večeři chtěl jít na věc. Řekla jsem mu, že to necháme na později a nebudeme si kazit večer. Měla jsem v plánu udělat si romantický večer, trochu jsem mohla vyjít ven si ten večer užít a pak to udělat. Ale nedokáala jsem nic jiného, než sedět a koukat před sebe. Manžel poznal, že něco není v pořádku. Ptal se, co se děje. Ale já jsem vždycky řekla, že nic. Nedokážu mu říct, jak je to pro mě těžké. Nedokážu mu říct, co cítím, když ležím v koupelně na zemi a pokouším se donutit se k tomu, abych zavedla stříkačku... Prostě to nejde. Nemůžu mu tolik ublížit. Když pak šel do koupelny, aby mi tam nechal kelímek, nevydržela jsem a rozplakala jsem se. Než přišel zpátky, dokázala jsem se uklidnit. Nechtěla jsem, aby něco poznal. Neřekla jsem ani slovo a šla jsem splnit svojí část úkolu. Hned, jak jsem zavřela dveře koupelny, znovu jsem se rozplakala. Byla jsem přesvědčená, že to tentokrát nedokážu... Trvalo mi skoro hodinu, než jsem mohla vyjít ven. Ale svoje jsem splnila...
A dnes mě to čeká znovu.
Omlouvám se za takový výlev, ale někde jsem se svěřit potřebovala... Nemůžu si to po sobě ani přečíst, rozmyslela bych se a smazala to. Proto prosím omluvte moje chyby...
Uprimne? Husty jako...jestli je mezi vama vekovy rozdil to je uplne jedno.a pikud chcete mimino a normalni prirozenou cestou to nejde tak se hold manzel musi objetovat a jit k lekari,ne ze to nici jeho ale hlavne tebe,predstava ze lezim v koupelne se strikackou..jednou a uz nikdy.takhle to nefunguje ze si sami ze sebe udelate doktory a sestricky :/ to je nesmysl.nemysli jen na nej jak se citi ale hlavne i na sebe.. Co si napsala me uplne dostalo.jen je skoda ze kdyz uz ses sverila ze jsi nenapsala ten podstatny problem manzela proc nedochazi k plnohodnotnemu sexu.
jestli je schopen intimně se ti věnovat, mohl by ti to zavádět on, hned by to nebylo tak "mechanické" 🙂
@pheobeee Cítím z tvých příspěvků velký smutek. Na jednu stranu jsi s tím srovnaná, ale nějaká část uvnitř tebe prostě křičí, že takhle to nechce. Rozum by to i chápal-vybrala sis ho, vědělas o tom. Ale cit to nezajímá pláče, že musí ležet doma v koupelně na zemi. Cítíš se hrozně degradovaná, proto tě i napadlo to přirovnání ke krávě z kravína. Taky z tee mám pocit, že se bojíš přiznat si, že ti to takhle nevyhovuje. Zkus to, protože to že ti to nevyhovuje je normální, to ale neznamená, že se máš rozvádět. Nejsou jen dva extrémy.
Zkuste najít řešení, které bude únosné pro oba. Není možné, abys ty ležela v koupelně na zemi a přišla si jak kráva při inseminaci a z tohodle vzešlo vaše dítě. Ty ho taky nenutíš do styku, on se do toho taky nenutí a nevidím důvod, proč ty bys se sebou měla nechat zacházet takhle. Nevím, jestli se úplně lze vyrovnat s tím, že Váš sex je takový jaký je. To záleží na vás dvou, co ale vím určitě, že pokud budeš praktikovat něco, co se ti tak hnusí tak z toho onemocníš. Ono to je něčím mrazivé-on nechá klímek v koupelně, odejde, přijdeš ty a sama si zavedeš obsah. není tam intimita. Ona ale když tam není intimita sexuální, neznamená, že tam nemůže být alespoň intimita citová. To už je opravdu lepší spolu sedět v CARU, držet se za ruku a nechat to udělat doktora, protože v tom kontextu to je normální. Tam to zapadne, tam se to tak dělá. Ta koupelna je podivnost a nedivím se ti, že tvoje city křičí, že takhle to nemá vypadat. On si ale vůbec nemusí uvědomovat, jak je to pro tebe strašné a věřím, že kdyby to věděl, nenaléhal by. věřím ti že je ti zle. Nechceš si zhnusit sebe ani jeho. Chráníš jeho ve svých očí ch a opakuješ si, že sis ho takového vzala, že to chápeš, ale když to budeš natahovat jak kšandy, tak to někde praskne zhnusí se ti všechno-mateřství, sama sobě budeš vadit.
ty tvoje pocity jsou pochopitelné, děti se plodí ideálně v saténovém polečení ve vzájemném obětí, v propojení dvou lidí. Ne vždycky k tomu dochází takhle ideálně, ale studená kachličky na podlaze to j extrém, to deklasuje celou situaci. Nenech to tak. Pokud vám nevyhovuje oplodnění při nějaké milostné hře, pak bych rozhodně šla do Caru. není správné, aby ty ses vymlouvala a bála se mu říct, že nechceš a pak zaťala zuby a šla si do koupelny pro svůj kelímek a lehla si na studenou podlahu. Už to nikdy nedopusť. Hledejte řešení vhodné pro oba, takhle to prostě nejde. Takhle ani manželství nemůže fungovat. Ty chápeš že on má psychické bloky z běžných věcí (sex) a on nechápe, že ty máš bloky z takovéhle absurdní a potupné inseminace? A pak to máš mít v sobě a když se to chytí, tak to v tobě poroste a ty budeš vědět, jak hrozně ses přitom cítila. ideální to možná nebude, ale to vem čert. Stačí, když to bude pro oba únosné a to mi Car připadá. Splní se tím jeho i tvá pomínka, pak spolu můžete jít na večeři, prožít pěkný den a čekat, jestli to vyšlo🙂
@pincola Moc děkuji za podporu i text k zamyšlení. Myslím, že jsi dokonale vystihla, jak to cítím. 🙂 Včera jsme o tom všem dlouho do noci mluvili a zjistila jsem, že on ani netušil, co to pro mě všechno obnáší. Nenapadloho, že při toom musím ležet, ani to, jak se musím cítit... Domluvili jsme se na kompromisu. Ještě dvakrát to zkusíme za pomoci kelímku, ale za jiných podmínek. Pak půjdeme do CARu a uvidíme, co se dá dělat.
@denousek, @simkrk Ve vší úctě k vám oběma... Nemyslím si, že by pro vás bylo důležité vědět, proč je manžel neschopný klasického sexu. Prostě to tak je... Nehnul s tím psycholog, psychiatr, sexuolog ani jeho bývalá přítelkyně. Nevidím důvod nevěřit tolika odborníkům... Prostě je takový. A mě to nevadí.
@pheobeee pokud bude mít spermiogram vpořádku a ty si taky Ok,tak nejspíš se půjde do inseminace také,ale odborné,určitě to bude lepší na vaši psychiku.Není to drahá záležitost,každé centrum to má ale jinak,pojištovny na to připlácí 6x do roka,doplatek bývá cca od 0 do 1000kč za pokus dle podmínek centra
@pheobeee já si myslím,že zrovna tady tahle praktika nebude mít vysokou úspěšnost, spermie na vzduchu rychle umírají tak proto se třeba tak dlouho nedaří. A co kdyby jste to domluvili tak,že se domluvíš v centru na tu inseminaci , partner ti doma odevzdá vzorek a do hodiny s tím musíš být u doktora a aby ti to zavedli oni? nevím jestli už tady takovej příspěvek nebyl, nečetla jsem vše 🙂
@pheobeee musím říct, že Váš příběh se mě hodně dotknul... nevím jaká je příčina toho, že sex neprobíhá tak jak jsme na to zvyklí, ale myslím, že to musí být pro vás oba velmi náročné psychicky 😔
moc doufám, že za celou situací není např. nějaké trauma z dětství a že jinak je Váš vztah takový jaký potřebujete - tedy vřelý a podporující 🙂
je to velmi důležité pro miminko, které přijde na tenhle svět...
moc Vám držím palce a pokud byste chtěla, můžete mi napsat, mohu poradit s psychickou a fyzickou přípravou na těhotenství a s komunikací v manželství... více viz blog a můj profil
@pheobeee tak jasne ale uz jednou píšeš anonymně tak nevidim duvod proč se nebavit narovinu proste to slysim poprve tak mě to zajima co za tim je ... že by toho nebyl schopny ani kvuli diteti...neboli překonat sam sebe když něco chci...proto jsem chtela znat proč to nejde setkavam se s tim poprve tak mě to zajimalo...
@pheobeee když jsem po roce a půl snažení zjistila, že přirozeně to nepůjde, objednala jsem se do CARu. Telefonát jsem oddalovala co to šlo, bála jsem se a šíleně styděla... Ale něco ti řeknu... Když jsem tam pak seděla na pohovce na recepci a kolem mně další neplodné páry, tak jsem si uvědomila, že ze mne spadl obrovskej kámen. Cítila jsem se opravdu klidná, vyrovnaná a bylo mi skvěle. Všechny strachy a obavy se rozplynuly a já si najednou uvědomila, že se konečně začne něco dít! Že se o mne postarají! Ten klid, to svěření vlastního trápení pro mne byl ozdravující... Předat to dál, nechat to profíkům... Opravdu věřím tomu, že když překročíš práh CARu, budeš to cítit podobně - ten kámen zodpovědnosti z toho snažení tě určitě hodně tíží a tam ho předáš jim... Podle mne to je pro vaší situaci opravdu nejlepší možné řešení...
@pheobeee ahoj, nečetla jsem úplně celou diskuzi, ale myslím, že podle tvého úvodního příspěvku je problém někde jinde, než v tom, že nejde mimčo klasickou cestou... Nejsem doktor, ale asi mě nenapadá proč by jste se s mužem nemohli milovat normálně- třeba i s nějakou operací, prášky , psychoterapií... ale pokud to nejde a není na to pomoc, ok. V tom případě ale i tak nechápu, jakto, že se nevidíte navzájem nazí - to přece k partnerství a intimitě patří - hlazení, mazlení, blízkost... a s tím spojená i důvěra. Během těch let co s mužem jsem jsem opravdu hodně přibrala - upřímně nevím proč a zhubnou jsem se pokoušela několikrát, vždy buď neúspěšně, nebo s jojo efektem a i přes to mi muž říká , jak jsem krásá, když mě vidí nahou. Bohužel i my jsme se o miminko přirozeně snažili marně, tak jsem navrhla konzultaci v CAR, muži se moc nechtělo absolvovat odběr spermií atd... tak jsem mu vysvětlila, že u mě jsou vyšetření daleko horší než jeho odběr a že jsme od toho přece dva, abychom se podrželi a něco vydrželi, když chceme dítě. Měli jsme úžasného dr, vše nám vysvětlil, do ničeho necpal a na 4. pokus vyšlo UIU ( to co ty děláš stříkačkou jen s čištěným obsahem,sterilně, a na gynekologickém křesle místo podlahy v koupelně).. proč to píšu takto? Chápu, že to pro tebe v téhle podobě je potupné, smutné atd.. ale nemusí to tak být. Upřímně, to, že jsme do CARU jezdili, bylo naprosto v pohodě. Co jsem obrečela byl každý neúspěšný pokus - ale to je asi přirozené. Upřímně bych si na tvém místě s manželem promluvila, srovnej si ty v hlavě co ti vadí, proč jsi nešťastná - je to to, že nemáte klasický sex, atd...? nebo to že by to šlo řešit a on nechce? nebo to, že si důvěrně nepovídáte o tom, co vás trápí? nebo to, že si sperma zavádíš v koupleně na zemi? ...odpověz si ty , co chceš a nechceš a pak to řekni manželovi. Já se muže i ptala na to, jak probíhal ten jeho odběr - jestli je to jako ve filmech kabinka s časopisy a filmi nebo jestli je tam někdo, kdo ten odběr dělá třeba kanylou... proč bych se ho nezeptala??? Sakra jestli ho mám milovat až do smrti, mít s ním dítě, mám ho mít mezi nohama atd... tak si přece musíme věřit a nebát spolu mluvit o čemkoli??? ( promiňte za naturalismus, ale nevěděla jsem, jak jinak to vyjádřit).. držím ti palce, určitě to zvládnete! 🙂 Jen se neboj do toho hrábnout a otevřít i ty bolestivý a tabu témata
@denousek souhlas.. A tři odbornici nejsou moc.. Upřímně, já nebyla schopna sexu s několika pritelama mezi 16-21 rokem věku a klidně přiznám, že jsem z toho měla psychicky blok,ale s tím jsem se odmítla smířit a našla způsob jak si to v sobě srovnat a překonat to a teď si sex naplno užívám.. Vzdát to je náramně jednoduché.
@karlajasmine Nemám pocit že impotence partnera by byl problém který tu zakladatelka řeší 😉
@achjonetusim jo neni to problem ale kdyz uz se chce bavit tak otevrene tak odpovim ne,? s tim pri zalozeni takove dizkuze musela počítat že tohle přijde....proto je přeci anonymni tak o nic nejde ..
@denousek zakladatelka v uvodnim prispevku psala, ze, cituji "Z důvodů, o kterých se mi nechce moc mlivut, nemůžeme mít dítě klasickou cestou." -- takze ty se samozrejme zeptat muzes, ale nemuzes ocekavat, ze se ti dostane odpovedi, ona nema povinnost to komukoliv vysvetlovat, at uz anonymne ci ne. A mne osobne takove nalehani pripada trochu netaktni...
@denousek Ona se ale otevřeně baví, to že nepovažuje za důležitý vám na tohle odpovědět chápu, protože se to nijak tématu (jejího problému) netýká.
@pheobeee pořád přemýšlím nad tím, proč je pro tebe problém jít do CARu. Ber to jako léčbu čehokoliv jiného. S angínou jdeš taky normálně k doktorovi... Žádná léčba není příjemná, ale určitě je to důstojnější, než doma s brekem. Nebála bych se zajít k psycholožce, tam se dá krásně vypovídat, má čas vyhrazený jenom pro tebe, nebude tě soudit ani ti nic podsouvat, jenom tě nasměruje tam, kam se sama chceš dostat. Mluvím z vlastní zkušenosti a stačila mi jedna návštěva (řešila jsem teda něco jiného, ale trápila jsem se dlouho, protože jsem si pořád říkala, že si to musím pořešit sama). Všechno chce klid, jakmile se dostaneš do toho kruhu, kdy jsi ve stresu a v křeči, tak nic nevyřešíš. Přeji hodně štěstí
Nemyslím si, ze takovéto manželství ma smysl, promin, ale je to divné delat dite kazdy sam...
@dora13 a kdo tady naleha? 😀 vzdyt jsem se jen zeptala a dale diskutuji s ostatnimi a odpovidam jim 😁 proste neverim tomu ze by to neslo kdyby se chtelo jako kvuli miminku tot vse spis premyslim jestli on to dite taky tak moc chce,jednodusi je rict nejde to. .ale jde vse . . .je to o sebeprekonani . .nejde jen o sex ale nevidet nikdy ani manzela naheho je fakt divny.zakladatelka se taky prekonava se strikackou tak proc by se nemohl prekonat i on?
Moc všem děkuji za podporu. 🙂 Povzbudilo mě to a pomohlo mi to, abych se rozhodla, co dál. Včera jsem promluvila s manželem. Nebylo to snadné, ani nijak příjemné, ale dopadlo to doře. 🙂 Takževšem ještě jednou moc děkuji.