3 roky bez antikoncepce a nic - co udělat víc, líp?

mirja85
11. únor 2015

Ahoj holky,
jsem přes 3 roky bez antikoncepce (Logest 18-26 let), ze začátku jsme s manželem neřešili, nyní už trochu propadám panice.
Po vysazení jsme si cca 2 roky "dávali" pozor/neřešili (plodné dny) - prostě jsme tomu dali volný průběh. Menstruace vždy chodila v rozmezí 28-30 dní, i když bolestivá, ale díkybohu pravidelná. Po cca roce jsem chtěla vědět jak moje tělo funguje - z ročního sledování a měření BT jsem vypozorovala OVU 13-15 den - nyní už jen sleduji OVU hlen a ten je spolu s bolestmi v podbřišku každý měsíc v období 13-15 DC. Nicméně jsem občas v luteální fázi zašpinila - dr. provedla hormonální rozbor a byl OK, nasadila Utrogestan na podezření zhoršené funkce žlutého tělíska - brala jsem ho jen, když se špinění ukázalo, nechtěla jsem cpát do sebe další chemii.
Celé 2 roky jsme s manželem byli v klidu, nicméně poslední rok už to na mě padá. Změnila jsem dr - působí v reprodukčním centru, ten mi nechal udělat nový hormon. profil (tudíž mám 2 v rozmezí čtvrt roku) - podrobný na kde co a všechny hodnoty byly OK, sliznice v době OVU je 12 mm, manželův SPG je v pořádku - může být dárce. Dr z repro centra je přesvědčení, že jsme úplně v pořádku. Preventivně nasadil Duphaston - 3 měsíce od 17.DC - na zašpinění.
Poslední půl rok jsem nasadila Nosifol-nic, Gynex-nic, různé tinktury-nic, B6+bromelain-nic ...

Holky už nevím co dělat - snažíme se, ale nedaří se. Mám nárok na nějaké další vyšetření, můžu se sama objednat na folikulometrie bez doporučení dr, zjistilo by se třeba něco víc laparoskopií nebo co může udělat doktor dál/víc/kdy přikročí k dalšímu kroku, když hormonální vyšetření je naprosto v normě.

moc děkuji za odpovědi, názory nebo vaše zkušenosti, příběhy. Mirka

motomischel
11. únor 2015

@mirja85 ahojky. Bohužel ti neporadím v ohledu na potíže jaké popisuješ, ale my jsme to měli podobně. Prášky jsem vysadila před asi 4 rokama a o miminko se snažíme přes dva roky. Opravdu jsme se snažili a často, počítali jsme obulaci atd., ale můžu říct, že to bylo spíš jen na škodu. Snad každý měsíc jsem si dělala testy a byla jsem z toho všeho jen ještě víc stáhnutá a vystresovaná. Doktorka říkala, že se máme věnovat něčemu jinému a nemyslet na to a že pokud se třeba ještě půl roku nic nestane, tak to pořešíme (loni na jaře). Tak jsme se věnovali stavbě domu a v říjnu jsme se stěhovali a v to období jsem s ní byla domluvená na hormonální vyšetření a přítel na spermiogram. Obou se nám ulevilo že se konečně dozvíme jestli je i on v pořádku, ale hlavně jsme měli plné ruce práce se stěhováním do domku. To jsme spolu vyloženě spali když to tak blbě řeknu pro radost😉 No a v den kdy měl mít můj to vyšetření jsem měla zvláštní pocit, tak jsem si udělala test a byl pozitivní! Pořád jsem na něho zírala a říkala si, jaktože teď, když jsme pro to nic nedělali?! A to bylo asi ono. Takže jsme všechny vyšteření zrušili a teď se už 4. měsíc radujeme z těhu. Pořád si nemůžu pomoct a říkám, že to tělo se při stěhování konečně odpoutalo od jediného záměru "mít dítě" a uvolnilo se a hlavně miminko přesně vědělo kde a kdy chce být počato, protože to byla jedna z prvních nocí v novém a až jsem odtahala všechny těžké krabice🙂 vím že to takhle nejde pokud je nějaký problém, ale jen bych tě tím chtěla povzbudit a spíš poradit na to opravdu pořád nemyslet a snažit se plně věnovat něčemu jinému. Přeju hodně štěstí, ať brzo taky uvidíš dvě čárečky😉

mirja85
autor
11. únor 2015

Děkuji za milou reakci 🙂 a gratuluji!!
manžel je OK, úplně v klidu, se mnou už to teda mává...
Rok už neměřím, netestuji (to asi jen 3x za celou dobu), OVU poznám dle hlenu.
My si teda užíváme - rádi a hodně cestujeme, také jsme měli práci s rekonstrukcí a stěhováním, máme koníčky a skoro žádný volný čas 🙂 no přesto je to takové jaké to je...

motomischel
11. únor 2015

@mirja85 tak to je mi líto, že i tak to nejde, ale neboj, to přijde 😉