Čerstvě po revizi a nový začátek
Ráda tu pokecám s někým kdo je na tom aktuálně podobně jaká já,nečekaný odchod miminka v 10tt a následná revize.Sdílet pocity i obavy ,těšení se na nové snažení a sdílení nadějí že se to už nebude opakovat,že zlé je vybrané.Já čekala páté miminko,neplánovaně a i jsem z kraje přemýšlela o potratu,než se mi vše po šoku urovnalo a miminko jsme přiali a neskutečně se těšili,i děti,vše šlo dobře až najednou na běžné kontrole miminku netlouklo srdíčko,prý se to stává,ale nikdo už vám neřekne jak těžké to bude a stále je,nikdy jsem neměla v těhotenství problémy,vždy zdravé a zdravým dítkem zakončené těhu,tohle mě tedy úplně semlelo.Dnes jsem 4 den po revizi a psychicky se zatím moc nezlepšuji......
@aliishaa ja jsem mela na sonu vysokou sliznici a podle toho doktor usoudil, ze nebyla MS. Me osobne se po revizi menses hrozne zmenil. Zadny signal, ze to dojde. Proste zniceho nic vodopad a bolestiva. Ke snazeni mohu doporucit kontryhel a trpelivost. My se uz taky snazime. Byla jsem si aj jista, ze to tento mesic vyslo a dnes jsem zacala spinit, takze asi spis ne.
@lazuli35 No na jednu stranu bych se už snažila, ať se to co nejdřív zase povede, na druhou to ještě není ani měsíc po revizi a já asi ještě nejsem připravená na to, že to zase nemusí vyjít. No uvidíme, co mi řekne dr., budu snad zase o něco chytřejší 🙂.
@janadora Kontryhel už piju vlastně od té operace, tak snad pomůže 🙂. Moc držím palce, ať se vám to brzo povede. Jestli teď mám MS, tak je to taky úplně jiné než před tím. To jsem přesně poznala, že se blíží, poznala jsem ovulaci, teď si přijdu nějaká zblblá. Snad se to tělo dá brzo do kupy.
Ahoj holky. Musím se někde vykecat... Jak už jsem tu psala, potratila jsem už 2x. Teď po tom druhém potratu, kdy jsem byla na PN, už jsem se v práci nemohla vrátit na své původní místo, protože si tam dali už někoho jiného - moje bývalá kolegyně je milenkou primáře a dosadila si tam svoji kamarádku a nikdo s tím nemůže nic dělat. Takže když jsem se vrátila, dali mě zas na místo, odkud jsem se před cca rokem nechala přeředit kvůli šikaně. A zase si ,,užívám". Moje přímá nadřízená se totiž ke každému, kdo přijde jako ,,cizí" a není její kamarádka, chová úplně příšerně, už 3 holky kvůli tomu postupně odešly (jsem zdr. sestra a pracuji v nemocnici). A k tomu je tam ještě jedna kolegyně, která jí neustále donáší kraviny a navzájem se podporují v pomlouvání a znepříjemňování života druhým. Takže celý den se mi jenom koukají pod ruce a hledají sebemenší chybičku, aby si pak na mě zgustly...Myslím, že se mi v práci docela daří, pacienti mě mají rádi, práce jako taková mě baví...přesto už mám sebevědomí na nule. Mluvila jsem se svou nejvyšší nadřízenou, která mi slibuje od nového roku změnu - mohla bych se vrátit na své původní místo, protože primář i s oběma sestrama dávají výpověď. Ale háček je v tom, že by to bylo až od toho nového roku. Říkám si, že to snad nějak vydržím ty 2 měsíce, ale štve mě to... Moje nadřízená - staniční sestra pořád dělá nějaké naschvály - třeba ostatní kolegyně pustí o hodinu dřív domů a mě jedinou drží v práci až do konce pracovní doby - jen aby mi dala najevo, že mě nemá ráda. Přitom já jediná dojíždím a mám ze všech nejmenší dítě. O to nejde - pracovní doba mi končí o půl 3., takže si splním co musím a nežádám po nikom, aby mě pouštěl dřív, vím, že to je jen její dobrá vůle, ale vadí mi, jak tohle dělá naschvál, abych viděla, že ostatní jdou domů a já tam musím sedět i když už máme hotovo (dělám na léčbě bolesti, kde lidem vykapou infuze a jdou domů). Nebo třeba jdu na oběd, sedím sama u stolu a ona pak přijde s jinou kolegyní a schválně si sednou jinam. Minulý týden jsme měli školení, staniční zavelela, ať tam jdou všichni spolu v pracovní době a že já udělám za všechny jejich práci a půjdu na školení až později - nikdo se mě na nic neptal. Naštěstí jedna hodná kolegyně mě na školení podepsala, že jsem tam nemusela po pracovní době jít... Cítím se jak páté kolo u vozu a snažím se to v práci jen nějak vydržet. Což se ale pak projevuje jinde - dusím v sobě zlost, kterou si pak vybíjím doma na synovi, jsem na něho zbytečně hnusná, odsekávám mu nebo na něho křičím, i když nechci, utápím se ve svých problémech - říkám si proč zrovna já, co jsem komu udělala, že jsem musela přijít o dvě miminka a ještě na to doplatit v práci... Mezitím mě čeká plno vyšetření u různých lékařů - teď minulý týden jsem byla na krev, za 3 týdny si jedu na hematologii pro výsledky, která pak musím donést na gyndu, do toho už 2 měsíce mi spravuje zubařka zub - čeká mě brzy další kontrola a oprava ještě jednoho zubu, k tomu taťkovi něco zjistil kardiolog a mám na vyšetření přijít i já, potom preventivka u obvoďačky a nakonec asi genetika - je toho dost, ale já se bojím v práci říct, že potřebuji k lékaři, protože teď když jsem byla jen na tu krev v jiném městě, tak se na mě staniční moc netvářila a když jsem řekla, že musím za 3 týdny na kontrolu, tak mi řekla, že jí musím nahlásit v kolik hodin, kdyby náhodou některá z holek měla taky něco v plánu...Tu doktorku mám 40 km daleko a asi budu muset předtím i potom do práce, vůbec nevím jak to udělám. Mám ještě pár dnů dovolené, tak jsem se domluvila s vrchní, že si vezmu každý pátek v listopadu dovolenou a zkusím si to všechno zařídit nějak v ty pátky - nechce se mi se staniční dohadovat a taky nepotřebuju, aby věděla všechno - kam jdu a proč, protože pak jenom roznáší drby. Tak mě všechno štve...nejvíc to, že na to doplácí syn, který za nic nemůže. Pořád si říkám, že se musím snažit být v pohodě kvůli němu, ale nejsem no. Uvažovala jsem i o výpovědi, ale tím bych si moc nepomohla -výpovědní lhůta je 2 měsíce, takže dřív bych odejít stejně nemohla a za 2 měsíce už se budu moct vrátit zpět na své původní pracoviště, kde to bylo fajn.
@aliishaa Mně trvalo přes půl roku, než jsem začala mít stejné projevy cyklu jako před potratem... vůbec jsem nepoznala ovulaci, nulové PMS, jen MS chodila jako hodinky. Bála jsem se, zda vůbec ovulace probíhá. Začala jsem pak užívat Fertipronu kvůli obsahu inositolu a po třech měsících užívání se mi projevy vrátily. Ale tedy otěhotnět se mi zatím nepodařilo...
@rituska88 Ahoj, to je mi líto, že máš takové trápení. Nicméně je super, že máš před sebou tu perspektivu návratu na původní místo a není to až tak za dlouho, neboj. Hlavně hodně mluv se synem, vysvětli mu, jak to teď máš a popros ho, ať to s tebou vydrží. Ony jsou děti hrozně silné a podporující, ale musí vědět, co se děje. Super nápad s těmi pátky, než se pořád dohadovat o jednotlivých termínech... Hned obvolej, co můžeš, a až zjistíš, že většina se dá do těch pátků vměstnat, budeš zase o hodně klidnější. Budeš mít pátek-svátek, kdy si odpočineš, i když u doktorů, a uděláte si pak se synem bezva víkendy. Držím palce!
@rituska88 a netlač se hlavně k tomu, že musíš být v pohodě kvůli synovi, protože na sebe akorát vytváříš další tlak a o to větší máš šanci vybuchnout, o to víc tě to pak mrzí. Spíš buď k němu fakt fér: hele, parťáku, je to teď nějaký blbý, ale spolu to dáme. My máme s dětma takovou písničku, co si zpíváme v těžších chvílích a je o tom, že spolu zvládnem všechno na světě, protože se máme rádi tááákhle moc moc moc moc moc 🙂
@rituska88 to mě moc mrzí, co prožíváš. Ale za dva měsíce, budeš na svém původním místě, buď silná a vydrž to, pak už bude zase dobře. Staniční je teda.... nechci ani pomyslet 😫 je mi líto, že musíš na doktory čerpat dovolenou, ale když to s touhle semetrikou bude takto snesitelnější, tak proč ne. Lepší je mít klid 😉
Jinak, holky, já mám zítra dostat MS, tak uvidíme, napětí stoupá!!! 😅
@rituska88 znis jako rozumna holka, tak se te zeptam bez okolku. Proc to neresis promluvou mezi ctyrma ocima primo se stanicni? Bez za ni a zeptej se ji, proc ti skodi. Chtej vedet, co jsi ji udelala, konfrontuj ji s tim. A kdyz se bude vytacet, tak se ji znovu zeptej na to, proc se tedy tak chova, kdyz jsi ji nic neprovedla. Prenes na ni tu zodpovednost za jeji chovani, popis ji ho. Netvar se jako chudinka, bud sebevedoma, ale ne zas arogantni, na to pozor. Pripadne mas jiste moznost to resit s jejim nadrizenym, i kdyby to nel byt reditel cele nemocnice.
Tim, ze se nam tady vypises, si sisce ulevis, ale svou situaci tim nevyresis. Tu musis resit primo na pracovisti.
Drzim palce.
@lazuli35a jak se cítíš?nějaké náznaky něčeho?budeš zítra testovat?
@rituska88 Svým způsobem tě chápu, taky nejsem spokojená v práci a to těhotenství bylo v té situaci to nejlepší, co se mohlo stát. Stejně chceme časem změnit bydliště a tím pádem i práci, krásně by to vyšlo, starší dceři by bylo 6 a mladšímu prckovi tou dobou 3, takže ideální, protože by už rovnou začali v nové školce / škole. Měla jsem za sebou už i nějaké pohovory, bohužel to nevyšlo, takže když jsem měla pozitivní těhotenský test, radovala jsem se, že alespoň v tomhle se mi daří, když to v práci skřípe. Byla jsem na konci prvního trimestru a už zbývala jen ta jedna kontrola, abych to v práci řekla :-/.
@saminomimino uklidnilo se mi akné a to je teda divné, vždycky je to před začátkem děs!! ale teď pár dní občas lehoulince spinim, trošku pobolívá podbřišek jako před MS. Tak ti nevím. Může to být tak i tak. Testovat asi až bude více dní zpoždění. Minule jsem testovala až pátý a víš, k čemu mi to i tak bylo, 12. den zpoždění konec 😔 A co ty, jak se ti těhotní? 😉
@sudylichozrout no, ano, nejlepší je si to vyříkat mezi 4 očima a řešit to napřímo. Ale kdo ví, jestli to pisatelka už nezkoušela minule a dopadlo to na prd, tak chápu, že nemá cenu to zkoušet pořád dokola, protože s takovými lidmi se nikdy nedomluvis. Já to mám v práci podobně a moc dobře vím, jaký to může být boj s větrnými mlýny. Ono to pak člověka po čase přestane bavit, když vidí, že to nikam nevede a nebo je to ještě horší, že se vše otočí proti Tobě. Pak je nejlepší si vše zařídit tak, jak to tobě nejméně uškodí, protože jinak by ses z toho musela zbláznit.
Já jsem dnes byla u dr a to moje krvácení prý MS nebyla, protože mám stále vyšší hCG, je to zřejmě jen krvácení z toho, jak se mi obnovuje sliznice a u toho vzniká další krev, která jde ven.
@lazuli35 To by byla škoda :-/. Ale naděje umírá poslední 🍀
Přesně, vysvobození je to správné slovo. Teď čekám do konce roku kvůli prémiím, ale během prosince asi zase začnu posílat životopis, ať se to někam posune. Říkala jsem si, že tam vydržím až do mateřské, když stejně chceme mimčo, ale kdo ví, jak dlouho to může trvat. I manžel se do dalšího snažení moc nehrne, když ví, že nekrvácím max pár dní v kuse a pak zase jo.
@aliishaa teď to u vás asi ani nemá cenu, tělo se dává do kupy, chce to čas a pak se na to vrhnete 😉 tak přeju, aby jsi našla lepší práci 🍀 já jsem to nějak vzdala, zase si říkám, že to tu není až tak hrozné a navíc ani není kam posílat životopisy, stavíme barák, takže se ani už z místa nehnu. No nějak to u sebe zatím nevidím.
Ahoj holky,zrovna ctu vase komentare,jsem presne tyden po revizi...nejak se s tim porad nedokazu srovnat,ale mam tu 2letou cacorku a ta mi dost pomaha...ja mela teda na zacatku tehu opet jako pri prvnim(ta to ale ustala) zanet mocaku a mykozu,ale bez antibiotik,srdicko v 6tt krasne bilo,ani me nenapadlo ze muze prestat...ted teda beru listovku a kontryhel.caj,krvacela jsem jen 2 dny,tak snad bude vse dobry...kdyz bude,chceme pockat do prvni MS a do sestinedeli a zkusit znovu...snad to vyjde...vzdycky jsem otehotnela hned napodruhe,tak doufam,ze i ted nebudeme cekat dlouho..to cekani je hruza,teprve tyden po revizi😢
@jennas ahoj,já jsem 14 dnů po prasklém mimoděložním,odebrali mi vejcovod a dělali i revizi. Máme dovoleno začít znovu hned po proběhlé menstruaci. Já už potratila v létě. Drží mě naší dva cvrčkové a naděje že to zkusíme znova,i když už to tak snadno asi nepůjde. První,třetí i čtvrté těhotenství se povedlo okamžitě,druhé po 5ti mesicich
@sayast tak to mas jeste mnohem horsi s tim vejcovodem,to.me mrzi...vim ze zamlkle tehu nic neni,vzdycky si vzpomenu na moji kamaradku ktera rodila uz dvakrat ve 23tt a miminko nema ani jedno...ale stejne to zamrzi a rikas si proc zrovna ty...nj doufam ze cas to zlepsi...nejlepsi lek hned otehotnet a aby bylo vse v poradku...ale uz opet budu trnout kazdou kontrolu a modlit se at je vse v poradku...takze ted cekat na tu MS...a kdyz MS dorazí treba driv,za 4 tydny a jeste nebudu po sestinedeli tak muzu uz po MS??budu nam drzet palce...
@jennas Ja jsem treba zacala krvacet 3,5 tydne po revizi a trvalo to presne tyden a dnes jsem se od dr dozvedela, ze to MS nebyla, viz výše. Pry to tak jeste muze nejakou dobu trvat, nez ta opravdová MS prijde. Taky mam doma dvouletou holcicku, o to je to lehčí, jak píšeš, ale ta touha po dalším prckovi je stejně velká.
Ano, taky jsem mela v prvni chvili pocit, proc zrovna my a ze to neni fer, ale jsou i horsi pripady... bohužel. Známá cekala dvojcatka, uz od zacatku mela velke problemy a lezela v nemocnici, nakonec se holcicky narodily o hodne dřív. Jedna zemřela chvilku po porode a druhá je bohužel postižená, co vím, tak dokáže prijmout stravu jen hadickou, ma epilepticke zachvaty. Pry bude porad na urovni miminka.
@pejskyne Moc děkuji za podporu. Dneska zase staniční rýpala... Jela jsem z práce úplně zdrblá, cestou jsem se stavovala u našich a ještě se málem pohádala s mamkou, když jsem jí řekla, že asi dám výpověď, protože se to zkomplikovalo a ta sestra, která je teď na tom mém původním místě, prý nakonec odcházet nebude. Takže vidina toho, že se tam vrátím, je dost nejistá, zatím nikdo neví co a jak bude. Tady v našem kraji ale není moc na výběr - zvlášť, když potřebuji práci jen na ranní směnu, protože manžel dělá v nepřetržitém provozu a dojíždí do práce 50 km. Synovi jsou teprve 4 a už tak nám naši hodně pomáhají, vím, že po nich nemůžu žádat víc, mají už svůj věk...ale práci potřebuji a tak hledám vše možné i nemožné... Jinak, máš pravdu, děti dokážou být v tomhle tak hezky bezprostřední... Šla jsem dnes uspat syna, čtu pohádku, dávám mu pusu viditelně zničená a on mě silně obejme, mačká mě a přitom mi říká jak moc mě má rád a že to nejde ani ukázat, protože by mě umačkal 🙂 Hned je člověku líp - tohle je to důležité v životě a to hlavní, i když to ostatní se s..e 🙂
@sudylichozrout Víš, my už jsme to jednou řešily ještě s bývalou kolegyní...té taky dělala zle, ještě víc než mně. Naše splečná kolegyně tehdy podala stížnost vrchní sestře, ta svolala schůzi i s tou nejvyšší - hlavní sestrou celé nemocnice. Seděly jsme všechny u jednoho stolu a měly si vyříkat co se děje... Nakonec jsme z toho my dvě vyšly jako blbky a staniční jako naše nadřízená, kterou prostě máme poslouchat, protože má víc zkušeností než my a že si nemáme brát osobně její způsob jednání, že ona to tak nemyslí a už je prostě taková... No byly jsme tam kde dřív, ne-li ještě hůř, protože zas byla na koni. Kolegyně nakonec dala výpověď, našla si jinou práci. Když to vezmu kolem a kolem, za celou dobu jsem v práci na tomhle pracovišti neslyšela nic pozitivního, ani žádnou pochvalu, ocenění práce, či jen úsměv. To na chirurgii, kde mám služby ve čtvrtky a pátky, mě vrchní taky pozoruje při práci a pořád mi naopak říká, jak jsem šikovná a že se rychle učím, dělám pokroky a jednou mi dokonce před ostatními řekla, že mi dá mimořádné prémie... Tak si připadám jak blbec už - dělám pořád stejně, chovám se pořád stejně a jedna nadřízená je se mnou spokojená a druhá ne... Ale máš pravdu, asi to udělám tak, že se jí zeptám přímo z očí do očí. I když je to pro mě těžké, jsem teď pořád ještě zdrblá z toho potratu...bylo to už podruhé, všichni to v práci vědí a cítím se hrozně...k tomu pořád řešíme nějaké problémy s autem apod...je toho na mě prostě moc a nedokážu se teď nějak vzchopit a bránit se... Jsem hodně optimistický člověk, většinou mě všichni znají tak, že se pořád usmívám, ale poslední dobou mi to nejde, připadá mi, že se mi podělalo všechno co mohlo a nemůžu najít nějakou radost v životě. Jasně, mám zdravého syna a to je nejvíc, ale ten má taky zrovna období, kdy se pořád vzteká a řve a to mi ještě přidává vrásek. Nechci si jen stěžovat, nejsem taková, vždycky se dívám na vše z té lepší stránky, jen to na mě teď prostě padá všechno najednou...
@jennas mně přišla MS 22. den po revizi, myslím že to bylo tak, protože odpovídala délka, síla i PMS. Se snažením ale ještě jeden cyklus raději počkáme. Než skončí šestinedělí tak už stejně budu po ovulaci (tu jsem včera taky poznala). Pokud po další MS bude všechno v pořádku, tak už se chránit nebudeme.
@aliishaa Tak jsem to měla poprvé - když jsem otěhotněla loni a byla zrovna na tom stejném pracovišti jako jsem teď. Tím, že mě doktor nechal doma na neschopence, jsem vlastně vyřešila celou tu tehdejší situaci. Ale za pár dní jsem potratila. Vybrala jsem si tehdy ještě dovolenou, ale pak když jsem se po novém roce vrátila do práce, zase se to vrátilo do starých kolejí a navíc s tím, že kolegyně už tam nebyla (dala výpověď), takže se to všechno obracelo jen na mě. Ale zrovna se tehdy uvolnilo místo na jiném pracovišti, tak jsem si šla požádat o přeřazení, vyhověli mi a tam to pak bylo super - i práce i tehdejší kolegyně. Časem se ale vše změnilo a já pak znovu otěhotněla - odcházela jsem na PN nerada, protože práce mě fakt bavila, ale musela jsem kvůli riziku...za týden jsem zas opět potratila a hned dávala vědět, že se vrátím, no holt už nebylo kam - už tam měli jinou, tak mě šoupli zpátky tam, kde jsem byla předtím. Taky jsem měla plány, jak to bude fajn, že přes zimu budu doma, na jaře se narodí prcek, budu mít čas věnovat se synovi, nebudeme muset ráno tak brzy vstávat do školky...ale asi nemá cenu cokoli plánovat, pak je člověk akorát zklamanej...
@aliishaa prostě se snažte pořád 😜😁😉