Co u vás rozhodlo, že se začnete snažit o mimčo?

ahoj, tak u mě ta chvíle vyplynula asi ze situace, škola dodělaná, přítel, společné bydlení , svatba a pak jsme si řekli, že tomu necháme volný průběh..... uběhl rok a nic, no a když jsem manžela s paní doktorkou poslala na spermiogram, tak to pro nás absolvoval a do týdne potom jsem zjistila , že jsem těhotná........... nevím, asi se ty spermie začali hejbat.............

Mame takovy syndrom vse moc resit...az bude mimco chtit tak proste prijde at chcete ci ne...pisou o tom mimochodem mamci i v tehle diskuzi...je a najednou jsme byly tehotne ani nevime jak...jednoduse az fakt budes chtit tak to jasne poznas a jasne budes vedet, do ty doby je fajn si uzivat naplno svobodu a neresit zbytecne kdyby coby...hodne zdaru a pohody😉

Mi sme necakali kym to pride samo, to by sme sa mozno nedockali, neviem ako to robia tie 15tky ale nejde to tak ze ,,ani neviem''. Mi sme si povedali ze uz mame aj vek nato. Vsetci nam hovorili ze mame este pockat ze nech si este uzijeme kym sme mlady, no ja neviem ale necitim sa ze by som bola o nieco ukratena, ved babo nieje zavazie. Vestko robime tak ako predtym az nato ze sa trochu dlhsie balime. Nepocuvajte nikoho a zbytocne to neodkladajte, znie to ako keby som bola zaryta feministka, no bola som riadny zivel, nikto neveril ze somna bude dobra mama, no a cuduj sa svet som mamca jak visita, nic sa u nas nezmenilo.
Stale to budete vy, no budete stastnejsie.

Dobrý den,
u nás to bylo tak: s partnerem jsme se po 3 letech vzali, cestovali, postavili domek a pak jsme se rozhodli pro mimi. Ano samozřejmě s miminkem je pár omezení, ale není to taková hrůza. Cestovat se také dá. Já byla s malou v necelém půlroce na horách nebo na rekreaci v jižních Čechách.... Na konzert či festival jet určitě můžete, pokud máte hodné babičky nebo dědečky na hlídání. Já si poprvé myslela, že dídětem spousta věcí končí, ale není to pravda. Už teď, kdy je malé 6m plánujeme hory a letní dovolenou v cizině...Za 2 roky plánujeme i druhé 🙂

Ahoj holky nastávající maminky 🙂 u nás to bylo jednoduché shodli jsme se oba, že chceme mít miminko brzo ale s tím že to necháme náhodě 🙂 vysadila jsem prášky a během 2 měsíců to bylo. Čím méně se člověk snaží tím to jde rychleji a s tím že budete mít málo času si nedělejte starosti všechno jde když se chce 😀 jediné na co jsem si stěžovala bylo že jsem pořád sama ano měla jsem své miminko ale pokecat s ní moc nešlo 😀 takže je super když máte dobré kamarádky a nebo si najdete nějaké centrum pro děti v okolí

no, my se známe od července, v srpnu už jsme spolu bydleli a logicky přišla řada řeč i na dítě, protože muž ještě žádný nemá a já určitě ještě aspon 2 chci.... no a nakonec z toho vylezlo, že naostro do toho půjdeme na konci března, protože máem zamluvený hory v Itálii a chceme si aspon jednou bezstarostne uzit tyden na horach.... 🙂

Zdravím! U nás to bylo tak, že byla též vhodná doba po všech stránkách na dítě ... a stalo se tak. Ano, život před dítětem není totéž než život s dítětem. Je to neodvolatelně navždy. Ale rozzářené dětské oči a radost ze všeho kolem sebe, kdy ta radost zahrne i Tebe, to stojí za to! Stejně se nejspíš rok budeš aklimatizovat plně na to, že jsi maminka, tak si to myslím ... je to vytváření vztahu ... a nemyslím, že by narozením dítěte Tvůj život skončil 🙂 Naopak, vyvíjí se ... ono je vlastně těžké se rozhodnout pro něco, co vlastně nemáš možnost si víc ,,osahat". Na západě půjčují panenky, vřískající a vyžadující péči. Ale vidět pokroky malého človíčka den za dnem a vědomí, že to je i díky Tobě ... to je dar ... a velký, někomu se ho ani nedostane ... Prostě, až budeš mít mimčo, přeji Ti, ať je zdravé a byli jste všichni šťastní!

Ahoj, jsem tu nová a byla jsem pozvaná do tohoto tématu......Je mi 35 let a když to řeknu hrubě, příteli jsem musela položit nůž na krk, abych mohla mít mimčo 😀 , stále měl pocit, že je dost času a bál se že to finančně nezvládneme. Myslím si že oddalování a strachování, nemá moc smysl.........léta totiž strašně letí, člověk se ani nenaděje a je mu 35 let 😝

Moc nepřemýšlet,když jste zařízení a máte vše potřebné. Je to radost i starost, jako vše co k životu patří 🙂 Něco se změní,ale jen na chvilku, než si zvyknete na toho tvorečka. Je to dar!

Chtela jsem dite co nejdriv.A potom co kolegyne v praci otehotnela a vypravela mi zazitky z utz a jak videla bijici srdicko tak uz jsem vedela ze chci taky.Priteli jsem to rekla a dala mu tyden na rozmysleni.S tim ze to musi byt rozhodnuti obou a at si je vedom ze se pak vse zmeni.Taky jsem byla smirena ze to muze trvat i roky jak znam z okoli a ze nechci ve 30ti letech si rict ze jsme na dite pripraveni a pak se nervovat ze se nedari.Souhlasil a domluvili jsme se ze doberu posledni plato antiny a pak to nechame prirode.Priroda nam prala a hned druhy mesic jsem nevericne zirala na dve carky na tt.A vlastne tomu neverim doted a to i presto ze me to moje stesti i ted pri psani kope.🙂 Samozrejme mam pochybnosti jestli to vubec zvladneme ale to asi kazda.🙂

Myslím, že na dítko se nedá moc dopředu připravit. Když jsem otěhotněla, tak jsem se taky moc bála co bude. Mám naštěstí skvělého muže, který mi moc pomáhá. Občas se mi zasteskne, když mi kamarádky vypráví, jak chodí tam a tam. Ale pak si uvědomím, že bez Matyho už by to nebylo ono. Život s ním je úplně jiný, má větší smysl 😉 teď čekáme druhátko, jsem opět plná obav jak zvládneme dvě děti brzy po sobě, ale ono to nějak půjde 🙂 ty broučci tak rychle rostou, že za chvíli už zase budeme mít víc času jen pro sebe s partnerem, tak si je chci co nejvíc užít. Vždyť ty mrňata jsou ten smysl našeho života 😉

Nemůžeš nad tím tolik přemýšlet. Pokud jste na to dva a máte kde bydlet a vše potřebné, tak proč miminko odkládat. Nikdy si tím stoprocentně nebudeš jistá a nelze to nijak perfektně naplánovat. Je jen na tobě jak se k tomu postavíš, i když se věci na chvilku změní. Je to báječný pocit, když víš, že jste dali oba dva možnost vzniknout novém životu. A budeš strašně šťastná 🙂

mk49 Jsem tady nova,ale nevim jest-li sem patrim devcata.Je mi 66let,proste stara skola,vdavala sem se v28letech po 2lete znamosti, detatko sme chteli nic moc nemeli a narodila se holcicka Jana rok po te Zdenka, zacali sme si stavet domek,byla to troufalost meli sme 20000kc.Manzel dostal nenavratnou pujcku od zamestnavatele 60000kc. Zacali sme stavet jasny ze sami ja,manzel jeho bratr a tchan,ale prisla sem znova do jineho stavu a narodil se nam syn Pepik.Prace bylo moc,starala sem se o3deti,mazela,svagra a tchana/dedu/tchyne/babi/zemrela.Vsechnu vodu sem tahala ze vsi od studny,varila,prala pro vsechny.Nikdy sem nelitovala,ze mame deti,vte zdrave deti je nejvetsi dar ktery v zivote dostanete.vse se da kdyz chcete,ano lecos si musite odrict,jest-li mate babicky do divadla se obcas dostanete,ja nemela zadnou.Dum je postaveny,deti sme vychovali a k tomu sme si vzali postizeneho chlapecka z ustavu. dnes je Jane 37let,Zdence36,Pepikovi34let a Ludvovi 22let. Mame 4vnucky Terezku,Elisku,Andulku a Lucinku. Nepremyslejte moc,proste si poridte miminko na nic necekejte preji Vam aby vse dobre dopadlo, je spousta lidi v dnesni dobe decko az budou vybuduji karieru,mit spoustu penez atd.ale za to si nikdo na svete nekoupi to nejvetsi STESTI ale i STAROST a tim je detatko.

Moc nepřemýšlet se nemá, to je pravda. To by si to mimčo nemusela mít nikdy. Já dlouho nemohla najít partnera, ale nakonec se povedlo. Vzali jsme se, mimčo jsme chtěli oba, už je nám taky celkem dost. Mě 38 a manželovi 42. Takže nebylo nač čekat. Pokoušeli jsme se 1 rok. Mám za sebou 2 potraty, ale nakonec se na nás štěstí usmálo a máme miminko. Ten první týden to byl šok, měla pak pocit, že utekl celý rok a celý dosavadní život je pryč. Ale opak je pravdou a jsme šťastní, že vše dobře dopadlo. Je to to nejkrásnější co máme. To je totiž to skutečné štěstí. A pokud máte zařízeno bydlení, práce, věk a další tak není důvod proč ne, čím déle tím je pak i více komlikací s těhu.

prostě to jednou příjde. Buď na oba nebo jen na jednoho. Ale najednou je to tam, je to ve vztahu, nejde před tím utéct ani se schovat. Život ženy dítě vždy ovlivní, ať už se jim narodí, nebo nenarodí, ale vždycky.

Ahoj, jsem tu také nová 🙂 . Ráda tu zjišťuji nové informace a tak je načase, abych tu něco napsala….. Bylo mi 30 a dítě jsem ještě nechtěla. Měla jsem pocit, že s dítětem končí mládí a nic zajímavého mě už nepotká. Měla jsem bezvadnou práci, skvělé peníze, koníčky a manžela. Postavili jsme dům a manžel si dítě už strašně přál. Já souhlasila a myslela si, že dítě budeme mít za pár let a ještě si budu cestovat a užívat. Hned na první pokus jsem otěhotněla. Narodil se nám syn. V mých 33 letech se mi narodil druhý syn. Oba syny neskutečně miluji a věnuji se jim, jak nejlépe dovedu, ale je to opravdu náročný. Nechci tazatelku děsit, ale je třeba si uvědomit, že být matkou není jen jezdit s kočárkem a klábosit s jinýma maminama. Můj druhý syn je autista s vývojovou dysfázií a je to opravdu záhul. Na to jsem připravená nebyla. Moje odpověď na otázku tedy je - dítě bych nyní měla určitě dřív, protože jsem neustále v kontaktu s maminkama podobně nemocných dětí a většina měla děti po třicítce!!! Mladé maminky vše zvládají lépe. Mají na to více sil. A ještě malé doplnění- v mých 35 letech jsem zatoužila po holčičce a už to nešlo. Měla jsem několik potratů a to jsem oba kluky měla na první pokus. Mějte se Mel.

Nechce se mi pročítat všechny odpovědi, ale svou přidám 🙂 Myslím si, že určité "hlodání", že tohle s miminkem nepůjde, je tam vždycky. Ale když nepůjde to, půjde zase něco jiného. Proč by nešla dovolená - pojedete všichni. Proč by nešel koncert - existuje hlídání. Jestli miminko chcete a všechny ostatní podmínky vám to dovolují, tak všechny ty myšlenky na určité omezení pusť z hlavy 😉 Beztak se vám po narození miminka život otočí vzhůru nohama 😀 Takže nemá cenu to řešit dopředu!

U mňa je to jednoduchá rovnica: Skončila som školu, našla som si prácu, takže som si vytvorila isté finančné zázemie, a mala som šťastie na milujúceho parnera. Z toho to potom nejako prirodzene vyplynulo.

Ahoj a zdravím mi s přítelem jsme mimčo chtěli oba tak jsme se snažili každý den je to nádherné kdyžř se mimčo narodi a jak pak každým dnem vidítě jak roste jak se vivíjí je to neco nádherného. A když vyslový prní slovo začne chodit lítat a začínají ty starosti ale mě to nevadí já jsem ráda za to že mám dvě krásne děti a hlavně zdrave i když je moje starší dcerka trochu rošták ale moc ji muluji a druhé mimčo mám 14 dni a 4 dny a dcerka uplně v pohodě myslela jsem si že bude žárlit nebo tak ale ono nic je naprosto v pohodě se syna furt hladí pusinkuje je to krásné když vydím že má bratříčka ráda 🙂

No abych řekla pravdu, tak na mimčo opravdu není skoro nikdy ten správný čas (jak tu už některé píšete) 😀 Vždycky je něco, co se vám nebude chtít oželet. Nejjednodušší je asi, když vám tikají ty biologické hodiny, a pak do toho padnete hlava nehlava, ale to taky není vždy. Já teď čekám mimouška za dva měsíce, s přítelem jsme nedávno oslavili teprve 2 leté výročí a táhne mi na 38.......a přijde mi to tak správné 😀 Sice budeme řešit finance, protože já jsem si pár let zpět pořídila barák a nastavila jsem si splátky na celkem hodně. Taky bydlení, ale spíš opačně než někteří, prostě máme těch nemovitostí spíš víc i se závazky a nemůžeme se sestěhovat.....ale dítě nám už po roce přišlo jaké správná věc, kam se ve vztahu posunout a moc se na něj oba těšíme. Svatbu plánujeme až příští rok 🙂 Prostě to máme všechno tak nějak naruby, ale pro nás pro oba jsme jeden pro druhého prvním partnerem, se kterým si dovedeme představit společný život a rodinu.......takže pro nás asi takto - není moc nad čím přemýšlet 😎

Tak my jsme to s manželem nijak dopředu neřešili. V té době jsme spolu chodili půl roku a poprvé jsme byli na návštěvě u jeho matky. Tam mi večer navrhl, že bychom si mohli udělat miminko, a já na to, že proč ne. V tu chvíli jsem to ani nijak nepromýšlela. No a ono to vyšlo hned takhle napoprvé! Jinak tvoje pochybnosti úplně chápu. Doteď občas přemítám, co by s náma bylo, kdyby se nám nenarodil synek, zda bychom byli spolu a tak. Občas se mi po mém bezstarostném povrchním životě "před" posteskne, zvlášť, když už doma povykují i jeho dvě sestry. Ale moc se neboj, moc času ti při tom všem kolotoči na takové úvahy nezbyde...

Ahoj. Tak jestli vnímáš dovolenou nebo koncert jako něco, v čem ti dítě zabrání, tak to asi prostě necítíš. My jsme do toho s přítelem spadli, ani jsme nevěděli jak... jsme v dost složité životní situaci. Nicméně oba máme dobrou práci a věk až až... dlouho jsme o dítěti mluvili, ale nikdy na to nedošlo. A pak jsme se jednou milovali, já řekla, že chci do konce se vším všudy a najednou jsme tím odstartovali úplně jinou etapu našeho vztahu. Nebylo to racionální rozhodnutí, spíš to prostě oba tak cítíme a moc chceme. Takže pokud vnímáš těhotenství a mateřství jako omezení, tak to asi prostě pořád nechceš 😉 my jsme nakonec usoudili, že kvůli té naší životní složitosti ještě pár měsíců počkáme, ale já považuji za důležité, že cítím, že to chci. Možná je to o pocitu, že máš toho nejlepšího chlapa, jakého jsi si mohla přát 🙂

Co rozhodlo???, asi nejvíce to, že člověku už nebylo "dvacet" .... a naivně jsme si mysleli, že během měsíce, dvou otěhotním a bude TO.. ale ouha.. na první těhotenství jsme čekali třičtvrtě roku a na druhé rok a čtvrt ☹
a obavy, že člověk je vázán na mimi - nikam nemůže, nic nestihne, bude jen doma.... je celkem relativní, ono záleží jak si to člověk udělá a jaké má zázemí v rodině... pokud máš hodné kamarádky, babičky, tetičky atd.. co ti pohlídají prcka, tak omezení být nemusí, ale pokud na to budeš sama, tak je fakt, že se z domu nehneš a pokud ano, tak s prckem v náručí.....
myslím, si že když už člověk o tomto přemýšlí, jestli ano nebo ne, tak už je částečně rozhodnuto - JǏT určitě DO TOHO... 😎

Ahoj 🙂 co u mě rozhodlo? Zcela určitě přítel. Konečně jsem našla chlapa, který chtěl děti dřív než já a to byla ta největší výhra, On chtěl. Ne jenom já. Tak jsme rozhodli, že počkáme než se vrátí chlap z mise a pak na to vlítnem 🙂 Já byla velmi negativní ohledně toho, že to pujde hned. Chlap přijel a já otěhotněla hned první den. Nevěřila jsem tomu 🙂 Dneska mám 3 měsíčního syna.A je to to nejdůležitější v mém životě.

Takže, co u nas rozhodlo, snazit se o dite… .. byli jsme spolu dlouho(cca 9let) … ..a ja uz mela pres 30 , jenze jsme začali stavet, tak jsme chteli pockat, az dostavime, jenze po te 30 to opravdu se mnou hazelo a ja mela i strach, ze se nebude dařit a ja nebudu moct otěhotnět, nakonec jsme se dohodli tak, ze az bude domecek ve fázi, kdy a 9 mesicu ho stihneme dostavet, pujdem do toho, takze ve 32 jsme se začali snazit a do 3 mesicu se povedlo, z porodnice jsme se stěhovali do noveho domecku

Já jsem měla jasno hned po svatbě. Jak manžel tak i já jsme po miminku toužili. Cítili jsme, že nám v životě něco moc důležitého chybí. Neřešili jsme, že máme jen pronájem. Věděli jsme, že situaci zvládneme. Po narození naší holčičky, jsme do dvou let měli ještě chlapečka. Nikdy jsme naší volby nelitovali. Nebudu ti nalhávat, že nepříjdeš o svou svobodu, že nebudeš unavená z hlídaní svých dětí, že manžel ti se vším bude pomáhat. Ale když tě tvé děti obejmou a řeknou, maminko, já tě mám rád/a. Uvědomíš si svou roli v životě. Jsi něčí maminka a to ti nikdo nevezme. (ne však každý tuto roli chce příjmout, je hlavně na tobě, jak se rozhodnout). Je to jen tvůj život.

vek, zazemi a prosty chtic🙂 Ano, obavy, strach, premysleni o tom, jak se mi zmeni zivot...tim jsem si take prosla, ale nakonec jsem se rozhodla...a ted mame 8.mesicni holcicku, ktera mi obratila zivot totalne naruby🙂A mit ji, je to nejkrasnejsi, co jsem si mohla prat. Jasne, vzdycky to neni idylka a mam pocit, ze jsem ze starosti zestarla o 20 let...ale nemenila bych🙂

Ahoj, mě je teď 25 let a mám už 5-ti měsíční holčičku. S přítelem jsme spolu rok a půl. Bylo to náhlé a nečekané. Hned jsem cítila, že je to jiné než s kýmkoliv před tím. Bylo to osudové. Přítel mi asi po 2 měsících řekl, že by chtěl dítě, ale že na mě počká, až budu chtít i já, já jsem za další dva měsíce měla odcestovat na 1 rok do Karibiku na Erasmsus, jsem studentkou posledního ročníku magisterského studia, chtěla jsem si ještě užít cestování. Jak mi to přítel řekl, přemýšlela jsem o tom, cítila jsem, že on je ten pravý a ať za nás rozhodne osud. Tak jsem mu řekla v jedné krásné chvilce, že chci mimnko taky, byl strašně štastný. Tak jsme se začali snažit. Snažili jsme se dva měsíce a byl už jen týden před odletem do Karibiku a já nebyla těhotná. Měla jsem už nakoupenou letenku, byla jsem naočkovaná zabalené věci, akorát mi scházel kufr, pro který jsem si musela sjet k rodičům. Jela jsem na kole a měla jsem nehodu, skončila jsem v záchrance a měla otřes mozku a byla v nemocnici, tím pádem jsem nemohla odcestovat. Odlet se odložil, pak mi bylo pořád špatně od žaludku, byla jsem po všech doktorech, až pak na gynekologii mi paní doktorka řekla, že jsem už ve druhém měsíci. Takže kdyby nebylo mé nehody, neměla bych našeho miláčka. Byla jsem z toho strašně štastná, že se to povedlo, měla jsem z toho i strach, ale štěstí bylo větší. Mysím si o těchto věcech se nemůže přemýšlet. Člověk by si měl dát chvilku, jít třeba sám do lesa, sednout si tam, zavřít oči a soustředit se na to, co opravdu cítí, protože, kdyby si lidé pořizovali děti jen z rozumu, už bychom dávno vymřeli. Ani minutu jsem nepřemýšlela, že bych šla na potrat, jelikož nemám ještě dokončenou školu, ale vše se dá zvládnout, státnicovala jsem v 6. měsíci těhu a v 9. měsíci těhu týden před porodem. Ve 4. měsíci jsem málem potratila a když mi řekli, že bych o naši holčičku přišla, byla jsem strašně smutná, protože ten malý andíllek,co ve měl byl mi přirostl k srdci. Do pátého měsíce jsem šíleně zvracela, že jsem musela jít do nemocnice na injekci a zavodnění, a pak jsem ještě v 7. měsící měla náběh na předčasný porod, ale všechno jsme zvládli. Člověk musí po dítěti toužit a chtít ho a neřešit to v čem ho dítě omezuje, mi s miminkem děláme téměř vše jako před tím, já jsem sice víc unavená ale byli jsme s ní i na koncertě, v přírodě, posilujeme s přítelem doma, jeden vždycky vozí malou a druhý cvičí a po jedné sérii si ji přehodíme. Musela jsem si říct, že at příjde cokoliv, zvládnu to. Ted s malou píši diplomku a už se blížím ke konci, mám úžasnou rodinu, která se střídá v hlídání a přítel s řadou věcí pomáhá. Dítě je to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Štastnější jsem nikdy nebyla. Je pravda, že po porodu jsem si řekla, že jsem poznala 2 nové věci, jakou bolest jsem schopná vydržet a co bolest vlastně je a pak strach, nikdy v životě jsem před tím neměla asi opravdový strach, protože od té doby, co mám malou se o ní nepřestanu strachovat. Miluju ji nadevše a doufám, že se nám někdy podaří i další...

Ahoj,,u nás to nerozhodlo nic!! Přes antikoncepci to prostě to přišlo,po prvotnim šoku a šilenym řešením co a jak bude dál ,protože mám už 3 cácorky , chtěli jsme s přítelem počkat až odrostou a pak si pořídit společného potomka jenže jenže!No ted se těšíme a už ani neřešíme jak to vyvedeme !Hlavně aby malá Závorka byla zdravá. 🙂