Co u vás rozhodlo, že se začnete snažit o mimčo?

Dobrý den, mám čtyři děti, dnes už všechny dospělé, někteří už mají své rodiny a já mám radost ze čtyř vnoučátek, a proto si myslím že na děti není člověk připravený nikdy stejně jako na život. Nemůžete se přece připravit na něco, co nevíte, jaké bude. Ale s vděčností svůj ortel přijímám a jsem ráda, že je mám. Vždycky jsem věděla, že děti mít budu a mám to štěstí, že kdykoliv jsem se přestala bránit (tím míním antikoncepci), ani jsme se nemuseli "snažit" a tak mi děti přibývaly tak nějak spontánně. 🙂
I když kamarádka šíří názor, že děti jsou radost, ale ne ze života, já jí moc nevěřím.

Ahoj, me je 26 a miminko chci od 18 let.S přítelem jsme spolu už 2 roky. Snažíme se ale zatím nic.Uz 3 měsíc jdeme na IUI ale nedávají tomu šanci. ...Takže po Vánocích jdeme na uměle. Takže za me holky není na co čekat
pokud se rozhodujete....pokud mate tak úžasného přitele

Ahoj, já byla vždycky ten typ, co si pomuchlá raději štěňátko než miminko 🙂 . Ale věděla sem, že děti v budoucnu chci mít. Někdy kolem 29ti mi došlo, že bydlet mám kde, chlapa mám skvělýho a nějaký ten rok už jsme si spolu odžili a že už mi vlastně ani nepřijde divný pochovat si kamarádek mimča nebo jim je chvilku pohlídat. Takže jsem si řekla, že to je asi u mě vrcholná fáze mateřského pudu 😀 . S přítelem jsme se shodli, že už by nám nevadilo být rodiči, tak jsme si přestali dávat pozor, ale nijak to neřešili (plodné dny atd....). No a asi za půl roku, v den mých třicátin bylo počato. Zní to možná jako klišé, ale všechno to přišlo tak nějak přirozeně. Vážím si toho, že to takhle vyšlo a neprocházím podobnými stavy jako některé moje kamarádky, které by moc chtěly mimčo, ale z nějakého důvodu to nejde ☹. No a teď mi tu připsaní téhle odpovědí jedna dvouleťanda zavírá počítač a říká: "maminko nepiš" a druhý rošťák mě kope zevnitř do břicha. Občas je to náročné, ale stojí to za to 😉.

My s manželem miminko jsme samozřejmě chtěli, jsme už trošku starší rodiče, takže nebylo vlastně ani na co čekat. Těhotenství bylo sice v pohodě, ale teprve po narození syna jsem si to začala naplno užívat. Sice nemůžeme často do divadla, na koncerty... ale je to jiný styl života, jak se říká mateřství je sice někdy těžké, ale krásné období. E

Je mi 30 let a spřítelem žiju už 13 let a máme krásné zdravé děti.Devítiletou Šarlotku a pěti měsíčního syna Renečka.Další jsme nechtěli a neplánovali ale pak jsme si řekli a cítili že by jsme chtěli ještě jedno tak jsme do toho šli.Měla jsem takové smíšené pocity po takové době zase vše od začátku pak jsem v tom byla a stále jsem přemýšlela jestli jsem neudělala chybu ale zároven jsem byla štěstím bez sebe.Když přišel na tento svět a spatřila jsem ho tak ten moment jsem věděla a nelitovala toho a byla jsem štastná a jsem tak ráda že ho máme je to naše milované zlatíčko. Pokud má člověk svoje bydlení a chce založit rodinu tak není potřeba na nic čekat čas letí jak voda a pak si jednoho dne uvědomíte že je pozdě.J á ale vím že za dalších 15 let si budu už moct někam vyrazit sama s přáteli do kina atd aníž bych se musela dívat že mám doma malé děti.Někdo si užívá život před dětmi a někdo zas po když mu vyrostou . 🙂 Ale největší zabava je s dětmi já si je užívám naplno dokud jsou malé.Ikdyž je mezi něma větší věkovy rozdíl vše má pro a proti jsem za ně ráda že je máme.Děti jsou vzácnym darem přírody jiný by dal za ně cokoliv aby je mohl mít.A stokrát dík že mi je bylo souzeno .Ale největším ukolem pro rodiče je spávně je vychovat v dnešní hektické době.

když budeš takhle přemýšet, dítě nebudeš mít nikdy
je to oběť, je to starost minimálně na 18 let, ale zase život bez dětí....
u nás to byla náhoda, ale trošku jsem tlačila to zkusit, hlavně kvůli věku..
nechtělo se mi, ale říkám, život bez dětí ? ve 40 si říct, že jsem to prošvihla....