Dítě bez svatby
Zdravím, chtěla bych Vás poprosit o Váš názor. S přítelem jsme spolu deset let (oba 26let) a máme, řekla bych krásný vztah a jsme oba moc spokojení. Poslední rok jsem si moc přála, aby přišla žádost o ruku (řišila jsem s holkama na beremku), ale ta se nějak neudála. Resp.přítel naznačování nepochopil 😀 Ted poslední dva týdny zase naznačuje on, jakoby žádost nebyla daleko. Já jsem se však dostala do ještě podivnější fáze, a to je "chtění miminka". Příteli jsem to řekla, a ten to přijal kladně s tím, že musíme dozařídit pár věcí ohledně bydlení, a pak ano. Dítě je teď pro mě prioritou, svatba ustoupila do pozadí, byť vím, že by měla dítěti předcházet. Nelíbí se mi úplně představa toho, že budu vdávat těhotná a ostatní si budou šuškat, že se bereme, protože musíme, a taky svatba s malým prckem je určitě náročnější. O miminko bych se tak chtěla začít snažit co nejdříve, třeba již tuto zimu, ale svatba by tudíž skutečně nebyla. Nebo byla, ale až po narození miminka. Vím, že to není úplně ideální, žít spolu na hromádce a bez oddacího listu. Nevím ale proč, mám zkrátka pocit, že touha po dítěti je silnější. Bojím se však, co na to lidi okolo...
@somalicats ono by to spis bylo na hodinovy debaty a na to nemam nervy :D
Zrovna na mopy je u nás můj muž... Už máme dva 😀. A já stejně nejradši hadr... 😀
Pro me je dulezity, ze po mne nerve, nemlati, pokecame si, zasmejem, ma rad deti (i kdyz je pracovne hodne vytizeny, casu malo, ale k synovi se chova jak ke svymu). A proste zivot plyne v klidu a v pohode nez strachu a nervu ;)
On kazdej vztah ma svoje specifika, ktery zas jiny lidi nemusi chapat. Tezko se to hodnoti, to je videt zde na MK v tech diskuzich. Co pro jednoho je norma, pro druhyho je neakceptovatelny atd.
@sisstin Každej vztah má svoje specifika. U Tebe mi ale připadá, podle toho, co píšeš, že jsi přešla z jednoho extrému do druhého. To, co sis prožila s ex, muselo být trauma jak hrom, o tom žádná, teď se ale snažíš o úplnej opak a to se do budoucna může šeredně vymstít (a Ty pak budeš mít tím spíš pocit, že chlapi jsou na prd...). Sama bych na Tvým místě nejspíš volila pomoc odborníka, kterej by mi to trauma pomohl zpracovat, abych pak neměla problém s tím budovat zdravej vztah a ne spolubydlení.
@somalicats
@sisstin Mám z toho stejný pocit. Tohle přeci není partnerství. Samozřejmě chápu oddělené finance, ale u vás mi naprosto chybí společné fungování, tohle je spíš spolubydlení. Pokud vám to vyhovuje, je to samozřejmě ok, ale abys na to jednou hodně škaredě nedoplatila. Život je vrtkavý a nestálý.
@somalicats
@kajalka je mozny, ze treba partner by to popsal uplne jinak nez ja ;)
@kajalka ja moc nevim, co si uplne predstavit pod pojmem "spolufungovani", pro me je to, ze spolu bydlime, spime, dohodnem se na tom, kdy se pojede na nakup atd. Ale uznavam, ze ja i po 10letym vztahu mam ty zkusenosti v paru ne uplne standardni. Mne prijde, ze ted fungujeme uplne ok a fakt jsem spokojena.
@japona no tak to mam ja... jak to ma on netusim ;) ja jako neco spolecne budovat nechci, protoze byt na mne, tak ten dum nikdy nekoupim, uplne nesouhlasim s tim, kam on chce pracovne smerovat, ale jak pisu, jeho penize, jeho boj. Kdybych v tom mela prachy ja, tak bych se do toho montovala vic. Ale vse proste uz mel a budoval pred vztahem se mnou a do toho jsem sla dobrovolne ;)
@sisstin Tak to je ale normalni, ze kazdy z nas uz ma neco vybudovano, az na ty pary, ktere spolu zacinaji v -nacti a buduji vse od zacatku. Kdyz se s nekym seznamis v petadvaceti, triceti ci jeste pozdeji, tak je naprosto normalni, ze uz ma neco za sebou. A to spolecne budovani se standardne dela pro deti. Pro sebe samu bych taky nic nebudovala, do hrobu si s sebou majetek nevezmu, ze... Ale pro deti, aby jednou mely odkud startovat, to ma smysl.
@somalicats ja zas tohle nemam od nasich, ze bycg mela s cim startovat, tak to nemam vubec zazite...
tak ja tady podporim sisstin!!! i kdyz nemam negativni zkusenosti.....zijeme s muzem nesezdani uz sest let-mame dve deti-ja mam svuj byt, co mi darovala mamka-ja jsem zcela financovala jeho rekonstrukci z mych usetrenych penez- je psany na me, muz ho rekonstruoval.....pote ho predam jednomu z nasich deti.......muz ma svuj majetek - byt, kt pronajima, byt, co dostane po rodicich, zahradku, a za naseho vztahu koupil jeste pozemek-takovou chatu-ja tento majetek nechci-je jeho a on je preda nasim detem, az prijde cas......mam jeste jeden byt, je psany na me, ale ziji tam rodice a je meho bratra-ale muj bratr je strasne hodny a urcite by ho nejaka baba oskubala-tudiz bude na me, ale je jeho.............
finance mame oddelene 🙂))) a presne z duvodu-nechci se nikoho doprosovat-chci mit sve penize a utracet za to co chci ja....ja platim vse kolem bytu-je muj, a nejake sve poplatky na sporeni apod., muz mi dava penize na deti, on plati jidlo a dalsi poplatky...kdyz bych potrebovala-da mi 🙂))) na spotrebice setri spis on-jsem na rd 🙂)) ale my toho moc nepotrebujem, dovolenou plati on-ale mame tuzemskou-my jsme skromni.......a oba jsme takhle spokojeni 🙂))) az pujdu do prace, budu setrit (ja jsem spis sporivejsi nez muz)-a dam na nove zarizeni do bytu......nebo nam nasetrim na nejakou rezervu................................verim tomu, ze nam to takhle vydrzi natrvalo 🙂))
@sisstin Dat jim to fungujici zazemi, fungujici rodinu, to je idealni start do zivota pro ty deti. Jestli jim k tomu prihodis i nejake ty hmotne statky, je vedlejsi.
@somalicats to ja z myho pohledu mela, ale sama si to stejne nenesu do svych vztahu. Nasi jsou nejlepsi kamaradi, nikdy nebyly reci "ja tohle a ty proto tohle", neexistuje, ze by nekdo rozhodl bez vedomi druheho atd. Ale ja to tak ve vztahu k muzum proste neumim...
@japona my jsme v tomto rozdilni, on proste urcity veci povazuje za zbytecnosti (nosi jedny gate treba 5 let, ja mam asi 12tery, pro malou mam pry moc obleceni atd), my se v tomto neshodnem a proste by to nedelalo dobrotu. Takhle se neptam, koupim, na co mam a je klid ;)