Dítě bez svatby
Zdravím, chtěla bych Vás poprosit o Váš názor. S přítelem jsme spolu deset let (oba 26let) a máme, řekla bych krásný vztah a jsme oba moc spokojení. Poslední rok jsem si moc přála, aby přišla žádost o ruku (řišila jsem s holkama na beremku), ale ta se nějak neudála. Resp.přítel naznačování nepochopil 😀 Ted poslední dva týdny zase naznačuje on, jakoby žádost nebyla daleko. Já jsem se však dostala do ještě podivnější fáze, a to je "chtění miminka". Příteli jsem to řekla, a ten to přijal kladně s tím, že musíme dozařídit pár věcí ohledně bydlení, a pak ano. Dítě je teď pro mě prioritou, svatba ustoupila do pozadí, byť vím, že by měla dítěti předcházet. Nelíbí se mi úplně představa toho, že budu vdávat těhotná a ostatní si budou šuškat, že se bereme, protože musíme, a taky svatba s malým prckem je určitě náročnější. O miminko bych se tak chtěla začít snažit co nejdříve, třeba již tuto zimu, ale svatba by tudíž skutečně nebyla. Nebo byla, ale až po narození miminka. Vím, že to není úplně ideální, žít spolu na hromádce a bez oddacího listu. Nevím ale proč, mám zkrátka pocit, že touha po dítěti je silnější. Bojím se však, co na to lidi okolo...
nenechejte se do svatby tlačit. Já už bych se těhotná nevdávala. Poprvé jsem se vdávala právě kvůli tomu že exmanželovi rodiče naléhali abychom se vzali. Brali jsem se když jsem byla v 7 měsíci. Svatbu jsem si vůbec neužila. ☹ Když jsem vdávala po druhé tak dcera měla rok a syn 5. Manžel mě požádal o roku když se dozvěděl že jsem těhotná. Tchýně zezačátku naléhala na svatbu, ale my jsem na to nedali . Když dcera trošku odrostala tak jsem začali plánovat svatbu. Tu jsem si patřičně užila a ještě dlouho na ni budeme vzpomínat. 😀
Obnovum diskuzi.. Taky jsem si driv myslela, ze pokud by se mi nahodou stalo, ze otehotnim svobodna, dam otci ditete na vyber - bud se bude dite jmenovat po mne nebo svatba. Ted v te situaci jsem a nemam na to si svatbu vynucovat a kdyby dite melo prijmni po mne, pripadala bych si, ze si ostatni mysli, ze nevim, s kym ho mam, ptze trend je pojmenovavat po otci. Je mi z toho celkem smutno, ptze jak uz zaznelo - manzel je neco vic nez pritel. Alespon ja to tak vidim. O to vic me to mrzi, ze muj pritel zenaty byl a dlouho a nekde je jeho byvala manzelka a ja jsem jen pritelkyne ☹ On je jinak skvely, vim, ze me moc miluje, ale ja bych si moc prala normalni rodinu a to pro me neni ziti na hromadce. Jenze s nim o tom neumim mluvit a ani nechci, aby si mi bral, ptze jsem si o to rekla... Rodit mam kazdym dnem, takze to ze se nase dite nenarodi do manzelstvi je proste uz dane ☹
A k tomu ty vecne otazky okoli a rodiny - a kdy bude svatba? To me fakt ubiji... moc zavidim vsem holkam, kterym je to jedno.
@hop_ita ja ti rozumim...heled ja bych to max jednou nadhodila ale jinak to nechala na nem...at nemas pak po svatbe pocit ze to udelal jen proto ze sis o to rekla...
Asi bych to nadhodila v tom smyslu ze rodina by se mela jmenovat stejne nebo ze v porodnici mi to neni/nebylo prijemne....ale vic bych to nerozmazavala.
Ahoj...my to budeme mít s největší pravděpodobností podobné. Těhotná zatím nejsem, ale snažíme se a svoji nejsme...Ráda bych, abychom všichni měli stejné příjmení. Vyrůstala jsem v rodině s nevlastním tatínkem, mamka se znovu vdala a já pak měla celé dětství jiné příjmení než rodiče a sourozenec...Ne že by mě to nějak zvlášť traumatizovalo, ale už to takto nechci. S přítelem jsme o tom mluvili na rovinu, slíbil, že si mě vezme. No jo, velká romantika to není, ale jsme spolu už (na můj věk) fůru let, takže...Vím, že ti asi přijde takové studené a neromantické si o tu svatbu vlastně říct, ale chlapi jsou v tomhle někdy natvrdlí a jsou občas zkrátka moc pohodlní na to řešit zajetý stav věcí...Normálně bych toto téma nadhodila být tebou - naopak se vám to zrovinka hodí...na příjmení dítěte se musíte přece oba nějak dohodnout.
U nas se nejedna o zadny stereotyp. Jsme spolu asi rok a pul, tehotenstvi prislo neplanovane asi 3/4roku po nasem seznameni a asi pul roku po jeho oficialnim rozvodu. Jemu to asi taky neni jedno, ale po rozvodu a pomerne kratkem vztahu se mnou se proste jeste nerozhoupal, nebo si mysli, ze mi to nevadi. Kdyz jsme o prazdninach probirali jmeno a prijmeni naseho ditete, tak se me ptal a co ja, jak to udelame a zda mi nevadi jmenovat se jinak. Rikal to moc citlive, ale ja se stejne nezmohla na vic nez ze jsem mu rekla, ze to nejak preziju. Dnes nebo zitra jdeme na matriku pro ten papir, driv nebyl cas. Vubec se mi tam nechce :-\
Ten rozvod ho taky celkem oskubal, nebo spis dobrovolne nechal skoro vsechno byvale zene a detem. To jeste nemohl tusit, ze za chvili budeme mit taky rodinu, ale mozna by to udelal i tak, ze o nas se uz nejak postara, nevim. Ne ze bych skakala radosti, ale nevadi mi to, vazim si ho za to ze dal prednost deckam na ukor sveho pohodli. Ale on si ted asi ani nepripada jako nejaka super partie pro me.
Já jsem stará škola... prvně svatba a pak dítě... kdyby přišlo dítě před svatbou a my se nevzali, mělo by me příjmení.... ale to je kdyby kdyby... my jsme s manželem zásadoví a tradice jsou pro nas důležité.
Taky jsem mela takove "kdyby", viz muj prispevek vys.
@hop_ita dneska už nikdo neřeší, po kom má dítě příjmení. rozhodně není argument dávat příjmení po otci jen proto, že se to tak dělá nebo že by si ostatní mysleli, že nevíš, s kým ho máš. doba už snad pokročila 😅 😉 nikomu po tom nic není, je to dohoda vás dvou. já mám děti a vdaná nejsem a jmenují se po mě. svatba tehdy nebyla možná a tak jsem přítele postavila před hotovku. já se prostě jinak než mé děti jmenovat nehodlám a problém byl z jeho strany. ono na svatbu ještě možná dojde, prostě to bereme jen z opačného konce a dozráváme 😅 my měli děti, teď stavíme domeček a pak možná přijde ta svatba. když ne, tak se svět taky nezboří. ale přítel o ní občas mluví, takže s tím asi sám počítá. já bych to nepojala jako tlačení do svatby kvůli jménu. brát si tě nemusí. ale měl by vědět, že ty se chceš jmenovat stejně jako tvé dítě. že všude s ním budeš chodit a vše vyřizovat ty a je to prostě jednodušší. on bude v rodném listě, budete spolu žít, bude se starat, otec bude nesporný. ale jméno by podle mého mělo mít dítě prostě po matce. stejně jako se mu automaticky dává matčina trvalá adresa 😉
@hop_ita nás se taky dřív ptali, teď už čím dál méně. ty si zvykneš, najdeš si nějakou odpověď a nebo to budeš ignorovat a je to časem přestane bavit, neboj. jde o to jak to chcete vy oba, ne vaše rodiny. přítel je z velmi věřící rodiny, takže pro nás je to velký černý puntík, že máme rodinu na psí knížku, ale co s tím nadělají? 🤐 😝 😀 trvalo jim to, ale smířili se s tím. teď u nich dokonce po čas stavby dočasně bydlíme
@carmilla no slibem nezarmoutíš, že? přítel o svatbě taky dost mluvil, když jsme čekali první dítě. pak si to nějak rozmyslel, proč to měnit, když to funguje. fungovali jsme jako rodina hezky, takže rozdílná příjmení nikoho nikam netlačila 🙂 svatba nebyla, vše utichlo, že ani nebude a pak přišlo další dítě. nakonec stavíme a jestli se budeme brát, tak spíš kvůli majetku. ne, že bychom se už neměli rádi, ale prostě brát se "jen" z lásky je pro nás blbost. ta manželství pak moc nevydrží. přece jen manželství jistá smlouva, právní krok, ochrana rodiny. i když mnohem méně než tomu bylo dříve. může se to otočit i proti člověku ☹
@hop_ita můj je taky rozvedenej. nedivím se, že se jim do toho podruhé nechce. že potřebují čas. oklepat se, nabrat nové naděje, že tentokrát to dopadne jinak. to nejde jen tak. u nás byl oficiální rozvod až dávno po narození prvního. ale když se tě citlivě ptal, co ty na to, tak jsi se měla vyjádřit. čeká vás toho hodně, musíte spolu otevřeně mluvit o všem. tím, že to budeš v sobě dusit a polykat si v dlouhodobém horizontu ničím nepomůžeš. ještě papír z matriky nemáte, tak je čas si konečně otevřeně promluvit 😉
@blahova_andrea o okoli mi nejde, ja vim, ze v dnesni dobe je to bezne, ale to neznamena, ze se s tim ztotoznuju. Jo mela jsem zareagovat jinak, ale v tu chvili jsem nevedela co rict ani jak uplne chápat tu otazku. Ale stejne tomu budu muset dat cas, jak jsem psala-nejsme spolu zrovna dlouhcz a on je ted akorat zhruba rok rozvedeny. Ja vim, ze se da zit i bez toho, ale chtela bych to jinak..jenze v predchozich vztazich jsem vyvadela skrz kazdou kravinu, tak jsem si to vzala k srdci, ze se budu krotit a ted mi kolikrat prijde, ze jsem takova sprajcla neco rict a taky hrda. Akorat teda nesouhlasim s tim jmenem deti, je to tvoje vec a urcite na tom nic neni, ale pro me je prijatelnejsi jmeno po otci (i kdyz jsem si driv myslela, ze to tak nikdy chtit nebudu) a on to hlavne nijak neprosazoval a pristoupil by i na variantu prijmeni po mne.
@hop_ita my jsme se rozhodli po 3 mesicich ze dame volny prubeh miminku (vyslo to na poprve),ale o svatbe jsme se nebavili jelikoz jsem rok pred tim mela pred svatbou a ex se na mne vykaslal kvuli mladsi,tak jsem na svatbu nemela ani pomysleni
V lednu se nam narodila Eliska a v den prijezdu z porodnice mne pozadal o ruku,termin svatby mame 17.6.2017;-)
@hop_ita ono je dobré se poučit z dřívějších vztahů, ale být šprajclá až moc je taky na škodu. snad časem najdeš nějakou rovnováhu mezi tím. neprosazovat se přílišně, ale zase je potřeba vyjádřit se 🙂
já se se jmény po otcích nikdy neztotožňovala. já stará škola moc v ničem nejsem. spíš mi to nucené a zajeté vše z principu pak vadí. svého rozhodnutí pojmenovat děti po sobě jsem jedinkrát nezalitovala a nevzala bych to zpět ani za nic 🙂
@blahova_andrea to bud fakt rada. Ja jsem takova konzerva 😀 i kdyz tal mozna na prvni pohled nepusobim. A v teto situaci se mi to ta moje povaha fakt.moc neusnadnuje..
@donniedarko Jsem těhotná a s přítelem sme se dohodly že svatbu budem mít až se drobeček narodí a trošku povyroste .Moji rodiče to vzaly v pohodě s tím že bude lepší když si to nejdřív zkusíme a pak se vemem .No ale přítelovo rodiče tak trochu tlačí že by byly radši a podobně .Mě je to celkem jedno ale klidně bych se zitra zbalila a sla na urad a hotovo ale přijde mi to lito když už bych měla svatbu tak bych jí chtěla mít podle sebe a hlavně nechci aby do ní byl tlačen přítel " násilím " .tak uvidíme jak to dopadne...