Dítě bez svatby
Zdravím, chtěla bych Vás poprosit o Váš názor. S přítelem jsme spolu deset let (oba 26let) a máme, řekla bych krásný vztah a jsme oba moc spokojení. Poslední rok jsem si moc přála, aby přišla žádost o ruku (řišila jsem s holkama na beremku), ale ta se nějak neudála. Resp.přítel naznačování nepochopil 😀 Ted poslední dva týdny zase naznačuje on, jakoby žádost nebyla daleko. Já jsem se však dostala do ještě podivnější fáze, a to je "chtění miminka". Příteli jsem to řekla, a ten to přijal kladně s tím, že musíme dozařídit pár věcí ohledně bydlení, a pak ano. Dítě je teď pro mě prioritou, svatba ustoupila do pozadí, byť vím, že by měla dítěti předcházet. Nelíbí se mi úplně představa toho, že budu vdávat těhotná a ostatní si budou šuškat, že se bereme, protože musíme, a taky svatba s malým prckem je určitě náročnější. O miminko bych se tak chtěla začít snažit co nejdříve, třeba již tuto zimu, ale svatba by tudíž skutečně nebyla. Nebo byla, ale až po narození miminka. Vím, že to není úplně ideální, žít spolu na hromádce a bez oddacího listu. Nevím ale proč, mám zkrátka pocit, že touha po dítěti je silnější. Bojím se však, co na to lidi okolo...
@dudid gratuluji, to je krása
@hop_ita a já se vdávat, tak se vykašlu na celé pečení 😀 já fakt nejsem tradiční 😅
@hop_ita já jsem konzerva jak v čem, ale co se tradic týká, tak zrovna ne. jsem spíš takový vzbouřenec 😀
@blahova_andrea dekuji 😉
@blahova_andrea tak ja se rada najim neceho dobryho, zejo 😀 😀
@tulena ano, podstatné je manželství, ale i to má někdo tradiční a někdo netradiční. jen u svatby je to tradiční a netradiční pojetí víc vidět 😀
no my se o co by kdyby bavili, protože přeci jen má také bývalou rodinu, takže jak pro mě dřív svatba nebyla důležitá, tak teď už bych ji brala. opravdu kvůli majetku a nepřiznívým životním situacím. kdyby se cokoliv stalo, tak já nejsem nic a nebudu mít nic. když pominu sebe, tak jde hlavně o zabezpečení našich dětí. nehodlám celý život platit a budovat a pak z toho já a mí potomci nebude nic mít? 😝 😅 no tak nezbývá než doufat, že si to za ten rok než to bude aktuální zas nerozmyslí 😅
@hop_ita to já taky, ale já nejsem na sladké 😀 hlavně přítel se chce jít jen podepsat na radnici, tak to by nemělo ani smysl péct. to by si asi sám na oslavu upekl svůj oblíbený medovník a měl by hotovo 😀
Já jsem klasik. Takže pro mě také platí nejdřív svatba a manželství a pak až dítě. Nechtěla bych mít miminko za svobodna. Jiná situace samozřejmě je, když se holt neplánovaně zadaří. Ale to jsem nechtěla a ani můj v té době přítel, tak jsme se podle toho i tak chovali.
Za sebe říkám, že miminko se má narodit do rodiny. Pokud se někdo rozhodně mít miminko za svobodna, tak pak ať nebrečí, že si miminko naplánoval a přítel se najednou do svatby nežene. To nechápu... když vím, že svatbu chci, chci mít rodinu se vším všudy i podle papíru, tak se podle toho zařídím. Kdyby mi chlap řekl, že si mě nevezme a nebyl by ochotný na tohle přistoupit, dítě bych si s ním nepořídila. Můj (a manželův) osobní postoj, nikomu ho necpu.
@hop_ita určitě si s ním otom promluv, je to důležité rozhodnutí do budoucna. já jsem už vdaná 10let (skoro 🙂 tak poradím už jen prakticky, jde o zaopatření dítěte pokud by se příteli něco stalo(vdovský a sirotčí důchod), dále úprava dědictví v případě že máte společný majetek, bydlení atd..aby se nestalo že bydlíš u něj, je to psané na něj a kdyby se nedejbože něco stalo tak aby ti právoplatní dědicové nebalili kufry z jejich zděděného domu/bytu...atd..prostě myslet už trochu jinak když budete mít dítě, je to právní akt
Nám se třeba první dcera podařila neplánovaně. Otěhotněla jsem přes HA a coby těhotná jsem se vdávat nechtěla. Jednak jsem na to neměla ani pomyšlení, ale především jsem si chtěla svojí svatbu pořádně užít a mít takovou tu pravou, abych se cítila jako princezna. Nikdy jsem nepřemýšlela, že bych dala dítěti příjmení po sobě. Už jen proto, jaký by v tom pak mělo do budoucna zmatek. O svatbě jsem pak začala já sama jen tak mluvit a po pár měsících mě teď už manžel sám požádal o ruku. Nejsem zastáncem toho, abych si za každou cenu něco vynucovala, ale chlapům je třeba alespoň minimálně vždycky naťuknout, co by si ženská přála a nebo rovnou jít k věci. Jinak co se manželství týče, tak to u nás bylo hlavně z důvodu, aby jsme patřili všichni k sobě kdyby se něco stalo aby jsme se všichni jmenovali stejně, aby se děti pak neptaly, proč má maminka jiné příjmení a taky že potom tvoříme víc rodinu. I když jen formálně, protože vše ostatní se nezměnilo.
@journals to, že ale porodíš miminko do sezdané rodiny tobě ani tomu dítěti rozhodně štěstí nezajistí. spousta neklasických rodin funguje lépe než ty klasické. vzít se není pojistka ☹ já teda svatbu nikdy jako prioritu a podmínku neměla. stejně se pak většina lidí rozvádí. buď chci být máma a nebo nechci. nespojuji a nepodmiňuji manželství a mateřství 😉
@blahova_andrea Ale však to já netvrdím. Nepíšu a nikde jsem neuvedla, že svatba je brána ke šťastné rodině. Holky, zase tu nedělejte nic, co není 🙂
To, že ty nespojuješ mateřství a manželství je čistě tvoje věc, v pořádku. Já je naopak spojuji a ctím. Z manželství vyplývají např. právní aspekty vztahu, kterých dva lidé jako nemanželé nedosáhnou. Ale nikomu to necpu. Jen jsem napsala, že kdo to takto chce, nemůže brečet, že si pořídí miminko a přítel se do svatby nehrne.
Argument s rozvodem (že se každý rozvádí) považuji za chabý... ale ať si samozřejmě každý dělá, co je mu libo 🙂
@journals mě to chabý nepřijde. souhlasím, že s dětmi člověk přemýšlí jinak. proto jsem dřív svatbu nechtěla a dnes bych se jí nebránila. čistě kvůli těm právním aspektům. nejsem a nikdy jsem nebyla romantická utopistka, abych se vdávala s tím, že si beru toho pravého a na celý život. taková já být neumím. svatba z lásky je asi krásná, ale pro mé já nereálná. já jsem cinik a praktik 😅
@blahova_andrea Tak fajn, tobě to chabé nepřijde, mě ano. Tvoje věc. Já nevím, co je cílem tvých příspěvků, když svatbu jakoby chceš, ale zase jí hned haníš s tím, že půlka lidí se stejně rozvede, tak to snad asi ani nemá cenu... tomuhle přístupu já nerozumím.
Ano, manželství jde brát tak, že polovina lidí se rozvede. Ale já to raději beru tak, že polovina v manželství vydrží 😉
Ono to je prostě o přístupu. Když tu občas čtu to, co tu čtu, tak se vysoké rozvodovosti nedivím. Když jde někdo do manželství s tím, že je to nanic, nanic to i skončí. Ano, je to dřina, ale já myslím, že za to stojí. Plánovat si zadní vrátka prostě není pro nás. Já/my/naše rodiny k manželství a rodinným záležitostem přistupujeme naštěstí jinak... Ale já to fakt nikomu necpu, já to tak mám a vy si klidně buďte svobodná, to je na každém, jak se svodobně rozhodne.
@donniedarko U mě to bylo podobně. Dítě mne lákalo víc, než svatba. A tak máme čtyřletou princeznu, papír mi nechybí. Druhá polovička měla teď hejblata, že bychom si ten papír pořídit mohli, ale čekáme druhý a těhotná se vdávat nechci (no já se prostě pořád úplně vdávat nechci). No, ale možná to přijde, přece jen přestávám být tak strašně proti. A začíná mi připadat normální varianta, že svatba proběhne, když už je rodina kompletní a rodičům to "odsvědčí" jejich děti (jako ne, že budou za svědky, ale líbilo by se mi u obřadu naše děti mít vedle sebe a držet je za ruku, pro mne je fajn představa, že děti můžou být součástí toho, že si rodiče řeknou "ano").
@journals Nic ve zlém, ale tohle může říct někdo, komu (alespoň zatím) vše vycházelo podle jeho představ. Samozřejmě ti to přeji, ale vždy není všechno v životě tak přímočaré. Otěhotnět se dá i přes antikoncepci a často rodiny, které takto vzniknou, mají delší trvání, než dlouho plánovaná s právoplatným manželem rodina. Taky jsem dítě jako svobodná neplánovala, ale prostě stalo se. Ani bych neřekla, že teď kvůli tomu pláču, jen prostě bych byla spokojenější a klidnější, ptže si uvědomuju všechny aspekty manželství. Btw v dnešní době se opravdu hodně mužů ženit nechce a chápu, že pokud je ženě už třeba více let, tak si radši udělá dítě i za svobodna, než aby čekala do 50let...
@hop_ita Vše vycházelo podle představ? Ne, jen jsem si to tak zařídila.
Ano, psala jsem, že nečekané otěhotnění je tak trochu jiná situace. Nicméně si pořád myslím, že když se chce, jde to. Otěhotnění s antikoncepcí je řádově kolik jednotek z tisíce? O tom nemluvím.
A ano, pokud má někdo přítele, nechce si ženu vzít a i přesto má dítě, je to tak trochu její boj. Ať se na mě nikdo nezlobí. Prostě mám jiný přístup. Netvrdím, že to vždy jde tak, jak se naplánuje, ale většina si za tuhle situaci může sama a pak se diví že si jí chlap nechce vzít. Pokud by mě chlap řekl, že se ženit nehodlá, já s ním nehodlám mít rodinu, ale to se už zase opakuju.
@blahova_andrea Samozřejmě...také mám trochu strach, protože přítel je sice skvělej člověk, milující partner, ale tyhle oficiality jsou pro něj synonymem stresu...já svatbu nepovažuju za něco nezbytného bez čeho bych nemohla žít, je to pro mě čistě formální stvrzení svazku, chci společně s manželem vystupovat před úřady, má to praktický dopad při dědickém řízení apod. Dívám se na to holt takhle neromanticky, ale tím spíše mi nebude dělat problém na přítele "přitlačit" a svatbu iniciovat, i když jsem ženská a asi bych "správně" měla čekat na něho, až se vysloví sám...
@journals já svatbu nehaním. jen mi přijde hloupé a naivní brát jen s lásky a nebo brát se kvůli tomu, že otěhotním. svatba, potažmo manželství své jisté výhody nesporně má, o tom žádná.
zadní vrátka žádná nemám a nemám potřebu si je dělat. to jsi špatně pochopila. vdávat se rozhodně míním jen jednou, pokud na to dojde a s tím, že budu bojovat. tak jako jsem bojovala za vztah i za svobodna. ale rozhodně si nefandím, že já budu z těch šťastných, kterým to vydrží na celý život. možná manželství ano, ale kvalitní vztah asi těžko. nemám kolem sebe jediný pozitivní příklad, tak těžko můžu věřit tomu, že to jinde chodí lépe. já z "dobré" rodiny nejsem a přítel...? "no na oko ano. člověk unese hodně, když má strach, co by tomu řekli lidi 😅
@alenavy tak to máš jako já. u první mě to nebralo. až po tom druhém se to tak nějak zlomilo, že bych se tomu už zarytě nebránila a začala jsem hledat pozitiva 🙂
@hop_ita třeba tě překvapí a brzy se budete jmenovat všichni stejně 😉
@blahova_andrea Jsme stejný případ. Podepsat na radnici, vydržet nezbytné oficiality a hotovo dvacet. 😎
@journals takže i kdyby jsi byla šíleně zamilovaná, vše klapalo, byl to tvůj muž snů, tak pokud by ti řekl, že se ještě nehodlá ženit, tak by jsi ho opustila? raději by jsi měla dítě s někým koho tolik milovat nebudeš, hlavně, když je ochotný si tě vzít? jako pokud fakt mluvím o tom, že dnes se zakládají rodiny později a neřeší se svatba či dítě hned ve dvaceti, tak mnoho žen chce pak dítě s mužem, kterého má a miluje. pokud mi řekne, že se ženit nechce, neznamená to, že nemůže názor změnit. pokud já ho opustím a budu hledat jiného, svolného k manželství, tak mi taky v plození dětí může ujet vlak. jak už tu také někdo zmínil. prostě osudy jsou různé a načasování taky. já vím, že za mnoho věcí si všeobecně můžeme sami. ale i to často mívá nějaký důvod, proč to tak vlastně dopadlo. hlubší, o kterém okolí nemusí vědět.
@blahova_andrea Holky, nepřekrucujte tu co tu píšu. Nepíšu, že by se člověk měl brát z nějaké naivní zamilovnosti. Ani nepíšu, že když se tedy otěhotní, tak se ti dva hned musí vzít. Čtete to, co chcete a co já rozhodně nepíšu.
ALE píšu to, že když NĚKDO PLÁNUJE RODINU, do budoucna by chtěla rodinu mít, není proti manželství a stejně se nechá překecat k tomu, aby dítě měl za svobodna, tak se pak třeba bude za pár let divit.
Každopádně pokud ti přijde naivní brát se z lásky (?) a nevěříš, že zrovna ty dopadneš dobře, doporučuju přečíst si vedlejší diskuzi o tom, jak to dopadlo, když si někdo někoho vzal z rozumu... za mě asi tak.
Prosím, nevytahujte mé příspěvky z kontextu a nedělejte z nich něco, co jsem nepsala.
@cinula na to mi on stejne rekne ze co silim, co by se mu melo stat :-\