Jsou tu i starší maminky, které ještě přemýšlí o dítěti?
Je mi 44 a poslední dobou mi pořád vrtá hlavou, jestli ještě nezkusit jedno dítě. Jedno už máme a vím, že to není jen tak, takže možná právě proto nad tím tolik přemýšlím.Jednou si říkám, že už je pozdě a měla bych být ráda za to co mám. Pak mě zase přepadne, že bych jednou mohla litovat, že jsme to ani nezkusili.Jsou tu i nějaké starší maminky, které řešily něco podobného? Popřípadě nevíte, jestli je tu nějaká skupina pro ženy, které se snaží o dítě ve vyšším věku?
Ty jo,holky,ja vam snad zavidim. Me je cerstve 40 let,mam dve deti (10,7 let) a citim se z nich naprosto vysata a dalsi dite je pro me nocni mura. Vim tedy,ze nejvetsi podil na tom ma to,ze starsi mel vyvojovou dysfazii a ma ADHD a mladsi mela onko onemocneni. Zkusenosti nemam,neporadim. Ale myslim si,ze pokud clovek porad citi touhu,ze se to blbe asi rozumove kroti. Ale je pravda,ze vek neni jen cislo. Ja se zrovna vcera zamyslela nad tim,ze jsem rada,ze si teoreticky jeste dlouho uziji nase a nasi,ze maji sanci si aktivne uzivat i nase deti. Byli jsme na narozeninach tchyne,slavila 75 let. Mymu tatovi je 65 a mamce 63 let. Pritom jsme s manzelem stejne stari (40 let). A tam je tedy znat rozdil. Ale samozrejme je to individualni,zdravotni stav a psychicky stav apod. Ale jestli toto dokaze clovek objektivne zhodnotit jestli je toto prekazka. Taky clovek musi posoudit sve moznosti,limity,silu,penize. Protoze deti pak treba budou studovat a ja uz bych nebyla v produktivnim veku,i kdyz to zase u vas neni tak pozde 😀
Tak ja myslim, ze to dneska neni nic neobvykleho. Ja jsem treti dite mela ve 37, ale manzelovi bylo 45. A abych rekla pravdu, casto premyslim nad tim, kolik nam bude az…. Az mu bude 12 let, bude mu skoro 60. Bude mi energii a chut s nim behat za micem, jezdit na kole, bruslich, lyzovat? Dozije se vubec jeho deti? Mame jeste starsi deti, ktere jsme meli pred tricitkou a tam mi to pripada takove vsechno jak ma byt. Pokud se nestane nejake nestesti, provedu je vsim az do dospelosti a jeste si dosyta snad uziju i vnoucat. Clovek samozrejme nevi, co bude, ale s tim rodicovstvim v pozdejsim veku clovek proste vi, ze nektere veci uz s temi detmi nezazije.
Taky mam maleho ve 42letech a uzivam si to ted trochu jinak,je to takove pohodovejsi...pokud se na to vekove citis,proc ne...ted ,co ctu ma hodne holek prvni mimi az kolem 40...
Ty jo,holky,ja vam snad zavidim. Me je cerstve 40 let,mam dve deti (10,7 let) a citim se z nich naprosto vysata a dalsi dite je pro me nocni mura. Vim tedy,ze nejvetsi podil na tom ma to,ze starsi mel vyvojovou dysfazii a ma ADHD a mladsi mela onko onemocneni. Zkusenosti nemam,neporadim. Ale myslim si,ze pokud clovek porad citi touhu,ze se to blbe asi rozumove kroti. Ale je pravda,ze vek neni jen cislo. Ja se zrovna vcera zamyslela nad tim,ze jsem rada,ze si teoreticky jeste dlouho uziji nase a nasi,ze maji sanci si aktivne uzivat i nase deti. Byli jsme na narozeninach tchyne,slavila 75 let. Mymu tatovi je 65 a mamce 63 let. Pritom jsme s manzelem stejne stari (40 let). A tam je tedy znat rozdil. Ale samozrejme je to individualni,zdravotni stav a psychicky stav apod. Ale jestli toto dokaze clovek objektivne zhodnotit jestli je toto prekazka. Taky clovek musi posoudit sve moznosti,limity,silu,penize. Protoze deti pak treba budou studovat a ja uz bych nebyla v produktivnim veku,i kdyz to zase u vas neni tak pozde 😀
@kristyn86 hele, ale to je fakt individuální, tchánovi bude v zimě osmdesát a je to naše spása a záchrana a nejvěrnější dcery miláček. Víc než má 65letá máma, která na ní má občas čas mezi pedikurou a kafema s kámoškama (což nevyčítám, je to její věc, jen mě trošku unavuje její “dyť já vás ani nevidím”).
Autorko, přemýšlím taky, ale závěr nemám. Je mi čtyřicet, před krátkou dobou mi zemřela holčička ve 35. Týdnu při abrupci placenty. Protože jsem po náročné sekci, měla bych rok počkat. Limituje mě i to, že se nenašel důvod, ale stále se hledá. Pokud se najde a bude nějak preventabilní, tak bych tu diskuzi doma znovu otevřela (ale manžel teda už nechce, málem jsem u toho umřela i já a to je pro něj největší trauma). Pokud preventabilní nebude nebo se nezjistí, tak riziko opakování toho, co se stalo, je u mě 30-50% a mortalita matky je asi 1% a pak bych do toho rizika už nešla. Věk sice není jenom číslo, ale naprosto upřímně říkám, že mně je už 15. Rok pětadvacet🤣 nebo se tak aspoň cítím. Největší obava jsou krom výš uvedeného genetické vady, jejich riziko stoupá s věkem matky, nicméně sítem prenatálních vyšetření už skoro neprojdou nepoznané do porodu. A pokud se svět nezblázní, tak mě nebude finančně stresovat, že v mých 67 bude dítě ještě studovat.
@kristyn86 hele, ale to je fakt individuální, tchánovi bude v zimě osmdesát a je to naše spása a záchrana a nejvěrnější dcery miláček. Víc než má 65letá máma, která na ní má občas čas mezi pedikurou a kafema s kámoškama (což nevyčítám, je to její věc, jen mě trošku unavuje její “dyť já vás ani nevidím”).
Autorko, přemýšlím taky, ale závěr nemám. Je mi čtyřicet, před krátkou dobou mi zemřela holčička ve 35. Týdnu při abrupci placenty. Protože jsem po náročné sekci, měla bych rok počkat. Limituje mě i to, že se nenašel důvod, ale stále se hledá. Pokud se najde a bude nějak preventabilní, tak bych tu diskuzi doma znovu otevřela (ale manžel teda už nechce, málem jsem u toho umřela i já a to je pro něj největší trauma). Pokud preventabilní nebude nebo se nezjistí, tak riziko opakování toho, co se stalo, je u mě 30-50% a mortalita matky je asi 1% a pak bych do toho rizika už nešla. Věk sice není jenom číslo, ale naprosto upřímně říkám, že mně je už 15. Rok pětadvacet🤣 nebo se tak aspoň cítím. Největší obava jsou krom výš uvedeného genetické vady, jejich riziko stoupá s věkem matky, nicméně sítem prenatálních vyšetření už skoro neprojdou nepoznané do porodu. A pokud se svět nezblázní, tak mě nebude finančně stresovat, že v mých 67 bude dítě ještě studovat.
@drep Ano,je to individualni a vse jen teoreticke,protoze clovek nikdy nevi,co se stane. Nemoc,uraz, smrt... si vek nevybira. Ale samozrejme se vekem vse zvysuje. Ale to byl jeden z aspektu.
@anonym_autor ahoj. Přemýšlím nad tím doslova denně. Stále se nemůžu aktivně rozhoupat, nicméně máme 3 dětí a nějak je mi líto celkově že vyrůstají atd. Zkrátka touto otázkou se zabývám fakt na denní bázi. Je mi 42. Čas letí a já se bojím, že když to nezkusíme, budu toho strašně litovat
Já. Taky toho teď mám plnou hlavu. Bude mi 45, mám dvě děti, 6 a 3 a pořád se nějak nedokážu smířit s tím, že bychom měli být už kompletní. Manžel se tomu taky nebrání, ale to rozhodnutí nechává na mě. Nevím, no 😁 Jsem na fb v nějaké skupince těhotenství a mateřství ve 40+ letech.