Kamarádky jsou těhotné a nám se nedaří
Ahoj holky asi se chci tak trosku nějak vykecat mám tři velmi dobře kamarádky a všem se podařilo kousek od sebe otehotnet .My se snažíme s přítelem taky moc by sme miminko chtěli ale bohužel nám tak přáno zatím není ..strašně moc to holkam přeju jsem šťastná za ne ale na druhou stranu každá schůzka s nimi je pro mě strašně smutná..je mi líto ze to s nimi nemohu sdílet a těšit se,nejsem závistivá mrcha opravdu přeji to nejlepšími strašně se na jejich děťátka těším bohužel se ale nemohu ubránit pocitu lítosti vždy když přijdu ze schůzky s nimi domu neřekla sem jim to ale trápí mě to moc oni za to ale nemohou ale cítím ze čím víc se s nimi scházím tím hůř je mi psychicky.Chapu ze teď resi úplně jiné starosti ale přijde mi tak trosku líto ze se za tu dobu těch schůzek ani jednou nenajde téma mimo miminek a tak si připadám trosku navíc a je mi moc líto ze si to holky neuvědomují ..nechci se s nimi přestat bavit mám je rada ale zároveň cítím ze mi to velmi ubližuje protože cítím opravdu lítost.Jak by ste se zachovali v takové situaci vy ?
Mela jsem to stejne a nehodlala jsem se tryznit a narovinu kamaradkam rekla, jak se veci maji a ze si chci dat od schuzek s nimi chvili pauzu. To, jestli to bude treba klidne na rok mi v tu dobu bylo uplne jedno. Tak at... Dulezite pro me bylo byt v psychicke pohode (aspon v ramci moznosti). Ano, byla jsem mozna pro nekoho, v tu chvili sobec, ale pochopily to. Kdyz jsem otehotnela, tak jsme si k sobe zase nasly cestu.
@katanovobran Jesi vědí, ze mas za sebou potrat a ony těhotné povídají, ze jim budes hlidat jejich deti.... tak to je desne hrube
A jestlis jin rekla, ze se vam nedari a je to pro Tebe bolestne ap., a jine tema nejde.... tak se nedá nic delat, vykasli se ted na ne.
Ony nemuzou za to, ze ty těhotná nejses, ale vase cesty se tedld rozesly, netrap se.
Nech si udelat hormony te stitne zlazy, tam je casty problém, lip u endokrinologa, a rekni, ze pplanujes tehotnet. Obvodak umi jen porovnat, jestli mu to blika cervene nebo ne, tedy jestli je hodnota v norme nebo je, ale kdyz je tesne pod hranici, tak to na otehotneni nemusi stacit, a v pripade hypofunkce, byt hranicni, je lepsi mala korekce. Tady muze byt problem, ze se mimi ani neuchyti, nebi neudrzi.
Krevní obraz, pokud Ty ses gyn.ok, tak muz na spermiogram, toho n8c nestoji, nez se zacnou stourat v Tobe.
Někdy je problem i ve vzajemnych imunitnich reakcich ap, lepsi vcas tohle ap.overit, lecos se da řešit, neco chce cas a neco je jen pidizasah nejakeho hormonu...
No a nekdy se nevi.
Najdi si nekoho, kdo má stejne zajmy jako Ty - dnes je to horsi s tim jit na cviceni nebo na keramiku/malovani/nejakou techniku jebo kurz jiného druhu co jsi vzdy chtela, cesty do zahranici se plánují taky hur i v CR, ale tak treba hledaj lidi, co ctou stejny knizky... V tomhle je to ted budkoidní. Tak nějakej domácí projekt treba, šití nebo premalovat obyvak... Nebo se zacni trochu venovat tomu, co delaji lidi, co mas rada, s kteryma je Ti fajn.
Matky, s kteryma pak budes moci povídat o detechy p8tkas vždycky. Ono to pak zas nevydrží, kdyz se to poctem/vekem deti rozejde, kdyz tam neni ten stycnej bod spolecnyho zajmu.
PPrejuy at se brzy zadari a ses šťastná!
@katanovobran naprosto chápu, je to těžké. My se o dite snažili s manželem 2.5 roku.... všechny okolo těhotné, nejlepsi kamarádka taky a ta se mi to hrozne bala rict, vedela ze nam to nejde.... kdyz mi to rekla, uplne si pamatuju ten pocit, strasne jsem ji to přála mela jsem hroznou radost, ale zároveň jsem si říkala proc ona a ne ja, az to byla taková zlost, pak jsem nesnášela sama sebe ze vůbec takový pocit mam....🤦♀️ no za me strasne stavy... pak jsme měli termin IVF a ja najednou zjistila že jsem těhotná i po tom.co jsem 2,5 roku slyšela ze samovolně nikdy těhotná nebudu ze jsem neplodna... chvíli potom co se syn narodil přišla moje sestra ze jim to taky nejde... a najednou se situace pro mě otočila... cekam ted druhe co se nám povedlo po 4 měsících a sestra stále nic po 4 letech...najednou jsem chápala ten strach kamarádky ze se bala mi rict o těhotenství. Oznámení ted tehu mi bylo u každého celkem jedno ale u sestry strach a nervozita....hlavne kdyz ona je ted ve fázi kdy všechny okolo těhotné a ona ne.... je to hrozne těžké z obou pozic... a co vím od sebe a od ségry tak ty pocity netehotne mezi těhotnými jsou v podstatě stejné a uplne stejne hrozne.... ja byt tebou kamarádkám reknu co mate za problém jestli to jsou teda opravdové kamarádky. Z vlastní zkušenosti vím že je lepší když se o tom.mas s kým podělit i když tu situaci teeba nezná, přede mnou se kamarádka držela i s věcmi a Řecka tehdy o dětech ale ja to s ni chtěla sdílet jezdila jsem s ni i po kočárech a vybavicce a nejak se ten obecný vztek přelil ve společné teseni, ale pravdu reknu jakmile.porodila byla jsem šťastná ze jsou oba v pořádku, ale brečela jsem jak šílená s myšlenkou ze to nikdy nezažiju..... rok a mesic na to nam.prisel na svět syn...❤
To je tak ve zkratce moje story.... nevzdávat se, neztracet naději, podělit se o svůj problém a ono to proste prijde vsechno jak soužití netehotne s tehotnymi tak i miminko 🍀 drzim palce
To co prozivas je normalni. Takova "zavist" je zcela přirozena.A holky jsou ted trochu zahledene do sebe. No kazdy je jinaci, ja osobne kdyz kamaradka ne a ne otehotnet jsem si davala pozor, abych nemluvila o svych detech tak, aby ji to ublizovalo...Pokud te to s nimi trapi, zkus jim to rict. Proste se sverit, verim, ze k tomu pristoupi jinak. Urcite to nedelaji schvalne🙂 a rady te podpori ve vasi ceste za miminkem😉Hodne stesti, at se k nim brzy pridas👍
@katanovobran mě se stalo zase tohle: já a moje kamarádka jsme si dálkové začali dodelavat maturitu. Několik hodin cestou do školy nás celkem sblizilo. Obě jsme si plánovali ze po dokončení zkoušek chceme rodinu. Bohužel, nebo naštěstí - těžko rict který výraz je vhodnější. Hned po dokončení zkoušek jsem měla vše skoro jak v pohádce. Byla svatba a chvilku na to BUM a první těhotenství. Já měla radost, ale horší to bylo u kamarádky, která po zkouškách místo plánování rodiny vážně onemocněla (rakovina). Když jsme spolu seděli v restauraci a viděla jsem jak mi kouká na pupek a ona místo tolik vytouzeneho bříška má šátek na hlavě, protože ji vypadaly vlasy - no bylo mi ouzko :( . Ona ale byla nad věci a na ferovku řekla ze ji to mrzí, ale hold si bude muset par let počkat a pak to dítě bude. Říkala ze nikdy nemá v plánu umřít a bude proste bojovat. Pak jsem ji potkala až po nějaké době a kdyby na mě nehoukla, tak ji ani nepoznám. Bledá jak stěna, pusu plnou oparů, ale přesto s úsměvem na tváři se ptala jak se mám. Neměla jsem sílu ji rict ze jsem znovu těhotná, i když vím ze by mi ze srdce gratulovala. Domluvili jsme se ze se musíme zase sejít.... jenže na to už bohužel nedošlo. Marťa asi měsíc na to umřela :( - a co tím chci rict? Já vlastně ani nevím, možná mi tvůj smutek připomněl to ze je to vážně dost často nefer, ale bohužel to takhle chodí. Nebuď smutná, nezoufej. Ono to štěstí určitě dorazí. Zkus se poradit s doktorem, já věřím ze otehotnis. Jedna známa potratila 4x a teď už má tolik vytouzene miminko, další kamarádka měla jeden vaječníky + zdravotní problémy a teď po cca skoro dvou letech čeká miminko. Jestli ti tvoje kamarádky říkají něco jako : ze když stejně teď nemáš děti - a vědí ze ty to miminko chceš, tak to jsou s prominutím slepice, ale hormony dělají divy:/
Mě pomohlo když se naše neplodnost začala řešit s lékaři a já o tom s kamarádkami mluvila. Narovinu jsem řekla že máme ten a ten problém a čeká nás to a to vyšetření. Pak už se mě sami ptali jak dopadla vyšetření, jaký bude další postup a podpořili mě. Najednou jsem nebyla ta ,, netěhotná" ale ta na cestě za miminkem.
Jen teda ještě dodám, že já jsem o žádnou kamarádku nepřišla. Mám kamarádky, které znám opravdu 30 let, pak od základky, od střední, z vysoké, z bývalé práce. Se vsema se stále stýkam.. Jsou to asi 4 různé party, ale ani s jednou jsem se nepřestal bavit já nebo ony se mnou, naštěstí. Asi mám štěstí na kamarádky, protoze i přesto, že mají děti, se s nima dá mluvit o čemkoli 😊