Jdeme na to
micha88
23. říj 2013

Mám strach mít druhé dítě. Sobec nebo blbec? Váš názor?

Ahoj, chtěla bych vás požádat o názor na mou situaci, popřípadě o radu. Potřebuji znát názor někoho nezaujatého, protože poradit se v rodině (s mamkou, tchýní...) nemá význam, jejich reakci předem znám. Pokusím se vše stručně popsat:

V roce 2005 se nám narodil syn. Počítali jsme s tím, že po třech letech budeme mít druhé mimčo, ale plány nám kazila finanční situace, proto jsem po mateřské nastoupila do práce a plány se odložily na neurčito. Říkali jsme si, že jsme ještě mladý, že je času dost. Několikrát jsme počítali finance jestli bychom zvládli dvě děti, ale vždy jsme se propočítali k tomu, že ne, protože nástupem na rodičák by se náš rozpočet zkrouhl o rozdíl mezi mou výplatou.

Ale před půl rokem manžel nastoupil do jiného zaměstnání, finančně si výrazně pomohl. Opět jsme začali počítat a plánovat (máme byt na hypotéku, počítat se prostě musí :-S ). Zjistili jsme, že už je reálné mít druhé dítě. Sice nám nezbyde na žádné vyskakování, ale hlady ani zimou neumřem a když se trochu uskromníme možná i nějakou tisícovku ušetříme. Tak jsme se do toho pustili, vysadila jsem antikoncepci, počkala na první mestruaci. Měla jsem z toho radost, že už to konečně přišlo, to na co jsem tak dlouho čekala. Manžel je samozřejmě nadčený, už začal plánovat přestavbu bytu, vymýšlet jména atd.

Momentálně je týden po první mestruci - čas kdy jsme si řekli, že to začneme naostro zkoušet. Ale mě včera popadlo něco jako panika, strach, nevím jak to popsat... 😞 Najednou mi přišlo jako naprostý nesmysl mít druhý dítě, protože vše co máme můžeme dát jen tomu jednomu a co dáme dvěma? Skoro nic... Navíc budou od sebe devět let a to je hrozně moc, myslím, že jsme čas na druhé promeškali. Další věc: chtěla jsem vzít syna k moři (to jsme doposud nezvládli), ale když budu na mateřské, tak se na moře dalších několik let nepodívá. A jak naplánovat dovolenou a společné výlety s 3letým a 12letým dítětem? A najednou ani nevím jestli chci být tři roky zavřená doma na mateřské 😞 Nevím jestli zvládnu dvě děti....

Nicméně včera jsem to všechno řekla manželovi, řekl mi, že tomu dáme čas, že mě nemůže do ničeho nutit, že počkáme až si budu jistá (ale to nevim jestli někdy přijde), viděla jsem v něm to zklamání. Připadám si jako zrádce. Celou dobu mluvím o dítěti a když to může přijít tak couvnu - nevim co chci - jsem sobec? Asi bych si vystačila jen s našim synem a druhé by mě asi ani nechybělo, ale na druhou stranu by mi bylo asi líto, že je sám jako jedináček a co manžel? Který touží po princezně s růžovými šaty?.... Jestli to není tím, že jsem vyrostla jako jedináček a manžel je ze tří dětí.....

Měl někdo z vás také takový problém? Co byste mi poradili? Budu ráda za jakýkoliv názor nebo podnět k zamyšlení.... Děkuji
laurital
24. říj 2013
@lucavka Tak to souhlasím, život s dětmi se dá užívat i bez velkých finančních nákladů.O tom také nepochybuji, spíše bych řešila možná studia atd., to pak bude finančně náročnější.A tady bych naopak děti nechtěla výrazně omezovat finančními možnostmi rodiny, což by např. v situaci, kdy máš doma tři vysokoškoláky, nebylo jednoduché.
yamdena
30. kvě 2017
Otevírám opět diskusi a prosím o radu. Mám obavy z toho mít druhé dítě. Nevím, jestli to zvládnu, chvílemi mě to až děsí. Mám doma pětiletého caparta a manžel, syn i blízká rodina by si přáli druhé. Já také - ale.. První těhotenství nebylo úplně bezproblémové, nakonec císař... Na vše jsem byla sama (žádné babičky, kamarádky), první rok mám úplně v mlze..z určitých dalších důvodů, o kterých tu psát nechci, to byly měsíce plné zoufalého vyčerpání. Když jsme se po letech s mm dohodli, že je čas na druhé, přišla zlá krize (mnou nezaviněná) - a plány na další přírůstek se odložily. Velmi mě to mrzelo, ale bylo to racionální rozhodnutí. Teď ale začal mm opět o druhém mluvit a hlavně syn by chtěl sourozence. Situace v rodině je ale stále dost komplikovaná (původní problém se nevyřešil), navíc nemám už k muži žádnou důvěru (nejednalo se ale o nevěru). Muž je workoholik, s prvky schizoidní povahy (možná některé víte, o co jde). Vše by bylo jen na mně. Navíc na dlouhou dobu přijdu o práci (a budu závislá na mm), koníčky, postavu (nejspíš opět císař..).. a sociální izolace, jako kdysi..vím, že to zní strašně sobecky. Aby starostí nebylo málo, nedávno jsem absolvovala potrat neplánovaného (leč velmi chtěného) těhotenství. Nechci ošidit syna o sourozence, ale mám strach, jak to zvládnu. Jestli to zvládnu 😞
yamdena
1. čer 2017
Prosim nikdo, kdo by mi napsal svuj nazor? Diky
78marcela
1. čer 2017
@yamdena ono je docela tezke neco poradit. Tohle si.musis hlavne srovnat ty sama.
Co se tyka tehotenstvi, tak to moje prvni bylo sileny. Pro.me uplne.nejhorsi doba v celym zivote. Zdravotni komplikace, psychicke potize. Ukonceno cisarem.
Behem celeho tehotenstvi jsem si byla jistá, ze tohle uz nikdy nechci zazit, ze uz bych to podruhe nezvladla.
Ale po.porodu se to.otocilo a.ja si moc prala dat dceri sourozence. Resila jsem to i s lekarkou, ta mi rekla, ze druhe tehotenstvi muze byt uplne jine..tak jsem do toho sla.
Neni to.uplne.bez problemu, ale vse.je celkem v.norme, fyzicky i.psychicky se citim uplne v pořádku. V pondeli.jdu na.planovaneho cisare...
Jeste dodam, ze jsem sama na obe deti. Ale verim, ze to.zvladnu. Kdyz se chce, vsechno.jde.
A to.je prave to, co za tebe.nikdo.nerozhodne - to, jestli druhe dite opravdu chces. Ty sama, nebo jen vyhovet okolí. Pokud ho chces, jdi do toho. A vsechno pujde zvladnout.
normalnimatka
1. čer 2017
@yamdena
dyž to je takhle hrozně těžký posuzovat. to musíš vědět sama.
podle mě, pokud jde o děti - zní to jako klišé, ale poslouchej, co ti říká srdce.

nenahlodal tě ještě víc ten potrat? že ses začala těšit a pak najednou nic? pokud ses těšila, tak si asi vybavíš, co se ti honilo hlavou, jestli převážely obavy nad radostí nebo naopak...
to, co se dělo v prvním roce dítěte, bylo způsobeným jím? nebo to byly problémy s mužem, nebo jinak s rodinou? pokud to s dítětem jako takovým nemělo moc společnýho, tak nevim, proč bys to měla vidět jako překážku tomu mít druhý.
a ten problém se opravdu nijak nedá vyřešit a je překážkou tomu mít dítě? jako takhle to je takový dost........víšjak, no...

pokud by ses rozhodla pro, rozhodně bych si sedla s manželem, a řekla mu narovinu, že pokud chce další dítě, a možná víc, než já, tak je ale na místě, aby se zavázal, že bude víc pomáhat/chodit dřív domů z práce/usilovat o home office/bůhvícoještě libovolně doplň. pokud neví, jak velká to pro tebe byla a znovu by byla oběť, tak ho uveď do situace. že by bylo na místě, aby ti to ulehčil, protože dítě není jen tvoje.

asi máš nějakej předpoklad, ale sugerovat si dopředu císaře, pokud to nemáš opravdu daný, je blbost. postavu bych neřešila a pracovat budeš možná až do smrti😃 a dost možná si ještě ráda vzpomeneš na sociální izolaci na mateřský. závislost (hlavně finanční) na muži je normální. prostě to tak je nastavený. tyhle věci tak úplně podle mě nesouvisej se samotným rozhodnutí mít/nemít dítě. takže........ptala bych se jinak:
- chci v sobě vytvářet a přivýst na svět další život?
- chci se o dítě starat, i když to bude náročný?
- chci mít a vychovávat dítě s tímhle mužem?
- jaký jsou možnosti, aby byla situace v případě těhotenství a péče o dítě snazší? (hlídání, koníčky, zapojení manžela..)
- čeho všeho se vlastně bojim a proč? jak moc souvisej se samotným potenciálním potomkem? nejsou to spíš skrytý problémy někde jinde? jak je řešit, nebo jak se od nich odstřihnout?


no a co závěrem? co se má stát se stane a naopak. máš mít dítě? bude. je taky potřeba myslet v dlouhodobým horizontu....ted to znamená to ne tak pohodový těhotenství (což je otázka, může to bejt taky pohádka), porod a hojení, více či méně intenzivní péče o nemluvně a intenzivní výchova batolete... možná míň kontaktů, práce, horší postavy.............ale co bude za 10, 20, 40 let..? jak se vidim? mám syna, nebo víc dětí? já nevim no....já bych třeba u syna skončit nechtěla... může to bejt takovej ten typickej syn od mámy, kterej jí brnkne jednou za 3 tejdny a navštíví jednou za 2 měsíce.....😃 nojo, trochu kalkulace... ale co si budem povídat, každej si pořizuje děti, protože je prostě "chce". ale podlě mě ty děti taky musej "chtít", jinak se to zkrátka nestane. takže vše ok.
elu
1. čer 2017
Kam se hrabe nejaky pos*any chorvatsko na brachu nebo segru😂
normalnimatka
1. čer 2017
marcela to taky napsala fajn. vlastně ve mně rezonovalo úsloví "kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody".... z tvýho příspěvku to vypadalo spíš na ty důvody...který mi ale třeba ve skutečnosti nepřipadaly jako pádný důvody k tomu nemít dítě.
i když je jasný, že nevim, v jaký jsi situaci, jelikož jsi to dost zaoblila😃 to jen tak pro tvoje zamyšlení🙂 jestli jsi blíž k hledání způsobů nebo důvodů...😉

strach je strašná sviňka svazující. jistě, je potřeba nějaká pokora k životu, ke svejm možnostem atd...ale zase je potřeba ty obavy mít pod kontrolou a nemalovat všecko černě, abych si to řádně zkomplikoval a nebyla nuda😃
blondynka400
1. čer 2017
@yamdena nevím jestli úplně poradím. Ale kdyby bylo na mne, druhé dítě bych dobrovolně nikdy neměla. A to jsem proto neměla žádné "vážné" důvody. Ale příroda se to rozhodla vyřešit sama a teď jsem za to šťastná.....
alboo
1. čer 2017
@yamdena za me druhe ne. Ja teda úplně nechtela ani prvni. Těhotenství des, prvni rok sice dite zlaty, ale moje nejhorší obdobi zivota. Do prace sem sla v 5m a nelituji, jinak byvh se stopro zblaznila. Dcera bude mit tri roky a uz se tesim az bude alespoň v 1.tride 🙂 dalsi dite by mi nabouralo plany. Ac cela rodina a i manžel by druhe chteli
.. ale ve finale se pro ne nic nezmeni a kdo bude mít dite na krku budu ja...
Ale tohle ti nikdo neporadí, to musis sama 🙂
yamdena
1. čer 2017
Dekuji vsem za prispevky, jeste se k nim vyjadrim podrobneji, ale mozna jsem taky podstatu nerekla uplne jasne. Tak tedy to hlavni (netyka se prvniho roku): 1. velke dluhy za mymi zady, opakovane, vcetne exekuci na me 2. mely za nasledek mm workoholismus 3. coz ma za nasledek, ze jakakoliv nase dohoda je kdykoliv z mm strany zrusena 4. coz se vyvinulo u mm v prvky schizoidniho chovani (ignorace, nizka empatie, lzi)

Ja si dite preji, jen nevim, jestli je to za techto okolnosti vlastne schudne, proto hledam nazor nekoho jineho.
78marcela
2. čer 2017
@yamdena myslela jsem si to, ze v tom budou penize, dluhy..
To je fakt tezke, co poradit. Je fajn, ze k tomu pristupujes zodpovědně.
Nevim, co bych delala v teto situaci. Pises, ze manzel rusi dohody, ze mu neduverujes. To mluvi proti nemu a proti druhemu diteti.
Pokud by se z toho rysovala cesta ven (oddluzeni, nebo moznost brzkeho splaceni tech dluhu), tak bych to mozna zkusila..ale fakt nevim, tohle je strasne tezke..
yamdena
9. čer 2017
@78marcela Díky za názor, doufám, že v pondělí dopadlo vše dobře a přeji hodně štěstí.
yamdena
9. čer 2017
@normalnimatka Díky, Tvůj názor mi hodně pomohl, hlavně ta část, kde píšeš "co bude za 10, 20, 40 let".
amazonka.k
9. čer 2017
Rozumím Vám, ale jestli chcete brát ohledy na první dítě tak věřte, že žádná dovolená a nic materiálního pro něj nebude větším darem než sourozenec, i když budou věkově tak daleko od sebe. Až ho budete mít, nikdy nezalitujete. Jsem sama jedináček a co bych ještě dnes dala za bráchu nebo ségru 🙂
normalnimatka
9. čer 2017
@yamdena to jsem ráda..no a jak ses zatím rozhodla? nebo co se ti honí hlavou? vidíš do toho a do sebe už trochu víc? 🙂
yamdena
9. čer 2017
@amazonka.k Nejde mi o finance, jsem skromná a dovolené neřeším. Jde mi o chování mm - zatajování důležitých věcí, někdy vysloveně lži, sobectví a fakt, že (podle jeho slov) - je pro něj prioritou práce, ne rodina.
yamdena
9. čer 2017
@normalnimatka Nevím. Momentálně je to tak, že od mého původního příspěvku se situace ještě přiostřuje. A přidal se další level - žárlení.
normalnimatka
9. čer 2017
@yamdena žárlení koho na koho?
yamdena
9. čer 2017
@normalnimatka MM na obyčejné známé. Když jsem si chtěla promluvit, tak to celé otočil s tím, že celý problém je v tom, že jsem si vyměnila pár neutrálních zpráv se známými (které zná a o obsahu zpráv jsem mu už dříve řekla).
luckystrike
9. čer 2017
@yamdena Za takové situace bych spíš řešila zadní vrátka než pomýšlela na další dítě. Přijde mi, že tvůj muž bude vcelku manipulátor, a druhým dítětem budeš mít dost ztížený manipulační prostor. Mrzí mě to.. ale ta důvěra je zásadní.
normalnimatka
9. čer 2017
no tak možná by ses neměla ptát, jestli mít dítě, ale spíš s kým mít druhý dítě...protože mám z tebe pocit, že dítě chceš, ale za těch stávajících podmínek ne. a ty podmínky jsou daný tvým mužem...nevím, hádám..
muhehehe
9. čer 2017
@yamdena Z toho co tu čtu.. Problém není představa druhého dítěte, ale chování manžela. A to zřejmě nebude nikdy lepší, spíš naopak. Takže, lehce se to píše, hůř dělá, mě to je jasné, ale - druhé dítě klidně ano, ale s někým jiným....
michalusenka
9. čer 2017
co se tyce more tak to muzes klidne driv nez ve 3 letech 😉 a jinak ja mam to same, ze nevim zda druhe skrz to aby se meli dobre, zatim ma dcera 1 rok a 8 m a porad nevim zda druhe ano ci ne - nejen z financnich ale nevim zda se mi chteji ty zacatky opet prozivat, dcera spi se mnou v posteli, budi se porad v noci takze nevim zda bych i fyzicky to dala