Nedaří se-jak zvládat řeči přátel a přitom je neztratit?

@sammaelka Věřím, opravdu věřím..jen mám někdy pocit, že se nutím tomu věřit. Ale dny, kdy nemám MS, tak to stále věřím. Nejhorší jsou ty dny, kdy se dostaví MS - mám pocit, že mě rozbrečí všechno, ale pak se uklidním, naberu síly a jdu dál.. prostě jednou to vyjde!!! Jen ať z toho nezešílím 🙂

@blauen Rozhodně nedohořel, jen je to hodně dlouhá svíčka a čeká až budete vy i my na řadě 🙂 Taky jsem už na některé kamarádky alergická a snažím se chodit jen, když se mi ozvou, že už jsem u nich dlouho nebyla. Manžel se mě ptá, proč s nimi kamarádím a proč tam jezdím - někdy nevím, co mu odpovědět. Ale vzpomenu si často na staré časy - je neskutečný, jak se dokážou lidi měnit...ale mění se všichni. Držím pěsti, určitě se dočkáte a pak budete mít to nejmilejší dítě 🙂

To je těžká situace a těžká rada. Samozřejmě, že nejjednodušší je poradit nemyslet na to, ale je to velký nesmysl a mýtus. Tyto rady jsou většinou od lidí, kteří to nezažili na vlastní kůži a jen posílají dál, co slyšeli...
S těmi kamarády je to tak - v nouzi poznáš přítele.
Měla jsem kamarádku, o které jsem si myslela, že je ta nej... Já jsem jí byla oporou - když byla dlouho sama, když se objevily problémy doma atd.
Ona se mě při každém kontaktu hned ptala:" tak co, už?" I když jsem ji prosila, ať se neptá, až bude něco nového, tak jí řeknu.
Když jsem jí s pláčem volala, že moje těhotenství po třech letech snažení nevyšlo a musím na revizi, neřekla nic a hned mi začala referovat, jak přítel dostal novou práci, kolik za ni a jak jim konečně něco vyšlo... Pak mě pozvala, ať přijedu na táborák, že budou slavit - za první jsem neměla náladu, za druhé nechtěla jsem riskovat prochlazení...
No, ona otěhotněla hned na první vrz - nesla jsem to těžko, snažila jsem se nedávat to najevo... Nečekala jsem, že kvůli mě to bude tajit, ale ona mi po každé kontrole volala a půl hodiny mi vykládala, jak miminko dělalo to a ono, jak to "řekli" budoucím prarodičům dudlíkem a papučkama... Hrozně mě to bolelo, že se vůbec nesnažila vcítit do toho, jak mi je...
Naštěstí jsem otěhotněla dva měsíce po ní, ale do 12. týdne jsem neříkala nic. Jak jsem to vykecala, tak mě začala volat, ať oběhneme obchody s oblečky a kupujeme na miminko. Když jsem jí vysvětlila, že po svých zkušenostech nebudu do 20. týdne kupovat nic, tak se na mě zatvářila jak na blbečka...
No, celé těhotenství jsem poslouchala, jak má dvě kila nahoře, že ze sálu pojede jak modelka, jak "chodíme přes celý obývák", jak náš malý mi pořád jenom stojí u nohy, že bych s ním měla víc mezi lidi /jasně, držela jsem ho zavřeného doma mezi 4 zdma.../
Po každém telefonátu nebo kontaktu jsem si připadala neschopně, nemožně, až jsem to nechala být, sem tam si zavoláme...

Naopak mám kamarádku, které jsem mohla všechno vysypat, ona mě taky, podržela mě, podpořila...
No, tak jsem ti zaplevelila vlákno svými dojmy, tak můžu jít. 😀

@ karol_nova mě už manžel pochopil proč nestojím o takové přátelství a kamarádství a taky na mě začal vidět, že mě i nějaké ty návštěvy ubíjí a proto radši vezmeme batůžek na záda a vyrazíme na hory vyvětrat hlavy, než se pořád v něčem šťourat a vysvětlovat. Pevně věřím, že rok 2015 bude náš i Váš a že se nám zadaří brzo brzičko! 😉 Máš pravdu lidé se strašně mění, někdy až k nepoznání, až je to smutné! ☹

@elvira tak mi tedy nezbývá nic jiného, než tedy vyselektovat přátele. Ti, co me rozpláčou, nebo rozhází a nevidí si do pusy - bude muset stačit občas zavolat a přetrpět to... a ti,co mě aspoň trochu chápou, tak jim občas říct, jak se cítím. Ach jo, nikdy jsem nebyla tak bezradná a bezmocná. Vždycky jsem si říkala, co si neuděláš sama, to nemáš a ostatním za to nenadávej. Jen škoda, že to neplatí o otěhotnění 😖
No nic, jdeme dál.. a tobě děkuji, za příspěvek..každý příběh mi dodá sílu 🙂

@karol_nova mě už manžel pochopil proč nestojím o takové přátelství a kamarádství a taky na mě začal vidět, že mě i nějaké ty návštěvy ubíjí a proto radši vezmeme batůžek na záda a vyrazíme na hory vyvětrat hlavy, než se pořád v něčem šťourat a vysvětlovat. Pevně věřím, že rok 2015 bude náš i Váš a že se nám zadaří brzo brzičko! emoticon Máš pravdu lidé se strašně mění, někdy až k nepoznání, až je to smutné! emoticon

@blauen Manžel taky na to přišel. Teď o víkendu jsme byli na výletě, uvolnila jsem se, smála se, bavila se.. a pak mi řekl, že je rád, za to, že je mi teď líp .. nejhorší, že po těch slovech je mi pak do breku..protože si uvědomím, že ho to taky trápí..jen to někteří chlapi nedávají najevo a ani se kolikrát nesvěří někomu jinému. A nám oběma se letos určitě zadaří !!!

Ahoj.

Pro rodinu jsem se rozhodla velice brzo a i díky tomu jsem byla v okolí "ta první". Z přátel kolem sebe jsem dlouho měla samé bezdětné páry a tak nějak automaticky jsem se stala vrbou vlastně všem, co kolem mně jsou a nějak řeší rodinu... Neumíš si ani představit, kolik smutných příběhů jsem díky tomu vyslechla a kolik se ke mně dostalo smutku a pláče... Na druhou stranu, opravdu nikdy mně to neobtěžovalo, byla jsem ráda, že můžu podpořit a pomoct, být užitečná a poradit... Smutním z neúspěchů a raduji se z úspěchů všech, mám slzy v očích z každé ultrazvukové fotky nebo SMSky o narozeném miminku... Věř tomu, že přátelé, kterým na tobě záleží, budou vždycky připraveni tě vyslechnout a podpořit a že i tobě se udělá líp, pokud budeš moct své trápení někomu svěřit... Nezatracuj je, oni budou rádi, že pro tebe můžou něco udělat...

@karol_nova s tím, máš naprostou pravdu, že chlapi to nedají najevo, že je to trápí a přitom je to trápí. Teď jsme začli lítat po doktorech a pídit se proč ne my, proč nám se mimišek nedaří....teď nám testy nedopadly nejlépe, ale přesto pevně věříme, že štěstěna se unaví a mimišlo přijde samo....ono když máš po ruce osůbku, která tě miluje a je ještě víc nabitá optimismem, tak jde všechno samo....(před měsícem jsem byla v takovém stádiu, že jsem manželovi řekla, že už nechci o žádném mimišku ani slyšet, že za takovou cenu trápení o něho nestojím) manželovi to bylo moc líto, a mě to mrzí do dnes!

@elvira to mi připomíná vyprávění mojí kolegyně o jedné svojí spolužačce ze střední, které když něco povyprávěla ze života, tak, ať už se jednalo o cokoliv, vždycky na to reagovala slovy "To máš teda blbé." 😀

@elvira jak tedy spravne poradit a podporit? nechci byt ta otravna kamaradka co se pta stale na to strasne uz? Ale jak dat najevo, ze se zajimam? jak projevit podporu?

@karol_nova Povím ti to z té druhé strany. To co popisuješ je smutné, ale bohužel v těchto situacích normální. Mě se první miminko narodilo v mých 22 letech a měla jsem pocit, že se z něj radujeme s manželem a rodinou + jeho kamarádi ( manželovi bylo 30), ale moje kamarádky k tomu přistupovaly hodně opatrně. Bylo mi to moc líto, nechtěla jsem o ně přijít. Nakonec se tak nestalo, ale přátelství je už prostě jiné. Každopádně druhé těhotenství už vzali všichni lépe.
Pod námi v bytě bydlí manželovo známí, kteří se snaží o miminko už 6 let. Než jsme se s manželem vzali a měli děti, často jsme s nimi pořádali balkonové párty, popíjeli víno, kecali, smáli se, mám je strašně moc ráda. Co máme děti, cítím ale zejména z ní, hodně zvláštní emoce. Chápu to. Ale i já se pak cítím špatně. Když ji s dětma venku nebo na schodech potkám, nikdy nevím, jak se tvářit. Jako ona se baví, ale..........Třeba když se narodil syn, byla tady, jestli může vozit, Adriance tehdy ještě nebyly ani dva roky a chtěla zůstat doma. Tak jsem jí kočárek i miminko připravila, byť do té doby jsem jej ještě nepůjčila ani babičkám ( byly mu ani ne 3 měsíce). Ona odešla a asi za dvacet minut se vrátila, že se moc omlouvá, ale že prostě nemůže..................Já to plně chápu!! Jen chci říct, že v takových už více vyhrocených případech, je opravdu lepší pro obě strany, omezit stýkání na minimum.

Nečetla jsem všechny příspěvky, takže bych ještě chtěla podotknout, že někteří lidé si opravdu nevidí do pusy a jejich hlášky jsou víc než nevhodné. Navíc jim chybí empatie aby poznali, kdy je lepší o něčem nemluvit. Mě Šárka potom párkrát psala, že se omlouvá, že to není moje chyba. Já jí odpověděla, že se omlouvat nemusí. Nepohádaly jsme se, ale je nám oběma lépe, když se teď nevídáme.

Moje rada tedy není nijak světoborná - bavit se o jiných tématech s těmi, kteří toho schopni jsou a omezit kontakt s těmi, kteří to nejsou schopni pochopit ☹ je to blbý, ale tak to prostě je.

@anetka1701 Já vím, že mým nejbližším přátelům, na mě záleží. Ale když jsou v očekávání prvního potomka, tak se s nimi pomalu nedá bavit o ničem jiném. Já je chápu, asi pak budu taky tak nadšená a rozplývat se nad vším, ale občas mě to úplně vycucává 😒 A když se mě zeptají a já řeknu, že pořád nic, tak kolikrát hledáme téma k hovoru. Není to u všech kamarádek, jen u některých. Ale chce to čas, já to vím a snažím se být trpělivá.

@ana_stazie to je těžké..když se ptát nebudeš, vypadá to, že se nezajímáš, když se ptáš už? je to na nasrání. Mě někdy pomůže zajít si s kamarádkou na kafe, probrat vztahy ze školy, kde jsme co dělaly, co provedly, jaká éra jsme byly 🙂 a když se trochu uvolním, tak se občas dokážu i svěřit. 🙂

@michaela_2 Máš pravdu - někdy je potřeba omezit s některými přátelství, jinak nebudu fungovat normálně (alespoň v rámci možností) Chtěla jsem si to v hlavě srovnat a vědět názor a zkušenosti s jiným a proto ještě jednou všem děkuji za příspěvky.

myslim, ze by ses tim nemela vůbec trapit, ze to nedáváš. v tvem pripade to nedava 95 procent holek. hlavne v soucasne spolecnosti, kdy je všechno rozplanovano a když nezapadas do planu, tak ses vsem na ocich a ve stresu, je to fakt tezke. Na druhou stranu, co bys rikala kamarádce ty, kdyby to neslo? My si první taky museli vydupat, ale na druhou stranu ted zpetne, mne to nekam posunulo. Uvedomila jsem si spoustu věci, jak jsem prave pod vlivem stresu, naučila jsem se vic zit se sebou, poskládala jsem si v hlave pracovni stres a tak. otázka na kolik se prestat stykat s kamarádkami. třeba proste se nenavstevujte, zapomen na okoli a mysli na sebe. zacni si pekelne užívat. takovy zivotni restart. jinak nezkousela si pichany vitamin B? Třeba by ti dr na zadost pichala. je to super prave na nervy. Dneska je opravdu tezka doba, prakticky vse nuti člověka aby dela presne jak se chce. Jinak nam se zadarilo asi po tech 2 letech, jak se tak klasicky stava, Když uz mi to lezlo mezi zuby a rikala jsem si, na vse .................... chci novou praci, nekam odjet, ted zrovna uz na to nemam naladu tak bylo.
ale popravde, nejhorsi byl ten tlak ve vsem, v praci, vek mi slapal na paty, a tak. dneska je fakt tolik rizikových faktoru, ze když si trosku citlivejsi typ, muzes se citit pod stresem, aniz by si chtěla.
Jinak nam život nadelil i zdravotni problémy u dítěte a ver, ze kdo te ma rad, pomuze ti i přes všechny problémy a kdo ne, tak nepomuze ani kdyby si touzila at je to nejlepší pritel. A v tech nejtěžších chvilich musíš zase stat pevne na nohou a necekat, ze okoli to okoli ono. A neboj, oni to chapou, tak si zatím užívej, ze jsi ta teticka, co se ještě muze vyspat, nejeci po detech a muze si v klidu zajit na zachod a odpočinout. Jednou to prijde a budes ty ta jedina uzasna maminka a ostatní kamarádky uz utahane mamy. Nejhorsi prave, když se z toho ze to nejde stane kazdodenni chleb.
A zkus to Bcko.

@karol_nova každopádně to neustále ptaní: už? u někoho o kom vím, že se snaží, mi připadá nevhodné v každém případě. Už jenom čistě ze selského rozumu: když někdo čeká miminko, chce to oznámit sám a ne že na to někomu kývne uprostřed hovoru ne?
Takže naprosto chápu, že to musí lézt na nervy.

@ana_stazie - když na to přijde řeč, tak říct, že mě to opravdu mrzí, že pokud bude chtít pokecat, případně si vyvětrat hlavu a přijít na jiné myšlenky, jsem tu pro ni.
Že se nebudu zbytečně ptát, ne proto, že by mě to nezajímalo, ale proto, že by jí to mohlo ranit...
Každá jsme jiná - jedna známá vykecá na sebe všechno a všem, já jsem zase taková, že vykecám jen co chci a komu chci a držím si svoje soukromí... 😉

@karol_nova ahoj, moje odpoved se moc netyka toho,jak reagovat na pratele, ale chci te spise povzbudit 🙂 nekolik mesicu se nam s pritelem nedarilo - vubec jsem neovulovala,ms bez injekci neprichazela, nic..pak jsem zmenila praci, spadl ze me velky stres z minule prace a zadarilo se hned ten mesic a v kvetnu mam termin 🙂 stejne tak kamaradka-dva roky snazeni, oba uplne v poradku a nic. Prisla zmena zamestani, jine myslenky a vzapeti i // 🙂 rodit ma o dva mesice driv nez ja..takze vim,jak tezke je na to nemyslet,ale po vlastni zkusenosti vim,ze psychicka pohoda je velkym zakladem uspechu..drzim pesti 🙂

@mm8 Já jsem právě se svým životem spokojená. Mám novou práci (asi rok) a moc mě baví, do práce chodím ráda, žádné přesčasy, parádní kolegové, šéf mě chválí, že je spokojený. S manželem máme necelý rok od svatby, která byla skvělá..ještě teď se o tom s přáteli bavíme 🙂..máme opravený byt, takže vše skvělé..už chybí jen to 🙂 A děkuji za povzbuzení. Dlouho jsem se odhodlávala se sem přihlásit a napsat, ale jsem teď za to ráda 🙂 pomáhá mi to - a nejen v tom, jak správně se cítit, ale jak se i svěřit, jaký žít náš společný život-protože,a ač to nerada přiznávám, tak zapomínám, že už to nejsem jen já, ale jsme to my (s manželem), takže to řešit společně 😉

@romantika na příští návštěvě doktora se ho zeptám, díky za radu 🙂

@karol_nova mluvíš mi z duše..už 5let se snažím otěhotnět.Za tu dobu jsem ztratila spoustu přátel.
Vnímám to jako mojí chybu,už nemám sílu předstírat pohodářku jakou znali.