Nedaří se nám početí - začínám se chovat hrozně
Ahoj, třeba mě pochopíte, třeba ne, doufám v nějaké reakce. Předem se omlouvám za dlouhý text. S přítelem jsme 2,5 roku. Na jaře jsem potratila, byla jsem těhotná poprvé v životě. Přesto, že mě to zasáhlo, tak si myslím, že jsem to ustála dobře. Žádné scény, partner byl také skvělá podpora. Po několika vyšetřeních stojíme na prahu rozhodnutí, zda zkoušet dál přirozeně (jenže je tu můj věk 39 a malinko horší spermiogram), nebo jít do IVF. Ze strany kliniky IVF se cítím docela pod tlakem, mám v plánu nějaké konzultace u jiných doktorů, jdu ke svému gynekologovi, prostě chci mít hodně informací pro a proti. A teď k jádru věci. Doma to moc neřešíme. Partner se zdá, že jakoby to odhání to téma, nepřipouští si to atd. Já jsem čím dál víc ve stresu, propadám takové té neobytné panice, že "co když"... je to poslední šance? nechá to následky? už to později nepůjde vůbec? prostě sakra není to trhání zubu, pár nocí už moc nespím. Jenže místo, abychom drželi při sobě, jsem zkazila dlouho plánovaný víkend nesmyslným výlevem. Podotýkám, že mám pár Ex, které vídám běžně i léta po rozchodu, nic v tom není. Stejně tak jsem nikdy neměla problém, když některý z mých partnerů se vídal s expřítelkyní nebo exmanželkou. Třeba i kvůli dětem, vždy bez problémů. Přítel má EX - dle jeho slov byli spíš kamarádi (něco proběhlo, snad před 5 lety), ona jím ovšem byla tak posedlá, že když se dal dohromady se mnou, tak hrozila sebevraždou. Já jsem o ní zpočátku, několik měsíců vůbec nevěděla, dozvídala jsem se všechno náhodně (třeba, když volala, strkal si mobil zvonící do kapsy - takže jsem se narovinu zeptala, proč to dělá, že to vypadá divně). a tak postupně během měsíců vyplulo na povrch, že holka s ním prakticky kromě sexu a společného bydlení vedla partnerský život, stavěli dům /jeho slovy, ona mu pomáhala, jako každý jiný kamarád-muž/, dodnes (2,5 roku), když jeho parta kamarádů má nějakou akci a má tam být ona, já nejsem zvaná, aby ona z toho neměla psychickou újmu! 2,5 roku jsme spolu!!! naposled před 3 týdny, šlo pár jeho přítel na večeři a pivo a opět šel jen přítel. Já jsem si šla po svých. Zvykla jsem si. Vždy ale když se takto vidí (cca jednou za 2-3 měsíce, nic častého), ona jakoby znvou zahájí aktivitu. Takže teď se viděli v červenci (já nešla, protože ona mu vyloženě na dotaz, že by mě rád vzal, napsala, že ne) a teď v sobotu mu poslala fotku, která mu měla připomenout něco, co spolu zažili na stavbě toho domu (našeho brzy budoucího domova). A ve mě bouchly saze. Výsledek byl ten, že jsem cvok, co má strach z úplně neškodné ex, která je už dávno v pohodě, že příště mi ani raději neřekne, že píše ona, nebo, že jdou na pivo spolu (trvalo mi přes rok, než jsem ho naučila, říkat mi na toto téma pravdu - tímto jsem to úplně zhatila). Jenže já jsem teď hrozně zranitelná, bojím se, že zůstaneme bez dětí, našly se i další zdravotní komplikace, a fakt mi nepřidávají vtipné smsky holky, která prostě dokud se bude vyskytovat v okolí, vždy se bude snažit a doufat, že nám to nevyjde. Vím, důležité je, že on jí nechce! ale třeba jen to, že důsledně dbá, abychom se nepotkaly. My za tu dobu máme společné známé, ale já jsem se s ní nikdy neviděla! Proč neudělá to gesto, proč stále ohledy k ní, proč se jednou konečně před ní ke mě nepřihlásí, když mám být matka jeho dětí a pokud by to vyšlo, tak za pár týdnů už bych měla termín...? on říká, že jen a jen z ohledů k ní, že jí nechce trápit, že není důležitá. Já to mám od začátku ložené jinak. Představila jsem ho všem v mém okolí dávno a pokud by s tím někdo měl problém, je mi to fuk...
@dixi86 Než jsme se seznámili, tak ano. Dnes už ne. ale celá ta parta je z jednoho oboru, takže ten jeden kamarád s ní občas spolupracuje. To není tak, že by chodili spolu do jedné práce. Je to obor, kde každý jede na vlastní "triko". Přítel s ní pracovně přijde do kontaktu (jen mailem) tak jednou za rok. Což je z jeho strany velká změna, protože před tím, než jsme spolu začali, tak spolu dělali na mnoha projektech. To však pustil, protože to bylo s tím jejím nátlakem neúnosné.
@veeev je možná radikální, ale někdy to tak opravdu je a děti se povedou hned s někým jiným, i když to předtím nešlo. Neříkám, že je to partnerem, ale stává se to. A ono podvědomí, že třeba něco(byť jen toto) mi vadí, taky udělá hodně. Ale budu se opakovat, že v žádném případě nezlehčuju možnost otěhotnět/neotěhotnět. Moc dobře vím jak to bolí, tak nehodlám píchat do toho nejhoršího místa ženy.
@dixi86 Já vím, taky jsem zažila spousty žen, co s jedním partnerem dítě nešlo a s dalším div ne hned. Ono jo to i o hlavě, jak jsem tady psala. Člověk na to tlačí a tělo se "zablokuje" samo. Já věřím, že pokud máme i od doktorů a z genetiky potvrzeno, že jsme kompatibilní, že tomu tak je. Bohužel u nás se kombinuje problém jak u partnera, tak problém u mne. Nic, co by se nedalo řešit, ale asi si holt musíme počkat.
@dixi86
@zoufala_l Já bych taky na ten vánoční večírek šla. Trvala bych na tom. Je normální, že na vánoční večírky se berou partneři (i když partner měl taky vánoční večírek, kam mohli jen zaměstnanci....na ostatní už ani nešel). A dala bych si záležet, aby mi to vážně seklo 🙂 Byla bych milá, přátelská, usměvavá 🙂
@zoufala_l Já to na jednu stranu chápu, že to někdo vypustí z pusy. Většinou je to ten, kdo děti má.....nevím, jak bych reagovala na někoho známého, kdybych děti udělala "s prstem v nose" a on se trápil několik let. Já nemám v povaze být hnusná a myslím, že umím být dost empatická, ale kdoví, jak by člověk reagoval, když by nevěděl, kolik je za tím snahy, peněz, stresu a slz.....
@veeev Právě, že kolik je za tím snahy, peněz, stresu a slz si umí představit jen ten, kdo to zažil. Určitě jsou v tomhle trochu ematičtější ženy, že si alespoň uvědomují, že pokud jim zdravé děti šly na první dobrou, že mají štěstí. Chlap, kterému žena rodí jedna báseň myslím vůbec neví...
@veeev když ono ta věta je myšlená spíš v dobrém, ač tak opravdu nezní. Protože málokdy je problém jen to, že nejde dítě, většinou je tam ještě něco a pak to vyšumí i tak bez dětí a v dalším vztahu děti jsou. My jsme byli oba dle doktorů neplodní a po 4-5 letech se zadařilo před řešenou adopcí.
@zoufala_l Přesně...mám šanon na dítě, kam všechny dokumenty zakládám, včetně úhrad. Je mi jedno, kolik do dítěte investuju peněz, než přijde. Ale jen ze zvědavosti. Nejvíc mě rozčiluje fakt, že člověk, který se o sebe vůbec nestará, kouří, necvičí, je obézní....toho stát léčí zadarmo a v jakékoliv výši. My se o sebe s partnerem staráme, sportujeme, celý život pracujeme, nežijeme z dávek.....tak tady máte pár pokusů a cálujte si sami....😖
A sama znám páry, kdy se i po 10letech zadařilo přirozeně, i když nemělo.
Ono tohle tak bohužel je. A není to jen o dětech. Sestra taky cvičila, nekouřila, jedla zdravě, byla sex.zdrženlivější, atd. a rakovina.
@dixi86 Tak to šíleně moc gratuluju...opět hlava zafungovala, když vypnula snahu o dítě kvůli adopci a najednou bum a funguje to. Na tohle bohužel ale žádná rada neexistuje. Víš, mě s partnerem ta snaha o dítě posunula vztah na úplně jiný level. Můžu říct, že od té doby, co řešíme dítě přes ivf, tak máme vztah hezčí. Budujeme společnou budoucnost, máme za sebou stavbu domu, vyhovujeme si po všech stránkách, trávíme spolu rádi veškerý čas.....a najednou nejde mimino a mám to řešit s jiným chlapem jen proto, že to nejde a že se k sobě nehodíme dle matinky přírody??? Nebo mu mám zahýbat a udělat levobočka? Takhle se to přeci neděláme. Jsme spolu v dobrém i ve zlém (byť nemáme po svatbě), tak spolu prostě budeme bojovat.
Život je všechno možný, jen ne fér - to je bohužel fakt
To tady začneme ještě filozofovat 😀
@veeev ale prdlačku. To, že jste na tom líp je jen dobře. Kdyby Vás to bortilo, to už je k zamyšlení. Holky, není Vám 50, jste zdravé, ťuk, ťuk, zkuste se na to vyprdnout. Prostě to brát víc lehčeji. Vím, že by jste mě nejradši zavraždili za ty kecy(znám ty Vaše pocity), ale fakt je to o vypnutí hlavy. Bohužel. Je to ale ta nejtěžší věc, co Vás dovede tam, kam chcete.
@dixi86 Jinak se pořád nevzdávám naděje, že se nám podaří přirozeně. Pořád tomu věřím. Ale pokud bychom měli dojít k adopci...nevadí. Taky řešení. My strašně chceme psa, ale jsme od rána do večera v práci. A nechceme psa na zahradu, ale gaučáka. Říkali jsme, že bychom chtěli zachránit nějakého útuláčka, udělat dobrý skutek. Bohužel teď nemůžeme, chudák by byl celý den sám doma a to nechceme. Tak jsem nedávno přítelovi říkala, jestli nám vlastně není dáno do vínku zachránit nějaké dítě "z útulku"..... 😀
asi prudím,ale co jste proboha dělala že jste to 39 let nestihla mít děti?
@saminomimino ne každý rodí ob rok 😉🙈
@saminomimino no to ne! to je snad zbytečný, ne?!
@zoufala_l My jsme takoví magoři, že tvrdíme, že stejně spolu musíme zůstat do konce života jen proto, že bychom k sobě jiného takového magora nesehnali 😅 Ale je to tak....nebudu partnera měnit jen za to, že čeká, že mu naservíruju večeři až pod nos a on nikdy večeři neudělá. Já ho taky občas vytáčím a se*u....ale aspoň se nenudíme 😀
@dixi86 Já se o to snažím celou dobu...vypnout tu hlavu. Docela to jde, jen si občas potřebuju zanaříkat a dostat to ze sebe, aby zase pár týdnů byl klid 🙂 Proto i ty lázně. Chci vypnout a zklidnit se....neřešit to. Jinak odreagovačku máme s přítelem na kole. Ono ujet 50 km včetně kopců vyčistí hlavu daleko víc, než cokoliv jiného. A kočka nesmí přes práh...přitel nemá rád kočky 🙂 Jednou bude pes.....čekám na toho pravého, co mě "zasáhne"....holt se mnou bude jezdit do práce a basta 🙂
@saminomimino Ono je tohle asi úplně jedno, ne? Prostě nestihla...nějaký důvod to má a to je její věc 😅
Jak se tu píše, že "já bych s tím chlapem nebyla" apod.....proto je ten život vlastně krásnej. Kdybychom byli všichni stejní, byla by nuda. Já bych nežila s jedním chlapem, kterej ale bude pro někoho jiného naprosto úžasný. Já bych netolerovala jednu věc, která druhý ženský přijde jako totální banalita.....
@zoufala_l Ty chceš, aby chlap udělal gesto, ale on nemá důvod ho dělat, protože nevidí problém. A v jeho očích fakt žádný problém není a my ženský si ho občas z ničeho vyrobíme v hlavě. Prostě chlap má absolutně jiné myšlení, než ženská....jak se říká, ženy jsou z Marsu, ženy z Venuše. Něco na tom bude. Zkus mu to nějak narovinu říct, v čem vidíš problém ty, pokud ho fakt vidíš. Jestli jsem dobře četla, tak ona má snad teď přítele...to by mohlo být vyřešeno všechno (dej bůh, ať se vezmou a jsou spolu šťastný až do konce života). Tím pádem by dala pokoj i všem ostatním 🙂
Jinak jeden můj kamarád (bohužel s dost radikálníma názorama) mi taky jednou řekl, že to asi příroda tak chce, že nemáme dítě a že prostě k sobě s partnerem nepasujeme. Od té doby to prostě nejde a nebavíme se spolu....já mu řekla na tohle svůj názor a tím to pro mne skončilo. Nemyslím si, že si zasloužím takový názor. Ať ho klidně někdo má, ale neventiluje ho přede mnou, když neví, co vše mám za sebou a možná ještě před sebou.