Nevíte, jestli chcete druhé dítě? Obavy a pocity maminek.
Ahoj holky, chci se zeptat jestli jste nekdo mel podobne pocity.
Máme s partnerem rok a pul starou dceru a asi jako pro kazde rodice je pro nas vším. Ja jsem na ni dost zavisla a nedokazu si predstavit ze bych mela mit rada takto i druhe dite. Ja vlastne ani nevim jestli ho chci. Pro me existuje jen moje dcera, ta laska k ni je neskutecna a strasne me to odrazi od druheho ditete. Rikam si, ze ho nebudu mit rada jako dceru, ze bude opomíjene a dcera bude porad to moje zlaticko. Dalsi vec je ta, ze jsme ve stadiu kdy je to s dcerou fajn, je takova partacka. Cestujeme hodne, je nam takto ve třech fajn. A s prichodem mimča to bude zase chvilku " omezující" . Dcera i dobre spi celou noc a budi se kolem 8-9 rano. Pres odpoledne spi 2 hodiny. Je to proste pohoda. Proste jsem si asi uz zvykla na to, ze je to takhle fajn, pohodlné. Je teda extremne zive dite, ale jak rikam nevadi mi to, je s ni sranda je to ted fakt super.
Takze se to ve mě pere. Je to asi i z duvodu pohodlnosti ze to miminkovsky obdobi je za nama a ted je to opravdu partacka. Dobre se i vyspim. Samozrejme tahle pohoda mi s prichodem miminka konci. A ty "jenom nase casy" s dcerou taky. Uz to nebude vse tak jednoduche. Preci jen budou dve. Ja vzdy chtela deti, dokonce sem rikala i 3. Kdyz se narodila dcera rikali jsme ze 2 staci. A ted vlastne nevim jestli chci to druhy. 🙈 Ja jsem dost rodinný typ a mám takovehle myslenky, sem sama ze sebe prekvapena... Aktualne to druhe dite citim jako " povinnost" aby mela dcera sourozence a taky to samozrejme vsichni ocekavaji ze sourozenec bude. Ale ze bych vylozene chtela ze se tesim na miminko to ne. Sem z toho nestastna. Jeste teda kojim jen na uspaní. Tak mozna sem jeste nejaka hormonalne rozhozená? Nechci se asi vzdát ty pohodlnosti. A jak rikam dcera je pro me celej svet a poustet si k sobe dalsi je pro me nepredstavitelny. Citim se hrozne ze mam takovehle myslenky. I financne nam je fajn a to se s prichodem druhyho ditete muze zmenit. A silene ve vsem stresuju kdyz je dcera nemocná hrozne to prozivam, kdyz sem nemocna ja nebo partner jsem jak na trní aby to nechytla ( kdyz se narodila byli jsme par tydnu v nemocnici na detsky oddeleni kvuli covidu+ rotaviry+ zanet strev a do dnes sem se z toho nejak nevzpamatovala - spatna zkusenost s nemocnici) Zazivat takto nemoci dvakrat tak mi asi jebne a budu se porad stresovat🤦🏻♀️🤦🏻♀️🤦🏻♀️ Navic jsem malada je mi 25 a bojim se ze do budoucna budu litovat.
Mela jste nektera podobne myslenky a ted jste za druhe vdecne ?
@veronikav31 co ma spolecneho muj komentar s tim tvym ?🙂
@veronikav31 u první jsem to taky vzdala po 4m ale u druhé jsem vydržela...
My máme taky jedno a asi zůstaneme. Pere se to ve mě, to druhé bych i rada, ale nemáme moznosti hlídání, s jedním máme co dělat, navíc syn je autista, takže o to těžší, bojíme se, že autik by mohl být i ten druhý, neříkám, že by určitě byl, ale to riziko tam prostě je vyšší. A já vím, že muž by dalšího autistu nedal a já nechci být zoufalá žena se dvěma zoufalyma dětma. To rozhodně ne. To je asi ten největší důvod, ta diagnóza. Jinak, když jsem byla ve sladké nevědomosti, nebo si to odmítala připustit, tak jsem ráda, že období miminka je za námi, fakt nic o by bylo stát (kamarádi na výlet, dovolenou a já doma u dítěte a jen procházka s kočárem), teď je syn parťák navzdory diagnóze a nějak mi tam to druhé nechybí, i když ale je....ono hezké mít dvě nebo i víc dětí, ale ne za cenu totální sebedestrukci, tak to nějak vidím.
@klokanka31 tak to mám úplně stejně. Akorát mojí malé jsou 3 a 3 měsíce 🤭
@lucieevita Fakt? 😃
@michalusenka já bojovala s kojením u obou,i jsem doma měla LP,ale pak jsem si říkala,že spokojené dítě=spokojená máma, kojila jsem krátce,pak oba byli na UM a nevadí mi to(u syna jsem odsávala ve dne v noci místo spánku, pak jsem to nedávala a pro klid všech jsem s tím sekla),nestydím se za to.jak se říká,že po UM děti přibírají,tak to není pravda,syn je kost a kůže i když toho sní kolikrát víc než já😀