Nevíte, jestli chcete druhé dítě? Obavy a pocity maminek.
Ahoj holky, chci se zeptat jestli jste nekdo mel podobne pocity.
Máme s partnerem rok a pul starou dceru a asi jako pro kazde rodice je pro nas vším. Ja jsem na ni dost zavisla a nedokazu si predstavit ze bych mela mit rada takto i druhe dite. Ja vlastne ani nevim jestli ho chci. Pro me existuje jen moje dcera, ta laska k ni je neskutecna a strasne me to odrazi od druheho ditete. Rikam si, ze ho nebudu mit rada jako dceru, ze bude opomíjene a dcera bude porad to moje zlaticko. Dalsi vec je ta, ze jsme ve stadiu kdy je to s dcerou fajn, je takova partacka. Cestujeme hodne, je nam takto ve třech fajn. A s prichodem mimča to bude zase chvilku " omezující" . Dcera i dobre spi celou noc a budi se kolem 8-9 rano. Pres odpoledne spi 2 hodiny. Je to proste pohoda. Proste jsem si asi uz zvykla na to, ze je to takhle fajn, pohodlné. Je teda extremne zive dite, ale jak rikam nevadi mi to, je s ni sranda je to ted fakt super.
Takze se to ve mě pere. Je to asi i z duvodu pohodlnosti ze to miminkovsky obdobi je za nama a ted je to opravdu partacka. Dobre se i vyspim. Samozrejme tahle pohoda mi s prichodem miminka konci. A ty "jenom nase casy" s dcerou taky. Uz to nebude vse tak jednoduche. Preci jen budou dve. Ja vzdy chtela deti, dokonce sem rikala i 3. Kdyz se narodila dcera rikali jsme ze 2 staci. A ted vlastne nevim jestli chci to druhy. 🙈 Ja jsem dost rodinný typ a mám takovehle myslenky, sem sama ze sebe prekvapena... Aktualne to druhe dite citim jako " povinnost" aby mela dcera sourozence a taky to samozrejme vsichni ocekavaji ze sourozenec bude. Ale ze bych vylozene chtela ze se tesim na miminko to ne. Sem z toho nestastna. Jeste teda kojim jen na uspaní. Tak mozna sem jeste nejaka hormonalne rozhozená? Nechci se asi vzdát ty pohodlnosti. A jak rikam dcera je pro me celej svet a poustet si k sobe dalsi je pro me nepredstavitelny. Citim se hrozne ze mam takovehle myslenky. I financne nam je fajn a to se s prichodem druhyho ditete muze zmenit. A silene ve vsem stresuju kdyz je dcera nemocná hrozne to prozivam, kdyz sem nemocna ja nebo partner jsem jak na trní aby to nechytla ( kdyz se narodila byli jsme par tydnu v nemocnici na detsky oddeleni kvuli covidu+ rotaviry+ zanet strev a do dnes sem se z toho nejak nevzpamatovala - spatna zkusenost s nemocnici) Zazivat takto nemoci dvakrat tak mi asi jebne a budu se porad stresovat🤦🏻♀️🤦🏻♀️🤦🏻♀️ Navic jsem malada je mi 25 a bojim se ze do budoucna budu litovat.
Mela jste nektera podobne myslenky a ted jste za druhe vdecne ?
Stručné shrnutí
- Rodiče váhají mít druhé dítě hlavně kvůli ztrátě současné „pohody“ (noční spánek kolem 8–9, odpolední dvouhodinový spánek, časté výlety) a kvůli obavám ze zvýšeného stresu a finanční zátěže; v diskusi byly doporučeny varianty od odkladu o 1 rok až po 5–6 let nebo počkat do nástupu dítěte do školky či školy.
- Hlavní praktické faktory ovlivňující rozhodnutí jsou věk partnera (v diskusi zmíněno 38–41 let a individuální hranice 42 let), dostupnost hlídání a prarodičů, partnerova ochota aktivně pečovat o děti a předchozí špatné zkušenosti s těhotenstvím, porodem nebo hospitalizací (u některých dětí hospitalizace kvůli COVIDu, rotavirům a zánětu střev).
- Různé zkušenosti rodičů: část rodičů uvádí, že „láska se násobí“ a milují obě děti stejně, jiné matky hlásí, že láska k druhému dítěti nepřišla hned a pociťovaly výčitky; doporučení z diskuse zahrnují „nepřipisovat si povinnost“ a rozhodnout se až když to osoba skutečně chce.
Nejčastější otázky
Q: Jak dlouho můžu počkat s rozhodnutím, jestli mít druhé dítě?
A: V diskusi rodiče zmiňovali různé časové horizonty: někteří říkali „máš ještě nejmíň 10 let na plození“, další doporučovali 1–5 let nebo počkat „až dítě nastoupí do školky/školy“, a jeden konkrétně navrhl až 5–6 let při věku otce 38 let.
Q: Co když se bojím, že nebudu milovat druhé dítě stejně jako prvního?
A: V diskuzi se objevily oba postoje: několik rodičů píše „láska se nedělí, ale násobí“ či „láska se zdvojí“, zatímco jiní popisují, že láska k druhému dítěti nepřišla okamžitě a že pociťovali výčitky vůči prvnímu dítěti.
Q: Jaký vliv má věk otce na plánování druhého dítěte?
A: V příspěvcích byl uveden konkrétní věk otce 38–41 let a názory se liší: někteří doporučují plánovat rychleji (do 2 let), jiní považují 38 let za stále „dost času“ a uvádějí možnost odkladu o 5–6 let; jeden komentář zmínil osobní hranici 42 let.
Q: Může trauma z těhotenství, porodu nebo hospitalizace ovlivnit rozhodnutí mít další dítě?
A: Ano; v diskusi byly konkrétní příklady: těžké těhotenství se zvracením a hospitalizacemi, porod císařem, poporodní deprese a hospitalizace dítěte kvůli COVIDu, rotavirům a zánětu střev vedly u některých matek k rozhodnutí neplánovat další dítě nebo dlouho otálet.
Q: Jak vyhodnotit nedostatek hlídání při rozhodování o druhém dítěti?
A: Více maminek zdůraznilo, že absence prarodičů nebo neschopnost partnera účinně hlídat (manžel často na služebních cestách) výrazně zvyšuje náročnost, a doporučují proto zajistit spolehlivé hlídání nebo počkat s dalším dítětem.
Q: Zvyšuje se riziko, že další dítě bude také autistické, pokud je první dítě autistické?
A: V diskuzi matka autistického syna uvedla, že vnímá vyšší riziko a to ji odrazuje od dalšího dítěte; toto tvrzení bylo v příspěvcích subjektivní a nebylo odborně ověřeno v rámci diskuze.
Závěry z diskuze
Shoda
- Není povinnost mít druhé dítě; volba „mít pouze jedno dítě“ je v pořádku.
- Doporučení dát si čas a rozhodovat až podle vlastního pocitu; v diskusi často zmiňován odklad o několik let nebo rozhodnutí „až dítě půjde do školky/školy“.
Sporné názory
- Jedni tvrdí, že „láska se nedělí, ale násobí“ a milují obě děti stejně; druzí popisují, že láska k druhému dítěti nepřišla hned a zažívali výčitky a pocit, že první dítě je „šizeno“ časem a pozorností.
Otevřené otázky
- Do jaké míry má určovat rozhodnutí věk otce (např. 38–41 let) versus vlastní psychická připravenost?
- Jak objektivně vyhodnotit zvýšené riziko genetických či vývojových diagnóz u dalšího dítěte po diagnóze u prvního dítěte?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
kojení, UM (umělá mléčná výživa), odsávání mléka, rodičovská dovolená, školka, škola, koliky, hospitalizace kvůli COVID, rotaviry, zánět střev, císařský řez, poporodní deprese, diagnostika autismu
Místa a osoby
žádné
@veronikav31 u první jsem to taky vzdala po 4m ale u druhé jsem vydržela...
My máme taky jedno a asi zůstaneme. Pere se to ve mě, to druhé bych i rada, ale nemáme moznosti hlídání, s jedním máme co dělat, navíc syn je autista, takže o to těžší, bojíme se, že autik by mohl být i ten druhý, neříkám, že by určitě byl, ale to riziko tam prostě je vyšší. A já vím, že muž by dalšího autistu nedal a já nechci být zoufalá žena se dvěma zoufalyma dětma. To rozhodně ne. To je asi ten největší důvod, ta diagnóza. Jinak, když jsem byla ve sladké nevědomosti, nebo si to odmítala připustit, tak jsem ráda, že období miminka je za námi, fakt nic o by bylo stát (kamarádi na výlet, dovolenou a já doma u dítěte a jen procházka s kočárem), teď je syn parťák navzdory diagnóze a nějak mi tam to druhé nechybí, i když ale je....ono hezké mít dvě nebo i víc dětí, ale ne za cenu totální sebedestrukci, tak to nějak vidím.
@michalusenka já bojovala s kojením u obou,i jsem doma měla LP,ale pak jsem si říkala,že spokojené dítě=spokojená máma, kojila jsem krátce,pak oba byli na UM a nevadí mi to(u syna jsem odsávala ve dne v noci místo spánku, pak jsem to nedávala a pro klid všech jsem s tím sekla),nestydím se za to.jak se říká,že po UM děti přibírají,tak to není pravda,syn je kost a kůže i když toho sní kolikrát víc než já😀