Po roce nejsem těhotná a nevím, co dál
Ahoj holky, tenhle víkend na mě padl strašný splín a já se potřebuju někomu svěřit, tak to zkusím tady.... Nikdy jsem nebyla ten typ, že bych si přála miminko, milovala dětičky, spíš naopak, kavárny s dětským koutkem jsem vždycky obcházela obloukem a děti mi nic moc neříkaly, ani nemám žádné kamarádky s dětmi, ani malé děti v rodině. Cca před rokem a půl jsme s manželem téma děti naťukly, končila mi Mirena, my se rozhodli ji nechat vyndat a dál to neřešit a že uvidíme. Mirenu mi doktor vyndal před rokem touhle dobou. Pořád ještě pro nás děti byly spíš velká neznámá, ale postupně jsme dospěli k tomu, že bychom miminko už opravdu chtěli. Mě je čerstvých 28, manželovi 31, právě jsme si dostavěli domeček, máme vyřešené finance, ideální stav. No a je to rok, co máme nechráněný styk a ono stále nic. A tenhle víkend, kdy jsem to dostala, to na mě šíleně padlo. Dívali jsme se na jeden film, byla tam těhotná dívka a chtěla dát dítě po porodu k adopci. To mě totálně dostalo, nejdřív mi tekly slzy, pak jsem regulérně řvala jako želva a doteď se nemůžu toho splínu zbavit a přemýšlím, co dál, jestli začít situaci nějak řešit?? Na jednu stranu si racionálně říkám, že není kam spěchat, máme dost aktivit a plánů i bez miminka, já mám novou práci (cca 5 měsíců) a dobrou práci, jsem tam spokojená a je to zajímavé místo, jak platově tak náplní. Plánujeme si sportovní dovolenou, dokončujeme domeček, po dvou letech stavby máme konečně čas si užívat aktivit, které jsme museli ty dva roky oželet.... Ale pak zjistím, že je další spolužačka těhotná (zrovna minulý týden jedna, která 15 let trpí bulimií, to prostě naštve, ona si tolik let huntuje tělo, vypadá jako reklama na hlad a smrt dohromady a jen tak si prostě otěhotní?) a zase to na mě padne, proč ona jo a já pořád ne. K doktorovi se mi moc nechce, představa nějakých vyšetření apod. není moc lákavá a já obecně k západní medicíně moc netíhnu, na nějaké umělé oplodnění apod. bych nikdy nešla, to ne. Hodně se zajímám o TČM, tak možná se zkusím porozhlédnout tam.... Ale spíš mě strašně překvapilo, že jsem z toho tak špatná, já, kterou děti nikdy nezajímaly... A manžel? Ten je taky zklamaný, že stále nic, jak vidí, že jsem si na záchodě připravila svůj džbánek s tampony, je mu jasné, že to opět nevyšlo... Všude se píše, zaměřit se na něco jiného, no jo, ale já se na dítě nijak nezaměřuju, věnuju se práci, domu, manželovi, rodině, sportu, psovi.... nesleduju ovulaci, do diskuzí téměř nechodím, nenunám se s prtavejma věcma v obchodě.... Tak já moc nevím, co ted.... Pokud ten můj výblitek někdo přečte a napíše třeba něco povzbudivého, budu ráda 🙂
Co se zkusit obrátit na paní Wahlgrenis? Už pomohla hodně holkám i tady na koníkovi.
@mamamtbo no ono to bylo dost nečekané, nebyla to hlavní dějová linka 🙂 🙂 prostě se tam mihla holka s břichem, co dítě nechtěla a já už ronila slzy.... ale už je to dobré, jsem ráda, že to přišlo, že jsem si naplno uvědomila, že dítě je opravdu to, co si ted přeju a dost jsem si utřídila věci v hlavě atd.... a to i díky téhle diskuzi. Prostě to člověk někdy musí prozkoumat ze všech stran. Ted už jsem v pohodě, vím co chci, udělala jsem nějaké kroky, a vím, že to za nějaký čas přijde. Prostě ty myšlenky musely nějak vygradovat a to se stalo.
ja myslim, ze pani uz vi co a jak, ze jsme ji uklidnili, ze je dulezite min resit sebe ve smyslu preventivek a zjistit min hormonalni profil a ultrazvuk zda je vse ok ... a neni treba tady resit pohledy na IVF , 100 lidi 100nazoru, resite veci co nikdo nevyresi kazdy ma svuj mozek a pohled , rozhodne neni na miste nekoho odsuzovat ze je pro nebo proti, a zbytecne se rozvetvuje diskuze tam kam urco tazatelka nechtela a ani se neptala na nazor co se tyce umeleho ..
@ivuskaa Děkuji za tip, ale mrkla jsem na google a tohle není cesta, kterou bych se chtěla vydat.
Ahoj, nám trvalo 8 měsíců, než jsem otěhotněla. Po vysazení antiny jsem měla dost nepravidelnou menzes s tak jsem se testovala každý měsíc několikrát, protože jsem si myslela, že teď už to určitě vyšlo. Taky jsem na to pořád myslela, koukala na internet na výbavičku, na nábytek do pokojíčku a v podstatě jsem na nic jiného celou dobu nemyslela. Ale pořád nám to nešlo. Byla jsem rozhodnutá, že to o rok odložíme. Že si s manželem zajedeme k moři a na lyže, že si ještě ten rok užijeme. Samozřejmě sotva jsem to tak chtěla udělat, tak jsem zjistila, že jsem těhotná. Určitě nám pomohlo, že jsem odjela na týden za kamarádkou do Anglie bez manžela. Pro mě to bylo jako lázně. Hodně jsem si odpočinula, spala každý den 12 hodin a na nic nemyslela. Otěhotněla jsem hned po návratu domů. Nezoufej, brzo to určitě vyjde. Držím palce!
Ahoj, nečetla jsem celou diskuzi, ale jen mě zaujala ta zmínka, že zakladatelka se zajímá o TČM. Já sama se tradiční čínskou medicínou zabývám a i tam my jako prví věci zkoumáme, jak probíhá menstruační cyklus, jestli je pravidelný, případně jsou nějaké odchylky. Jestli je PMS, bolestivost během menstruace a další věci. Hodně pak doporučujeme měřit bazální teplotu, to nám strašně v té diagnostice pomůže. K tomu bych rozhodně doporučila i ten spermiogram u partnera. Tohle je pak základ pro tu naší diagnostiku a pak podle toho doporučujeme akupunkturu/bylinky a tak.
@svija Už jsem v tomhle směru začala pátrat. Já jsem se o TČM začala zajímat v souvislosti s ekzémem, který se mi před nějakou dobou vrátil téměř po dvaceti letech, dost jsem si pomohla sama (úprava stravy, bylinky) a zbytek jsme dokonali s paní terapeutkou či jak to říct, probrali jsme i další aspekty, dostala jsem bylinky na míru a nějaká doporučení. Některé věci, související s tím ekzémem (který je díkybohu pryč) se určitě promítají i do toho, že dosud nejsem v očekávání, takže bych s tím dál chtěla pracovat. K spermiogramu jsem se vyjadřovalal v předchozích příspěvcích.
@malinkaelinka - já za sebe moc doporučuju to měření bazální teploty, aspoň 3 měsíce, ať vysleduješ kdy míváš ovulaci. Pro terapeutku je to pak pomoc při sestavování bylinek, jestli tam má spíš doplňovat krev nebo yin, jestli je tam nějaká blokáda a tak, pomůže jí to v diagnostice.
@svija jenže to se musí po probuzení, ideálně každý den ve stejnou hodinu.... já pracuju na směny a když vstávám ve 4 ráno, tak si zaprvé nevzpomenu, zadruhé na to neuvidím dokud si nevezmu čočky a ty si musím vzít, až si rozsvítím, což dělám až v koupelně, abych nebudila manžela... a za třetí se mi nechce začínat den myšlenkou na plození dětí.... třeba k tomu dojdu, ale v tuhle chvíli ne.... a přemýšlím, že vlastně asi ani nemáme teploměr :D :D (to je samozřejmě legrace, koupit si teploměr, je to nejmenší 🙂 )
@malinkaelinka - no není to tak hrozné, jak si myslíš. Já třeba měřím BT jako atikoncepci, prostě po ránu vezmu digitální teploměr, co měří asi 15 vteřin, po slepu zavedu, pak to pípně, tak vyndám a vstávám 🙂. Ale chápu tvůj postoj, určitě najdeš nějakou cestu sobě blízkou a někdy stačí změnit něco málo a povede se 🙂.
@svija tak pokud si to člověk zaběhne jako svou rutinu, tak asi určitě... já jsem nikdy digitální teploměr neměla, takže vycházím z toho, že se teplota měří deset minut :D :D pak se to luští pod světlem a pak ještě někde zapisovat 🙂 no asi bych si to moc komplikovala, ale ještě jsem si úplně nezvykla na tak brzké vstávání a jsem ráda, že se nasnídám, upravím a mažu do práce 🙂
@malinkaelinka Ono hlavně měření BT není žádná super snažilkovská vyhrocená metoda, spíš způsob, jak se zorientovat v procesech, které v těle probíhají (obzvlášť u cyklů, které nejsou na minutu přesné). Za mě je to velmi přirozená ženská věc tohle znát a mít o tom přehled. O tom, že není potřeba měřit denně se rozepisovat nebudu, vidím, že zájem o to není, jen jsem měla potřebu se k tomu z téhle strany vyjádřit.
@malinkaelinka Zkusila bych ovulační testy,a gynex, je úžasný,prirodni a mě is spoustu mým kamarádkám pomohl😉 mrknete klidně na heureku na recenze- je to zázrak. Přeji,at se miminka brzy dočkáme.
@alim8 psala jsem výše, gynex jsem zakoupila 🙂
@misuled díky za příspěvek a jiný pohled 🙂
@malinkaelinka u měření BT je dobré měřit digi teplomerem, co ukáže 2 des. místa. Výhoda je u digi také v tom, že má podsvícený displej, tak nic luštit nemusíš, hodnoty jsem si pak zaznamenala do telefonu, případně některé teploměry při zapnutí ukážou poslední naměřenou hodnotu. U tebe bych největší potíž viděla v těch směnách, u měření je potřeba pravidelnost.
@tynka9 no přesně tak, jeden týden vstávám ve 4, další týden kolem osmé nejdříve, o víkendech nemluvím, to jsem často i mimo domov nebo je ranní sex a tak 🙂
@babanci Proč by mě to hned mělo dost brát? 😀 žádná AR se nás zatím naštěstí netýká, doufám, že ani nebude, ale nikdo neví... pouze mě zajal tvůj názor na tuhle problematiku a i pár dalších věcí co jsi napsala.
Mě jen překvapuje, že někdo kdo v dané situaci nebyl ani minutu přesně ví, jak by se zachoval, protože kdyby svojí situaci vyřešil díky lékařům, tak by porušoval "přirozený řád věcí" to mě dost baví. Nicméně by mě tedy opravdu zajímá, kolik těch neplodných párů, které se rozhodli, že nic s pomocí lékařů řešit nebudou, znáš. Opravdu upřímně. Protože když si vezmu, jaké procento z populace je opravdu neplodné (a předpokládám, že teď se nebavíme o situaci, kdy se nedaří pár týdnů, měsíců a jsou to opravdu tvoji známí, ne známí "jednapanipovidalaže") - je to pouze pár jedinců z okruhu lidí co každý z nás zná a dost velké procento z nich se rozhodně pro pomoc lékařů. Z toho mi logicky zbyde pár párů v řádu jednotek. Ale nevím, třeba jsi se neplodností zabývala profesně, tak jsi těch párů potkala opravdu hodně... kolik je pro tebe tedy hodně? 2, 5, 10, 15?
@normalnimatka Vůbec nemyslím soužití a už vůbec ne s pěstounem. Mluvila jsem o adoptivních rodinách. Myslela jsem to tak, že žádné z těch dětí, které znám osobně (a některé máme i v rodině), v rodinách byly od miminek, neskončily bohužel dobře. Vlastně jedno dítě ano. Holčina sice neudělala maturitu ani napotřetí, ale žije relativně normálně, má rodinu, pracovně fungovala... tam to vlastně bylo celkem ok. Jinak buď skončili oni, nebo rovnou celé rodiny špatně. Dvě rodiny se kvůli problémům s dětmi rozvedly, jeden kluk skončil jako feťák, bezdomovec, jeden je ve vězení, jedna holčina jde ze vztahu do vztahu (22 let a podruhé vdaná), mnoho z nich skončilo pouze základním vzděláním, střední škola je výjimka... a to pokud si vybavuju dobře, tak rodiny měly víc dětí, ty fungují normálně (VŠ, stabilní práce, žádné sociální patologie...). Z nějakých 12, 13 dětí to dopadlo dobře jen v tom jednom případě. Ale samozřejmě to není reprezentativní vzorek. Jen znám osobně všechny rodiče a tak vím, že to nebylo vůbec jednoduché a ve většině případů ani jakkoliv ovlivnitelné. Výchova nevýchova. A měla jsem možnost působit i v dětském domově :-/ Osobních zkušeností mám celkem dost
@journals aha, no tak tam asi záleží, v kolika letech je adoptovali. a samozřejmě, z čeho vyšli. jakože je jasný, že k adopci se víc dostávaj děti jaksi sociálně "problémovějších" rodičů a tak.
já znám jen jednu adoptovanou holčičku, novou mámu ale dostala hned po propuštění z porodnice a vypadá zatím vyrovnaně bych řekla:D ale je jí asi 13.
jójó, musí to bejt zkouška jak prase. vlastně se jako "obětovat" pro cizí dítě, abych mu dala rodinu a prostě všecko to nejlepší, jak umim, a pak se to stejně nepovede. musí to bejt fakt zoufalý a bolavý, protože to děcko stejně miluješ skoro, pokud ne úplně, jako svoje vlastní...:(
@normalnimatka vsichni byli az na dva sourozence adoptovani do 1. roku...a vsechny rodiny krome jedne mely i pozdeji “svoje” dalsi deti
@babanci zaujal me ten “prirozeny rad veci”. Muzu se zeptat, jak se stavis treba k lecbe rakoviny? Neni chemoterapie a ozarovani taky narusovanim prirozeneho radu veci, protoze prirozene by bylo, aby ten nemocny zemrel? Nebo dlouhodoba lecba roztrousene sklerozy nebo AIDS? To je taky prece vzpirani se prirozenemu radu veci, ne?
A jeste jednu poznamku: pises, ze se ve tvem okoli se lide proste smirili s bezdetnosti? Nemuze to byt tim, ze jsi proste o generaci starsi nez my a v dobe, kdy jsi ty a lide ve tvem okoli byli v reprodukcnim veku, tak IVF neexistovalo nebo bylo v plenkach?
@journals Tak ja vzdy pocitala s tim, ze by to s adoptovanym ditkem nebylo uplne jednoduchy. A myslim si, ze bychom to s muzem zvladli. My nejsme zrovna takovi, ze by nam zalezelo na tom, aby ditko bylo dokonale. Nepotrebuji, aby melo stredni skolu. Ocekavam, ze by i udelalo spoustu prusvihu. Je to spis o tom domu ditku dat to nejlepsi ze sebe, dat mu sanci, doprat mu zivot v milujici rodine. Samozrejme bych byla rada, aby z nej nakonec vyrostl jedinec, ktery se o sebe dokaze postarat. Ale to muze i delnik s nedokoncenou zakladkou. Myslim, ze spatne to konci tam, kde si rodice neumi predstavit tu situaci a maji na deti velke naroky a pak jsou ditetem zklamane. A dite pak ma jeste o to vetsi problemy. Ja si myslim, ze vim, do ceho bych sla. Znam tyto deti a dokazu je mit rada a mit s nimi hezky vztah, i kdyz se jedna p deti, ktere vetsina lidi vnima jako problemove, spatne, k nicemu. Ale pro me je docela narocny ten system adopce (byt s narocnosti souhlasim, protoze si myslim, ze dost lidi se pro to proste nehodi). Zejmena jsou mi neprijemne psycho testy. A doba cekani. I kdyz my jsme nechteli miminko, takze bychom asi cekali kratsi dobu. Asi v budoucno stejne adopci zkusim, mozna vyzraju i pestounske peci. Ale zatim mi dela dost problem predstava, ze bych se musela otevrit pred spoustou lidi, i kdyz s vekem jsem otevrenejsi a ta predstava se stava snesitelnejsi.
@dora13 Me k te prirozenosti napadlo, ze ona hlavne ta dnesni neplodnost (zhorsena plodnost) je sama o sobe taky neprirozena. On vlastne obecne soucasny svet toho nema s prirozenosti moc spolecneho.
@mili_ilim_ilmi V tomhle směru už to tady v diskuzi od někoho myslím zaznělo, že vlastně asistovaná reprodukce neřeší tu "neplodnost", prostě jí zaplácne umělým procesem. Četla jsem moc hezké přirovnání od člověka zabývajícho se TČM. Dítě je jako mrkvička. Pokud chceme ze semínka mrkvičku, musí být dobré semínko, zasadit ho do úrodné půdy, zalévat, hnojit, dopřát sluníčko a čas a pak vyroste pěkná chutná mrkvička. Pokud se otěhotnění nedaří, může být půda suchá, neúrodná, zmrzlá, tam pak nic neporoste. Je potřeba ji obdělat, zúrodnit, zavlažit. To stejné se semínkem, je potřeba vybrat kvalitní semínko, pokud není, je potřeba na tom zapracovat. Umělé oplodnění přirovnává k tomu, že to semínko se prostě vrazí do té nevhodné půdy, uměle se dohnojuje, přisvěcuje, nakonec ta mrkvička vyroste, ale nemusí být uplně chutná a pěkná, půda se tím může ještě více vydrancovat a poškodit.... myslím, že to minimálně stojí za zamyšlení.
@mili_ilim_ilmi onlouvam se se, ze vam vstupuju do debaty, jen me napadla jedna vec. Rikas, ze by ti nevadilo, kdyby adoptovane ditko skoncilo treba jako delnik bez dokoncene zakladky. Respektive takto si vykladam tvuj prispevek. A myslim, ze se pletes, vadilo by ti to, protoze takovy clovek by jen tezko vedl normalni zivot a pravdepodobnost nejakeho velkeho kotrmelce by byla dost vysoka. Takze se oklikou dotykam toho, co pise @journals, takovy priklad adopce by byl s nejvetsi pravdepodobnosti zaraditelny do kolonky "neuspesne" ci "nddopadlo to dobre"
A vůbec, hodím sem rovnou odkaz, kdyby to někoho zajímalo: https://www.patentnimedicina.cz/cz/ze-supliku-t...
@malinkaelinka mam na asistovanou reprodukci podobny nazor. Ale je fakt, ze se mi to placa, kdyz tehotnim i po pujceni zubniho kartacku 🙂 Kdybych byla v roli nekterych zoufalych zen tady, treba bych na to koukala taky jinak. Touha po diteti je strasne silna...
@letadylkokane no pro mě je to opravdu ta nejzašší možnost, až když bych měla pocit, že je pozdě na to čekat, zda se to povede přirozene nebo ne... minimálně před třicítkou tímhle směrem jít opravdu nechci
@malinkaelinka tak pred tricitkou resit AR je fakt blbost. Milujte se dle nalady, ty muzes mezitim pozorovat svuj cyklus uplne nenapadne. Vnimej svoje telo a to, co dela v prubehu mesice. Neni treba merit bazalku, staci se "koukat do kalhotek" a uvedomovat si ty zmeny, ktere se deji 🙂 A kdyby to neslo dalsi treba rok, tak se pak domluvte, jak dal.
@babanci Já myslím, že to není o tom, že to paní "bere". Nám šlo otěhotněl dvakrát dobře (jsem za to velice vděčná), přesto mi prostě tenhle přístup (IVF = narušování řádu) přijde na hlavu a uhozenej. Neberte to tak, že to kritizuju, nekritizuju, nejsem ten typ člověka, co má pocit, že jeho postoj je jediný správný. Ale prostě je to mimo můj vesmír 🙂 Něco jako odmítání transfuzí jehovisty... Berte prosím přirovnání s nadsázkou, ale jo... prostě mi to přijde fakt jetý 🙂 Je to tak mimo moje vnímání světa, že to nepobírám. Ale samozřejmě respektuji.