Předtucha bezdětnosti. Je možné se navzdory intuici dočkat dětí?

@gracelove a ešte moja mama mala problém udržať tehotenstvo, raz zdvihla niečo tahsie a potratila tak aj toho sa bojim. Mala celkovo asi dva spontánne potraty aspoň čo ja viem a ja aj brat sme predčasne narodený.

Take jsem od 17-18 let tusila, ze budu neplodna, ze nedokazu mit deti. A byla to pravda.

Taky jsem měla předtuchu hraničící s jistotou, navíc enormně dlouhé cykly (klidně 3-4 měsíce) a ve třiadvaceti jsem prodělala masivní infekci malé pánve (díky laxní dr. léčenou až po třičtvrtě roce). Nevyplnila se, otěhotněla jsem třikrát, dvakrát na první dobrou.

@17mia17 Ví se příčina předčásných porodů?

@levandule_k no moja mama má negatívnu krvnú skupinu a oco pozitívnu = ja pozitívnu, a to sa medzi sebou bilo. Myslím, že to vtedy buď nevedeli tak efektívne riešiť, alebo to nezistilo včas, neviem. Mama tiež bola anemická a keď bola na rizikovom a preložili ju inam do nemocnice s tým, že sa nesmie namáhať, ideálne ani nevstávať a keď išla do inej nemocnice, tak musela po schodoch a potom porodila. U brata neviem, ten má iného otca a bolo to po 10 rokoch po mne. A jeden ten potrat mala teda, že posúvala nábytok.

@17mia17 Dneska se to tuším víc umí řešit a víc se rodička hlídá, ale úplně jsem tohle nezkoumala. Pokud má tvůj partner stejný Rh faktor jako ty, tak tento problém odpadá ne? Nicméně pokud posouvala nábytek a potratila, tak prostě vyvarovat se velké fyzické námaze a zaměřit na posílení svalů pánevního dna. Dneska hodně sedíme, málo se hýbeme, tak prostě tyhle svaly nejsou v nejlepší kondici.
Je tady jedna uživatelka, co měla předčasný porod a jeden potrat. Hodně na sobě pracovala cvičení, psychosomatika a tuším, že i nějaké terapie, kdy řešila určité bloky. Povedlo se, druhé dítě donosila do normálního termínu. Na spoustě věcí se dá pracovat.

@gracelove Bohužel jsem měla stejnou zkušenost. Ale u mě to tak nějak trochu opodstatnění mělo. MS od začátku úplně mimo. Třeba 2x za rok. Pak mnoooho let HA a téměř bez MS. Máma měla problém s otěhotněním, babička taky, nějaké tety v naší rodině atp. A ona neplodnost se dědí no. Každopádně jsem si prostě nikdy nějak neuměla představit, že bych měla rodit nebo měla břicho... nějak mi to nešlo do hlavy, což bylo znamení, že asi bude nějaký problém.
Prošli jsme i CARem, IVFkem atp. skončili jsme u adopce, což bylo naše nejlepší rozhodnutí. Postupně jsem se dozvídala, že moje tělo asi není na těhotenství vůbec vybavené. Nejen že nemám ovulaci, ale kdo ví, jestli to vevnitř nemám nějaké celé srostlé srůstama (je na to jen podezření, ví se prd) a když mi tam přes IVFko šoupnou to embryo, tak mi ho tělo zabije... a když zajistím, aby ho nezabilo, tak zjistíme, že většina embryí má vývojovou vadu... a když jsem nedávno byla na utrazvuku prsou, tak mi paní řekla, že kdybych náhodou někdy porodila, tak bych nejspíš nemohla vůbec kojit. Protože nemám téměř žádné prsní žlázy. Prostě všechno co může být špatně, tak je špatně.

@levandule_k ono je to problém len keď má matka negatívnu krvnú skupinu, ktorá je málo častá a otec pozitívnu. Keď má dieťa pozitívnu tiež ako otec, tak telo to berie proste potom ako niečo čo tam nepatrí. Opačne by to variť nemalo.

@17mia17 Klid, je velmi nepravděpodobné, že by taková nárazová námaha zapříčinila potrat... Je spíš pravděpodobné, že už nějakou chvíli šlo o zamlklé těhotenství a tohle jen urychlilo potrat. Takhle bych mohla říct, že jsem potratila po sexu – jenže jak se ukázalo, těhotenství se přestalo vyvíjet už nějaké dva týdny před tím (bez příčiny, prostě asi prázdné vajíčko) a potrat byl prostě nevyhnutelný...

@ivya neviem, moja mama sa so mnou o súkromných veciach nebaví, takže to viem akor z počutia od otca a babky.

@gracelove No. Já jsem si celej dospělej život (nebo teda tak cca od 23 let) myslela, že určitě budu mít problémy s otěhotněním. Byla jsem o tom pevně přesvědčená (dlouhý cykly, různý gynekologický problémy atd.). No a pak byly obě těhotenství na první dobrou (první ve 31 a druhý ve 35 letech). Takže u mě předtucha byla úplně mimo.

@bigbig ahoj, díky, já o tom byla na 100% přesvědčená. Dítě chci odjakživa, třeba od 16, no a řekněme za těch 16 let nic. Ne že by se se mnou někdo už v tak mladém věku snažil...to vůbec. Ale třeba když někdy selhala ochrana, nikdy nic. A pak když jsem konečně potkala někoho, kdo děti chtěl, tak naostro a neúspěch. Věděla jsem, že chyba je na 100% u mne. Taky že jo, i když jsem reálný důvod tomu věřit neměla (cykly pravidelné, ovulace potvrzena). Jediná blbá byla bolestivá MS, což má každá druhá a otěhotněly hned. No když jsme se rozešli (a v dobrém, tak jsme zůstali v přátelském kontaktu), se svou následující partnerkou otěhotněli na první pokus u obou dětí. A byla starší než já. Čili jsem už měla jistotu, že je problém u mne.
Se svým současným partnerem jsme se opět bez úspěchu snažili a to už jsem nějak od začátku tušila, že se to nepodaří. Po roce neúspěchu jsme šli do CAR. Nic moc spermiogram, moje hraniční protilátky na Annexin V a vysoký prolaktin a nižší AMH, než mají ženy v mém věku mít = jasné rozhodnutí o IVF. Ok, půjdeme do toho jsme si řekli. I když jsem měla tušení, že to stejně nevyjde. Ale brala jsem tabletky na prolaktin aspoň, že to aspoň tělo připraví. Nikdy jsem nebyla víc psychicky rozhozená jako ten poslední cyklus, než měla být stimulace. Vůbec nepřišlo nějaké uvolnění, jak některé ženy píšou, že jim vlastně někdo pomůže. Obrečela jsem to i třeba cestou do práce a z práce...Myslela jsem asi nenegativněji za celou dobu...a světe div se, mám pozitivní test 😯 Něco, co jsem nikdy neviděla a nepředpokládala, že někdy uvidím u sebe. Samozřejmě je to začátek, takže od té doby strach, jestli nebude potrat/ZT/VVV, ona dlouholetá neplodnost udělá svoje. Ale je pravda, že teď nemám už tuhle šílenou předtuchu. Možná tedy ten prolaktin byl taková stopka, která tomu celý život bránila se 100%ním úspěchem, nevím. Je to zázrak a doufám, že se ta předtucha nikdy nevrátí ❤